Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky

Inline bruslení patří mezi mé oblíbené sporty, proto se mu i rád aktivně věnuji. A rád si také na nich občas udělám i výlet. Tak, jako například teď, když jsem se vydal v Praze podél Vltavy a Berounky.

V loňském roce jsem se na vydal na Inline výlet kolem Vltavy (viz reportáž). Vlastně jsem jel po stezce z Vyšehradu přes Braník do Zbraslavi. Letos jsem se rozhodl, že se vydám obdobně, ale po druhém břehu Vltavy.

A tak jsem si vyhlédl den s příznivým počasím a rozhodl jsem se, že pojedu hned ráno. A to ze dvou důvodů. To ještě nejsou taková horka, a také se na cyklostezkách nepohybuje tolik lidí. Vzal jsem si ideální oblečení, barevné tričko s krátkým rukávem (z bezpečnostních důvodů, abych byl dobře viděn) a kraťasy. Na nohy jsem si dal sandále, to z toho důvodu, že nejsou moc objemné a při bruslení se dají vložit v pohodě do batůžku. Samozřejmě, že jsem si vzal i všechny ochranné pomůcky, tedy přilbu a chrániče na lokty, kolena a zápěstí. Bez těch si bruslení vůbec nemusím představit. A linine brusle. Vloni na Inline výletu kolem Vltavy jsem měl ještě ty své staré bauerky s pevnou skořepinou, které jsem si pořídil asi před dvanácti lety. Ty mi vydržely dost dlouho, ale chtělo to modernější obnovu. A tak jsem si letos na jaře pořídil nové rollerbladky. Jejich transport mám vyřešený tak, že vezmu šňůru a její konce přivážu k rámu bruslí mezi druhé a třetí kolečko. A tak se pak dají dát brusle v pohodě přes rameno. Jel jsem tak na Smíchovské nádraží a pak tramvají do Hlubočep.

Tramvajová zastávka „Hlubočepy“ je velice zajímavě architektonicky pojednaná. A není tak jediná. Tady totiž začíná tramvajové prodloužení Hlubočepy-Barrandov, které bylo zprovozněno v srpnu 2004 a svým řešením místy připomíná spíš metro, než klasickou tramvaj, jak ji známe.

Já jsem došel k Barrandovskému mostu a zde nazul svoje brusle. Jak jsem už řekl, bruslení mám rád, a tak jsem si letos na jaře udělal inlajnový instruktorák. A tak si myslím, že by bylo dobré, kdybych vám čtenářům svého blogu, které tento příjemný sport také oslovuje, mohl dát občas i nějakou tu bruslařskou radu. A začneme třeba hned. Při obouvání bruslí a chráničů doporučuji tento postup. Nejprve si nasadit helmu a chrániče na lokty a kolena. Pak přijdou na řadu brusle a nakonec chrániče na zápěstí. To proto, aby vám nepřekážely při zapínání bruslí. Tak teď ještě uklidit boty a ostatní věci do batůžku a můžu vyrazit. Při tom si dám jeden závazek. Vše co jsem si teď oblékl (brusle, přilba a chrániče), sundám nejdřív v Radotíně. Je to asi deset kilometrů.Tak jsem zvědavý, zda to zvládnu.

A tak nejdřív projedu podchody kolem Dalejského potoka. Ano, podle toho samého potoka, který teče Prokopským údolím, kudy jsem šel letos v únoru na výlet (viz Předjarní cesta Prokopským údolím). A právě tady se tento potok vlévá do Vltavy. Podchod je vyzdobený velice zajímavými a barevnými grafiti. Je spoustu lidí, komu toto moderní pouliční umění vadí. Mě vadí také, pokud takto někdo poničí fasádu nějakého domu či nějakou kamennou či jinak architektonicky provedenou stěnu. To je prostě vandalismus a dělat by se to v žádném případě nemělo. Ale pokud takto někdo ozdobí nějaký obyčejný beton, který je sám o sobě depresivně šedivý a k tomu ještě bude jeho práce nějak hezky zajímavá, tak to můžu jedině ocenit. Alespoň je to hned veselejší.

Na bruslích bych tudy mohl jet pohodlně podle řeky. Je tady udělaná nádherná cyklotrasa. Jenže bych to nebyl já, kdybych si to nechtěl nějak zajímavě zpestřit. A tak jsem se vydal Zbraslavskou ulicí podél Barrandovských skal. Auta tu téměř vůbec nejezdí, protože je cesta určená především pro kola a pěší, a tak by se to snad dalo zvládnout i na bruslích.  A co víc, rozhodl jsem se že celou svojí cestu opět zfotodokumentuji. Teď si jistě říkáte, zda se dá vůbec fotografovat a mít přitom na nohou jednořadé kolečkové brusle.  A tak má další rada pro bruslaře, kteří by také chtěli pořídit nějaké hezké snímky, při kterých nebude hrozit, že by se fotograf na bruslích nekontrolovaně rozjel, je taková. Pokud je to možné, zkuste se postavit s foťákem do trávy. Budete tak stabilnější. A tak jsem projel pod nájezdem na Barrandovský most a pokračoval dál.

Na této cestě je k vidění hned několik zajímavých míst, o nichž bych se měl zmínit. Jednak je to kaplička Panny Marie Bolestné. Byla vystavěna v roce 1742 a pravděpodobně nejdříve sloužila jako skladiště střelného prachu pro zdejší lomy. Na kapli zřejmě byla přeměněna až dodatečně.

Pak je tu ke spatření i funkcionalistická vyhlídka Barrandovských teras. Není bez zajímavosti, že tento areál v roce 1992 zrestituoval prezident Václav Havel se svým bratrem Ivanem. Dnes jsou jeho vlastníkem Barrandovské terasy a. s.

A samozřejmě Barrandovské skály. Je to nádherná ukázka prvohorních vápenců, na nichž jsou nádherně vidět geologické vrásy.

Když už jsem v těchto místech, měl bych se zmínit ještě o jedné vzpomínce z ledna 2010. Tehdy jsem tudy šel v zimním počasí a tyto skály byly ozdobeny nádhernými ledovými rampouchy. A tak jsem si sem jednu svojí tehdejší fotografii dovolil dát. I když to není foto z tohoto výletu, to co na ní je, skutečně stojí za to.  

A tak jsem jel dál a pomalu se tak dostával do Malé Chuchle. Cesta je tu malinko z kopce a navíc tu jsou už i první domy. A tak se tu může stát, že Vás může překvapit i auto. A to pro inlajnistu není zrovna nejlepší situace. A to se právě stalo mne. Naštěstí jelo pomalu a navíc zahýbalo. Ovšem i tak jsem pro jistotu udělal tzv. „grass stop“ tedy nouzové zastavení na trávě, jenž tu naštěstí udělat šlo. To se jedna noha více předsune, ruce se dají před sebe a vjede se na trávník. Odpor trávy vám pak brusle sám zastaví. Umět by to měl každý bruslař.

V Malé Chuchli jsem už konečně najel na cyklotrasu. Tady je pěkný, nově udělaný povrch, a tak se tu na rozdíl od předešlé cesty, kde jsou hrboly, jezdí velice hezky. U Branického mostu (neboli Mostu Inteligence) jsem potkal jednu paní s kolem, kterou jsem poprosil o foto.

A pokračoval jsem dál na jih kolem Vltavy. Dokonce tu trénovali i veslaři.

Cestou jsem si pak udělal několik dalších vltavských momentek. Například pohled zpět na Barrandov.

Parník na druhém břehu.

Modřanský jez se zdymadlem.

A jak tak jedu podél Velké Chuchle, najednou si všimnu něčeho, co jsem ještě na svých cestách nezažil. Věřte nebo ne, ale přímo u cesty se páslo prase domácí. A ne ledajaké. Byla to bachyně, a to rovnou se dvěma malými selátky. Jedno bylo stále u ní, druhé bylo za vraty, a tak nebylo moc vidět. A tak jsem si tento jedinečný zážitek musel vyfotografovat, protože takovou věc, aby se takhle někde veřejně blízko vás pásla prasata, asi hned tak neuvidím.

A tak na bruslích pokračuji dál. Za nedlouho zde bohužel pohodlná cesta končí. Objevuje se tu stále víc firem, mezi kterými občas projede i auto. A tak se pomalu dostávám pod Lahovický most. Tady nedaleko odtud se stéká Berounka a Vltava. Říkal jsem si, že bych si tu mohl vyfotografovat soutok. Z toho nakonec sešlo, a to ze dvou důvodů. K soutoku totiž nevede žádná cesta s pevným povrchem, kde by se na inlajnech dalo dobře jet. A i kdybych se vyzul a šel k němu v botách, tak sluníčko zrovna bylo v takové poloze, že by z té fotky vůbec nic nebylo. A tak jsem si alespoň vyfotografoval Berounku s Lahovickým mostem a jel dál.

Bohužel problémy s cestou nekončí. Spíš naopak. Cesta mě totiž zavede k radotínskému přístavišti. Tady se musí jet kolem dost frekventované silnice a navíc po nepříliš širokém chodníku, kde se musíte ještě vyhýbat s chodci a cyklisty. Naštěstí po cca dvou set metrech opět začíná příjemná cyklotrasa s kvalitním povrchem, kde se dá pohodlně jezdit i na inlajnech. V dálce už vidím Radotínský most Pražského okruhu.

Tento most je zvláštní také tím, že přímo pod ním vede zajímavě řešená lávka pro pěší a cyklisty. Je totiž na mostě zavěšená. Pro bruslaře moc vhodná není, protože je vedená do oblouku. Ale i tak je to hezký motiv pro vyfocení.

A tak jedu dál pořád kolem Berounky. A na ní cestou potkávám další zvířátka – labutě.

A to už v dálce vidím svůj cíl - Radotín. Podařilo se. Skutečně se mi podařilo dostat tam, kam jsem chtěl. Deset kilometrů za nějaké cca 2 hodiny. Trasa to byla jistě zajímavá, ale na bruslích bych ji za stejných podmínek už asi nejel. Část se dá v pohodě. Ale ten zruba kilometr kolem soutoku, není pro bruslení příliš ideální. To se raději poohlídnu po jiné zajímavé stezce. Alespoň to však trochu byl zážitek.

A tak jsem se vydal na radotínské nádraží a cestou se z bruslí přezul do normálních bot. Svůj dnešní inlajnový cíl jsem splnil, za což také musím svým brusličkám poděkovat. Ovšem další podobné cíle mám před sebou. Přemýšlím například využít inline bruslení jako občasné zpestření pro děti, co chodí do mého turistického oddílu. A nebo i nějak jinak ve volnočasové organizace, kde pracuji. Líbilo by se mi například časem u nás vybudovat menší dětský inlajnový oddíl, aby obliba tohoto sportu rostla. Problém je ale ten, že v naší městské části, zřejmě stejně jako i jinde, nejsou nikde vyloženě ideální podmínky pro bruslení. Když jsem se například ptal ředitelky školy, zda by se to nedalo učit u nich na školním hřišti, zjistil jsem, že má obavy, aby se od brzdiček neporušil umělý povrch. Tak uvidím. A tak s přáním, aby se podmínky pro kolečkové bruslení i nadále zlepšovalo, jsem se vydal na nádraží a odtud vlakem jel zpět domů.     

 

 Zdroje informaci: wikipedie, http://prokopak.webnode.cz/kaple-panny-marie-bolestne

Související články:

Inline výlet kolem Vltavy (reportáž z mého výletu od Vyšehradu do Zbraslavi)

Češi, podpořme inline bruslení jako olympijský sport! (zamyšlení nad úspěchy českých sportovců v tomto sportu)

Příběh in-line bruslí - článek zabývající se obecně inline bruslením, včetně historie tohoto sportu

Jak se planety učily bruslit - pohádka, která pomocí inline bruslení seznamuje děti ze sluneční soustavou

Jak inlajny chtěly být čisté - pohádka, která učí děti, aby se o své inlajny dobře staraly

Inlajnovka aneb si můžete vyluštit netradiční křížovku ve tvaru inlajny.

Internetový speciál "INLINE BRUSLAŘ" na stránkách našeho turistického oddílu

Rubriky: výlety a tramping a tábornictví a turistika