Pěší túra předjarní Šárkou
Na to, že bylo za polovičkou března, byla ráno teplota pět stupňů pod nulou. Naštěstí by ale podle předpovědi měla během dne vystoupat i trochu nad bod mrazu. Má být jasno, a tak doufám, že se do toho sluníčko pořádně opře. A tak jsem vyrazil. Pražskou hromadnou dopravou jsem se nechal odvézt na Hanspaulku. Pro neznalé připomenu, že se jedná o vilovou čtvrť nad Dejvicemi, vzniklou ve 20. letech 20. století, kde dominují zejména funkcionalistické vily. Já jsem se tu napojil na zelenou a pak na červenou turistickou značku a kolem ruin barokní usedlosti Zlatnice jsem sešel dolů do Šáreckého údolí.
Zde jsem se vydal kolem Šáreckého potoka. Tající sníh a mrazivé počasí vykouzlilo svoje, a tak jsem fotografoval, co se dalo. Díky tomu vznikl i můj fotoblog „Šáreckým potokem“.
Pokračoval jsem dál. Červená značka mne dovedla do čtvrti Jenerálka. Tady jsem prošel nejprve kolem barokního kostelíka svatého Jana Nepomuského, jenž byl vystavěn v roce 1713 na místě dřívější kaple. Letos tedy má třistaleté výročí.
A pak i kolem zdejšího novobarokního zámečku z konce 18. století, podle kterého tato oblast dostala své jméno. To proto, že zde tehdy sídlila část rakouského generálního štábu.
Jenerálka je důležitá ještě z jednoho hlediska, a to archeologického. Podle informací z wikipedie se jedná o největší a nejslavnější pražskou paleolitickou lokalitu, kde bylo v mladším paleolitu sídliště tzv. lovců mamutů, známých například podle stejnojmenné knížky Eduarda Štorcha, odehrávající se zhruba před 20-30 tisíci lety. Dokonce i přímo tady se prý měla odehrávat i část tohoto románu. V jejich době mimochodem panovala poslední doba ledová, neboli glaciál, během které u nás panovalo podnebí průměrně o nějakých 5-7 stupňů chladnější. Jak příznačné pro aktuální počasí. Podle mých odhadu byla teplota zřejmě ještě sále pod nulou.
Cesta mne pak zavedla k menší jeskyni ve skále, tedy lépe řečeno ke krátké průzkumné štole, která je hned u cesty.
A tak jsem si prolezl a vyfotografoval a pokračoval dál.
Červená značka mne tentokrát vyvedla nahoru do svahu. Jelikož tento svah byl otočený k severu, stále tu ještě ležel sníh. To protější, jižní svah byl už téměř bez sněhu.
Dole v údolí se kroutil Šárecký potok (viz Šáreckým potokem), kolem něhož po cestě projel tu a tam i nějaký ten cyklista.
Šel jsem poměrně dlouho. A dokonce i složení lesa se pozvolna měnilo. A dokonce jsem tu kousek ode mne ve křoví zahlédl utíkat dva divočáky. To se mi ještě na svých túrách nestalo.
A tak jsem se konečně dostal až k Vokovicím, odkud jsou nádherné výhledy na samotnou Divokou Šárku. A tak jsem tu začal fotografovat svůj další fotoblog Skály Divoké Šárky.
Pak jsem prošel kolem tohoto kamene, který mi připomněl pravěký menhir. Zda je to skutečný menhir nevím. Ale z webových stránek KPUFO (http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/mechanika/prehled.htm) vím, že tu někde kdysi býval dokonce i megalit typu „trilit“ (sestava ze třech kamenů – dvou svislých a třetího vodorovného tvořící překlad). Škoda jen že se nezachoval.
V každém případě pouhých asi 100 metrů od kamene se na skalní vyvýšenině nalézá pravěké hradiště. To bylo osídleno nepřetržitě od starší doby kamenné až do příchodu Slovanů. Největší slávu zažilo v 7. a 8. století našeho letopočtu, kdy samotné hradiště mělo rozlohu tři hektary a jeho předhradí až dvacet hektarů. Snad právě proto i sem někteří badatelé umisťují legendární hrad Canburg, což měl být podle Moissacké kroniky hrad, jenž byl na přelomu 8. a 9. století napaden a poté neúspěšně obléhán vojsky franského krále Karla Velikého. (viz Pěší túra Kokořínskem), jehož umístění je neznámé. Šárecké hradiště zaniklo až v 9. století.
A je docela možné, že právě i z těchto dob pochází pověst o Ctiradovi a Šárce z tzv. „dívčí války“. Kdy tudy měla projíždět Ctiradova družina a padnout do Vlastiny lsti. Narazili zde na spoutanou dívku Šárku, kterou Ctirad osvobodil a po vypití omamného nápoje je pak Vlastiny bojovnice zabyly.
Odtud jsem sestoupil dolů k vodní nádrži Džbán. Ta byla postavena v letech 1966-71 pro rekreaci obyvatel hlavního města Prahy.
A tady jsem vstoupil do samotné přírodní rezervace „Divoká Šárka. Fotografoval jsem, a tak i zde díky tomu vznikal kromě již zmíněného fotoblogu „Šáreckým potokem“ i fotobog „Skály Divoké Šárky“.
Procházel jsem a potkával lidi na výletě. Slyšel jsem například jednoho hocha, jak své mamince říkal. „Tady je to hezké. A jaké to teprve bude, až to uvidíme tam seshora.“ Jeho maminka pak zpozorněla.: „To si piš, že nikam na žádné skály nepolezeme!“ Nakonec jsem ho stejně zahlédl, jak vylezl na jednu menší skalku. Hold, dobrodružná povaha se v žádném klukovi nezapře. Vždyť to znám i sám od sebe. Jinak bych ani já své dobrodružné výlety (viz rubrika výlety a tramping) neprovozoval.
Šel jsem dál a prošel nejdříve kolem koupaliště „Divoká Šárka“, které v tomto chladném počasí nejspíš ještě asi v provozu nebylo.
A pak kolem hostince „Dívčí skok“, kde jsem si došel na oběd. Ten je pojmenovaný podle zdejší nejvyšší skály. A proč je tato skála nazvaná právě takto? To se opět dostáváme ke starým pověstem. Podle nich právě zde měla ukončit svůj život Šárka, když měla výčitky svědomí z toho, jak ublížila Ctiradovi a jeho družině.
Po obědě jsem se vydal ještě kousek kolem Šáreckého potoka, protože i tam jsou zajímavé věci. Například Čertův mlýn.
A dřevořezby, které se u něj nalézají.
A pak i takovéhle útvary na skále.
A dokonce i kamenné moře, jenž v tuto dobu bylo ještě částečně pod sněhem. Hold severní svah.Vrátil jsem se k Dívčímu skoku a pokračoval dál po červené turistické značce ve směru na čtvrť Nebušice.
Než jsem tam však došel, navštívil jsem ještě nebušickou vyhlídku. Odkud je vidět celá Divoká Šárka. A když se pootočíme doprava, spatříme i startující letadla z ruzyňského letiště.
V Nebušicích jsem prošel kolem novorománského kostela Sv. Cyrila a Metoděje, postaveného v letech 1885-86.
Pak les „Hlásek“ s altánky a pokračoval po červené turistické značce. Na rozcestí nad Truhlářskou jsem odbočil na modrou turistickou značku, aby mne dovedla do dalšího skalnatého údolí, o kterém jsem se dozvěděl až z mapy, když jsem plánoval tento výlet.
Je to přírodní památka Housle. Když jsem na toto místo přišel, první co mne přišlo na mysl, byla Rokle úmluvy z knížky „Hoši od Bobří řeky“ od Jaroslava Foglara. Asi tak nějak podobně, jako PP Housle, musela nejspíš vypadat i v tomto příběhu. Najednou jsem se totiž ocitl před 20-30 metrů hlubokou roklí, ohraničenou skalními stěnami.
Vyhloubena byla po tisíciletí vodou ve zdejších pískovcích a opukách. Dostat se do ní je možné po modré turistické značce z Lysaloj a nebo z hlavní silnice z Prahy do Horoměřic, kudy jsem sem šel i já. Samotný vchod do ní je však z východní části.
Když jdete Houslemi, už tu cestu lemují skalní stěny. Duše, milující přírodní romantiku, si tu jistě přijdou na své. A dokonce je tu i jeskyně!
Místo zřejmě učarovalo i trampům, o čem svědčí i ohniště a upravené lavičky. Takže se dá předpokládat i to, že i když se to tu jmenuje „Housle“, tak že tu možná znějí i romantické tóny kytar.
A aby tajuplné romantiky nebylo málo, tak vchod do rokle střeží od r. 1863 kaplička Panny Marie Sedmibolestné u Lysaloj, která označuje studánku se zázračnou vodou, která má prý léčebné účinky hlavně, a to hlavně na oční problémy. Mne přírodní památka Housle tak fascinovala, že jsem i z ní udělal další fotoblog, a to tento: „Už jste byli v Houslích?“ Tam jsem pak dal víc fotografií, protože sem by se to všechno už nevešlo a reportáž by už byla nepřehledná.
Z Lysaloj jsem po modré turistické značce sešel dolu do údolí Dolní Šárka a odtud stoupal na kopec Baba. Na jeho vrcholu se totiž na Vltavou nalézá zřícenina. Ve skutečnosti to je původně viniční lis, který byl na romantickou zříceninu přebudovaný až v 19. století, když se pod ním budovala železniční trať.
A je tu hezky a také nádherný výhled na Vltavu, Císařský ostrov, na Dejvice i na Pražský hrad.
Už bylo pozdní odpoledne. A tak jsem se odtud vydal směrem nad Julisku, abych našel nejbližší MHD a mohl se vrátit domů. A tak jsem rád, že i navzdory chladnějšího počasí jsem mohl podniknout svojí první letošní pěší túru za dobrodružstvím. Už jsem sice během zimy podnikl dvě běžkařské túry (viz Na běžkách kolem Chuchle, a Na běžkách jihovýchodní Prahou). Ty však byly na běžkách. Toto byla vyloženě pěší túra. A bude li přát počasí, snad budou i další.
Použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule
Související reportáže z dalších výletů:
47: Na běžkách kolem Chuchle
46: Na běžkách jihovýchodní Prahou
45: Pěší výlet podzimní Prahou
44. Pěší túra kolem Vrchlice
43. Pěší túra z Loděnice do Berouna
42. Z Kutné Hory na Vysokou
41. Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky
35.-40: dovolená 2012 Sloupsko
34. Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně
33. Pěší túra magickým Podblanickem
32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu
31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn
30. Pěší výlet do Posázaví
29: Pěší túra Kokořínskem
28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna
27. Pěší túra do „Záporna“
26. Pěší túra po magických místech Kolínska
25. Předjarní cesta Prokopským údolím
1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů
Libor Čermák
Ve srubu pod skálou
Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.
Libor Čermák
Zázračné vysvobození z indiánského zajetí
Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.
Libor Čermák
Indián v Roswellu
Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.
Libor Čermák
Tajuplnosti indiánských souhvězdí
Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.
Libor Čermák
U Petroglyfů Tří řek
Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 2384
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1899x
Seznam rubrik
- 2. světová válka
- Adventní kalendář 2016
- Adventní kalendář 2018
- Cesta za tajemnou čelenkou
- Dělostřelecká tvrz Libor
- Dovolená 2015 - Broumovsko
- Dovolená 2017 - Chebsko
- Dovolená 2018 - Orlické hory
- Dovolená 2019 Králický Sněžník
- Dovolená Český ráj 2016
- Drážďany 2016
- Hrdinové Čeksasu (seriál)
- Chiranikenovy záhady (seriál)
- Jaroslav Foglar na mém blogu
- Kruhy v obilí - rok 2015
- Kruhy v obilí - rok 2018
- Kruhy v obilí 2017
- Kruhy v obilí rok 2016
- Kruhy v obilí rok 2019
- Páťa a kolo Zláťa (seriál)
- Plitvická jezera 2018
- Vánoční doba 2015 (seriál)
- Velikokoční Jeruzalém 2017
- Velikonoce 2015
- Výročí havárie UFO (seriál)
- Záhady států USA
- Křesťanské záhady a zázraky
- tábornictví a turistika
- záhady
- myšlenky
- výlety a tramping
- Politika a společnost
- stavitelství a architektura
- křížovky, luštěnky, kvízy, log
- Kruhy v obilí - rok 2008
- UFO - případy 2009
- ekologie
- Kruhy v obilí - rok 2009
- Tajemná místa dávné Anglie
- příběhy
- multidimenzionální prostor
- Po stopách trampské historie
- archeoastronautika
- Vesmír a život v něm
- Galerie
- Keltové
- Záhadologické zprávičky 2010
- Kruhy v obilí - rok 2010
- agrosymbolová ohlédnutí
- Kruhy v obilí - rok 2011
- Havárie UFO
- Obrázky z cest
- Kruhy v obilí - rok 2012
- dovolená 2012 Sloupsko
- inline bruslení
- adventní kalendář 2012
- Kruhy v obilí - rok 2013
- 7 divů světa archeoastronautic
- cyklistika
- dovolená 2013 - Jeseníky
- Velikonoce 2014
- Zima a lyžování
- adventní kalendář 2013
- děti, výchova a vzdělávání
- Záhady sluneční soustavy
- Kruhy v obilí - rok 2014
- dovolená 2014 - Chorvatsko
- adventní kalendář 2014
- Inlajnový duch (seriál)
- NE islamizaci Evropy
- NE juvenilní justici
- Záhady starověkého Egypta
- Osobní
- Nezařazené