Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou

Krásné předjarní sluníčko mne opět zavolalo ven do přírody na svůj další pěší výlet. Tentokrát jsem to vzal z Roztok, přes Levý Hradec, Řivnáč, Tursko, Holubice, Otvovice do Kralup nad Vltavou.

Do Roztok jsem se vydal z pražského Masarykova nádraží, odkud tam jede vlak. V Roztokách jsem vystoupil krátce před 10. hodinou. To proto, že až v 10 hodin otevírá Středočeské muzeum umístěné ve zdejším zámku. Svůj výlet jsem tady začínal i proto, že před dvěma roky jsem tu byl na jiném výletě (viz „I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta“) a sem jsem se bohužel dostal až po uzavírací době.

Jaká je historie tohoto zámku? Původně to byla vodní tvrz ze 13. století. Ve 14. století zde byl postaven nový palác se dvěma věžemi a kaplí. V 15. století Bedřich z Donína hrádek přestavěl pozdně goticky. V 16. století byl hrádek opět přestavěn na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře ho získali Lichtenštejnové, kteří jej vlastnili až do 19. století. Ve 20. století došlo nejprve ke zchátrání zdejšího zámku a posléze k opravě. A od roku 1957 je zde muzeum.

Já jsem si zde prošel zámek a i všechny výstavy, které zde k aktuálně byly k vidění. Viděl jsem jak sál s historií tohoto zámku, tak výstavu o dobřichovických vilách, dále výstavu „Svět hraček“.

A také výstavu „Predátoři“.V areálu zámku jsem se zdržel asi hodinu, to proto, že od 11 hod. otevírají restaurace, kam jsem si pak došel na oběd. A pak jsem se už mohl vydat na ten kýžený pěší výlet.

Vydal jsem se kolem Vltavy. Na protější straně jsem zahlédl Klecany a vzpomněl jsem si, jak jsem tam zhruba před rokem a půl podnikl Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka. Tam na tom vršku nad nimi se nalézá raně středověké hradiště Pravý Hradec z 9. století. Ovšem já jsem měl namířeno k známějšímu Levému Hradci, který se nalézá na tomto levém břehu Vltavy, po kterém právě jdu.

Dokonce i parník na Vltavě jsem tu potkal.

Na Levý Hradec mne dovedla zelená turistická stezka, která se serpentinami kroutí kolem jednoho z potoků. Až jsem tam konečně došel. Levý Hradec vznikl v 9. století. Ale i přesto se o něm zmiňuje kronikář Kosmas v souvislosti s Luckou válkou, které se podle něj měla odehrát dříve. Právě u Levého Hradce totiž měli podle pověsti Češi společně s Lemuzy, Litoměřici a Děčany porazit luckou armádu. Zda je to jen pověst, to už nechám na čtenářích. Ale tady byl v 9. století postaven románský kostel sv. Klimenta, což byl první křesťanský kostel v Čechách. A právě tady byl v roce 982 zvolen sv. Vojtěch druhým pražským biskupem.

A dokonce jsou tu i patrné valy hradiště, které bylo zřejmě prvním sídlem knížete Bořivoje.

       

Já jsem tady opustil zelenou turistickou značku a řídil jsem se jen mapou. Proč? Chtěl jsem navštívit ještě jednu podobnou památku, ale o hodně starší. Pravěké hradiště Řivnáč. A ten navíc má tu výsadu, že podle něj byla pojmenována celá jedna eneolitická kultura na přelomu 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem. A po řivnáčské kultuře zde následovalo ještě několik dalších.

Škoda jen, že sem z Roztok nevede žádná turistická značka. Já to, že jsem u Řivnáče, jsem se dozvěděl od jednoho z místních, kterého jsem tu náhodou potkal. Vede sem jen naučná stezka z nedalekých Úholiček. A po ní se sem zřejmě dostal i cyklista, kterého jsem poprosil, aby mne tu vyfotografoval.

A kromě všeho dalšího je tu i hezká vyhlídka na Vltavu.

Já jsem odtud pak pokračoval do již zmíněných Úholiček. První zmínka o této obci pochází z roku 1603 (vláda Rudolfa II.) Tady se například nalézá tento zámeček, který je památkově chráněný.

Pak jsem se vydal po silnici do nedalekého Turska. A tady se nalézá jeden z mých dalších dnešních cílů. Mohyla Krliš.  Podle pověsti se tady měla odehrát klíčová bitva mezi Čechy a Lučany. Právě tady měl padnout Tyr vůdce Čechů a na tomto pahorku měl mít hrob. Avšak, co to je ve skutečnosti tento pahorek?

Podle pověsti může být tak kolem začátku 9. století a v Čechách vládne bájný kníže Neklan, děd prvního historicky doloženého knížete Bořivoje. Tehdy prý na území dnešních severozápadních Čech se nacházelo bájné území Lucko. Lučané prý byli hamižní, což také bylo příčinou tzv. Lucké války. Kníže Neklan se snažil udržovat dobré vztahy s luckým vladykou Vlastislavem. A tak sním ujednal mír. Ten ovšem Vlastislav porušil tím, že začal útočit na Neklanovy vesnice. A právě toto vyvolalo onu pověstnou Luckou válku. Nejprve, jak jsem se už zmínil, byl Vlastislav poražen u Levého Hradce. Ale i přesto, že se kníže Neklan snažil s Vlastislavem dohodnout, tak vůdce Lučanů začal připravovat odvetnou akci. Čechy však do ní tentokrát nevedl Neklan, ale jiný hrdina jménem Tyr. Ten ale byl oblečen v Neklanově plášti a seděl na Neklanově koni. K této odvetné bitvě mělo dojít právě u Turska. Střetlo se v ní prý až dvacet tisíc mužů. Tyrovi se v ní podařilo zabít Vlastislava, avšak nakonec i on byl zabit. Ale i přesto, že padl, Češi vyhráli. A podle svého přání, byl tento hrdina pochován v mohyle na tomto pahorku. Tolik říká pověst v Kosmově kronice. Ovšem jaká je skutečnost? Je možné, že i tato pověst má nějaké reálné jádro. Ale jaký je doopravdy původ pahorku Krliš? Myslím si, že je daleko zajímavější, než jak říká pověst.

Podle archeologických průzkumů je ve skutečnosti o 1,5 tisíciletí starší. Pahorek byl navršen jako mohyla zhruba na přelomu doby halštatské a laténské, to znamená v době Keltů. A aby tomu nebylo málo, tak jsou zde doloženy nejstarší pohřby až do doby bronzové. Tento zhruba v průměru dvacetimetrový pahorek by se dal tedy přirovnat k takovým lokalitám, jako je například Libomyšl na Berounsku (viz Kde leží český Silbury Hill?) nebo Homole u Rudné (viz Radotínským údolím za trempy i megality). Jsou to všechno fantastické lokality, když si člověk představí, kolik toho dávní lidé museli navršit, aby takovéto umělé pahorky vznikli. Bohužel Krliš je už značně poškozen, a tak do jeho původní krásy asi zbývá hodně. Archeologické průzkumy, lom kamene a další terénní zásahy udělali z Krliše už jen torzo. Přesto je stále ještě poměrně dost patrný. Já jsem si to tady opět všechno vyfotografoval a z fotografií jsem udělal speciální fotoblog „Co byl ve skutečnosti pahorek Krliš u Turska?“

Když jsem si prohlédl mohylu, pokračoval jsem do Turska. První písemná zmínka je z roku 1100 (vláda Břetislava II.) Původní název obce je Crenuc. Název Tursko vzniklo zhruba o sto let později v souvislosti se zdejšími pastvinami pro dobytek. Zdejší kostel sv. Martina je původně gotický z roku 1257. Ale protože byl zničen za třicetileté války, byl zde v letech 1700-06 postaven tento barokní.

Já jsem tady zas konečně narazil na žlutou turistickou značku a vydal se po ní. Nejprve jsem šel kolem vrcholu Erš, kde se nalézá slovanské pohřebiště. Mimochodem slovo „Erš“ je keltského původu a znamená vítěz. Že by další odkaz na nějakou pradávnou událost?

Přešel jsem pole a dorazil do vesnice Kozinec. Je to poměrně mladá vesnice, vznikla až v roce 1778 (vláda Marie Terezie). Ale i tak je tu okrouhlá barokní kaple sv. Michaela archanděla.

A z Kozince je to už jen co by kamenem dohodil do obce Holubice. O ní naopak pochází první písemná zmínka z roku 1204 (vláda Přemysla Otakara I.). Z této doby pochází i románská rotunda Narození Panny Marie.

Pokračoval jsem dál po žluté turistické značce a polem jsem po ní sešel do Otvovic. Tady bych například uvedl pseudogotickou kapli sv. Prokopa, pocházející ze 30. let 19. století.  

Já jsem tady přestoupil na červenou turistickou značku a vydal se po ní podél Zákolanského potoka.

Nejprve jsem přišel k Otvovické skále.

A asi po dalším kilometru ke skále Minické.  Na ostrohu „V Rusavkách“ na protější straně Zákolanského potoka se pak nalézá halštatské hradiště z 6. století před naším letopočtem. 

Ale to už se pomalu dostávám do Kralup nad Vltavou. A to nejprve do Minic, okrajové části Kralup. Jeho dominantou je původně gotický kostel sv. Jakuba Většího postavený v polovině 14. století. Byl však několikrát přestavován až do současné podoby, která je novorenesanční.

Já jsem měl ale namířeno do Kralup na nádraží. Odtud to bylo ještě asi tři kilometry, a tak jsem musel projít celé město. Až jsem se ocitl u novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava z roku 1895, věděl jsem, že nádraží je už nedaleko. První zmínka o Kralupech je z roku 1253, kdy je král Václav I. daroval křížovníkům s červenou hvězdou. Zajímavé, že ještě v polovině 19. století to byla osada s pouhými 27 domy, avšak jejich rozvoj přišel s postavením železnice. I tudy jsem před časem projížděl při Cyklistickém výletu z Prahy do Mělníka. Byl jsem ale rád, že jsem sem dorazil ještě za světla.

Když jsem došel na nádraží, řekl jsem si, že si tady dám při čekání na vlak něco k večeři, protože jsem byl po té minimálně dvacetikilometrové pěší túře docela vyhládlý. Jaké ale bylo mé překvapení, když mě obsluha informovala, že o sobotách a nedělích se tu nevaří. Co že? Několik pánů tu sice popíjelo pivíčko, ale toho se člověk přeci nenají. To jako si oni k tomu zlatavému moku nic nechtějí dát nic k jídlu? Pít jsem nepotřeboval, protože jsem měl s sebou v batohu ještě zbytek ochucené minerálky. Ale něco k jídlu by se hodilo. A tak jsem šel se podívat alespoň do okolí nádraží, zda tam někde nenajdu něco, kde bych si koupil něco k večeři. Alespoň plněnou bagetu nebo něco podobného. Ale neměl jsem v tuto podvečerní dobu už bohužel štěstí. Tak jsem si alespoň vyfotografoval dětské nástěnné kresby u autobusového nádraží a vydal jsem se k vlaku. Nevadí. vydržím to až domů. Ale krásně jsem se zase prošel a poznal jsem plno míst, kde jsem ještě nebyl.  

Zdroj a použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku

Použitá mapa: www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping