Mé dobrodružství na lanovém parku

Všimli jste si nového fenoménu, který se čím dál víc objevuje v našich lesích, parcích a lesoparcích? Jsou to lanové parky. A tak ani já jsem neodolal a jeden takový jsem vyzkoušel v kempu, kde jsem stanoval.

V poslední době přibývají jako houby po dešti. Pokud se někde vyskytuje skupina statnějších vysokých stromů, tak jsou na postavení lanového parku přímo ideální. Ve výšce zhruba 5 -10 metrů (i výš) se na nich zbudují dřevěné plošinky a mezi ty se natáhnou nejrůznější lanové překážky (girlandy, lanové lávky, pavučiny, houpačky a mnohé další). A ti, co se nebojí výšek, se už můžou vesele vydovádět, jak budou chtít. Zpravidla si můžete vybrat z několika tras, lehčích a těžších a zkusit tak některou z nich překonat.

A protože takový lanový park se nalézal i v kempu, kde jsem trávil svojí letošní dovolenou, rozhodl jsem se, že i já to musím vyzkoušet. Mám sice praxi s lezením na umělé stěně, ale takovýto lanový park jsem ještě nevyzkoušel. A tohle je přeci velice zajímavá sportovní outdoorová aktivita. A když vidím, že i pouhé děti se na tom pohybují tak, jak kdyby byly rození spidermani, tak to přeci nemůžu nechat jen tak. Takže jaké to je?

Nejprve mne oblékli do klasického lezeckého sedáku a dali na hlavu ochranou přilbu. Do oka sedacího úvazku jsem pak dostal speciální jistící pomůcku skládající se ze dvou lan, na jejímž konci byly karabiny. Prošel jsem krátkým školením, jak, že to tady je vlastně s tím jištěním. Když lezete na umělé stěně, tak vás tam zpravidla jistí nějaký kolega. Ale tady jste odkázaný jen na sebe. Princip je v tom, že obě karabiny upnete do horního, zpravidla ocelového lana a těmi se po celou dobu jistíte. Takže pokud ztratíte rovnováhu, nespadnete až na zem, ale zůstanete jen viset. Jakmile dorazíte na plošinu, kde se mění překážka, tak se musíte přecvaknout. Nejprve však musíte na novou překážku přecvaknout jednu karabinu, a teprve až ji správně zajistíte, můžete tam přendat i tu druhou. A takto to chodí před každou překážkou.

A tak jsem šel. Nejprve jsem chtěl jít na tu těžší dráhu, ovšem jakmile jsem si to vyzkoušel, usoudil jsem, pro začátek, bude lepší ta jednodušší. Přiznám se, že při prvních pár překážkách, jsem si říkal. „Hochu, na co jsi to vlezl?“ A zvažoval jsem, zda nemám jít dolů. Ale to ne. Tady kolem mne bylo i několik dětí, kteří to přeci zvládají a naprosto bez problémů, tak přeci se před nimi takhle neshodím. Jednou jsi na to vlezl, tak musíš jít dopředu. Ovšem po pár překážkách to začalo být v pohodě. A tak jsem překonal všech jedenáct několikametrových lanových překážek a na závěr vychutnal i lanovou houpačku, kterou mne správce lanového parku zhoupl dolů. A kdybych býval šel tu těžší trasu, mohl bych se teď dokonce svézt na lanovce.

A šel bych do toho určitě opět. Jen to má jednu menší nevýhodu. Vstup do lanového parku nebývá z nějakých důvodů zrovna nejlevnější. Může jít až do několika stovek. Vedle mne ve stanu bydlela jedna maminka s cca asi osmiletým klukem. Měli dohromady už jen zbytek peněz. A kluk chtěl na mamince dvě věci. Jednak nějaký meč a pak, když mne viděl na lanovém parku, chtěl to také vyzkoušet. Meč mu maminka nekoupila, protože usoudila, že je to blbost, kterou někam zandá a za pár dní si na ní už ani nevzpomene. Ale na lanový park by peníze pro něj klidně obětovala. Jednak je to užitečná sportovní aktivita, kde posilujete ruce i nohy a hlavně rovnováhu. A hlavně proto, že je to především zážitek, který vám v mysli zůstane dlouho.

Související články:

Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů

Proč jsem se zapojil do „Skautského šátkového dne“

Jak lze učit děti poznávání ohňů

cyklofotoblog

Příběh jízdního kola

Příběh in-line bruslí

Příběh lyží

Poslání dětských turistických oddílů

Rubrika: dovolená 2012 Sloupsko