Pěší výlet kolem Kolína

Kdo čte moje články, dobře ví, že pěší výlety, ty jsou moje. A tak další z nich jsem si naplánoval na Kolínsko. Navštívil jsem gotickou katedrálu, pomníky po bitvách, zajímavé lomy a další místa.

Byla Bílá sobota a hezké počasí. A tak jsem si řekl, že si vyrazím do Kolína jeho okolí. V Praze jsem nastoupil na vlak a vystoupil jsem cca 10 hod v Kolíně.

Namířil jsem si to ke katedrále svatého Bartoloměje, kde jsou hned dvě místa, která jsem chtěl navštívit. Jedním z nich byl samotný chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Je to velice zvláštní gotická stavba. Katedrála podle architektonického hlediska je takový chrám, který je gotického slohu, oproti jiným kostelům je velký, má mohutný opěrný systém, věnec kaplí a oltář, který se dá obejít. Toto všechno tento chrám splňuje. Byl vybudován ve druhé polovině 14. století na místě dříve vyhořelého kostela. K jeho stavbě nebyl králem Karlem IV. povolán nikdo menší než stavitel pražské katedrály Sv. Víta (viz článek Katedrála svatého Víta) nebo chrámu sv, Barbory v Kutné hoře (viz Gotická katedrála sv. Barbory v Kutné Hoře), stavitel katedrál Petr Parléř. Ten se stavbou začal v roce 1360.

Je to velice zajímavá trojlodní stavba v gotickém stylu, o které se často píše, že na rozdíl od podobných chrámů je dost opomíjená. Má opěrný systém katedrálního typu s fiálami (malými věžičkami) a chrliči a dvě mohutné osmiboké věže. V jejich blízkosti stojí samostatně ještě třetí čtyřhranná věž sloužící jako zvonice.

Je to asi dva roky, co jsem tu byl při „Pěší túře do Kolína“. Ale to jsem se dovnitř bohužel nedostal. Teď jsem to napravil. Protože byla Bílá sobota, chvíli jsem tam porozjímal u božího hrobu a pak jsem si ji prošel.

Katedrálu jsem i nafotil, a tak mám do své sbírky blogerských článků o gotických katedrálách další přírůstek (viz „Katedrála svatého Bartoloměje v Kolíně“)

Hned vedle chrámu je další můj dnešní cíl. Kolínské muzeum, kde v současné době probíhá výstava „Poklady starého Egypta“.

Je to sbírka unikátních předmětů z doby starého Egypta, které na svých cestách v 2. polovině 9. století nasbíral rakouský arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský. Výstava trvá do konce května. Ale mám pro vás zprávu, že už v září tu začíná další egyptologická výstava „Objevy pod pyramidami - výzkumy Českého egyptologického ústavu FF UK v Egyptě a Súdánu“.

Když jsem si vše prohlédl, došel jsem si do jedné z restaurací na oběd a pak započal druhou, pěší část mého výletu. Nastoupil jsem na žlutou turistickou značku a těšil se, co dnes uvidím.

Došel jsem nejprve do Štítar, které jsou poprvé připomínány již v roce 1088 (doba vlády Vratislava II.

Já jsem tu vstoupil do údolí Pekelského potoka, odkud jsou i četné nálezy nejrůznějších pravěkých kultur, a to už od doby bronzové. Nejznámější zdejší kultura je tzv. štítarská, která se zde vyskytovala v době 950 – 800 let před naším letopočtem. Mimochodem pro porovnání: zhruba v téže době vládne v Izraeli král Šalamoun. 

Na této cestě můžeme také například narazit na ohradu s jeleny.

Nebo tu mají kluci postavený bikepark.

A tak jsem se postupně dostával až do Radovesnice I. První písemná zmínka o této obci je z let 1266 (vláda Přemysla Otakara II.). Nalézá se zde například tento zámek, který je veřejnosti nepřístupný.

Žlutá turistická značka pak pokračuje kolem dvou rybníků. Nejprve kolem Hořejšího, kde jsem vyfotil takovýto vodopád.

A pak ještě kolem jednoho, jehož jméno jsem bohužel nenašel.

Ale to už se dostávám do Křečhoře. Obec, která má opět velice zajímavou historii od nejstarších dob. Je zde například naleziště z doby laténské (od 4. do 1. století před naším letopočtem, tj. Keltové), dále pohřebiště z doby římské (2. století n.l.) a také slovanské hradiště z raného středověku. Ovšem o té nejvýznamnější zdejší události se zmíním až za chvíli. Toto je památná vrba bílá na návsi.

Nedaleko ní se nalézá i tento empírový kostel sv. Václava (přestavěný gotický kostel ze 14. století).

A u něj je odbočka k památníku té historické události, kterou jsem nakousl před chvílí. K památníku bitvy u Kolína z 18. června 1757.

Pruský král Fridrich II. chtěl tehdy k Prusku připojit české země a už měl díky obležení Prahy na dosah vítězství v „sedmileté válce“. Marie Terezie proto pověřila maršála Leopolda Dauna, aby s rakouskou armádou jel ku Praze. Byla to prakticky poslední šance na zvrácení výsledku. A obě armády se střetly právě tady. Vše dopadlo tak, jak mělo, zvítězili Rakušané. Jinak bychom dnes možná tady mluvili německy.

Také je tu krásný rozhled po kraji. Pokud se dobře zadíváte na fotografii, možná, že v dálce spatříte i zasněžené Krkonoše.

Já jsem se odtud opět vrátil na žlutou turistickou trasu a pokračoval přes vesnici Kamhajek. Ten je významný především tím, že v domě na okraji obce se v roce 1879 narodil náš nejznámější zápasník v řeckořímském zápase Gustav Frištenský.

Žlutá turistická značka pak vede asi půl kilometrů podél hlavní frekventované silnice z Prahy do Kolína, a tak je tu třeba dávat dost pozor. Ale za chvíli se zahne do vesničky Vítězov. Obec je poprvé připomínána již v roce 1299 (vláda Václava II.), jako „Kel“ nebo „Kly“. Ale na paměť oné vítězné bitvy byla přejmenována na Vítězov. Dnes je to část Velimi.

Odtud jsem se vydal na vrch Bedřichov, na jehož svahu se nacházejí tzv. „Lůmky u Vízězova“. Bývalý lom, který dnes obsahuje několik jezírek a skalky zarostlé stromy.

A na samotném vrchu Bedřichově (279 m.n.m.) je druhý hlavní památník Bitvy u Kolína.

Cesta pak sestupuje do Nové Vsi I, obce jehož první zmínka je z roku 1290 (opět vláda Václava II.). Z církevních památek je zde například kostel sv. Václava a nebo tato boží muka, kolem kterých jsem šel za mým dalším cílem. Jenomže tudy nevedou žádné turistické značky.

Na tuto lokalitu mne upozornil můj skautský vedoucí, do jehož oddílu jsem jako kluk chodil a kterého jsem náhodou potkal ráno u nás na nádraží. Lom u Nové Vsi se nalézá na Kolínsku mezi obcemi Nová Ves I a Velim. Pokud z Nové Vsi vyjdete po silnici směrem na Velim, po pár metrech narazíte na polní cestu, jak vede někam vlevo do jakéhosi porostu. Když se však tento porost vydáte prozkoumat podrobněji, zjistíte, že ukrývá lom, kde se až do 50. let 20. století těžil amfibolit, migmatit a pískovec.

Před 90 miliony lety to byl menší ostrůvek ve zdejším křídovém moři. Po jeho obvodu se ukládaly mořské sedimenty, které obsahovali i velké množství zkamenělin. I ty tu lze najít. Ovšem každého zde jistě upoutají nádherné pruhy sedimentů, které v některých místech vytvářejí až velice zajímavé obrazce.

Já jsem si lom prošel, nafotografoval a z fotografií udělal další fotoblog s názvem „Pruhovaná přírodní památka Lom u Nové Vsi“

A aby tomu nebylo málo nedaleko odtud, směrem na Velim se nalézá další podobná památka – Skalka u Velimi, kterou z velké plochy tvoří i jezero vzniklé zatopením lomu.

Ale to už pomalu přicházím do Velimi. První zmínky o této obci je z roku 1322 (vláda Jana Lucemburského). Ale pro nás, kteří vyrůstali v 80. a 90. letech ho známe především jako proslulé výrobou žvýkaček. Dnes tato továrna na cukrovinky již neexistuje. Místo ní tu jsou sklady. Kromě toho také raně goticky kostel sv. Vavřince z 14. století.  

 Nebo evangelický kostel z roku 1856.

Já jsem tu dorazil do cíle. Ušel jsem asi cca 20 km. A tak jsem se vydal na zdejší nádraží a vlakem se vrátil do Prahy. Další túru jsem úspěšně zvládl a už jsem se těšil na tu další.

Zdroj a použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule

Použitá mapa: www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping