Pěší výlet z Poděbrad do Kolína

Na svůj další výlet jsem se vydal vlakem do Poděbrad. Odtud mě čekala asi 20ti kilometrová pěší túra podél Labe do Kolína.

V Poděbradech jsem byl naposledy před dvěma roky, když jsem se vydal „Na inline bruslích z Nymburka do Libice“. Tentokrát jsem jen obměnil svůj dopravní prostředek a místo jednořadých kolečkových bruslích jsem si obul normální turistické boty.

Poděbrady byly osídleny už od pravěku. Jak v mladém paleolitu, tak v době bronzové, mohylové a lužické, Jsou zde nálezy jak ze starší doby železné, tak z doby laténské (keltské) i římské Ve středověku tu pak vedla důležitá obchodní cesta zvaná „Kladská“.

Ale nejznámější je především zdejší rodák, český král, Jiří z Poděbrad, jenž se zde narodil v roce 1420.

Ten jak známo se králem nestal tak, že tento titul zdědil od svého otce či jiného příbuzného, ale byl jím v roce 1458 českou šlechtou zvolen.

A pak je to lázeňské město. První tři minerální prameny zde byly vyvrtány v roce 1907. A tak jsem samozřejmě ochutnal i já.

Přešel jsem po mostě Labe.

A na druhé straně řeky se nalézá další zdejší památka. Havířský kostelík Nanebevzetí Panny Marie.

Proč? Protože právě zde bylo popraveno v roce 1496 deset vůdců povstání kutnohorských havířů. O dvacet let později, v roce 1516, byl na tomto místě na popud Ondřeje Prachovce postaven dřevěný kostel, který však v roce 1634 padl za oběť třicetileté válce. Místo něj pak byl v letech 1665-6 vystavěn nový barokní kostelík. A ten zas v 2. polovině 19. století pseudogoticky upraven.

Venku pak vedle kostela, stojí hranolová zvonice. Ta původní zde byla postavena společně s kostelem v roce 1516. Avšak v roce 1921 vyhořela a záhy byla opět obnovena.Vedle kostela také stával dub, který rodil zvláštní zvrásněné žaludy. Tyto jeho drážky lidem připomínaly těla popravených havířů. Ty nejhezčí žaludy se dokonce dávaly jako dar výjimečným lidem a panovníkům. Dnes už bohužel dub nestojí, protože v roce 1777 shořel zásahem blesku.

Kostelík jsem navštívil a z fotografií udělal fotoblog „Havířský kostelík Nanebevzetí Panny Marie v Poděbradech“.

Vydal jsem dál po zelené turistické značce a přišel jsem do vesnice, která se jmenuje Kluk. A tak jsem se rozhlížel, zda tu náhodou nepotkám nějakého toho chlapce, po kterém by tato obec byla pojmenovaná. Místo toho jsem narazil na vysokou dřevěnou zvonici v sadě.

Cesta pak vede kolem jezer a jezírek, které tu jsou v bývalých pískovnách.

Cestou jsem se dostal až na louku, kde jsem i teď na podzim čas od času narazil na rozkvetlé kvítky.

Podešel jsem dálnici D11

A za chvíli dorazil k rozcestí Reliška, poblíž kterého se nalézá písečný přesyp u Osečka. Před dvěma roky jsem byl při mém výletu „Na kole podél Labe“ na podobném přesypu u Píst. Tak teď se podívám i na ten druhý na Nymburksku. Písečný přesyp u Osečka vznikl během pozdního glaciálu (13 – 11 tisíc let př. n. l.) vyvátím materiálu z labských teras.

Ale jeho nalezení mi dalo docela práci. Bloudil jsem tu lesem kolem dokola, až jsem ho konečně nalezl. A tak přidávám návod, jak ho nalézt, protože k němu bohužel žádné značení nevede. Nejlépe je to právě z rozcestí Reliška, kde ze zelené turistické značka odbočuje žlutá. Ta však asi po třiceti metrech odbočuje doprava. K písečnému přesypu se místo odbočení musíme vydat po cestě rovně. A po nějakých tři sta metrech bychom ho měli nalézt. Já jsem pak připravil ještě fotoblog „Písečné přesypy u Píst a Osečka“, kde jsem se věnoval oběma přesypům.

Já jsem pak po zelené trase pokračoval do Osečka, kde jsem si došel na oběd. První písemná zmínka o Osečku pochází z roku 1227 (vláda Přemysla Otakara I.)

Poté jsem konečně zas dorazil k Labi, a to k přívozu.

A kolem další zatopené pískovny na jehož břehu se nalézal jeden z nejstarších hradů u nás, hrad Oldřiš. Bohužel dnes je již díky měnícímu toku řeky Labe zaniklý. Byl vystavěn v letech 1002-1012 a sloužil jako první sídlo knížete Oldřicha.

A v jeho předhradí vznikla ve 13. století ves, která se jmenuje symbolicky Pňov-Předhradí Je zde například barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 70. let. 18. století.

Když jsem šel Pňoven, všiml jsem si, že v jednu chvíli vidím na obloze skákat parašutisty. Zrovna se tu konal nějaký hasičský závod.

Prošel jsem les, až jsem se opět konečně dostal k Labi. A také k jeho slepému ramenu.

Překvapilo mne, že na druhém břehu Labe, jsem ještě viděl postavené stany. Nejspíš rybáři.

Pokračoval  jsem po zelené značce kolem řeky. Ale bohužel cesta nic moc. Dokonce ji občas stěžovaly i spadané stromy. Došel jsem až do Doleháje.

A ke Klavarům, kde jsou další zatopená slepá ramena.

Pokračoval jsem opět kolem Labe, kde je například i tato ohrada s ovcemi.

A v dálce jsem už viděl svůj dnešní cíl – Kolín. Ani v tomto okresním městě nejsem poprvé. Naposledy jsem tu byl letos na jaře při mém „Pěším výletu kolem Kolína a také před dvěma roky při „Pěší túře do Kolína“.

Konečně jsem dorazil k vlakové zastávce v Kolíně. Ale tady odtud jsem ještě jet nechtěl. Chtěl jsem si tu ještě nějaká ta místa prohlédnout.

A tak jsem přešel most s kruhovou rampou.

A dorazil na Kmochův ostrov, kde je pomník Františka Kmocha (1848-1912), hudebního skladatele, jednoho z nejznámějších zdejších rodáků.

Odtud jsem přešel druhou část mostu přes Labe.

A namířil jsem si to k věži Práchovna. Byla vystavena v 15. století a sloužila jako sklad střelného prachu.  

Potom jsem přešel Masarykův most přes Labe

A namířil si to opět do regionálního muzea v Brandlově ulici. Když jsem zde byl na jaře při Pěším výletu kolem Kolína, navštívil jsem tu výstavu „Poklady starého Egypta“. Tato výstava již skončila a místo ní je zde další egyptologická výstava „Objevy pod pyramidami“ (trvá do 29. května 2016). Ta je zaměřena na objevy českých egyptologů v Egyptě a v Núbii (viz můj článek „Největší úspěchy české egyptologie“. Jak nedávno řekl v rozhovoru pro ČT hlavní egyptský egyptolog Zahi Hawass, tak čeští egyptologové nám dokonce ve svět dělají lepší službu než naši diplomati. Sice jsem sem dorazil po dlouhé cestě už téměř před zavírací dobou. Ale i tak mne výstava uchvátila, že mne to motivovalo k napsání dalších záhadologických článků v mojí rubrice „Záhady starověkého Egypta“.

A teď už mi zbývalo jen sejít na Kolínské nádraží a odtud se vrátit vlakem zpět do Prahy. Výlet to byl velice hezký. A navíc jsem rád, že jsem stihl i tu výstavu.

Zdroj informací: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991,

Foto: Libor Čermák, www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

101: Pěší výlet přes Borotín, 100: Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi, 99: Pěší výlet přes Broumovské stěny, 98: Pěšky z Teplic nad Metují do Police, 97: Pěší výlet kolem Adršpachu, 96: Pěší výlet kolem Teplic nad Metují,  (K Bučnickým chaloupkám) 95: Pěší túra ze Slaného do Kladna, 94: Pěší výlet ladovským krajem kolem Sázavy, 93: Pěší výlet kolem Mukařova, 92: Pěší výlet přes Brdy, 91: Na inlajnech kolem Štěrbohol, 90: Pěší výlet po okolí Votic, 89: Pěšky z Motola do Unhoště, 88: Pěší výlet kolem Kolína, 87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou, 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping