Jak jsem se v průběhu letošního léta vydával za historií českého trampingu, tak jsem poznal spoustu zajímavých a romantických míst. Vždyť by to snad ani nebyli trampové, kdyby je přírodní romantika netáhla. Poznal jsem to, když jsem byl na Svatojánských proudech. Skály, řeka a zase skály. To samé byl Zlatý kaňon. Hluboká údolí, zalesněné stráně a dole kroutící se řeka Kocába, tak to vypadá na Hadí řece a mystika krasových oblastí, tak to zas vypadá v Českém Krasu. Tam všude se můžeme setkat s takovými nádhernými místy, která dobrodružné povahy láká. A co místa, která nějakým hlubším způsobem evokovala náznak tajemna a mystiky? Co třeba v okolí středověkých hradů, zřícenin, starých lomů provrtaných neznámými štolami? A právě takovou výpravou jsem symbolicky uzavřel své letní putování po historii českého trampingu. Vždyť jsem zde navštívil i místo z nejtajemnějších a trempy nejvyhledávanějších. Místo, kde má sídlo legendární ochránce trampů či naopak obávaný přízrak - Hans Hagen, ale postupně. 
Vlakem jsem tentokrát dojel do Dobřichovic. Opět vybaven turistickými mapami a knížkou „Dějiny trampingu“ od Boba Hurikána. Již v okolí tohoto města, a to směrem na Řevnici vznikla roku 1928 trampská osada Strong Boys. Založila ji skupina trampů, co si říkali Golem, Harfeník, Bob, Ječmen, Číňan a další. Členové této skupiny, byli známí především svojí pěveckou partou a úspěchy z chodeckých závodů.
Já jsem však v Dobřichovicích přešel Starou řeku (která, že to je řeka, jste se mohli dočíst v mém předešlém výletu Trampskou stopou po Českém Krasu. Když píšeme o trampech, nazývejme tedy i místa trampsky. A vydal jsem si to směrem na obec Karlík. Touto vesnicí protéká Karlický potok, který si však trampové překřtili na „Králičí“. A údolí, kterým protékal se tak stalo „Králičím údolím“. A právě zde vzniklo mnoho osad, starších i novějších. Možná, že to bylo i kvůli romantice nedaleké zříceniny hradu „Karlík“, založené Karlem IV. roku 1358 na ochranu Karlštejna. I když Václav Hájek z Libočan uvádí, že hrad byl zbudován pro císařovnu, jenže toto se nikdy nepotvrdilo. Místo toho byl hrádek roku 1422 dobyt a od té doby je pustý (hrad Karlík).
Další zajímavou pověst uvádí ve své knížce „Labyrintem tajemna, aneb průvodce po magických místech Československa“ Martin Stejskal. Na hradě se prý hodně hledaly poklady, kterých prý bylo možné dosáhnout jedině o pašijích. Ovšem, když je měl někdo nadosah, uslyšel naléhavé volání, že prý Mořinka, nedaleké obec, hoří. Odběhl se podívat, zda je to pravda, ale poklady mezitím zmizely. Na tento hrad jsem se tedy vydal i já. Kopat jsem zde v žádném případě nechtěl, jednak jsem na to neměl čas ani nářadí a také nebyly pašije, ale konec srpna. Chtěl jsem se jen podívat, jak to tady vlastně vypadá. Nejprve jsem pod ním narazil na malou studánku a od té vede pěšina až na hrad. Ovšem, kdo by čekal nějaké větší zbytky zdí, bude zklamán. Zbylo tu jen pár sutin a základů. Ale jak bylo vidět dle ohniště, i zde se to občas hemží trampy. Je také docela možné, že kdyby se z hrádku podařilo zachovat o něco více, možná by to zde vypadalo jako na mém vymyšleném modelu hradu „Trempštejn“ To jsou jednoduché vystřihovánky, které si může zhotovit každý a které jsem umístil na web mého turistického oddílu. Více viz: VYSTŘIHOVÁNKY ZŘÍCENINY TREMPŠTEJN.
A tak jsem sešel zpět dolů ke Králičímu potoku a pokračoval dále tímto malebným údolím, plným trampských osad. Bob Hurikán ve svých dějinách trampingu toto místo popisuje jako Spojené osady Králičího údolí. První chaty tu vznikly roku 1926 a 1927. Vznikly zde chaty „Oklahoma“, „Eriwan“ a „Omaha“, čímž byl dán základ nové osady.
A jak to tu vypadá dnes? Vede tu asfaltka, kde je sice minimální automobilový provoz, zato cyklisté se zde prohánějí v jednom kuse. Vlastně je zde několik větších či menších osad. Tak například přímo pod hradem Karlík, je to „Studená“, o něco dál je to trampská osada Tornádo. Kolemjdoucí tu vítá i pěkný dřevěný rozcestník s označením názvů zdejších osad. Další v pořadí je SOKU, což je zkratka „Spojené osady králičího údolí“ a Spálený mlýn. A vlastně na nějaké chaty jsem zde narážel snad v téměř každé pravotočivé zatáčce. Až když jsem přišel do Dolního Roblína, tak jsem se s Králičím údolím rozloučil. 
Čekaly mne další cíle. Tak například 1,5 km přes kopec to byla obec Mořina, obec, kde například žil malíř a prý snad údajně i alchymista, mistr Theodorik, působící mimo jiné i na nedalekém Karlštejně. Další zajímavostí, je to, že tudy prochází cyklotrasa s magickým označením 0013, jenž spojuje symbolicky Prahu 13 a hrad Karlštejn ( viz podrobnosti o cyklotrase zde na mapy.idnes.cz).
Ale asi tím nejzajímavějším je to, že Mořina je jakousi vstupní bránou do lomů na Americe. Vydal jsem se tedy po žluté značce a za chvíli mne přivítalo indiánské tee pee. Není divu. Vždyť jsou to právě lomy Amerika, které jsou často vděčnou kulisou pro natáčení nejednoho westernu, počínaje například známým Limonádovým Joem s Karlem Fialou a Milošem Kopeckým v hlavních rolích (viz Limonádový Joe aneb Koňská opera). (pozn.):Když už jsme u problematiky westernů a divokého západu, rád bych všechny jejich příznivce pozval na svojí interaktivní mapu Divokého západu, kterou jsem opět zhotovil pro svůj oddíl. Mapa obsahuje přes 250 nejrůznějších míst z USA a Mexika, dále umístění více než čtyřiceti nejdůležitějších indiánských kmenů a mnoho dalších zajímavostí. Viz MAPA DIVOKÉHO ZÁPADU.
Nejen že se zde natáčí mnoho filmů. I tentokrát se zde natáčelo. Dle informací, které mám, šlo o nějaký ruský štáb, jenž zde údajně točil Fausta. Alespoň, co jsem se dozvěděl od zde přítomných lidí. 
Ovšem vápencové lomy Amerika jsou zajímavé ještě z dalších úhlů. Lomy na Americe začaly vznikat na konci 19. století. Největší z nich je Velká Amerika. Její rozměry jsou cca 750 x 150 metrů a hloubka je v rozmezí od 67 do 80 metrů. Na dně lomu se leskne jezírko, což mnoha dobrodruhům připomíná scenérie z divokého západu. I přesto, že vstup do lomu je zakázán, tak se občas najde mezi trampy či dobrodruhy nějaký ten odvážlivec a utáboří se zde. Takové táboření bohužel nemusí pokaždé dopadnou dobře, což je vidět i na mnoha křížcích a pomníčcích, jenž se tu nalézají. Možná právě řada neštěstí, které se zde přihodila, dala vzniknout legendě o Hagenovi, tajuplné postavě, jež vládne zdejším štolám. Vlastně šlo původně o německého vojáka, jenž se zde ukryl na konci 2. světové války před postupujícími spojenci. Nakonec se zde musel skrývat stále, z čehož vznikla legenda, že toto místo nikdy neopustil. Občas se prý objeví, okrádá spící turisty, zabijí a podobně. I když původně byl naopak vnímán jako jakýsi ochránce trampů. Existuje však i mnoho dalších verzí této pověsti. Dochovalo se odtud mnoho různých dalších příběhů a povídaček, které se k tomuto místu váží. Pojďme si ty nejznámější připomenout:
Ovšem nedaleko od ní se nalézá obdobný lom, avšak o něco menší. Jmenuje se Mexiko, nebo také trestanecký lom. Byli sem například posíláni i političtí vězni, a to mezi roky 1949 -53. Kdy zde museli pracovat za nelidských podmínek, a to i přesto, že byli vysláblí hladověním a fyzickými útrapami z vyšetřovací vazby. I na tento lom je pěkná vyhlídka, a tak jsem si ho mohl také vyfotit. 
Pak jsem se vydal po žluté dále a po dalším asi kilometru a půl jsem dorazil do Malé Ameriky, kterému se též říká „Lom Školka“ 
Z Malé Ameriky pokračuje žlutá turistická značka dolů směrem ke Karlštejnu. Mezitím se ještě projde přes rozcestí u Dubu sedmi bratří. Tento památný strom je starý zhruba 350 let. Váže se k němu pověst o sedmi bratrech – loupežnících, jenž se zde dělili o svojí kořist (
Odtud je to už jenom kousek k asi nejznámějšímu českému hradu, ke Karlštejnu. Hradu, který založil císař Karel IV. na ochranu říšských korunovačních klenotů a svatých ostatků a též zde byly uchovávány i české korunovační klenoty. Základní kámen byl položen dne 9. června 1348. A jak to u takových to hradů bývá i ke Karlštejnu se váže řada záhad, pověstí a zajímavostí.
Já jsem se samozřejmě na hrad šel podívat. Vystoupal jsem až na nádvoří a zde pořídil několik fotografií. V duchu jsem si při tom notoval písničku Waldemara Matušky 
Po návštěvě hradu Karlštejn jsem už se vydal dolů k řece a přes most na vlak. Ovšem doporučoval bych zde k navštívení i některé z muzeí, které toto malebné středočeské městečko skýtá. Například Muzeum betlémů, Muzeum voskových figurín nebo Muzeum Československého opevnění.
