Předjarní cesta Prokopským údolím

1. 03. 2012 6:33:00
Těšil jsem se jako malý kluk. Na chvíli, kdy vyrazím na svojí první letošní pěší túru. Byl konec února a já jsem se rozhodl pro výlet do Prokopského údolí. A i v tuto roční dobu vypadá tato pražská přírodní památka opravdu zajímavě.

100_1741.jpg
Tramvaj mne odvezla na Zlíchov. Tady jsem vystoupil a šel se podívat na most přes železnici. Je zde totiž jeden z nejhezčích pohledů na jednu z nejznámějších zlíchovských dominant, na kostel Sv. Filipa a Jakuba. Je to původně románský kostel ze 13. století, jenž byl v roce 1713 přestaven barokně. Jeho zvláštnost je ta, že oproti římskokatolické zvyklosti je otočen o 90 stupňů, tedy osová orientace je sever-jih. Může za to hlavně tvar zdejšího pahorku.

100_1749.jpg

Odtud jsem se vydal po modré značce a nejprve příkré stoupání a pak zase klesání mne dovedlo do Hlubočeb, kterému říkám „město pod útesy“, neboť už z dálky jsou tu patrná skaliska zde začínajícího Prokopského údolí.

100_1751.jpg

Pomyslnou bránou do této romantické oblasti Prahy jsou železniční viadukty tzv. „Pražského simerinku“. Tento název pro část trati ze Smíchova do Jinonic byl vytvořen podle horské dráhy Semmering mezi Vídní a Štýrským Hradcem. To kvůli jejímu stoupání a právě dvojici viaduktů. A co víc, milovníci vláčků a kolejí si zde přijdou opravdu na své, protože oba viadukty zde podjíždí další trať, a to na Rudnou. Ta pak vede celým Prokopským údolím a vlastně i tak podle celé mé trasy dnešního výletu.

Do Prokopského údolí chodím velice rád. Jsem tu už po několikáté. Dvakrát jsem tu byl v posledních letech například na výpravě se svým turistickým oddílem, který vedu a dvakrát jsem tu byl na cyklistickém výletu, který pořádala pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara (viz článek: Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara) a jemuž vděčím i za většinu informací o Prokopském údolí, včetně těch, o nichž se chci zmínit v tomto článku. Nyní si ho však chci v klidu projít sám a vyfotografovat vše, co mne zajímá.

100_1759.jpg

A tak vcházím do Prokopského údolí a první zastávkou je známé Prokopské jezírko. Vzniklo v roce 1905 ve vytěženém lomu na vápenec. Žijí zde okouni říční, labutě a kachny. Toto jezírko je často i vděčnou kulisou pro filmaře, a tak se zde natáčela i řada pohádek nebo filmů. Za všechny si připomeňme například Pelíšky a nebo seriál o Panu Tau (scéna s Alfonzovým balonem).

100_1767.jpg

A pak jsem šel dále podle již zmíněné železniční tratě a podle Dalejského potoka, jenž má na zdejším údolí i nemalou zásluhu. I když slunečno, avšak ještě studeno konce února mělo za následek, že tu zatím bylo málo lidí. Ale to nevadí, alespoň mé fotografie nebudou rušeny cizími elementy. Mezitím přicházím k budově Spolku pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, před kterým je dětské hřiště a ohrada s kozami a ovcemi. Když jsem tu byl před časem se svým oddílem, probíhala zde zrovna akce, a pro děti byl jistě velký zážitek, když si zde tyto ovce a kozy mohly osobně nakrmit.

100_1771.jpg

Ale zanedlouho mne čekal další cíl. Minu další z četných dětských hřišť, jehož asi největší atrakce se nalézá o něco dál v lese. Je to asi 100metrový tunel vyražený ve zdejších skálách. Když sem jdu s oddílem, tak ho většinou používáme na bobříky odvahy, kdy ním každý musí projít, a to nejlépe sám. Tunel je nepatrně zatočený, a tak prosvítání světla mu dodává takovou mystickou atmosféru. A tak ty děti, kteří jsou zde poprvé, neví nic o tom, že je z druhé strany i východ. Vidí jen prosvětlené stěny. Takže při této bojovce jdou vlastně do magického neznámá a až po několika krocích spatří konečně ono pověstné světlo na konci tunelu.

100_1773.jpg

100_1776.jpg

K tomuto místu se údajně vztahují i nějaké podivné události, lidé tu prý mívají zvláštní stísněné pocity a podobně. A můžu říci, že já jsem se tentokrát při příchodu k tomuto tunelu také lekl. Zhruba v polovině tunelu jsem spatřil stát postavu. Celou bílou, jako kdyby tam stála nějaká bílá paní. Nehýbala se, jen tam stála. Co, když je to nějaký bezdomovec, který zde přečkává zimu? Rozhodl jsem se, že to vypátrám. A tak jsem samozřejmě vešel dovnitř, rozhodnutý, že tunel projdu až na druhou stranu. Cestou jsem zavadil o rampouchy, které byly spadlé na zemi. Byly to však poměrně velké rampouchy. Zřejmě vznikly tak, že díky letošním mrazům a pronikáním do jeskyně zdejšími štěrbinami zde voda namrzala a vytvořila obrovské ledové krápníky, které nyní, když se už zvedla teplota odpadly na zem. A teď už jsem měl jasno i o tom, co že to je vlastně ta bílá paní. Obrovský ledový stalagmit (ano jakoby rostoucí ze země nahoru), ale tak obrovský, že jsem takový ještě takový rampouch neviděl. A při podrobném zpětném zkoumání fotografií, pořízených bleskem, jsem zjistil, že takovýchto podobných rampouchů je zde více! Ale v každém případě jsem se zde setkal s úžasným (i když jen dočasným) výtvorem přírody. A navíc není ani bez zajímavosti, že v tomto tunelu můžeme sledovat i počínající vznik krasové výzdoby.

Mystickou atmosféru tomuto místu dodávají ještě další věci.

100_1788.jpg

Jednak je to v tuto roční dobu tající led a sníh na březích Dalejského potoka.

100_1784.jpg

Dále je to kříž tyčící se na skále, a to přímo nad oním tajuplným tunelem.

100_1790.jpg

A do třetice je to místo, které se nalézá z druhé strany této skály. Jedná se o vojenský prostor, jehož pravý účel je veřejnosti utajen. Spekuluje se o různých účelech, ale co se zde ve skutečnosti nalézá, je předmětem vojenského tajemství. A tak tomuto areálu sám pro sebe říkám „pražská Oblast 51“. Pro ty čtenáře, kteří nevědí, co že to „Oblast 51“ je, doporučuji svůj článek „Havárie UFO v jihozápadních USA tvoří podivný obrazec!“, kde se tuto vojenskou oblast v Nevadě popisuji podrobněji.

100_1792.jpg

A to už se dostávám k dalšímu významnému místu Prokopského údolí, významné tentokrát pro skauty a obdivovatele skautského spisovatele a vůdce Jaroslava Foglara, známého též pod skautskou přezdívkou „Jestřáb“. Prokopské údolí bylo jeho velice oblíbeným místem, a to i pro nedělní výpravy jeho oddílu „Pražská dvojka“. Na těchto výpravách měli takový zvyk, že u každého železničního mostu si obvykle s kluky, kteří k němu do oddílu chodili, zahráli nějakou hru. A že jich tady je. Napočítal jsem jich nejméně šest. Takže vždy , když zde podejdu nějaký most, začnou se mi honit hlavou myšlenky, kterou pak oblíbenou hru asi hráli zrovna tady. Mimochodem, když sem jdu se svým oddílem, tak si tuto jeho tradici připomínáme a také u každého mostu hrajeme hry.

kinoherec.jpg

A právě tady za vojenským územím se nacházejí hned dva mosty za sebou. Železniční trať zde dvakrát protíná hlavní cestu. A mezi oběma mosty se nalézá lávka přes potok, které foglarovci říkají „u kinoherce“. To proto, že se k tomuto místu vztahuje událost z Foglarova mládí . Jestřáb zde, totiž jako třináctiletý člen svého skautského oddílu, se stal v roce 1920, na jedné z četných výprav, svědkem natáčení jednoho z tehdejších němých westernů, dnes již bohužel ztraceného filmu „Titimekův náhrdelník“. Když v tom se jeden z herců převlečený za kovboje zřítil ze skály a zranil se. Jestřáb se společně se svým oddílem postarali o to, aby se kinoherec dostal včas do nemocnice, kde ho zachránili. Na památku této události tu visí i vývěsní tabule, jejíhož slavnostního umístění jsem se osobně zúčastnil na podzim v roce 2010, kdy sem byla vyvěšena během cyklistické výpravy SPJF Prokopským údolím.To nám všem, kteří jsme se této akce zúčastnili, byl předveden pád kinoherce ze skály. Samozřejmě, že tentokrát nepadal žádný živý herec, ale figurína z kartonu, kterou pro tuto příležitost vytvořil známý kreslíř foglarovských příběhů Milan Teslevič. Ta byla navíc opatřena kovbojským kloboukem a botami. A poté došlo k pověšení oné tabule, ke které byl tehdy přidán i onen klobouk a boty. Klobouk i boty už tu sice nejsou, ale tabulka s popisem události tu visí stále.

100_1796.jpg

A když jsem podešel další železniční most (asi zde tehdy opět hrál Foglarův oddíl nějakou hru), tak jsem přišel na tzv. „piknikové místo“ s asi největším dětským hřištěm v Prokopském údolí. Nade mnou se tyčí příkré stráně a tam někde nahoře se nalézá i prastaré Butovické hradiště, které bylo obývané už v době kamenné před 6000 lety a osídlené bylo až do 9. století n.l.

100_1801.jpg

Mé další kroky vedly k dalšímu místu spojeným s Jestřábovým oddílem. Tím je Červený lom, neboli - Opatřilka. Ovšem Jestřábův oddíl mu pro jeho tvar neřekl jinak, než "Lavor" Bylo to tábořiště jejich nedělních výprav a současně i jakési sněmovní místo. Těm, jenž znají foglarovku "Hoši od Bobří řeky", by možná mohlo připomenout "Rokli úmluvy". Foglarův oddíl, zde měl i svůj posvátný "Kerkův kámen", který si sem přivezli z Nízkých Tater. Ten už tu bohužel není.

100_1807.jpg

Místo toho je tu „Kurtův kámen“, jak s oblibou říkám. A to kamenné sestavy ve tvaru "Bojiště a polámaných panáčků", které vytvořil známý sochař Kurt Gebauer (m.j. autor například známého zakřiveného zrcadla Týtý).

100_1817.jpg

A odtud jdu dále podél Dalejského potoka, který například lemuje řada vrb, na kterých by si člověk lehko vybavil například sedícího hastrmana, jak si při měsíčku šije své botičky.Dale jsem prošel Holyní, kde se v nalézá řada chat, chaloupek a domků umístěných v tomto romantickém údolí.

100_1823.jpg

Prošel jsem kolem Černého lomu, ve kterém, jak jsem byl informován zdejší tabulí, se vyskytují zkameněliny pravěkých fosílií. To připomíná i umělecky ztvárněná kresba trilobita, jež se zde nalézá na jedné ze skalních stěn.

100_1828.jpg

A to už přicházím k dalšímu zajímavému místu, které je tentokrát spojené nejen z Jaroslavem Foglarem, ale dokonce i s ještě jinou legendou naší trampské scény. Dalejským údolím se blížím už ke Řeporyjím a po mé levé ruce se nalézají polorozpadlé budovy bývalé „vápenky Biskup“. A jedna ze zdejších štol vede do lomu, kde se v roce 1969 natáčela scéna vontské bitvy pro televizní seriál Záhada hlavolamu. A kromě toho štola, která k němu vede, posloužila i jako titulní fotografie k hudebnímu albu z roku 1981„Zvláštní znamení touha“ od skupiny Hoboes, jejímž hlavními představiteli byli Wabi a Miki Ryvolovy. Připomeňme si legendární písně z tohoto alba, které vždy probudí atmosféru romantiky, dálek a dobrodružství (např. Tunel jménem čas, Hobo, Jarní kurýr, To zatracený vedro, Cesta na Island, Dům smutný víly, Sochám brečí déšť na obočí, Odjíždím, Song abonenta jihozápadní dráhy, Rezavý šporny, Noc královny Kristíny, Klekání, Tereza (Osamělý město), To bude asi tím, Polední Jumbo Jet a samozřejmě i píseň Zvláštní znamení touha). Zkrátka a dobře, co píseň to trampská klasika. A právě zdejší místo přispělo k tomuto albu svojí fotografií. Když k tomu připočteme i onu vontskou bitvu, je to místo pro trampské romantiky hodně významné.

100_1836.jpg

Dnes už tu však místo vontů bojuje někdo úplně jiný. V okolí zdejších budov zdejší bývalé vápenky probíhají bitvy hráčů provozující airsoft. Teď jsem si uvědomil jednu věc. Jak už to u mne bývá pravidlem, tak si na své toulky přírodou obvykle oblékám maskáče. To proto, že se tento druh oblečení nejlépe hodí do přírody a má tam co nejmenší rušivý element. Jenomže, co když si teď někdo ze zdejších hráčů bude myslet, že patřím k nim a třeba mne zasáhne? Dostal jsem skutečně trochu strach. Naštěstí jsem zcela náhodou potkal dva své známé, kteří tuto hru provozují, a kteří ostatním potvrdili, že nepatřím mezi ně a že jsem se tu zcela náhodou objevil.

A tak po návštěvě zdejších lomů pokračuji dále směr Řeporyje. Prokopské a Dalejské údolí už pomalu končí a já si v hlavě mezitím přerovnávám vše co jsem se na této cestě vše dozvěděl nového například z informačních tabulí. Mimo jiné i další zajímavost, že Čechy a Morava měly zhruba před 500 miliony let svůj vlastní mikrokontinet zvaný Perunika a nalézal se v blízkosti jižního pólu. Teprve později se Perunika spojila s ostatními kontinenty a postupně se tak vytvořil pradávný superkontinent známý jako Pangea, jež se před cca 200 miliony let začal opět rozpadat na jednotlivé kontinenty. Vyplývá z toho vlastně i to, že před zformováním Pangey, byla pevnina také rozdělena. Jak jsem se nedávno dozvěděl, vědci dokonce své vize o posunech kontinentů dostávají tak daleko, že říkají, že Pangea nebyl ani první ani poslední superkontinent, jenž na Zemi existoval. Celá zemská kůra tak prožívá koloběh rozpadávání a spojování superontinentů. Tak například před 600 milony let se zformoval superkontinent Pannotia a o 50 milionů let se opět rozpadl. Rodinie vznikla zhruba před 1,3 mld let a kolem 750 mil let se rozpadla. Zřejmě nejstarším superkontinentem je Columbia neboli Nuna, která existovala v období před 1,8 – 1,5 mld. let. A dokonce i teď všechny kontinenty směřují k tomu, aby se za miliony let opět spojily v pořadí pátý superkontinent „Amasie“. Zvláštní myšlenky mne to tady v Prokopském údolí začali napadadat.

100_1840.jpg

100_1843.jpg

Při své cestě jsem navštívil ještě jeden lom, a to Požáry u Řeporyj. I o tom se spekulovalo jako o možném místě natáčení oné bitvy vontů v seriálu Záhada hlavolamu i když pamětníci potvrdili, že se tak nejspíš stalo v tom předšlém lomu v Dalejském údolí. Ale i přesto je zde velice zajímavé místo a hlavně důležitá geologická lokalita. Žádná turistická stezka sem nevede, ale i přesto je lom dobře přístupný. Vede k němu štola s „gotickou“, neboli lomenou klenbou. Tu když projdeme, narazíme do centra lomu, ze kterého vede další štola. Tou jsem ale nešel. Místo toho jsem vylezl po žebříku a došel k místu geologického odkryvu, který, jak informuje zdejší bronzová tabulka, byl v roce 1984 potvrzen 27. mezinárodním geologickým kongresem jako světový standart (mezinárodní hraniční stratoptyp) čtvrtého oddělení silurského útvaru – Přídolí. Spodní hranice Přídolí zde probíhá ve vrstvě číslo 96 a je definována prvním výskytem graptolita Monograptus Parultimus. Měl jsem tu čest, že jsem mohl o této zajímavosti informovat i další dva náhodné výletníky, které jsem tu potkal, a kteří o této skutečnosti nevěděli.

100_1850.jpg

A pak jsem se konečně dostal do Řeporyj, kde jsem si například na náměstí vyfotografoval zdejší kostel Sv. Petra a Pavla. Odtud je to už jen 1,5 kilometrů do mé poslední dnešní zastávky.

100_1860.jpg

Tím není nic jiného, než zdejší skanzen Řepora, dříve též nazývaný Tuležim. Cestou jsem se strachoval. Jenom aby měli teď v únoru otevřeno. Na webových stánkách http://www.repora.cz nic nepíšou o tom, že by bylo přes zimu zavřeno. Když jsem přišel k bráně, tak však byla bohužel zavřená. A tak jsem pokračoval dále po modré, třeba si skanzen vyfotografuji alespoň zpoza plotu. Jak jsem šel po cestě dál, všiml jsem si, že nad strání se nalézá ještě jeden vchod a ten byl zrovna otevřený. Zaradoval jsem se. Mohl jsem se tak tímto skanzenem projít. Zaplatil jsem vstupenku a další cca půl hodiny jsem se procházel tímto dřevěným městečkem, vybudovaném podle středověkého způsobu života. Je zde například kovárna, usedlosti rychtáře, domkáře nebo hrnčíře, krčma, sýpka, kostel a dokonce i kultovní pohanské místo s kameny, posvátným stromem a dřevěnými modlami. Také se zde nalézá popraviště či pranýř, vše uděláno tak, aby to co nejvíce připomínalo život obyčejných lidí ve středověku. Prošel jsem se po celém areálu, i když občas jsem se brodil v blátě a ledu, udělal jsem si několik fotografií.

100_1877.jpg

A poté se s tímto skanzenem rozloučil. Jsem na konci cesty, teď mi zbývá se jen dostat na nejbližší stanici metra a zpět domů.

Zdroje: wikipedie

http://www.bohousek.cz/clanek-2010090018-jaka-byla-iv-cyklovyprava-do-prokopskeho-udoli.html

http://www.prokopskeudoli.eu

http://www.velkyzpevnik.cz/diskografie/hoboes/zvlastni-znameni-touha

Na Zemi bude Amasie, jediný superkontinent

Související články a reportáže z mých dřívějších výprav po historii českého trampingu:

24: Pohádková túra z Mnichovic do Kamenice

23. Inline výlet kolem Vltavy

22. Podél Sázavy za trampy, vodáky a vojáky

21. Po magických místech kolem trampské řeky

20. Krajem, kudy chodívali trampové na osady

19. Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy

18. Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum

17. Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy

1. – 16. v rubrice: Po stopách trampské historie

Autor: Libor Čermák | čtvrtek 1.3.2012 6:33 | karma článku: 24.34 | přečteno: 5261x

Další články blogera

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 144 |

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 227 |

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 177 |

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 185 |

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 482 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 2384 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1897

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...