Pěší výlet kolem Prčice

Turistický pochod Praha-Prčice přiláká každoročně na jaře tisíce lidí. Já jsem se však do okolí tohoto městečka vydal individuálně o letošním babím létu. Mým hlavním cílem byla nedaleká Javorová skála.

Nastalo babí léto. Dokud to počasí dovolí, tak chci pořád ještě podniknout nějaké výlety. Rozhodl jsem se proto, že se vydám vlakem z Prahy do Benešova a tam přestoupím na další vlak. V Benešově jsem měl ještě asi čtvrt hodiny času, a tak jsem si vyfotil zdejší dětmi pomalovaný podchod. Je to hezký nápad. Podobně to mají například v Mnichovicích (viz Pohádková túra z Mnichovic do Kamenice) a nebo v Čerčanech (viz Podél Sázavy za trampy, vodáky a vojáky).

Když přijel vlak, do kterého jsem přestoupil, dovezl mne do Heřmaniček, kde jsem vystoupil.

Od nádraží v Heřmaničkách vede žlutá turistická značka. Vede vlevo, po cestě podél kolejí, až podejde trať v tunýlku, kudy též teče potůček do nedalekého rybníčku.

A tak jsem se dostal do Číšťovic, kde je kříž s nápisem „Kam kráčíš, člověče?“

Cesta pak pokračuje přes kopec, kde je i les. Všude rostly houby. Já jsem si tam vyfotil tuto rodinku tří muchomůrek. Jsou sice jedovaté, ale vždy, když někde vyrostou, dokážou les pohádkovým způsobem ozdobit. Takže buďme rádi, že jsou jedovaté, alespoň nebývají ožrané od červů a dalšího hmyzu a svojí krásu si tak dokážou zachovat.

A tak jsem se přes Kvašťov dostal až do Prčice. Toto městečko je dokládáno již v 11. století. Náleželo Vítku z Prčice, od něhož odvozuje svůj původ celá řada českých rodů (Vítkovci, Rožmberkové, a další).

Je tu celá řada významných staveb, jako například kostel sv. Vavřince.

A nebo zámek, který byl z pozdně gotické tvrze přestavěn na konci 16. století. V roce 1957 se Prčice sloučila  se sousedním Sedlcem, a tím se vytvořilo dvojmostí Sedlec-Prčice.

Další významná událost se zde odehrála o devět let později, v roce 1966. To se poprvé konal legendární turistický pochod Praha-Prčice, jenž se od té doby každoročně chodí v polovičce května. Na náměstí má takovéto připomenutí ve formě kamenného škrpálu.

Když jsem si to vše vyfotografoval, pokračoval jsem dál po žluté značce do Sedlce, kam vede silniční most se sochami.

Z něj už je z dálky vidět sedlecký kostel sv. Jeronýma, který se nalézá na zdejším náměstí.

Odtud vede žlutá turistická značka do Uhřic, kde se například nalézá tato kaplička.  

Co se týká Uhřic, mám k této lokalitě ještě jednu názvoslovnou zajímavost. Všiml jsem si totiž, že místa, která se podobně jmenují, vytvoří zajímavou geometrickou síť. Na jedné linii leží například Uhřice na Hodonínsku, Uhřice na Vyškovsku, Uhřice na Kroměžížsku a Uhřičice u Kojetína. Na další podobné linii jsou také tyto Uhřice u Sedlce, Uhřínovice na Vysočině a také již zmíněné Uhřice na Hodonínsku. Třetí obdobnou linií jsou Uhřice u Vlachova Březí, Uhřínovice na Vysočině, Uhřínov u Velkého Meziříčí a Uhřínov u Hranic na Moravě. Čtvrtou takovouto linii tvoří Uhřice u Sedlce, Uhry u Přibyslavi, Uhřice u Velkých Opatovic a  Uhřínov u Hranic na Moravě. Pátou linii pak tvoří Uhříněves (Praha 22), Uhry u Přibyslavi a Uhřice na Hodonínsku. Šestá linie pak spojuje Uhříněves (Praha 22), Uhrov v Železných horách a Uhřičice u Kojetína. Teď se dostáváme ještě k sedmé „uhr-linii“, tam se nalézá Uhrov v Železných horách, Uhřetice a Uhřetická Lhota na Pardubicku a Malý Uhřínov a Uhřínov v Orlických Horách. A nakonec k osmé takovéto linii, kterou tvoří Uhřetice na Pardubicku, Uhřice u Velkých Opatovic a Uhřičice u Kojetína.

Jak jsem šel dále po žluté turistické trase po silnici, zdálky jsem tu už můj dnešní hlavní cíl - vrch Javorová  skála, se svými 723 metry nejvyšší vrchol Vlašimské pahorkatiny, dokonce vyšší než pověstmi opředený Blaník (viz Pěší túra magickým Podblanickem). Na Javorové skále se nalézá mnoho zajímavých míst. Ale o těch se zmíním, až tam dojdu.

Nejdříve jsem ještě musel přejít Jetřichovice, další místo se starou historií. Ve 13. století tu vladyka Jetřich založil tvrz, která byla v 16. století Mitrovskými přestavěna na barokní zámek. Do současné novogotické podoby ho nechal přestavět stavět v letech 1857-59 další významný majitel zámku Jan Nepomuk Kaňka. Po 2. světové válce byl zámek zkonfiskován a od roku 1958 zde byl dětský domov. Ten zde působil až do roku 2006. Avšak v současné době i když je v soukromých rukou, tak je zámek zanedbaný a veřejnosti nepřístupný.

V Jetřichovicích jsem odbočil na zelenou turistickou značku, která mne kousek za vsí zavedla do skiareálu Moninec, který se nalézá na svazích Javorové skály. I přesto, že se tu asi nejvíc těší na zimu, mají tu řadu atrakcí i pro letní vyžití. Dají se tu například půjčit kola a koloběžky, vyzkoušet lukostřelba a nebo tubing. Zájemci si můžou protáhnout nohy na lanovém parku a další věci. A všemu tady dominuje sedačková lanovka, se kterou se dá dostat až nahoru na Javorovou skálu. Teď v létě ji využívají hlavně kolaři. Řekl jsem si, že přeci nejsem tak líný turista, abych se musel vozit na lanovce jen kvůli převýšení pouhých 200 metrů.

A tak jsem se sem nejdříve vydal na oběd a pak si to po asfaltce, která se točí po svahu pod lanovkou, vydal až nahoru.

Když jsem dorazil téměř na vrchol, potkal jsem další hotely a sjezdovky, a to dokonce i dětské.

Konečně se jsem vystoupal k horní stanici lanovky, odkud je nádherný výhled na Sedlec-Prčice. A hlavně se tu projdu, neboť tady nahoře je toho, jak už jsem psal, hodně k vidění.

Odbočil jsem na červenou turistickou značku a asi po půl kilometru jsem došel do malebné vesničky Ounuz, která vypadá, jako kdyby ji sem někdo přenesl z nějaké pohádky. Nalézají se tady malebné dřevěné roubenky,

Nebo kamenná zvonička. Natáčely se zde například i scény z pohádky Pyšná princezna. Ve vesnici byla v roce 1995 vyhlášená vesnická památková zóna.

A v pohádkách ještě chvíli zůstaneme. Když jsem se vydal z Ounuze dál po červené turistické značce, cesta mne dovedla k magické skále zvané Čertovo břemeno. K této skále se váže řada pověstí. Například v dávných dobách prý nadějkovští stavěli nový kostel, ovšem čert chtěl jejich stavbu zničit. A tak za Vysokým Chlumcem vzal skálu a letěl s ní ji hodit na kostel. Přiletěl však pozdě, protože kostel byl už posvěcen. A tak vzteky skálou mrštil sem.

Jiná pověst říká, že v Jistebnici kdysi vzal čert chudého sedláka a tady s ním  odpočíval.

Na vrcholu skály jsou dodnes k spatření okrouhlé jamky, prý otisk čertových kopyt.  

Odtud jsem se vrátil do Ounuze a pak pokračoval na samotný vrchol Javorové skály, kde se nalézá stejnojmenný kemp. A u jeho vjezdu je další významný objekt – stará poštovna ze Sněžky. Tato roubená chata z naší nejvyšší hory pochází pravděpodobně už z 1. poloviny 19. století, avšak první písemná zmínka je o ní až z roku 1875, kdy do ní byla umístěna rakouská c. k. telegrafní stanice. V září 1899 začala působit jako poštovna, což je úřadovna, kde jsou zajištěny některé základní poštovní služby. Takto fungovala až do roku 1938, do obsazení Sudet. Od roku 1948 sloužila jako kiosk patřící k České boudě. Když byla na Sněžce v roce 2008 vystavěna nová poštovna, byla ta stará uzavřena. V roce 2009 byla odprodána a přemístěna právě sem na Javorovou skálu u Monince.

Chtěl jsem proto odtud zavolat svým rodičům, kteří zrovna byli na víkendu v Jizerských horách, že já je zdravím až přímo ze Sněžky. Bohužel zrovna nebyli na signálu. A tak jsem se tu alespoň vyfotografoval.

Vydal jsem si to kolem vysílače, který stojí až na vrchu. Usoudil jsem, že ještě není tolik hodin, a tak jsem se vydal najít další zdejší zajímavost, o níž se ví velice málo.

Místo, které Vám chci popsat, se nenalézá na žádné mapě a ani k němu nevede žádná značená stezka. Přesto je to místo určitým způsobem výjimečné. Když se někde u nás dochoval pravěký menhir, tak většinou osamoceně (Viz například Klobuky, Drahomyšl, Zbuzany, atp.) Tady se však dochovaly minimálně čtyři takovéto kameny. Nevěřil jsem, že se mi místo vůbec podaří nalézt. Ale kupodivu se mi to podařilo. Šel jsem z vrcholu Javorové skály směrem na Chlístov, odkud jsem už z dálky slyšel vrčení motokrosových aut. Sestoupil jsem od vysílače na vrcholu po cestě směrem na západ. Neodbočoval jsem však na cyklotrasu 0074, ale pokračoval pořád směrem dolů. Až jsem přišel na rozcestí ve tvaru „T“, které se nalézá na jedné z mýtin. A tam jsem se dal doleva, dolů. Až jsem přišel do jedné levotočivé zatáčky v bukovém lese. A tam jsem je náhodou vpravo ode mne zahlédl. Jsou sice několik desítek metrů od cesty, ale vidět z ní jsou.

Je pravdou, že staletí existence této památky způsobila, že vztyčen zůstal jen jeden menhir. Ostatní tři se zřítily. A tak v létě 1999 byly dva z nich opět postaveny. Čtvrtý leží i nadále na zemi. Výška stojících kamenů je 2 metry, 1,85 metrů a 1,05 metrů. Kameny jsou ze žuly. Menhiry tak společně vytváří jakousi svatyni o průměru cca 7-8 metrů. Věnoval jsem jim dokonce samostatný fotoblog s názvem: „Megalitická památka u Chlístova“.

Potom jsem se vrátil zpět na vrchol Javorové skály. Zdejší les byl plný hub, a tak jsem každou chvíli potkal nějakého toho houbaře. Z vrcholu jsem se vydal zpět dolů po žluté značce. Nejprve jsem přešel vísku Sušetice. A u božích muk jsem odbočil na modrou. Jenomže tato cesta vůbec není nijak udržovaná, a tak jsem se dostal bůhví kam do polí.

Až jsem se dostal na silnici z Kvasejovic zpět do Sedlce.

Když jsem přišel zpět do Sedlce, pokračoval jsem dál po modré značce na Přestavlky. Cesta je opět velice špatně značená, a tak jsem měl opět co dělat, abych nezabloudil. Mezí tím jsem prošel podél takovéhoto abstraktního uměleckého díla.

A pak po poli se konečně došel do Přestavlk, které se nalézají asi 1,5 km od Prčice.

Konečně už nějaké pořádné značení. Další vískou byly Staré Mitrovice

A hned za nimi víska, která se symbolicky jmenuje „Víska“.

A tak jsem se dostal až na nádraží do Ješetic, kde jsem počkal na vlak na Benešov a zdárně jsem tu svůj dnešní výlet ukončil. V nohách mám téměř 28 kilometrů, což je myslím solidní výkon. Přitom jsem se podíval do Prčice a díky skiareálu na Moninci, jsem si tak trošku připomněl i horskou turistiku, kterou jsem provozoval nedávno na své dovolené v Jeseníkách.

Použité zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku 

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991 

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mchlistov/mchlistov.htm

foto: Libor Čermák,

použité mapy: www.mapy.cz , www.google.cz/maps

Související reportáže z dalších výletů:

67: Pěší výlet po stopách sochaře Levého

66: Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

65: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

1-48: výlety a tramping