Pěší túra z Loděnice do Berouna

Během září naštěstí bylo výletnické počasí, rozhodl jsem se k dalšímu pěšímu výletu. Vybral jsem si tu nejsevernější část Českého krasu, jenž zřejmě patří k těm zajímavým, avšak méně známým v této oblasti.

A tak jsem v Praze na Zličíně nastoupil na autobus a jel s ním do Loděnice. Tady jsem před třemi lety ukončoval svůj výlet „Trampskou stopou po Českém Krasu“ Takže nyní na něj vlastně navážu a budu odtud pokračovat dál. První písemná zmínka o tomto městečku pochází z let 1179, kdy se zde 23. ledna odehrála tzv. „bitva o český trůn“ mezi Bedřichem (což byl tehdy právoplatný nástupce trůnu) a tehdejším knížetem Soběslavem II. Bitva tehdy skončila porážkou Bedřicha, avšak později v bitvě v Praze „Na Bojišti“ došlo k úspěšné odvetě a novým českým knížetem se tak stal Bedřich. V Loděnicích se také nalézá kostel sv. Václava a nedaleko od něj asi nejznámější zdejší podnik  „GZ Digital Media“. Zde se od roku 1951 vyrábějí gramofonové desky a byly zde vyrobeny i první československé magnetofonové pásky. Od roku 1988 se tu vyrábějí i kompaktní disky a dnes i DVD. Svými gramofonovými deskami je firma proslulá po celém světě a také se jedná o jedno zmála míst, kde se tento legendární přenosové médium vyrábí dodnes.

Já jsem pokračoval podél hlavní silnice, abych dorazil do sousedních Chrustenic, kde se nalézá jedinečná technická památka, jehož návštěva je opravdovým zážitkem. Chrustenická šachta je veřejně přístupná expozice dolu na železnou rudu. Tady se totiž v letech 1861-1965 nalézal důl, kde se těžil například siderit, hematit, chamosit nebo magnetit, ze kterých se tento nepostradatelný kov vyrábí.

V roce 1995 byl pak důl otevřen pro veřejnost. A tak jsem si ji samozřejmě nemohl nechat ujít.

Při jednom z mých předchozích výletů, v článku „Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn“ jsem si povzdech, že v Českém Krasu je málo zpřístupněných krasových jeskyní. I přesto, že jsou odtud známé minimálně čtyři jeskynní systémy s celkovou délkou přes 1000 metrů, zpřístupněny jsou jen Koněpruské jeskyně. Kdo má stejné pocity jako já, tak je to právě Chrustenická šachta, jež by mu na tyto pocity mohla dát náplast. Dokonce je tu k vidění i počínající krasová výzdoba.

A malé železné krápníčky se tvoří i na starých zkorodovaných ocelových konstrukcích.

V každém případě si zde půjčíte ochrannou přilbu a pak vás zde provedou půl kilometrů dlouhou štolou 8. a 9. podlaží. Pater je tu až 84. Sahají do hloubky 426 metrů, což je do nadmořské výšky 120 metrů pod hladinou moře. Bohužel od 10. patra níž už je vše zatopeno vodou.

Štola sloužila též jako kulisa k filmovému natáčení. Nejznámější jsou například epizody ze seriálu Zdivočelá země s Martinem Dejdarem a nebo film Bumerang. A navíc mnohé těžební stroje jsou stále funkční.

A pro děti je asi největším zážitkem zpáteční jízda důlním vláčkem. Když jsem si vše prohlédl, pokračoval jsem dál.

Nejprve jsem prošel Chrustenicemi, na jejímž konci jsem narazil na kemp u zdejší říčky Kačáku. A tak jsem si tam došel na oběd. Poté jsem přešel most přes říčku Kačák, abych se na druhé straně napojil na červenou turistickou značku.

A tady mne nejprve překvapilo týpíčko. Tedy klasický indiánský stan, pod kterým i my občas spíme v našich letních táborech, které pořádáme pro děti z našeho turistického oddílu (viz Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů). A když někde takhle potkám tento stan, také si občas vzpomenu na písničku bratrů Nedvědových „Nad Sázavou“, kde se mimo jiné zpívá o tom, že výskyt indiánských teepee předznamenává blížící se lepší časy. Kéž by to skutečně platilo! Tohle to období hospodářských krizí, které v našich zemích trvá už od roku 2008 je už příliš dlouhé. Běžní lidé se mají stále hůř a hůř, co už mi ale totálně leze krkem! Už by to chtělo, aby takovéto období jednou a pro vždy skončilo a aby už to zas šlo nějakým způsobem opět nahoru.

Když jsem se napojil na červenou turistickou značku, pokračoval jsem do nedalekých Nenačovic, kde se nalézá sklářská huť, kterou je možné navštívit a osobně si zde prohlédnout ruční výrobu skla.

 Když jsem si ji zde prohlédl a pořídil pár fotografií, odbočil jsem na žlutou turistickou značku ve směru na Velké Přílepy. Nejprve jsem prošel kolem dvou koňských stád.

A pak jsem dorazil do této obce jejíž první zmínka pochází z let 1357 (doba vlády Karla IV.). Nalézá se zde například i malé kaplička uprostřed obce.

Ale to už v dálce, na zdejším vrcholu, vidím svůj další dnešní cíl. Ocelovou rozhlednu „Lhotka u Berouna“. Musím, však ještě projít zdejší lesík a pak na louce narazím cestu, kde se dám po modré značce doleva. Asi po necelém půl kilometru však přicházím k další odbočce, která ukazuje přímo k rozhledně. Vlastně se jedná o telekomunikační stožár T-Mobile vysoký cca 60 metrů. Ve výšce asi 25 metrů je však umístěn ochoz pro turisty, na který se lze dostat po točitém schodišti. No vida, jak lze stožáry pro mobilní operátory využít i na víc způsobů. Je dobře, že jejich provozovatelé začínají chápat, že tyto věže se dají použít ještě i jinak, tak, aby z nich něco měli něco i kolemjdoucí turisti. V poslední době takovýchto rozhleden přibývá jak hub po dešti. Tato rozhledna například vznikla v roce 2006.  

A tak jsem si zaplatil vstupenku a začal  stoupat na rozhlednu. A k mému překvapení opět se jednalo o schodiště i horní ochoz, který byl zhotoven z ocelových roštů. Za poslední měsíc se jedná už o třetí takovouto rozhlednu, kterou jsem navštívil. První byla nad Sloupem v Čechách u chaty na Stráži (viz Ze Sloupu na hrad Svojkov a hrad Pihel) a druhá na vrcholu Vysoká poblíž Kutné Hory (viz Z Kutné Hory na Vysokou)

Mnoho lidí však má z takovýchto rozhleden jakýsi podvědomý strach. I přesto, že spadnout nikam nemůžou, ona hloubka 25 metrů, kterou můžete vidět přímo pod sebou, na ně nepůsobí zrovna nejlíp. Proto jim naopak doporučuji jedno. Pokud se přemůžou a budou chodit na takovýto typ rozhleden častěji, tak dostanou k těmto věcem větší důvěru. Je to obdobné, jako když se rozhodnete pro lezení na umělé stěně a nebo v lanovém parku (viz Mé dobrodružství na lanovém parku). Při prvním pokusu se bojíte, ale jak to provozujete častěji, přicházíte na to, že se vám tam nic nemůže stát.

I já jsem s tím kdysi měl problémy, ale nyní jsem na horním ochozu měl strach pouze z jedné věci. Jenom aby mi tady zrovna nedošly u foťáku baterie. Ty by se mi tady nahoře moc zrovna vyměňovat nechtěly, protože jsou menší než otvory v těch roštech na podlaze. Položit by tu nikam nešly a v případě, kdyby mi měly vyklouznout a spadnout dolů, nerad bych, aby tam zrovna šel nějaký turista.

Výhled? Ten je odtud také hezký. Je vidět celý Beroun, Český kras, Křivoklátské lesy i Praha. A tak mne napadá, že když v poslední době vzniklo tolik nových rozhleden, zda náhodou Bedřich Ludvík s Luďkem Munzarem nepřemýšlí o tom, že by dotočili nějaké nové díly seriálu „Rozhlédni se člověče“. Dokonce bych pro ně měl zajímavý název pro díl o tomto typu rozhleden: „Průhledné rozhledny“.

A tak jsem sestoupil dolů z rozhledny a konec konců jsem v sestupu pokračoval i do obce Lhotka u Berouna. Kde mne nejprve potkal zdejší vodník u obecního rybníčku

a pak i zdejší náves s kapličkou a Božími mukami.

Já jsem se odtud vydal opět po modré turistické značce dolů do Berouna. Docela jsem byl v šoku, když mne značená trasa přivedla na poměrně frekventovanou silnice, podél které jsem pak byl nucen zhruba asi kilometr jít. Kolem mne tu jezdilo jedno „autizno“ za druhým a kromě nich se tu proháněly party neohrožených motorkářů. Není divu, že jsem tu narazil i pomníčku připomínající jejich smrtelné tragédie. Jen, aby tady teď nepřibyl křížek ještě můj, jako turisty. Tyto myšlenky mne tak přinutily, abych na svůj blog napsal článek „Návrh na zavedení nové dopravní značky“.

A tak jsem pokračoval, dokud jsem konečně nesestoupil dolů k Berounce. A tady mne překvapila nová ocelová lávka přes Berounku. Vznikla v roce 2010 jako součást cyklostezky „Po stopách českých králů“.

To že vznikají nové cyklostezky je velice dobře. Jednak, oproti západu máme v této oblasti ještě pořád co dohánět. A také proč se mají lidé na kolech plahočit po frekventovaných silnicích? Jednak tam může být pro ně nebezpečno a jednak tam musí dýchat ty zplodiny, co z těch aut vycházejí. Ale když budou mít svoje trasy, kde nic takového nejezdí, budou moci si svůj tento svůj zdravý životní styl, sport či dokonce způsob dopravy pěstovat bezpečně. A tento most samozřejmě navíc ocení i pěší.

To už se ale dostávám přímo do Berouna. Cestu lemuje Berounka a občas také předválečné bunkry řopíky.

Pak projdu velice příjemný park, kde je jednak vybudované hezké dopravní hřiště, a tak se to tu hemží dětmi na kole.

A atmosféru tu zpříjemňuje rybí přechod, což je koryto, kudy můžou plout ryby, aby se vyhnuly zdejšímu jezu.

V Berounu jsem už byl na svých výletech několikrát. Například na túře „Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum“, kde jsem se o historii tohoto města zabýval hlouběji a nebo nedávno na jaře, když jsem šel Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn.

A tak jsem přešel řeku a dostal se na náměstí. Odtud je to už jen kousek na nádraží, odkud jsem se vrátil domů do Prahy. Jsem strašně rád, že mi počasí umožnilo udělat další zajímavý výlet, a už se těším kam se vydám příště.

Zdroje: wikipedie, informační tabule 

Reportáže z dalších výletů:

Související články z dalších výletů:

42. Z Kutné Hory na Vysokou

41. Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky

35.-40: dovolená 2012 Sloupsko

34. Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně

33. Pěší túra magickým Podblanickem

32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu

31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn

30. Pěší výlet do Posázaví

29: Pěší túra Kokořínskem

28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

27. Pěší túra do „Záporna“

26. Pěší túra po magických místech Kolínska

25. Předjarní cesta Prokopským údolím

1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů