Poslání dětských turistických oddílů

Chodit do turistického či skautského oddílu, je to stále mezi dětmi populární? Odpověď zní ano. Naše děti totiž dobrodružství stále láká.

Dobrodružné výpravy jsou nezbytnou soueástí celoroení oddílové einnostiz archivu T.O. Šelmy

Možná i vy jste na začátku školního roku stáli před rozhodnutím, na jaký zájmový útvar své dítě přihlásíte. Nejrůznější volnočasové organizace pro ně jistě připravili co nejpestřejší program kam chodit a čemu se věnovat. Vybrat jste si mohli například z keramiky, florbalu, výuky hry na hudební nástroj a mnoho dalších. Všechno jsou to samozřejmě chvályhodné aktivity. Sportovní, tvůrčí či hudební činnost je nedílným prvkem při výchově osobnosti každého dítěte. Ale zkusme se zamyslet trošku do hloubky. Může například vaše dítě s kolektivem florbalu zažít takovou věc, jako třeba rozdělání ohně? Asi těžko. Činnost florbalového kroužku je víceméně omezena na činnost v tělocvičně. Jiný příklad: může například Vaše dítě na keramice vyzkoušet něco takového jako například hry na honěnou či další podobné soutěže v přírodě? Nebo na hodině kytary si něco vyrobit na památku? Takové věci se samozřejmě na těchto kroužcích čekat nedají. Proto si myslím, že je vhodné dítě přihlásit kromě „specializovaných“ zájmových činností i na něco, kde se toho dá prožít a naučit mnohem víc. Takovým to zájmovým útvarem je například činnost v turistickém oddíle. Mnozí si myslí, že se jedná převážně o učení vázání uzlů, avšak ve skutečnosti je jeho činnost daleko pestřejší. Od aktivit v klubovně, na hřišti, v lese, v přírodě a podobně. na oddílových schůzkách se učí nejrůznější tábornické dovednosti, šifrování, hrají hry, dělají nejrůznější rukodělné činnosti a mnoho dalšího. V zásadě je jedno, zda působí pod skautem, DDM, salesiány nebo nějakými malými zelenými z marsu. Ono jde o jedno a totéž. Naučit děti vztah k přírodě, k sobě na vzájem a ke svému oddílu. Dítě ví, že někam patří, že má kamarády, se kterými se neschází pouze na pravidelných oddílových schůzkách, ale se kterými může podniknout o víkendech i nejrůznější dobrodružství do přírody. Jeho činnost dále zpravidla nekončí ani ze školním rokem. V létě totiž o prázdninách většina dobrých oddílů pořádá pro své členy i pravidelný letní tábor v přírodě. Děti tam tak můžou být se svými vedoucími, kteří se o ně celý rok starají. To samé by se dalo říci i o jarních táborech na horách.

Zážitky a dobrodružství v přírodě je to nejdůležitější, co děti do oddílů přitahuje. Vždyť takové akce jako třeba návštěva staré zříceniny, průzkum tajuplných jeskyní nebo vyšplhání se na skalní vyhlídku, to jsou věci, které se jim vryjí do paměti na hodně dlouho. Je to sice trochu něco jiného než sledování televize, hraní na počítačích nebo utrácení peněz na poutích, ale děti poznají, že život je trochu o něčem jiném, než jen pouze o konzumní společnosti.

Důležitým prvkem jsou i oddíloví vedoucí. Ve většině případech jsou to lidé, kteří sice mají trošku jiné zaměstnání a této pedagogické činnosti se věnují převážně ve svém volném čase. A proto je potřeba je hodně ocenit, neboť takových to lidí v dnešní době, kdy se většina honí převážně za penězi, moc není. Jejich oddíl jim pak často bývá tak trošku i druhou rodinou, neboť ho vedou s nadšením. Své potencionální nástupce si pak vybírají převážně z těch, kteří v oddíle vyrostli, neboť je třeba, aby každý vedoucí měl ke svému oddílu i jakýsi hlubší vztah. To by mělo být inspirací i pro nejmladší členy, protože vidí, že by to třeba mohli být jednou oni, kdo jejich oddíl v budoucnu povede.

Z těchto a dalších důvodů si myslím, že činnost dětí v turistickém či obdobném oddílu není jen pouze jen vyplněním volného času, ale něčím mnohem víc, něco co by z nich mělo udělat člověka jako takového. A proto si myslím, že je to volnočasová aktivita, jež má velkou budoucnost.

Libor Čermák

(autor je dlouholetý vedoucí turistického oddílu z Prahy - Uhříněvsi)