Příběh in-line bruslí

Tak už je to tady. S právě nastupujícím jarem se již začínají objevovat první hloučky mladých lidí, jenž pro svůj pohyb využívají krom svých nohou i některý z populárních sportovních prostředků, jako jsou kola, koloběžky, skateboardy či inline brusle. A právě posledně jmenované sportovní náčiní je v posledních letech čím dál populárnější.

Nejenom, že mu propadli tisíce lidí na celém světě, ale občas se na nich projede i nějaká ta celebrita. Někdo je využívá jako sport k posílení těla, pro jiného to je dopravní prostředek na cestě do školy či do zaměstnání, pro jiného to je spíš hračka ve volných chvílích a pro jiného zas styl života, nebo dokonce i jakýsi symbol volnomyšlenkářství. S bruslaři se tak můžeme setkat po celém světě. Není to jen Centralpark v New Yorku, okolí Brandenburské brány v Berlíně nebo na Letné v Praze. Je to prostě jeden z fenoménů současné doby. A skutečně jen té současné? Jak to například vůbec bylo s vývojem tohoto sportu? Byl jejich vývoj skutečně tak jednoduchý, jak to dnes vypadá? 

Jejich původ lze samozřejmě vystopovat v bruslích na led. Bruslilo se již v nejstarších dobách, protože ve Skandinávii, v Anglii, v Rusku a dokonce i u nás a ve střední Evropě byly objeveny pravěké nálezy jakých si „prabruslí“ vyrobených z kostí. Později přišli Keltové, kteří prosluli tím, že uměli zpracovávat železo. A tak je před dvěma tisíciletími napadl geniální vynález železného pásku, který, jestliže se zasadí do dřevěné destičky, umožní rychlý pohyb na ledě. A předchůdkyně našich bruslí byly na světě. Tyto brusle se postupně času pořád více zdokonalovaly a ve čtrnáctém století se opět o něco víc rozšířily. Tehdejší brusle se k botám ještě uvazovaly pomocí řemínků. Až v 19. století se z nich postupně vyvíjely brusle, které se k botě připevňovaly pomocí šroubovací svěrky na kličku a z nich pak brusle které známe dnes, tedy plně připevněné k botě. Ovšem na kovových bruslích se dá pohybovat jen na ledě. A co když si chce někdo zabruslit i za teplého počasí? A tak si lidi postupně vymysleli brusle kolečkové.

Ten asi první pokus o kolečkové bruslení je zaznamenán z roku 1760, a to z Londýna. Tehdy se zde pořádal maškarní ples, na který se dostavil i Belgičan John Joseph Merlin, muzikant, vynálezce a výrobce hudebních nástrojů. Sestrojil si jednoduché brusle s kovovými kolečky, na kterých se pohyboval při hře na housle. Jenže toto první předvedení kolečkových bruslí nedopadlo příliš dobře. Ještě úplně neovládal změny směru a způsob zastavení, a tak se zraněním skončil ve velkém zrcadle, jehož škoda se vyšplhala na více než 500 liber. Zrovna ne dvakrát šťastné začátky tohoto sportu. 

První patenty na kolečkové brusle získal nejdříve Francouz Garcin, to v roce 1815. A o čtyři roky pozdějiMonsieur Petitbled, co už byli kolečkové brusle in line konstrukce, jenže dle dobových informací se na nich nedalo provádět oblouky. S prvními bruslemi s pěti kolečky v řadě, vlastně s předchůdkyněmi dnešních rychlostních in line bruslí, přišel R.J. Tyers z Londýna. Jak je tedy vidět, kolečkové brusle v konstrukci inline jsou tedy dřívějším vynálezem, než brusle s kolečky ve dvou řadách! S těmi totiž přišel až v roce 1843 Francouz Legrand a v roce 1963 je vylepšil americký obchodník James Plimton. A právě ty se v následujících sto letech staly dominujícími mezi kolečkovými bruslemi. A to i u nás. Není od věci, že se například objevují i ve Foglarových příhodách o Rychlých šípech.

První inline brusle, které se již podobají těm současným, uvádí na trh v roce 1960 Chicago Skate Copany. Jenže nebyly dostatečně pohodlné, a tak nezaznamenaly větší úspěch. Těchto bruslí si v jednom obchodě s použitým sportovním zboží všiml až v roce 1979 mladý hokejista Scott Olsen z Mineapolis a spatřil v nich ideální možnost, jak trénovat mimo led. Společně se svým bratrem je upravil, použil lepší kolečka a na patu umístil brzdu. Vznikly tak inlajny používané dodnes. Olsen si pak pořídil na výrobu inline bruslí i továrnu, kterou od něj koupil obchodník Bob Naegele. Továrna dostala název Rollerblade a rozjela výrobu tohoto sportovního prostředku ve velkém. Inlajny pak v následujících letech zaznamenávaly neustále stoupající zájem a v devadesátých letech se rozšířili do celého světa. Inlajny již nebyly pouze prostředek k tréninku hokeje, ale pronikly do měst, do vesnic, stal se z nich vlastně dopravní prostředek k přepravě na kratší i delší vzdálenosti. Setkávat se nimi můžeme i s lidmi, kteří na nich vykonávají i běžné zaměstnání. A nemyslím tím pouze prodavače v hypermarketech, inlajny můžou používat například i kurýři a nebo z Francie je známo, že je používají i policisté. Škoda jen, že se jejich rozšíření nedožil Luis de Funes, třeba bychom se díky nim dočkali nějakého nového pokračování komedií se santropesskými četníky.

Inline brusle dnes mají i hodně sportovních disciplín. Není to jen inline hokej a rychlobruslení, které jsou asi nejznámějšími disciplínami, ale i různé umělecké kreace typu krasobruslení nebo slalomových drah. Dále je oblíbené tzv. „agresivní bruslení“, což jsou nejrůznější skoky a triky na U-rampách či dokonce klouzání se na zábradlí čili tzv grinding. Na bruslích se dají hrát i jiné kolektivní hry než jen hokej, tak třeba je to basketbal nebo frisbee. Novější disciplínou jsou tzv. jízdy v terénu, pro kterou byly vymyšleny speciální brusle. 

Ale ať se rozhodnete pro kteroukoliv bruslařskou disciplínu, neměli byste zapomenout na jednu zásadní věc, a to je bezpečnost. Samozřejmě není dobré bruslit tam, kde jezdí mnoho aut, nejbezpečnější jsou chodníky nebo cyklostezky, ale i zde je třeba dávat pozor, abyste se nesrazili z některým chodcem nebo cyklistou. Ale nejdůležitější věc, na kterou by neměli zapomínat i zkušenější bruslaři, jsou ochranné pomůcky a především přilba a chrániče kolen, loktů i zápěstí. Koneckonců takový bruslař je daleko víc „in“ a vypadá také víc jako skutečný profesionál, než ten, kdo se vydá na bruslích jen tak na lehko. I já, který se na nich občas projede jen tak rekreačně, bych na ně nikdy nezapomenul. 

A co závěrem? Že to není jen aktivita lidi mladšího věku. Doma mám jednu knížku o bruslení a na její titulní straně je vyfocený na inlajnech herec Marián Labuda. A mezi celebritami není z daleka sám, kdo se tomuto sportu na osmi kolečkách věnuje. Namátkou třeba: Dustin Hoffman, Robert De Niro, Michelle Pfeiffer či Tom Cruis. Takže až pojedete vy na svých inlajnech se někam projet a náhodou to kolem vás střihne stejně obutý někdo z předních herců, zpěváků či dokonce politiků, nelekněte se, i tito lidé jsou jen lidé, kteří si chtějí takto aktivně odpočinout.  

Pokud tento článek čtou i děti, připravil jsem pro ně i jednu pohádku, která je o inline bruslení a jak by to také mohlo dopadnout: Jak se planety učily bruslit

  Libor Čermák  

 Zdroje a doporučená literatura: Kuban J., Kirchner J., Louka O.: Inline bruslení, Grada, Praha, 2004

Harjung M., Athanasiadis A.: Kolečkové brusle-sport a zábava pro každého, Príroda, Bratislava, 1996

http://www.volny.cz/pzkraso/historie%20krasobrusleni.htm

http://cermak.libor.sweb.cz/inline.

htm http://cermak.libor.sweb.cz/o_brusleni.htm

 foto: www.flickr.com

Související články:

Příběh lyží

Jak se planety učily bruslit