Pěšky z Pyšel do Mirošovic

A tak jsem se vydal na další pěší výlet. Tentokrát jsem si nevyjel z Prahy zas tak moc daleko. Sedl jsem na vlak a vystoupil z něj ve stanici  Pyšely. Čeká mne túra po velice zajímavých místech.

Byly už mlhy, neklamné znamení podzimu.  A tak jsem si v Pyšelech vyfotografoval vlak v mlze přijíždějící. Doufám jen, že mlha opadne, abych z těch dnešních fotografií vůbec něco měl. Když mluvím o vlakové stanici „Pyšely“, vlastně jí musím doopravdy napsat v uvozovkách, protože se ve skutečnosti ještě nachází v katastru Čerčan. Dokonce, když sejdete ze stanice dolů k silnici, přímo před vámi se objeví silniční cedule „Čerčany-škrt“, neklamné znamení, že jste stále ještě v Čerčanech, které mají zhruba o jeden kilometr dál vlastní nádraží.

Vydal jsem se po modré turistické značce a hned za mostem, jsem přišel do Vysoké Lhoty. Nejvýznamnější stavbou ve Vysoké Lhotě je zámek, kde je dnes muzeum kočárů a povozů. Na jejím místě stálo původně keltské kultovní místo. A v 11. století zde byla pověsti tvrz.  První zachovalá zmínka je však až z doby 1358, tedy z doby vlády Karla IV. V roce 1744 kupuje zámek Josef Hrabě z Vrtby, jenž tu provede rozsáhlou přestavbu. V roce 1820 zámek kupují Lobkovicové a od nich pak v roce 1887 František Ferdinand d´Este. Já jsem si ho vyfotografoval a pokračoval dál po modré turistické značce.

Prošel jsem lesem a asi po kilometru jsem dorazil do samotných Pyšel. Pavučiny na plotech tvořili neklamné znamení babího léta a začátku podzimu.

První písemná zmínka o Pyšelech pochází z roku 1295 (vláda Václava II.), ale pravděpodobně jeho historie sahá až do 11. století. To podle románského původu zdejšího kostela Povýšení sv. Kříže.

Další významnou stavbou je zdejší zámek. Poprvé je uváděn v roce 1587. Jak šel čas, byl postupně přestavován a modernizován. Dnes slouží jako domov pro seniory.

Kousek od zámku se nalézá toto barokní sousoší sv. Jana Nepomuského.

Já jsem se odtud vydal ještě asi 300 metrů po modré značce na nedaleký vršek, kde se nalézá hřbitov s barokní Loretánskou kaplí z roku 1699. Dal ji postavit František Antonín Halleweil, jako napodobeninu sv. Chýše v italském Loretu. Svatá Chýše je údajný dům Panny Marie, který byl podle legendy anděly přenesen z Nazaretu do Itálie.

Vrátil jsem se zpět do Pyšel a odtud pokračoval po žluté značce lesem směrem na Gabrhele, kde se pásli koně.  

Podzim mi potvrzovaly další ozdoby přírody, tentokrát nádherné muchomůrky červené.

Prošel jsem Babice a Ládeves a v dálce jsem už viděl svůj další dnešní cíl, ocelovou rozhlednu Ládví u Kamenice.

Rozhledna byla otevřena v roce 2009. Pravděpodobně je to náhrada za nedalekou dřevěnou rozhlednu „Vlková“, která se nalézá v oplocené oboře. Tato nová stavba je vysoká 45 metrů, plošina pro rozhlížení se nalézá ve výšce 25 metrů.

Rozhlednu bych zařadil do kategorie tzv. „průhledných rozhleden“, neboť jak schodiště, tak horní plošinu tvoří ocelový rošt, takže krásně po celou dobu výstupu vidíte pod sebou těch pětadvacet metrů. Je to trošku problém pro ty, co trpí závratěmi. Ale vždyť se přeci spadnout nikam nedá. Podobných rozhleden jsem v poslední době navštívil několik. Naposled to byla rozhledna na Pepři u Jílového (viz  Pěšky kolem Jílového). Před tím u Lhotky u Berouna (viz Pěší túra z Loděnice do Berouna), krátce před tím i rozhledna na vrchu Vysoká U Kutné Hory (Z Kutné Hory na Vysokou a také rozhledna na Stráži u Sloupu (viz Ze Sloupu na hrad Svojkov a hrad Pihel).

A tak jsem si samozřejmě vystoupal i sem. Ze shora je vidět Posázaví, především výhled na Čerčany a okolí. Vše jsem si samozřejmě vyfotil, vrátil se dolů a pokračoval dál.

Přišel jsem do Ládví, což je součást nedaleké Kamenice. Na wikipedii jsem nalezl takovou zajímavost, že v roce 1966 tu prý na jaře pobýval revolucionář Che Guevara. Došel jsem si sem na oběd a pak pokračoval dál po červené turistické značce.

U silnice jsem tu potkal další houbovou připomínku podzimu. V trávě tu vyrostlo množství malých hub. Kdyby se mezi nimi natáhlo modelové kolejiště s vláčky, úplně by to vypadalo, že by se jezdilo lesy.

Cesta mne pak přivedla do Mokřan.

A pak přes les do Lojovic. Ty už jsou součástí Velkých Popovic (viz Pohádková túra z Mnichovic do Kamenice). První zpráva o nich pochází z roku 1318 (vláda Jana Lucemburského). V Lojovicích se nalézá zámek, který patřil rodině Ringhofferů. Poté byl dlouho využíván na léčbu drogově závislých žen. Nyní byl restituován a léčebna již byla zrušena.

Další vesnicí, kterou jsem prošel byly Zaječice. Ty jsou jako obec ještě starší, neboť první písemná zmínka o nich pochází z roku 1194 (vláda Jindřicha Břetislava), kdy byly sídlem Martina ze Zaječic. Také tu během středověku vznikla tvrz, o které však neexistují žádné záznamy. Pouze, že byla na konci 18. století rozebrána. Já jsem si tu vyfotografoval malou kapličku.

A podobnou mají i v sousedních Kovářovicích, kudy jsem prošel potom.

A tak jsem se pomalu dostal do Dolní Lomnice, kde jsem přešel na modrou turistickou značku.

Zde jsem si zamanul, že navštívím zdejší lom na Chlumu, avšak nevede k němu žádná značená cesta. A dokonce ani jiná pořádná cesta. Ta, která sem vede, končí u vrat zdejšího stavení. A tak jsem se vydal po louce kolem, třeba se tam nějak dostanu. A povedlo se. Za chvíli jsem dorazil do lesíku, kde jsem pravděpodobně našel jediné místo, odkud si ho lze prohlédnout. Byl to původně Ringhofferův lom na žulu. A protože je to obrovská díra zaplavená vodou, hodně mi to tady připomíná lomy na Americe (viz Králičím údolím za trampským duchem Hagenem). Škoda jen, že větve brání většímu výhledu.

Žije tu i množství živočichů. Ptáci, plazi, ryby, výr velký, rak bahenní, skokan hnědý a mnoho dalších. Já jsem měl štěstí například na tohoto slepýše, kterého jsem potkal na cestě.

Ale to už jsem se pomalu dostával k cíli mé trasy, do Mirošovic, kde jsem si to namířil na nádraží, abych se mohl vrátit domů. Za sebou mám 25kilometrovou pěší túru. Prošel jsem místa, která zas nejsou turisty tak zas moc exponovaná, ale jak jste si mohli přečíst a podívat na mé fotografie, jsou pro návštěvu velice zajímavá.

Použité zdroje:

Wikipedie, informační tabule

Štekl J.: Rájem rozhledovým na kole, pěšky, lanovkou i tramvají, Cykloknihy, Plzeň, 2012

Související reportáže z dalších výletů:

68: Pěší výlet kolem Prčice

67: Pěší výlet po stopách sochaře Levého

66: Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

65: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

1-48: výlety a tramping