Pěší túra kolem Vrchlice

Tak jsem se po pár týdnech vrátil na opět Kutnohorsko, kde jsem podnikl další pěší túru. Tentokrát kolem zdejší říčky Vrchlice. Navštívil jsem megalitickou památku, divokou přírodu i zříceninu hradu.

Předpověď počasí byla přímo ideální. Klasické babí léto. A tak jsem v Praze nastoupil na autobus a vydal jsem se na kutnohorsko. To jaké bylo to ráno počasí, je nejlépe vidět na fotografii s uhříněveskou radnicí (Praha 22), kolem které vede hlavní silnice z Prahy na Kutnou Horu.

Rozhodl jsem se, že tentokrát nepůjdu z Kutné Hory, ale opačně. Bylo to preventivní opatření proti tomu, abych se v tomto historickém místě opět nezatoulal a díky tomu, bych tuto pětadvacet kilometrů dlouhou túru nestihl podniknout. A tak jsem vystoupil ve vísce Přítoky, kterou jsem procházel minule, když jsem šel Z Kutné Hory na Vysokou.

Vydal jsem se po žluté turistické značce a po ní jsem dorazil do Bylan.

Tato obec je známá především svými archeologickými nálezy. Bylanská kultura se vyskytovala zhruba od 8. do 5. století před naším letopočtem a spadá tak období halštatské, neboli starší doby železné. Tedy doby, jež přímo předcházela hlavní keltské éře – době laténské. A Bylany u Kutné Hory, to je místo, kde se tato kultura projevila nejvýrazněji, i když jsou zde nálezy i z podstatně starší doby. A tak po této obci byla celá tato kultura pojmenovaná. Byly odkryty neolitické vesnice, rondely a dvě pravěká hradiště Cimburk a Denemark. Pravda, kdyby nebylo informačních tabulí u zdejší archeologické stanice, lajk by v současné době vůbec nijak nepoznal, že se nalézá na archeologicky výjimečném místě.

A přeci jen se tady nalézá něco, z čeho by něco měl i lajcký návštěvník. I když na žádné informační tabuli se o tom nedozví. Jedná se o megalitickou památku - zachovalou kamennou řadu, které jsem věnoval samostatný blog s názvem Megalitická kamenná řada u Bylan. A tak jsem se rozhodl, že i přes tento informační handicap se kamennou řadu pokusím nalézt. To, kde se nachází, jsem se dozvěděl z webu Klubu psychotroniky a UFO: http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mbylany/mbylany.htm.

A tak jsem se z Bylan vydal po modré turistické značce ve směru k Velkému rybníku. Šel jsem po úvozové cestě, která vede přes zdejší pole. A tam někde by mělo být rozcestí, které by mne mělo dovést ke kamenné řadě. Problém byl v tom, že to rozcestí se nalézá v křoví a cesta je téměř zarostlá. A tak jsem ji kopíroval podél pole. Konečně jsem přišel na křižovatku úvozových cest, kde by se podle popisu měla kamenná řada nalézat. A byla zde! Šest kamenů, seřazených v řadě. Těžko říci, zda souvisí se zdejší bylanskou kulturou nebo s nějakou jinou kulturou straší či novější. Víme jen to, že se jedná o kameny, které nebyly vytěženy na zdejším poli. Důvod je jednoduchý. Kameny jsou rula či ortorula, ale zdejší podloží je tvořeno pískovcem. Podloží tvořené rulou jsou nejblíže v asi kilometr vzdáleném údolí říčky Vrchlice. Znamená to, že sem byly doneseny. Otázkou je proč sem byly doneseny a proč sem nebyly použity kameny pískovcové kameny ze zdejšího podloží? Znamená to zřejmě, že výsledná práce měla  důležitý význam, a tak to chtělo nějaké pevnější kameny, než jen pouhý pískovec. Řadu jsem si vyfotografoval a pokračoval po druhé cestě, která byla v podstatně v lepším stavu, než ta první. Ta mne dovedla zpět na cestu s modrou turistickou značkou, po níž jsem pokračoval dál.

Po ní jsem došel až k Velkému rybníku.

Tady se také nalézá docela rozsáhlá chatová osada „Velký rybník“, která mi hodně připomněla klasickou trampskou osadu, a to podle toho, že se zde pro osadníky pořádají sportovní a společenské akce, jaké známe z klasických trampských osad. Z nástěnky jsem si vyčetl, že se tu pořádají například: Dětská olympiáda, volejbalový a nohejbalový turnaj, přebor ve střelbě vzduchovkou, osadní dětské vánoce a nebo Společenský večer chatařů.  

Když jsem prošel osadou, tak tu cestu z levé strany lemuje říčka Vrchlice.

A z pravé strany skalní stěny, na kterých jsem dokonce viděl úchyty pro expresky, neklamné znamení, že tyto skály slouží i horolezcům. Já sám těmto dobrodruhům fandím. Snad právě proto vedu i dětské kroužky lezení na umělé stěně. I když na skále jsem ještě nebyl, vím, že tak výrazně rozdílné to zas není. Potřebujete sedák, lana, expresky, karabiny a dobré jistící pomůcky. Zásadní rozdíl je v tom, že na lezecké stěně s dětmi na umělé stěně často lezeme tzv. „top rope“, neboli na horní jištění. To je taková situace, kdy natáhneme lano (například za pomocí tenkého provázku) do karabiny, která je umístěna úplně nahoře. Jeden konec lana si lezec přes dvojitý osmičkový uzel (případně dvojitý dračák nebo yosemitskou smyčku) připevní k sedáku a druhý konec si ke svému sedáku za pomocí jistící pomůcky (například kyblíku, osmy apod.) připne jistič.

Když však lezete na skálách, které jsou různě vysoké, tak zde je v praxi lepší lézt s dolním jištěním prvolezce, protože asi hodně těžko byste natahovali lano na něco, co je úplně nahoře. Zde se proto nejistí přes horní jištění, ale přes expresky. Lezec má na sedáku připevněnou sadu expresek, což jsou dvě karabiny spojené speciální smyčkou. Horní oko expresky se pokaždé zapne do úchytu na stěně a do spodního oka expresky se upne lano. Takto se dá pak vylézt ledajaká cesta. Já jsem si zde opět udělal pár fotografií pokračoval dále.

Prošel jsem opět kolem několika chat a potom směřoval k obci Malešov, kde jsem se naobědval. První písemná zmínka o této obci je z roku 1303 (vláda Václava II.). Do historie však tato ves vstoupila o sto let později, v roce 1424, kdy zde v bitvě u Malešova porazil Jan Žižka  vojska svatohavelské koalice. Kromě toho se tu nalézá tvrz, pocházející právě z roku 1303.

Já jsem se odtud vydal po červené turistické značce. Nejprve jsem šel kousek po silnici, a tak jsem si vzpomněl na svůj nedávný článek Návrh na zavedení nové dopravní značky. Pak však cesta naštěstí odbočila do lesa, a já jsem po ní vystoupal až k zámku Roztěž. Ten nechal na místě dřívější tvrze vystavět hrabě Jan Špork ve 2. polovině 17. století. Vznikl tady patrový lovecký zámek. V první půli 19. století byl přestavěn empírově. Dnes je v soukromým majetkem. A vzhledem k tomu, že se nalézá dál v lese, není odvrat vůbec vidět. Je zde jen mohutná chráněná lípa.

Já jsem odtud sestoupil do hlubokého zalesněného údolí potoka Švadlenky, a pak opět nahoru ve směru k obci Polánka.

A odtud do lesa, kde jsem se opět vrátil k říčce Vrchlici. Jenž zde vytvoří romantické zákoutí. Však se tady nedaleko nalézá další cíl mého dnešního výletu, zřícenina hradu Sion. Na louce v podhradí jsem narazil na nějaké větší hemžení lidí. Že by se tu něco dělo? A tak jsem se na to zeptal dvou děvčat, které jsem tu zrovna potkal, co že se tu děje. Odpověď byla: „My tu uklízíme tábořiště“. Aha, tak to jo! Tady se konaly nějaké letní tábory pro děti. I když už měli téměř vše sbaleno, tak to vypadalo, že šlo o ten klasický tábor, kde se spí ve stanech a jí z ešusů. Takový, jako pro náš turistický oddíl děláme my také. Tedy žádný „chatičkově-talířnický tábor“, kam jezdí převážně ty zpohodlnělé děti, ale poctivé dobrodružství uprostřed přírody (viz Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů).

A tak jsem prošel kolem reliéfu Jana Roháče z Dubé, který je zde umístěn na zdejší skále a konečně jsem vystoupal ke zřícenině hradu Sion.

A byl to právě husitský vojevůdce Jan Roháč z Dubé, jenž ho zde nechal v letech 1426-27 vystavět. Hrad však byl 6. září 1437 dobyt a už nikdy nebyl obnoven. Svému účelu tedy sloužil jen deset let. Přesto se tady dodnes zachovaly jeho zbytky, které se rozprostírají na poměrně velké ploše jednoho hektaru.

Já jsem si to zde samozřejmě prošel a vyfotografoval a pak pokračoval zpět. Ovšem nikoliv cestou, kterou jsem sem přišel, ale po modré značce. Přes vísku Maxovnu.

Odtud jsem odbočil na silnici, po které vede modrá turistická značka. Ta mne dovedla až k rybníku „Prosík“. A právě zde se konala ta vítězná Žižkova bitva u Malešova v roce 1424. To připomíná pomník se zbytkem bronzové desky.

Přešel jsem opět Malešov a po cestě, kterou jsem sem dopoledne přišel, jsem se vrátil do údolí Vrchlice. Mé podezření o tom, že zdejší skály jsou lezecké terény pro horolezce se potvrdily, neboť jich tu teď pár skutečně lezlo.

Prošel jsem opět osadou „Velký rybník“ a odtud pokračoval po červené turistické značce směrem na Kutnou Horu. Z rybníma teče Vrchlice nádherným vodopádem do menšího jezírka. Tato jedinečná scéna samozřejmě stála za to, abych si ji vyfotografoval. A pak pokračoval dál.

Nejprve jsem prošel kolem zbytků mlýna Cimburk nad kterým se nalézá stejnojmenné prehistorické hradiště, o němž jsem se zmínil na začátku článku.

Cestu lemují další mlýny, např. Spálený. A samozřejmě i staré štoly po těžbě stříbra, které jsou dnes z bezpečnostních důvodů zazděné či zamřížované.

Vrchlice pak protéká kolem Denemarského mlýnu, což je prototyp starého českého mlýna z 15. století. A i nad ním se též nalézá stejnojmenné prehistorické hradiště, o němž jsem se také zmínil na začátku článku.

A to už se konečně dostávám do Kutné Hory. Nahoře nad řekou mne zdraví panoráma zdejších historických památek v čele s katedrálou sv. Barbory (viz můj článek „Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře“

U kolejí je to ještě pomník Jaroslavu Vrchlickému, jenž je vytesán do zdejších skal.

A to už projdu kolem kostela sv. Jakuba (viz můj článek „Z Kutné Hory na Vysokou“) a namířím si to na autobusové nádraží. Jsem rád, že jsem to zvládnul ujít a že mi stále ještě přálo počasí, že i teď na podzim můžu takovéto pěší výlety dělat.

 

Použité Wikipedie, místní informační tabule, http://www.turistika.cz/mista/roztez

 

Související reportáže z dalších výletů:

43. Pěší túra z Loděnice do Berouna

42. Z Kutné Hory na Vysokou

41. Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky

35.-40: dovolená 2012 Sloupsko

34. Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně

33. Pěší túra magickým Podblanickem

32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu

31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn

30. Pěší výlet do Posázaví

29: Pěší túra Kokořínskem

28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

27. Pěší túra do „Záporna“

26. Pěší túra po magických místech Kolínska

25. Předjarní cesta Prokopským údolím

1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů