Pěší túra Kokořínskem

18. 05. 2012 7:13:00
Romantika i divočina pískovcových skal, to jsou místa, která mne lákala už odmalička. A tak jsem další pěší túru naplánoval na Kokořínsko. Krásně jsem se prošel a během pouhého dne navštívil mnoho zajímavých míst.

Z Prahy jsem vyrazil hned brzo ráno. Vlak odjíždí z hlavního nádraží směr Tanvald, ovšem cestou musím ještě přestoupit ve Všetatech, městečku, kterému podle známé písničky Nadi Urbánkové Vilém Peče Housky (text Zdeněk Svěrák), říkám „město chytrých pekařek“. Vlak na Ústí nad Labem tu hned navazuje, a tak na žádnou větší procházku není čas. Z vlaku jsem vystoupil zhruba v půl deváté v Mělníku a odtud se vydal pěšky směr Kokořínsko.

100_2853.jpg

Vydal jsem se odtud nejprve po žluté značce podél hlavní silnice a pak jsem obočil do polí a luk. Prošel jsem kolem ohrady s koňmi a pak jsem se otočil. Je odtud nádherný výhled na Mělník.

100_2857.jpg

Z knížky Labyrintem tajemna od M. Stejskala znám pověst o spících mělnických rytířích, podobně jako v hoře Blaník. A odtud je skutečně hezky vidět, že celý Mělník je postaven na kopci. Ona pověst říká, že v kopci, na němž spočívá město Mělník, je ukryto spící svatováclavské vojsko a že vyjede zemi na pomoc, až ji bude nejhůře. Kromě toho je tam také prý ukryt poklad ve starých dubových sudech. Hlídá ho pes s ohnivýma očima a dostat se k němu je možné jen na velikonoce v době pašijí. Podle pověsti se k němu jednou vydali kněží s rozsvícenými svícemi. Jakmile k němu došli, zvedl se vítr, svíce jim zhasly. Oni se vrátili z prázdnou a už nikdy se tam neodvážili vstoupit. Spící svatováclavské vojsko, velikonoční poklad, to vše mi připomíná jednu hypotézu o paralelních světech, o které jsem se zmínil ve svém článku „Mýtická svědectví o paralelním časoprostoru“. Je snad tady někde přechod do nějakého jiného světa? A tak jsem si Mělník z dálky vyfotografoval a pokračoval dále.

100_2854.jpg

Prošel jsem kolem psího hřbitova a už se těšil, že za chvíli konečně budu v lese. Jenomže tu cesta vede po jeho okraji. A tak ho mám po levé straně a na opačné straně pole a louky. A tak pomalu přicházím do svého prvního dnešního cíle, do Lhotky u Mělníka. Zde se totiž zachovaly velice zvláštní památky, tzv. skalní byty. Do zdejších skal zde byly vytesány skutečné místnůstky, ve kterých lidé žili, a to třeba i celý život. Nejzachovalejší skalní byt spravuje Regionální muzeum Mělník a je zpřístupněno turistům.

100_2863.jpg

Zhruba před deseti lety jsem ho navštívili s dětmi s našeho turistického oddílu. A k našemu překvapení, zde měl klubovnu místní turistický oddíl a jejich vedoucí nás tu provedl a vše nám ukázal. Tento oddíl se zde bohužel už asi tři roky neschází, dle informace paní průvodkyně ho prý nemá kdo vést. Ta nám zde samozřejmě vykládala i historii tohoto bytu, a to samozřejmě i s příběhem poslední obyvatelky tohoto bytu, paní Holubové. Ta zde žila celý život. V osmdesátých letech utrpěla úraz a po něm se přestěhovala do domova důchodců. Zatím co ve skalním bytě žila celý život v plné síle i zdraví, tak v domově důchodců dostala za pouhý rok zápal plic a zemřela. Takovýchto bytů je ve Lhotce více. Ale lidi si vedle nich postavili normální domy a skalní byty jim sloužili už jen jako sklady nebo sklepy.

100_2868.jpg

Poté, co jsem se prošil skalním bytem a udělal zde několik fotografií, pokračoval jsem dále. Prošel jsem Lhotku, na jejíž návsi stála vysoká májka. Je hezké, že se takovéto zvyky udržují i ve 21. století.

100_2879.jpg

A tak jsem pokračoval až k železniční stanici Lhotka, kde zrovna stály dva motoráky. Jeden normální a druhý historický. Udělal jsem snímek a pokračoval dále. Právě tady nedaleko odtud na táborové základně pražských domů dětí a mládeže jsme byli tenkrát ubytovaní s naším turistickým oddílem. Dodnes mám v živé paměti jednu veselou příhodu, kterou jsme tu zažili. Naše vedoucí vyřizovala ubytování. A když se déle nevracela, z legrace jsem pronesl: „Tak asi budeme spát pod širákem“. V tom se na mě obrátil náš tehdejší nejmladší člen a zeptal se mne: „A Libore, kde tady mají ten širák?“ Samozřejmě, že jsme pod širákem nespali, ale i po letech si rád na takovéto příhody vzpomeneme.

100_2881.jpg

Já jsem nyní pokračoval po červené turistické značce. Vlevo byl rybník zbudovaný na říčce Pšovce a vpravo velice zajímavé pískovcové skály a skalní útvary. V jednom koutě jsem dokonce zahlédl obydlí trampů. Ale vypadalo to, že je obsazeno, a tak jsem nechtěl rušit. Kokořínsko je už od první republiky prosáklé trampingem. Byly zde trampské kempy, trampské osady, z nichž se však do současnosti zachovalo jen málo. Na jednu z výjimek se možná za chvíli dostanu, ale je to zhruba tak ještě čtyři kilometry.

100_2885.jpg

Teď přicházím ke zbytkům skalního mlýna Štampach. Jedná se o mimořádnou zdejší památku, zbudovanou někdy ve středověku. Dochoval se splav a vedle něj dvě vzájemně propojené místnosti vytesané do pískovcové skály. V 18. století tu pak byl nedaleko odtud zbudován mlýn zděný. A tak jsem si zbytky skalního mlýna vyfotografoval a pokračoval dále po červené turistické značce.

100_2890.jpg

Cesta teď vede nahoru na skalní útes, odkud je nádherný výhled na zdejší rybník a na ostrůvek, jenž ho uprostřed zdobí.

100_2892.jpg

Když mne cesta přivedla zpět do údolí narazil jsem opět na silnici a pak na vesničku Harasov. Je to romantické místo s rybníkem, nad kterým se týčí mohutné pískovcové stěny.

100_2893.jpg

Nad břehem rybníka se nalézá další památka vytesaná do skály, a to tzv. Krvomlýn. Původně tu však ve středověku býval i hrádek. Postaven byl zřejmě začátkem 14. století šlechtickým rodem Hrzánů z Harasova.

100_2896.jpg

A pokud se odtud vydáme po žluté turistické značce, tak za nedlouho narazíme na dva obrazce vytesané před 2. světovou válkou do zdejších skal.

100_2899.jpg

Já jsem se od nich vrátil zpět do Harasova a pokračoval po červené ve směru na Kokořín. Cesta tu nejdříve po strmých schodech stoupá na skály a stejným způsobem pak opět klesá zpět k silnici.

100_2904.jpg

A tady jsem zbystřil, neboť v těchto místech by se měla nalézat stará trampská osada Harakoko, jedna z mála zachovalých trampských osad na Kokořínsku. Pochází z třicátých let, tedy ze stejné doby, jako trampské osady u Svatojánských proudů, u Sázavy, u Kocáby či u Berounky na jih od Prahy (viz Po stopách trampské historie). Jediné, co však na Harakoko upozorňuje je stejnojmenná autobusová zastávka. A právě nad ní se tato osada nalézá, ukrytá ve v lesích a skálách, takže ze silnice není téměř vůbec vidět. Byla zbudována s citem pro neporušenost přírody.

100_2906.jpg

Když jsem si udělal pár symbolických fotografií této osady, pokračoval jsem dále po červené značce a nejprve prošel kolem Ladčina pramene.

100_2910.jpg

A pak došel do Mlčně, pojmenované po zdejším mlýnu, který během třicetileté války nemlel. Je to místo děje Máchových „Cikánů“ a nebo historické povídky L. Ungera „Mlýn v Mlčni“. Je tu nádherné prostředí chalup přímo pod skálami, a tak je tu stále na co koukat. Narazil jsem tady na restauraci U Grobiána, kde jsem se konečně naobědval, a to pokud možno pořádně, protože mám před sebou ještě velkou část cesty.

100_2911.jpg

Tady nad námi se také nalézá prastaré hradiště. Jmenuje se Hradsko a některými badateli je často ztotožňováno s hradem Canburgem, napadeným a poté neúspěšně obléhaným na přelomu 8. a 9. století vojsky franského krále Karla Velikého. Když jsem se naobědval, odbočil jsem na cestu žlutého okruhu.. Zda je to skutečně ono hradiště, to je jen věcí diskuze. Soudil tak například historik August Sedláček, to proto, že se domníval , že název „Canburg“ má souvislost s názvem nedaleké obce Kanina. I když popravdě řečeno, přesná lokalizace Canburgu není známa. Jediná zmínka o tomto hradu je v Moissacké kronice, která byla v 10. století sepsána ve Franské říši. Je tam o tomto hradu jen to, že se měl nalézat někde v Čechách, a to v okolí soutoku Ohře a Labe, což je však od Hradska docela daleko. Takže Canburg je určitě námětem pro nejrůznější badatele, obdobně jako další podobný hrad, Wogastisburg, kde se dle Fredegarovy kroniky odehrála obdobná bitva mezi Slovany vedené Sámem a Franky vedené králem Dagobertem. Slovanské kmeny tehdy Dagobertovo vojsko slavně porazilo, ale přesná lokalizace hradu Wogastisburg, je též neznámá.

100_2913.jpg

Já jsem tedy vystoupal po schodišti, které je zhotoveno ve zdejším skalním městě a nejprve se podíval na vyhlídku, odkud je nádherně vidět nedaleký hrad Kokořín.

100_2914.jpg

A pak se dostal až na náhorní rovinu, kde se u stejnojmenné vesničky nalézá i ono hradiště Hradsko. Osídlení zde bylo už od nejstarších dob. Už ze straší doby kamenné tu pocházejí nálezy. Doložené je také osídlení z mladší i pozdní doby kamenné, doby bronzové, halštatské i keltské (byl zde objeven prsten a náramek z kobaltového skla pocházející z 2. století před naším letopočtem). A samozřejmě i v době slovanské, kdy zde bylo v 9. století vybudováno mohutné hradiště. Na okraji obce Hradsko se pak nalézá původně gotický kostel sv. Jiří, nynější budova je však novogotická z roku 1874.

100_2916.jpg

Když jsem si toto místo prohlédl, vrátil jsem se zpět dolu a vydal se dále po červené značce směr hrad Kokořín.

100_2925.jpg

Hrad Kokořín jsem chtěl navštívit hned z několika důvodů. Nejen proto, že byl zrovna na této trase. Ale nedávno jsem pro děti z mého modelářského kroužku vyráběl papírový model tohoto hradu (viz foto), tak abych ho porovnal ze skutečností. Na Kokořínu samozřejmě, že nejsem poprvé. Byl jsem tu už několikrát s rodinou, a před šesti .lety také ze svým turistickým oddílem. Tentokrát jsem si ho chtěl hlavně vyfotografovat a připomenout si jeho historii i legendy a pověsti.

100_2586.jpg

Postaven byl kolem roku 1320 Hynkem Berkou z Dubé. V roce 1426 hrad dobyli husité a po nich hrad často střídal majitele. Od roku 1544 zpustl a navíc jej později ještě císař Ferdinand II zařadil mezi tzv. „prokleté hrady“, které se nesměly udržovat, protože díky své výhodné poloze by mohly ohrozit panovníkovu moc. Z Kokořina se stala prakticky zřícenina. Až ji teprve v roce 1894 zakoupil pražský podnikatel Václav Špaček a jeho syn ho nechal 1911-1916 zrekonstruovat do novogotické podoby. V roce 1951 byl hrad zestátněn a v roce 2006 navrácen rodině Špačků.

Ke hradu se váže také řada strašidelných pověstí. Jedna z nich například vypráví o přízraku černého rytíře na koni a s kuší v ruce. Za ním pak běží smečka psů s ohnivými jazyky. Ti za noci straší v Kokořínském dole a když objedou všechny skály, zmizí na hradě. Další pověst vypráví o ukrytém velkém pokladu, který lze nalézt jen v dopoledních hodinách, a to v době, kdy se o velikonocích čtou v kostele pašije (vzpomeňme si, co jsme si říkali o Mělníku). Hlídá ho však přízrak černého kokořínského myslivce. Třetí pověst vypráví o duchu jistého Kašťáka z Boryně, který se prý kdysi ve sklepě pod věží zastřelil. Říká se, že každou noc je z věže slyšet jeho sténání a nářek. Čtvrtá pověst vypráví o přízraku bílé postavy s plamenem, který bloudí po ochozu věže. Prý je to duch jakého si nerozumného krajánka, jenž se kdysi vsadil, že v noci přinese z hradu lidskou kost. A asi vůbec nejstrašidelnější je pátá pověst o přízraku panny, která stírá krvavou skvrnu ze zdi. Každého dne o půlnoci je ze skal pod Kokořínem slyšet její lomoz a úpění. Je to údajně duch dívky, která uřízla nožem hlavu zdejšímu krutému loupežníkovi za to, že jí zabil otce i matku a i jí chtěl zneuctít.

liniehrady.jpg

A já bych chtěl k tomu všemu přidat ještě jednu geometrickou zajímavost, kterou jsem nalezl na mapě. Pokud se podíváme na umístění hradu Kokořín a na umístění dalších skalních hradů, zjistíme, že tento hrad společně se Starým Bernštejnem u Dubé, s Jestřebím, s hradem Sloup u Nového Boru a s Tolštejnem u Jiřetína pod Jedlovou vytvoří dokonalou přímku táhnoucí se ve směru jih – sever. Mne osobně to připadá hodně zvláštní. A při té příležitosti chci připomenout i to, že Kokořínsko tvoří jeden z vrcholů tzv. „Řípské hvězdy“, o níž jsem psal v článku „Tajemství hvězdných hor

100_2936.jpg

A tak jsem vystoupal k hradu, prošel jsem se po nádvoří a udělal několik fotografií. A pak jsem se vrátil zpět do Kokořínského dolu a pokračoval vstříc dalším cílům. Tím hned dalším byla zčásti umělá jeskyně Nedamy. Nalézá nad silnicí, po pěší cestě je to asi půl kilometru. Je to jeskyně možná až pravěkého původu. Podle Josefa Bedřicha Cinibulka zde žili už pravěcí lidé, tzv. troglodyté. Jisté však je to, že za třicetileté války jeskyně sloužila jako úkryt. A protože na vrcholu skály se nalézají základy neznámého čtvercového objektu, mnozí se domnívají, že zde mohl být i skalní hrad, což podporují i další prameny, že se například mohlo jednat o předsunuté opevnění Kokořina.

100_2941.jpg

100_2942.jpg

Pak jsem se vrátil zpět k silnici a na červenou turistickou značku, a vydal se dál k Hlučovu. Přivítali mne zde nádherné roubenky, které jakoby byly vytaženy z nějaké pohádky. A tak jejich fotografii též přikládám.

100_2950.jpg

A tak jsem se dostal až k Pokličkám. Pokličky jsou bezesporu jedním z nejznámějších skalních útvarů na Kokořínsku. Nejznámější jsou právě tyto „Mšenské“. Nalézají se mezi Kokořínem a Vojtěchovem. Vznikly zvětráváním různě odolných pískovců, kde ta horní část kamene je více odolnější než ta spodní.

100_2954.jpg

Když jsem si o nich našel, co se o nich píše na wikipedii, objevil jsem tam ještě informaci, že v okolí „pokliček“ se často nalézají i tzv. „zárodečné tvary“, které se jednou můžou stát též pokličkami. Takové útvary se například nalézají nedaleko „Mšenských pokliček“ směrem na Mšeno. Nevím, zda náhodou má tento skalní útvar nějaký název. Pokud ne, za jeden bych se přimlouval. Ony totiž nápadně připomínají „létající talíře“ s tryskami. Tak se podívejte a posuďte sami. Fotografií jsem však pořídil více, a tak jsem z nich udělal speciální fotoblog „Pokličky a létající talíře“, na který si můžete kliknout a prohlédnout si ho.

100_2956.jpg

Plánoval jsem, že půjdu ještě dál směrem na Vojtěchov, ale vzhledem k tomu, že už se začínala blížit čtvrtá hodina odpolední a v šest mi jede vlak, rozhodl jsem se, že od Pokliček se už vydám směr Mšeno. A tak jsem po cca 2 kilometrech ocitl u Obří hlavy a žáby, kde jsem se rozhodl, že na závěr se ještě projdu kus žluté okružní Cinibulkovy stezky. Zhruba před šesti lety jsem ji šel ze svým turistickým oddílem, tak jsem si ji chtěl trochu připomenout.

100_2966.jpg

A tak jsem prošel, kolem švédských valů a vyhlídek a postupně jsem se dostával nejprve k „Obrazníci“, což je umělá jeskyně ve zdejší pískovcové skále, kde v době švédského obléhání za třicetileté války, schovávali místní lidé své cennosti. Vzhledem k tomu, že venku je ohniště, je vidět, že jeskyně občas slouží i jako místo k přenocování trempíkům.

100_2971.jpg

A pak jsem musel vystoupat do velkého kopce a vlastně jsem vyšel na tu samou skálu, jen z druhé strany. A tady se nalézají tzv. Prolezovačky. Jsou to skalní vydutě spojené úzkými průlezy.

100_2975.jpg

A pak už jsem vyšel na silnici a v dálce viděl Mšeno. Toto město docela znám, neboť jsem sem vzal před šesti lety svůj turistický oddíl, a strávili jsme zde společně podzimní prázdniny. A tak jsem si vyfotografoval zdejší kostel svatého Martina a už jsem si to namířil na nádraží, aby mi neujel vlak. Krásně jsem se prošel, během pouhého jednoho dne jsem viděl tolik zajímavých míst a na závěr si spočítal, že když přidám všechny své odbočky (na Hradsko, Kokořín i Nedamy) ušel jsem asi třicet kilometrů. Já myslím, že je to docela slušný výkon a už se těším na nějakou tu túru další.

Zdroje: Zdroje a použitá literatura, wikipedie, zdejší informační tabule, odkazy uvedené v textu

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.hrady.cz/index.php?OID=389

Související články z dalších výletů:

Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

Pěší túra do „Záporna“

Pěší túra po magických místech Kolínska

Předjarní cesta Prokopským údolím

Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů

Autor: Libor Čermák | pátek 18.5.2012 7:13 | karma článku: 21.95 | přečteno: 5023x

Další články blogera

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 144 |

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 227 |

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 177 |

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 185 |

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.12 | Přečteno: 494 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 2384 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1897

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...