Na běžkách jihovýchodní Prahou

Konečně i v Praze napadla slušnější sněhová nadílka, a tak jsem si po delší pauze mohl nasadit běžky a vydat se opět na celodenní zimní lyžařskou túru. Hurá!

Vyjel jsem ráno z Uhříněvsi a nejprve projel uhříněveskou oborou. To je přírodní památka, dříve též zámecký park a bažantnice. Zvláště chráněným místem byla vyhlášena v roce 1982 a rozprostírá se na ploše 35 hektarů. Ze stromů, které zde rostou, jsou nejpočetnější duby, jasany, javory a habry. Ale tento plochý kopeček, to není přistávací plocha pro létající talíře, ale zbytky po lesním domečku, jenž tu ještě před nějakým čtvrtstoletím stál.

Oborou protéká Říčanský potok. Ten má délku 22 km. Pramení u Tehova (okr. Praha-východ) a protéká Říčany, Kolovraty, Uhříněvsí, Dubčí a před Běchovicemi se vlévá do Rokytky.

Když jsem přejel Říčanku, dostal jsem se k nejstaršímu stromu v oboře. Tím je tento zdejší "král dubů" vysoký 20 metrů a starý přes 300 let. Jeho obvod je 505 cm.

Z uhříněveské obory jsem se vydal přes pole do Netluk. Ty na první pohled působí jako samostatná obec, což ještě umocňují i silniční cedule na začátku s nápisem „Netluky“. Nenechte se ovšem zmást. Je to pouhá uhříněveská čtvrť, a to převážně zemědělsky zaměřená. Tak tomu ovšem nebylo vždycky. Třicetiletá válka po sobě zanechala hodně zkázy. Poblíž Uhříněvsi kdysi skutečně stávala víska s názvem „Netluky“. Jenže roku 1639 byla vypálena Švédy a již nikdy nebyla obnovena. O tom, kde se však přesně nalézala, se vedou spory. Dnešní uhříněveská čtvrť „Netluky“ však vznikla až později. Jsou zde například ke shlédnutí dvě kamenné budovy, které jako by sem byly přesunuty z nějakého anglického venkova. A Netluky jsou též proslulé především jako farmářská oblast, z čehož většinu spravuje VÚŽV. Jejich ozdobou je chov koní, které zde může obdivovat každý, kdo tudy prochází. 

Ty ovšem teď v zimě jsou samozřejmě ustájení, A tak jsem alespoň poprosil jednu místní paní, aby mě tu vyfotografovala.

A tak jsem se vydal dál, přes pole, směr Královice. To je velice stará obec, o nichž první písemný záznam pochází z roku 1205, což je období vlády Přemysla Otakara I. Obec má dvě historické dominanty. Jednak je to věžovitá tvrz ze 14. století, původně gotická. První záznamy o tvrzi pocházejí z roku 1388 (období vlády Václava IV.). v roce 1592 však byla renesančně upravena a též zvýšena o patro.

Z Královic jsem se vydal podle říčky Rokytky. Ta pramení u Tehovce (okr. Praha-východ) a protéká říčanskými Radošovicemi, Nedvězím, Královicemi, Hájkem, Koloději, Běchovicemi, Dolními Počernicemi, Hostovicemi, Kyji, Hrdlořezy, Vysočany a v Libni se vlévá do Vltavy. Já jsem si ji tady vyfotografoval, protože mne zaujal ledový vodopád, jenž tu vykouzlilo současné mrazivé počasí. Rokytka teče zdejším údolím a zanedlouho napájí nedalekou přehradu Markéta. Ta je pojmenovaná podle místa, jež se jako druhá zdejší dominanta nalézá přímo nad ní.

A právě tam jsem měl teď namířeno. Je to totiž vršek a na něm se rozprostírá staroslovanské hradiště „Šance“, ze kterého se dodnes zachovaly mohutné valy. Vzniklo nejspíš kolem roku 950 (doba vlády Boleslava I.) a jednalo se o hraniční pevnost bývalé přemyslovské državy. Ovšem rozlohou velké jako Pražský hrad. Mimořádný význam hradiště dokládá i nedávný archeologický výzkum, o němž natočila reportáž i Česká televize: viz archeologove-odkryli-opevneni-hradiste-kralovice.

Dochovala se i jedna pověst, která se týká královského hradu, jenž zde stával. Tak údajně zde porodila v roce 1296 královna Guta, manželka krále Václava II., jejich dceru Markétu Přemyslovnu. Na památku této události, zde byl postaven kostel a zasvěcen sv. Markétě.

V letech 1739 pak kostel prošel barokní úpravou podle plánů říčanského stavitele T. Budila.

Když jsem si vyfotografoval zasněženou Markétu, pokračoval jsem po červené turistické značce dál přes pole, ve směru na Koloděje.

A z tohoto pole je už zdálky vidět další zajímavost. Kdybych ji chtěl k něčemu přirovnat, tak snad k anglické mohyle Silbury Hill (viz Avebury – místo zasvěcené záhadám) a nebo k pahorku Tor Hill u anglického Glastonbury. (viz Glastonbury – kraj mýtů a pověstí). Je to totiž pahorek, jenž tak z dálky skutečně působí. Ve skutečnosti však jde o rekultivaci skládky v lokalitě "Skála", která zde byla provedena v letech 2006-2008 za finančního přispění Evropské unie. Byl zde vytvořen park - prostor pro vycházky i posezení, sáňkování, terénní cyklistiku, místo pro případné dětské hřiště, společenské a kulturní akce v přírodě, workshopy, výstavy pod širým nebem a další aktivity.

Už jsem zde byl několikrát. Ale v zimě, když je vše zasněžené, jsem ji ještě neviděl. Od mé poslední návštěvy, kterou jsem absolvoval společně s naším turistickým oddílem, tu navíc přibyla i jaká si dřevěná konstrukce, patrně umělecké dílo.

Součástí pahorku je i kruhová stavba, která připomíná vykopávky nějaké pravěké svatyně s menhiry, dolmeny a trility. Celou pseudomegalitickou stavbu jsem kdysi za jarního počasí nafotografoval a své fotografie poskytl pro atlas megalitických památek  na stránkách KPUFO  - viz Praha - Koloděje.

Teď v zimě, když je sníh,  tento pahorek využívají hlavně děti na sáňkách. Bylo jich tu hodně. A tak jsem poprosil jednoho z jejich rodičů, aby mě tu alespoň vyfotografoval, protože na rozdíl od nich jsem tu byl na lyžích skutečně jediný.

A poté pokračoval k neznámější kolodějské památce, ke kolodějskému zámku. Původně šlo o tvrz, která ve 13. a 14. století střežila cestu z Prahy na Moravu. V polovině 16. století byl přestaven na zámek. Začátkem 18. století byla Janem Adamem Ondřejem z Lichtenštejnu provedena další přestavba a o sto let později byl zámek opět přestavěn, tentokrát v duchu klasicismu a romantizmu. V roce 1919 byl zámek Lichtenštejnům zkonfiskován ve prospěch československého státu. Tehdy v něm dokonce pobýval prezident T. G. Masaryk, než přesídlil do Lán. Za první republiky byl v soukromých rukách. Nejprve patřil Vladimíru a Anně Holekovým a od roku 1937 Antonímu Kumperovi, řediteli automobilky Waltrovka. Po 2. světové válce byl zámek znárodněn a pak ho využíval Úřad vlády. Například ke slavnostním účelům a důležitým jednáním. V roce 2009 byl zámek vrácen potomku původního majitele Vítězslavu Kumperovi a v roce 2010  ho odkoupila akciová společnost Pura Vida.

Z Koloděj, kde jsem si vyfotografoval ještě rybník na návsi a nedaleký most, jsem se pak vydal podél hlavní silnice směrem na Dubeč.

Vzal jsem si to po polích podél této silnice, neboť na silnici se skutečně na lyžích jet nedalo. Ze sněhu tu dokonce vykukovali i rostlinky, které tu působily jako stromečky z nějakého zasněženého modelu.

Konečně jsem dorazil do Dubče. Dubeč je menší městečko, a tak jsem zde musel odepnout lyže, neboť se tu na nich po shrabaných chodnících opravdu jet nedalo.

Také jsem si tu vyfotografoval zdejší památku špýchar. Původně šlo opět o tvrz založenou ve 14. století, ze které tu zbyly zbytky zdí. Ve špýchar se změnila v 17. století.

A poté jsem zamířil k další zdejší zajímavosti. Nedaleko odtud, na křižovatce, se nalézá Terárium Praha. V jednom ze zdejších domků je možné navštívit jakousi „zoologickou zahradu“ v níž se nalézají krokodýli, želvy, varani, ještěrky, leguáni, agamy, gekoni, hroznýši, krajty, užovky, zmije, kobry, mamby, chřestýši, savci, ptáci a další živočichové. Pro všechny návštěvníky je to jistě úžasný zážitek. Najednou se ocitnou tváří k tvář například k nejjedovatějším hadům na světě. Místní ošetřovatelky jsem se zeptal, jak tyto hady vlastně krmí. Odpověděla mi, že se musí opatrně, ale že oni normálně na člověka neutočí, protože ten pro ně není kořist.

Nebo nejdelší krajtě tmavé v České republice (měří 5 metrů)

Nebo velkému papouškovi ara ararauna, jenž žije v tropických pralesích  Jižní Ameriky.

Pokud i vy byste se sem chtěli podívat, tak všechny bližší informace jsou na webových stránkách http://www.terariumpraha.cz

Když jsem si všechny zvířata prohlédl, opět jsem si nazul lyže a podél zdejšího rybníka jsem pokračoval na Rohožník. Jedná se vlastně o starý lom. Avšak vždy, když toto místo navštívím, dýchne tu na mne pocit dobrodružných příběhů. Mohutný skalní útvar, na který se lze i po několika pěšinách vyšplhat, sem přiláká nejednu romantickou povahu. Ne nadarmo je to i nejstarší osídlené místo v blízkém okolí, neboť již 2000 let před naším letopočtem, v době eneolitu, zde vzniklo pravěké výšinné hradiště, jež zde existovalo bezmála 3000 let. Už jsem ho navštívil mnohokrát, ale pokrytý sněhem, jsem ho ještě neviděl. Až tentokrát.

A pak jsem se kolem Říčanky vrátil zpět do Uhříněvsi.

Prošel jsem ještě kolem chovu jelenů, které jsem si opět  z dálky vyfotografoval.

A pak ještě kolem Podleského rybníku. Dnes už se málo ví, že jihočeská rybniční soustava měla svojí menší obdobu i tady jihovýchodně od Prahy, a to v prostoru kolem Uhříněvsi, Dubče a Dolních Měcholup. Tato rybniční soustava je spojována s rybníkářem Zikmundem Zápským ze Záp. A tehdy tu prý bylo rybníků až padesát! Dnes jich z té doby existuje už jen zlomek. A i ten dosud nejzachovalejší, Podleský rybník, je asi jen poloviční, než jaký byl původně. Ale i tak je ze svými 14 hektary třetím největším rybníkem na území hlavního města Prahy.

No vida, a tak se pomalu dostávám tam, odkud jsem vyjel, to znamená z Uhříněvsi. Byl to hezký a zároveň dobrodružný celodenní výlet na běžkách. Když jsem si ho zpětně vyznačil do mapy, vyšlo mi, že měřil bezmála 20 kilometrů. A tato reportáž je důkazem, že běžkařský sport se nemusí striktně provozovat jen na horách. Když je dostatek sněhu, lze si ho s úspěchem vychutnat i na území hlavního města Prahy.

 

Zdroje a použitá literatura:

Wikipedie

kol. aut. MČ Praha 22, Uhříněves a okolí, MAROLI, Praha, 2003,

www.mapy.cz

Mapa Prahy 22: http://cssduhrineves.sweb.cz/MAPAP22/index.htm

 

Související reportáže z dalších výletů:

45: Pěší výlet podzimní Prahou

44. Pěší túra kolem Vrchlice

43. Pěší túra z Loděnice do Berouna

42. Z Kutné Hory na Vysokou

41. Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky

35.-40: dovolená 2012 Sloupsko

34. Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně

33. Pěší túra magickým Podblanickem

32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu

31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn

30. Pěší výlet do Posázaví

29: Pěší túra Kokořínskem

28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

27. Pěší túra do „Záporna“

26. Pěší túra po magických místech Kolínska

25. Předjarní cesta Prokopským údolím

1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů