Z Kutné Hory na Vysokou

Protože turistika patří k mým oblíbeným koníčkům, vydal jsem se poslední prázdninový den na další ze svých pěších túr. Tentokrát jsem navštívil středověké město, hezkou přírodu i zajímavou rozhlednu.

A tak jsem ráno v Praze nasedl na autobus a jel s ním do Kutné Hory. Kutná Hora je úžasné město, známé především hornictvím, zejména těžbou stříbrné rudy. Jak známo Kutná Hora, díky svému bohatství během celého středověku vedla s Prahou spor o to, které město je důležitější. Není od věci si přiznat, že si dokonce dělala zálusk na to, aby se potencionálně stala i českou metropolí. Proto zde najdeme celou řadu mimořádných staveb. A tak není divu, že místní městská památková rezervace je od roku 1995 zapsána na seznam UNESCO.

Okolí Kutné Hory bylo osídleno už od pravěku. Co se týče historie hornictví, váže se k tomuto městu jedna pověst. Kněžna Libuše, která žila na pražském Vyšehradě a předpovídala Praze slávu, která se bude hvězd dotýkat. Věštila však i o Kutné Hoře: "Vidím horu tříhřbetou, ana stříbra vydává hojnost. Ale že ta hora tři hřbety má, třikrát stříbro vzejde a třikrát zase zajde". Stříbro zde už těžili Slavníkovci. Ve středověku díky těžbě tohoto drahého kovu Kutná Hora zbohatla. Stříbro se tu těžilo až do roku 1992, kdy byly ukončeny práce na dole Turkaňk. Jaké jsou však ty tři období těžby, se dá jen těžko odhadnout. Nezbývá jen věřit, že minimálně jedna epocha by mohla být ještě před námi. Co kdyby se tu ještě mohlo pod zemí ukrývat další bohatství, které naší vlasti poslouží ještě někdy v budoucnu?

Já jsem se Kutnou Horou nejprve prošel, abych toto zajímavé město zachytil na fotografie. A spolu s ní i některé zajímavé památky. Například „Kamenná kašna“. Tu v letech 1493-95 údajně postavil Matěj Rejsek, jeden ze stavitelů i zdejších chrámu Sv. Barbory. Kašna až do roku 1890 sloužila i jako rezervoár pitné vody.

Morový sloup se sochou Panny Marie v Šultysově ulici vznikl v letech 1713-1715 v dílně jezuitského sochaře Františka Bauguta. Jednalo se o reakci na morovou epidemii, při níž v roce 1713 zahynulo více než tisíc lidí.

Zajímavý je i „Kamenný dům“ na zdejším Václavském náměstí, který si nechal v letech 1485-1499 postavit v gotickém slohu místní měšťan Prokop Kroupa.

Vlašský dvůr. Právě zde byla ve 13. století ona mincovna, kde se razily stříbrné mince – pražské groše.

Gotický kostel svatého Jakuba je jedna z kutnohorských dominant. Jeho stavba začala v roce 1330 (vláda Jana Lucemburského) a probíhal sto let do roku 1430. Svojí věž má netypicky na straně. Je to proto, že původně měl mít věže dvě. Měl to proto tedy být kostel mariánský, tedy zasvěcený Panně Marii.  Jenomže kvůli poddolovanému podloží usoudili, že druhou věž nebudou riskovat, a tak má jen jednu věž. To, že kostel pak byl zasvěcen Sv. Jakubu, až tolik nevadilo, neboť zde už jeden mariánský kostel byl.

Odtud jsem pokračoval směrem ke katedrále Sv. Barbory, a to nejdřív kolem Jezuitské koleje, což je barokní stavba postavená v letech 1667-1750 podle návrhu italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Jak už jsem se zmínil, Kutná Hora se chtěla vyrovnat Praze, která má Karlův most. Zde však žádná řeka typu Vltavy neteče, proto by ho měla připomínat terasa Jezuitské koleje. I ta je zdobena rozsáhlou sochařskou výzdobou. Autorem soch je stejně jako u morového sloupu jezuitský sochař František Baugut.

A nyní jsem se konečně ocitl před samotnou katedrálou Sv. Barbory. Záměr stavby chrámu Sv. Barbory byl poněkud zvláštní. Není sídelním chrámem žádného biskupa, a tak se jedná o katedrálu pouze v tom architektonickém slova smyslu. Jejím hlavním účelem dokonce nebyly ani tak bohoslužebné potřeby místní farnosti, ale především reprezentativní účely kutnohorských. Samozřejmě, že v pražsko-kutnohorském sporu měla konkurovat pražskému svatovítskému chrámu ve velkoleposti své architektury.

A tak stavba Chrámu sv. Barbory byla započata v roce 1388 (vláda Václava IV.). Jeho prvním stavitelem se stal Jan Parléř, což byl syn stavitele svatovítské katedrály Petra Parléře. Ten vybudoval nejstarší části chrámu s věncem obvodových kaplí po vzoru francouzských katedrál.

S příchodem husitských válek byla stavba přerušena a pokračovalo se s ní až v roce 1482, kdy se jí nejprve ujali místní stavitelé a od roku 1489 do roku 1506 (kdy zemřel) pak stavitel Matěj Rejsek. Ten dostavěl chór, triforium, bazilikální okna, síťovou klenbu nad kněžištěm (výška 33 metrů) a část vnějšího opěrného systému. Od roku 1512 se stavby ujal Benedikt Rejt. Ten vybudoval hlavní loď a obě stejně vysoké boční lodě. V roce 1558 bylo stavění chrámu zastaveno. Bohužel nebyly nikdy dostavěny poslední části soulodí, jinak by byla katedrála o další 4-6 klenebních polí delší. Dokonce jsem na internetu nalezl zprávu, že původně měla mít stavba až dvojnásobné rozměry, než ta současná. Do dnešní podoby včetně jednoho klenebního pole, průčelí a třech hlavních věží pak byl chrám zrekonstruován na konci 19. století, podle plánů architekta Josefa Mockera.

Já jsem návštěvu chrámu samozřejmě nemohl vynechat. A tak díky tomu vznikl i můj blog věnovaný právě této stavbě s názvem Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře. Je tam vše popsáno a vyfotografováno.

Když jsem si vše prohlédl, nejprve jsem si došel na oběd a pak pokračoval podél hlavní silnice do Sedlce, kde se nalézají další významné stavby. V plánu jsem měl navštívit hlavně dvě. Nejprve chrám, který by se dal přirovnat ke gotické katedrále. Však se také za katedrálu všeobecně pokládá. Nemluvím o ničem jiném, než o chrámu  Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele.

Je součástí cisterciáckého kláštera, jenž byl založen roku 1142 Miroslavem z Markvartic. Téhož roku byl založen i původní románský kostel, jenž byl na konci 13. století zničen. A tak místo něj zde byla v letech 1280-1320 postavena neznámým stavitelem sedleckého chrámu nová pětilodní gotická bazilika o délce 87 metrů. Chrám se tak stal první stavbou katedrálního typu na našem území a současně největší sakrální stavbou v Čechách a na Moravě. Za husitských válek byl poškozen a opraven byl na přelomu 17. a 18. století Pavlem Ignácem Bayerem a Janem Blažejem Santinim-Aichlem. Další opravy pak proběhly v 19. století a pak ve 21. století (mezi roky 2001-2008). Veřejnosti je přístupný od roku 2009.

Když jsme se zde byli podívat v roce 1994 se stavební průmyslovkou, byl kostel ještě v docela špatném stavu. Dnes už je naštěstí opravený, a tak se dá chodit i dovnitř na prohlídky.

Tady jsem se napojil na žlutou turistickou značku, která odtud vede kolem nedaleké sedlcké kostnice.  Tato místo je zajímavá jednak svým hřbitovem, kde bylo v době vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) rozházena hlína ze Svaté země. A tak mnozí lidé věří, že právě zde budou jednou lidé vzkříšení, jako jedni z prvních. A tak se z tohoto hřbitova stalo poměrně lukrativní místo na pohřbení.

A aby tomu nebylo málo, právě zde byly pohřbeni mrtví během morové epidemie z roku 1318. Bylo to asi 30 tisíc mrtvých. Kaple Všech svatých byla postavena kolem roku 1400. V roce 1709 se úpravy tohoto místa ujímá Jan Blažej Santini-Aichel, který zrekonstruuje celý vnitřek. Z této doby patrně pochází i zdejší výzdoba, který byla zhotovena právě kostí, pocházející z ostatků zdejších pohřbených po morové epidemii. A tak jsem samozřejmě vstoupil a celou kostnici jsem si prohlédl a nafotografoval.

Když jsem si vše prohlédl, rozloučil jsem se se Sedlcem i s Kutnou Horou a vydal jsem se po žluté turistické značce po okolních kopců. Nejprve jsem vyšel na Kaňk. První věcí, které jsem si všiml, je nádherný výhled na Sedlec. Je odtud vidět jak  cisterciácký klášter s katedrálou, tak i kostnice.

Kaňk je jeden z těch tří kopců, ve kterých kněžna Libuše viděla dle té pověsti to bohatství stříbra. Osídlen však byl už v pravěku. Je zde odtud například známý nález kostrový hrob kultury s nálevkovými poháry (4. tisíciletí před naším letopočtem). Jsou odtud nálezy i z doby eneolitu a řivnáčské kultury (cca 3 tisíc let př. n. l.), z doby halštatské i laténské (doba železná, alias Keltové), a i nálezy z nejstarší doby slovanské. Kromě toho tu jsou i zajímavé geologické útvary, ruly, migmatitity a krystalické horniny, dokladující, že až sem v druhohorách dosahovalo ze severu mělké moře.

Na vrcholu Kaňk se nalézá i podivná díra, která tak trochu připomíná, jako kdyby tento vrch byla sopka s kráterem. Je to však propadlina, vzniklá v roce 1969 propadem zeminy do bývalých štol na stříbrnou rudu. Je obehnána plotem, avšak tak se velice špatně fotografie. Naštěstí se mi v plotě podařilo nalézt díru, a tak jsem tam vlezl, abych si ji mohl lépe vyfotografovat.

Nedaleko od této propadliny se nalézá další zajímavost vrcholu Kaňk. Je to památník na zdejší hornické bouře, které zde trvaly za vlády Vladislava Jagellonského od roku 1494 do roku 1496. Tento památník dal zde vybudovat v roce 1814 hrabě R. Chotek. A podle místních informačních tabulí, tu dokonce měla stát i rozhledna. Ta se nakonec nepostavila. Jen tu stojí telekomunikační věž.

Cesta mne pak zavedla do vesnice Kaňk. Ten vznikl ve 13. století společně s Kutnou Horou a zdejšími nalezišti drahých rud. Nalézá se zde například pozdně gotický kostel Sv. Vavřince.

To už jsem ale obcházel další z místních kopců z proroctví kněžny Libuše, a to Sukov. Náhodou jsem mezi stromy zahlédl další zajímavý kostel. Jak jsem se dozvěděl, jedná se o chrám Nanebevzetí Panny Marie v obci Grunta. Je to novorománská trojlodní bazilika, postavená v letech 1905-1908. Ovšem odtud je na něj nádherný pohled. A ten ještě domalovávají nedaleká stupňovitá políčka, která dávají pocit, jako bychom byli někde v cizině.

Z vrcholu Sukov, je však také nádherný pohled na celou Kutnou Horu. Jsou odtud vidět všechny nejdůležitější kostely, jako Sv. Barbory, Sv. Jakuba, Sv. Panny Marie a vůbec celou Kutnou horu. A co víc, zdejší vinice mi připomněly, že se blíží podzim. A burčák s vínem k tomuto ročnímu období neodmyslitelně patří.

Cesta mě pak zavedla v pořadí na třetí vrch, jenž se přiřazuje k tomu třetímu Libušinu kopci, a to Kuklík. Ten je pokryt lesem, ve kterém jsem na jednom pařezu nalezl takovéto chorožové zátiší.

A ještě něco. Nalezl jsem tady informační tabuli, která mne jako záhadologa velice potěšila. Byla na ni totiž informace o tzv. ley lines, aneb geometrických souvislostech, které se vztahují ke Kutné Hoře. Pokud vás zajímají, tak na stránkách KPUFO, jsou některé z nich také popsány. Adresa je http://www.kpufo.cz/wkh/ley.htm. No vida a pak že nikdo záhadology nebere vážně. Je dobře, že tento předsudek už konečně začíná padat. A když už jsem se tu zmínil o záhadách, není od věci se zmínit i o tom, že právě nedaleko odtud, u silnice z Kutné Hory na Gruntu, se v roce 2005 objevil i záhadný kruh v obilí. Osobně jsem se na něj tenkrát byl podívat.

Když jsem sešel z Kuklíku, ocitl jsem se u další zajímavé sochy, a to u sochy „Bezhlavého Jana“.

Žlutá turistická značka vede i přes obec Přítoky, kde protíná hlavní silnici z Kutné Hory na Prahu.

Přešel jsem silnici a blížil jsem se k vesnici Škvárována a Bylany, kde jsem odbočil na zelenou turistickou značku. Zde je například zajímavý pramen Sv. Vojtěcha, který se nalézá mezi památnými lípami.

Zelená turistická značka pak vede obcí Miskovice, kterou tady uvedu zdejší kapličkou. Ovšem nad obcí se nalézá vrch Vysoká, jeden z mých dalších dnešních cílů.

Nejprve však ještě musím projít vesnicí se zajímavým názvem, a to Mezholezy. Zde mne zaujala skupina novodobých menhirů, které se nalézají na samotném okraji této obce.

A odtud je to na vrchol Vysoké už jenom kousek. Se svojí výškou 471 metrů nad mořem, se jedná o nejvyšší vrchol středního Polabí. A tak není divu, že tu v roce 2001 byla postavena telekomunikační věž s ocelovou rozhlednou ve výšce cca 25 metrů.

Je to opět velice zajímavá osmiboká konstrukce. A co víc, i samotný výstup na rozhlednu je silný zážitek. To proto, že schodiště i plošina rozhledny je zhotovena z ocelových roštů. A tak je skrz podlahu vidět až dolů. Byl jsem svědkem toho, jak tu šla přede mnou nějaká rodina s malým klukem, a ten zvládl vystoupat jen do polovičky schodiště. Ovšem já mám naopak takovéto typy rozhleden rád, protože je to zážitek. Vždyť spadnout nemůžete. Jednou jsem někde slyšel zajímavou myšlenku, že nevadí, jestli je zážitek kladný nebo záporný, hlavně že je silný. A navíc, už mám s takovým to druhem rozhleden své zkušenosti. (viz můj výlet Ze Sloupu na hrad Svojkov a hrad Pihel), kde se Na Stráži u Sloupu, nalézá obdobná, na níž jsem byl před pouhými čtrnácti dny.

Když jste nahoře, je tady tento pocit ještě umocněn tím, že rozhledová plošina překračuje šířku schodišťového trupu, takže zde máte pod sebou celou tu pětadvacetimetrovou hloubku.

Výhled je tu ale nádherný. Spatřit tu můžeme celé Kutnohorsko a Kolínsko a při dobrých podmínkách je z ní vidět i Ještěd, Trosky, Bezděz nebo Sněžka. Já jsem tu navíc viděl letadla, protože tu zrovna jacísi modeláři zkoušeli svoje práce.

Když jsem sešel dolů, pokračoval jsem k další významné pamětihodnosti, která se tady na vrcholu Vysoká nalézá. Je tady doslova pár metů od rozhledny a jsou to zříceniny kláštera a barokní kaple Sv. Jana Křtitele z let 1697-98.

30. dubna roku 1834 však zuřila velká bouřka a jeden z blesků si našel i zdejší stavbu a podpálil ji. Dodnes tu z ní zbily ruiny, ovšem zdivo a tvar stavby jsou pořád dobře patrné. Dokonce i klenby nad okny zůstaly po téměř sto osmdesáti letech většinou stát. A tak je vidět, jak je tento konstrukční prvek geniálně vymyšlený, tak, jak jsem ho popsal v článku „Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře“.

Já jsem pak pokračoval dál. Nejprve jsem z kopce sešel do obce Vysoká, kde je nápadný zdejší raně gotický kostel Navštívení Panny Marie.

A pak do Suchdola, kde jsem počkal na autobus do Prahy, se kterým jsem se vrátil domů. Jsem opět rád, jak jsem se krásně prošel a jen doufám, že s blížícím se podzimem to nebude můj poslední letošní pěší výlet.  

 

Zdroje: wikipedie, informační tabule

 http://www.kutnahora.cz

 

Reportáže z dalších výletů:

Související články z dalších výletů:

41. Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky

35.-40: dovolená 2012 Sloupsko

34. Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně

33. Pěší túra magickým Podblanickem

32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu

31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn

30. Pěší výlet do Posázaví

29: Pěší túra Kokořínskem

28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

27. Pěší túra do „Záporna“

26. Pěší túra po magických místech Kolínska

25. Předjarní cesta Prokopským údolím

1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů