Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem
A tak jsem nasedl na pražskou MHD a z metra jsem vystoupil na Chodově. Nejprve jsem se šel podívat k Chodovské tvrzi. Ta už tu zřejmě stála na přelomu 13. a 14. století, kdy Chodov náležel řádu jeruzalémských rytířů. Už tehdy měla kruhový půdorys a byla obehnaná vodním příkopem. Přestavby v 17. a 19. století mu dali dnešní podobu baroknímu zámečku zhruba podkovitého tvaru. Dnes slouží jako kulturní zařízení.
Když jsem si vyfotografoval tvrz, podešel jsem podchodem hlavní silnici. Tento podchod je vyzdoben poměrně zajímavými grafiti.
Prošel jsem tady kolem galerie Cesty ke světlu, což je galérie před rokem zemřelého malíře Zdeňka Hajného.
Jeho obrazy se mi moc líbí. Já sám mám doma svůj pokoj vyzdobený reprodukcemi jeho kreseb, které jsme vyrobili z nástěnného kalendáře.
Pokračoval jsem kolem obchodního centra Chodov, až jsem konečně přišel na okraj Kunratického lesa, jehož vchod střeží tento mohutný dub, jehož stáří se odhaduje na 250 let.
Pokračoval jsem tudy po modré a pak po zelené turistické cestě, které mne nejprve zavedly k této studánce, pramenu Václavka.
Samotný kunratický les vypadá teď v předjaří také zajímavě.
Konečně jsem sestoupil až dolů ke Kunratickému potoku.
A hned za ním se nalézá tento ZOO koutek, kde jsem vyfotografoval tuto dančí rodinu.
Odtud jsem pokračoval po žluté turistické trase, která mne dovedla na rozcestí ke kunratické zřícenině Nového hrádku.
Ta se nalézá na ostrohu, který ze třech stran obtéká Kunratický potok. Svému původnímu účelu však sloužil jen pouhých deset let. Hrad si nechal v letech v letech 1411-12 postavit český král Václav IV. Jak hrad vypadal? Měl dva paláce, hranolovou věž a dvě vstupní brány. Celý ho obklopoval příkop s dřevěným mostem. Král Václav IV. Zde na Novém hradu často pobýval. Například zde přijímal státní návštěvy. Nechal sem přemístit i svojí dvorskou knihovnu. A 16. srpna 1419 zde i zemřel. Po smrti krále Václava tu měl svojí posádku i král Zikmund. A tak na přelomu let 1420-21 byl hrad obléhán husitskými vojsky a nakonec i dobit. Hrádek už pak nikdy nebyl obnoven. Zůstaly tu po něm ruiny. Akorát v 18. století zde byla kaple sv. Jana Nepomuského. Na konci 19. století pak byl hrad srovnám se zemí vyjma sklepů. To protože jeho zbytky ohrožovaly děti, které si sem chodily hrát.
Dnes kolem hrádku vede i trasa populární Velké kunratické. Není jistě bez zajímavosti, že v roce 2006 hrádek vzbudil pozornost i záhadologů. V knize "Čas hradů v Čechách III od M. Myslivečka, L. Koubové a F. Vrbenské (Horizont, Praha, 1996) se totiž objevil údajný dopis Karla Hynka Máchy, ve kterém tento romantický básník popisuje údajný přesun v času i prostoru z hradu Houska sem na Nový hrádek roku 2006 (viz odkaz http://www.kpufo.cz/wcl/uvod_soubory/houska.htm). Bohužel se však jednalo o mystifikaci, což potvrdili i autoři knížky ( viz odlaz: http://www.kpufo.cz/wcl/uvod_soubory/hous.htm). Ale i tak tato legenda žila vlastním životem a právě ve zmíněném roce 2006 se sem chodili mnozí dívat, zda tu náhodou Karla Hynka Máchu někde nepotkají.
Samozřejmě, že jsem si tu udělal i sérii fotografií, které jsem pak dal do fotoblogu „Hrádek krále Václava IV“. Když jsem si hrad prohlédl sestoupil jsem zpět dolů ke žluté turistické značce, po které jsem pokračoval podíl potoka ve směru na Krč.
Další studánka. Tato se jmenuje Žofinka. A nalézá se u cesty kolem potoka.
Kunratický potok mne zavedl až do Krče pod nemocnici.
A tady se nalézá rybník jménem Labuť. A hádejte, kteří vodní ptáci ho obývají.
Došel jsem si tady na oběd a pokračoval dále, podél Kunratického potoka. Až jsem přišel k zámku Krč. I na jeho místě stála od 13. století tvrz. A i ona byla v roce 1520 dobita husity. Od roku 1627 ho vlastnil řád karmelitánů, kteří zde měli vrchnostenské sídlo. Za současnou novogotickou podobu děkuje dalšímu majiteli z 19. století, JUDr Schlosserovi. V současné době však slouží jako hotel.
Pokračoval jsem dál kolem baseballových a fotbalových hřišť. Na jednom z nich zrovna probíhal fotbalový zápas. A zrovna když jsem šel kolem, tak ti žlutočervení vstřelili branku.
A tak jsem konečně dorazil až do Bráníka. Mimochodem první zmínka je už z roku 1088 (doba krále Vratislava II.). Jedním z nejznámějších budov je Branické divadlo.
A nebo novorománský kostel sv. Prokopa z let 1900-1904.
Avšak můj konečný cíl byly Branické skály. Jsou jednou ze skalních pražských skalních dominant nad Vltavou. U Braníku je asi nepřehlédne nikdo. Avšak i ony skrývají nejedno tajemství. Při svých výletech popsaných tady na blogu jsem se o nich zmínil už ve své fotoreportáži „Inline výlet kolem Vltavy“. Tehdy jsem však měl na nohou kolečkové brusle, a tak nějaký podrobnější průzkum nešel. O ten jsem se pokusil až teď, na konci února při jednom z mých pěších výletů.
Branická skála spolu se sousedním Školním vrchem tvoří vápencový výchoz siluru a devonu a jsou tak vlastně i nejvýchodnějším výběžkem Českého krasu. Současně je to i bohaté naleziště zkamenělin. Od 18. století se zde těžil vápenec. A byl to právě tento lom, který tomuto vrcholu dodal onen charakteristický tvar, jaký známe dnes.
K Branickým skálám se váže i řada pověstí. Například tu měl stávat kdysi dávno hrad (snad předchůdce dnešního Vyšehradu), a také by zde měl být někde uschován poklad. Zda na těchto pověstech bude něco reálného, se už asi nedozvíme, protože značná část vrchu byla odtěžena. Další příchuť tajemna byla této skále přidána za 2. světové války. Nacisté tady totiž budovali jednu ze svých podzemních továren, chráněných proti bombardování. Co přesně se zde vyrábělo, je dnes předmětem spekulací. Ale vchody do ní jsou tu patrné i dnes. Tento zazděný vchod jsem například objevil za kostelem sboru Českobratrské církve evangelické.
Z branické skály je však také nádherný výhled. Když jsem byl dole, začal jsem řešit, jak se tam nahoru dostat. To mám jako obcházet přes Braník? Když jsem byl u kostela, všiml jsem si dvou mladých lidí, jak se pohybují po skále směrem dolu. Že by horolezci? Všiml jsem si totiž i toho, že jsou tu i upravené lezecké terény. Ne. Byli to turisti. Vede tu totiž vyšlapaná cestička až nahoru na vyhlídku. Slabým povahám a lidem ze špatnou obuví bych ji ale nedoporučoval. Ale protože k nim nepatřím, tak jsem se po ní vydal nahoru. A tady jsem si vyfotografoval výhledy, jaký je odtud. A ze všech fotografií jsem udělal fotoblog „Magické Branické skály“.
Z Branické skály jsem se pak vydal na Dobešku, ze které jsem se pomocí MHD vrátil zpět domů. No vida. Můj první letošní pěší výlet mám úspěšně za sebou. A tolik zážitků a dobrodružství. A tak se už těším, kam se vydám příště:
Zdroj a použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku
Novák J.A.: Hory a kopce opředené tajemstvím, Alpres, Frýdek-Místek, 2013.Použitá mapa: www.mapy.czDalší reportáže z mých výletů:
84: Na běžkách podél Botiče
83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče
82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic
1-81: v rubrice výlety a tramping
Libor Čermák
Ve srubu pod skálou
Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.
Libor Čermák
Zázračné vysvobození z indiánského zajetí
Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.
Libor Čermák
Indián v Roswellu
Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.
Libor Čermák
Tajuplnosti indiánských souhvězdí
Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.
Libor Čermák
U Petroglyfů Tří řek
Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.
Libor Čermák
Proč jsem přestal fandit politickým ideologiím
A to nejen nějakým těm mnou vybraným, čím bych se stal antiixxxistou, ale všem. Schválně, už jste se někdy zkusili zamyslet nad tím, co že vlastně mají všechny politické ideologie současnosti společného?
Libor Čermák
Vzhůru do Nového Mexika
Sci-fi western "Cesta za tajemnou čelenkou" naše přátele zavede do Nového Mexika, které musí procestovat celé až téměř na sever. A i tam zažijí mnoho tajuplných až záhadných dobrodružství.
Libor Čermák
Vytušil J. Verne i Bermudský trojúhelník?
O spisovateli J. Vernovi se říká, že ve svých knihách napsaných v 19. století předpověděl celou řadu vynálezů běžně používaných až ve stoletím 20. A tak bych se dnes zamyslel nad jeho příběhem Vynález zkázy.
Libor Čermák
Jak to, že jsi tam neudělal žádné postavy tmavé pleti?
Nedávno jsem pro děti z mých kroužků udělal deskovou hru. Doplnil jsem ji i figurkami. Co mne ale během hry zaskočilo, byla poznámka jednoho dítěte. „Libore, proč jsi tam neudělal žádného černocha? To jsi rasista?"
Libor Čermák
Kandidáty pražské kavárny vždy jen přecházím a nevolím
Vždy, když jsou nějaké volby, tak ty kandidáty, které kandidují nebo je podporují strany tzv. pražské kavárny, tak je vždy přejdu a nevolím je. Jedním z důvodů je například to, jaký mají postoj k otázce tzv. "pravdy a hodnot."
Libor Čermák
Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících
Dnes začíná můj nový seriál ze žánru sci-fi western. „Cesta za tajemnou čelenkou“, kde se budete setkávat s mladým kovbojem Tomem a jeho indiánským kamarádem Tokakuou. A nejen s nimi, ale i se záhadnými a tajuplnými úkazy.
Libor Čermák
Letní Vánoce Páti a Zláti
Dnes na Štědrý den bych sem dal další vánoční pokračování mého cyklisticko - cestovatelského seriálu pro děti a mládež "Páťa a kolo Zláťa". Tentokrát se vydáme do Orlických hor do dělostřeleckých pevností a k pohyblivému betlému.
Libor Čermák
Zásadně vyjmenovávám třináct planet sluneční soustavy. Propadl bych také u dětí?
To byla zase aféra. Jeden z kandidátů na prezidenta před dětmi špatně vyjmenoval planety sluneční soustavy. Kdyby se ale zeptali mně, já bych jim planet vyjmenoval rovnou třináct. A je mi jedno, zda se jim to bude líbit nebo ne.
Libor Čermák
Záhadné tajemství českých vulkánů
Komorní hůrka, Říp, Bezděz, Zebín a další. To jsou místa, která spojují dvě věci. Jednak to jsou hory sopečného původu a pak se k nim vážou lidové pověsti, které odkazují na skutečný původ těchto hor a předhonily tak i vědce.
Libor Čermák
Používal někdo v dávnověku podobné zeměpisné souřadnice jako my?
Zajímavost, která mě v poslední době fascinuje, se nazývá 50. rovnoběžka. U nás v Česku na ni můžeme vysledovat velmi zajímavé archeologické lokality, které se navíc nalézají poblíž křížení s významnými poledníky. Co to?
Libor Čermák
Páťa a Zláťa ve Foglarově ráji Sluneční zátoky
Dnes bych pokračoval se svým seriálem "Páťa a kolo Zláťa". Teď bude naše přátelé čekat folglarovské dobrodružství u Sázavy v okolí Ledče nad Sázavou. Co tam asi vše zažijí?
Libor Čermák
Prezidentský kandidát: "Chci bojovat proti populismu". Já: "Takže vlastně proti lidem?"
Každou chvíli mi na FB vyběhne placená propagace nějakého prezidentského kandidáta, který se chce stavět proti tzv. populismu. A co si mám o takovém kandidátovi, který se bije do hrudi, že bude bojovat s populismem, myslet?
Libor Čermák
Cesta do okolí Miličína za Foglarem a záhadami
Dnes bych vám chtěl vyprávět o své cestě na Českou Sibiř, kde jsem navštívil bývalé tábořiště Pražské Dvojky a město Miličín, kterému se přezdívá český Roswell, neboť se k němu váže mnoho záhad, včetně pozorování UFO.
Libor Čermák
Z politického slovníku bych rád zrušil slovo "Elita"
To proto, že pojem "elita" zkrátka a dobře vyvolává pocit nadřazenosti někoho nad někým. A já jsem na jakékoliv nadřazenecké ideologie byl vždy velmi alergický.
Libor Čermák
Nad naším městem bylo pozorováno UFO
Událost, o které chci psát se stala před necelým měsícem, lidé tu pozorovali letět cosi, o čem nevěděli, co to je. Své pozorování dali na FB. Ale, jak se k tomu postavili někteří další jedinci, nad tím lze jen rozum stát.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2384
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1899x
Seznam rubrik
- 2. světová válka
- Adventní kalendář 2016
- Adventní kalendář 2018
- Cesta za tajemnou čelenkou
- Dělostřelecká tvrz Libor
- Dovolená 2015 - Broumovsko
- Dovolená 2017 - Chebsko
- Dovolená 2018 - Orlické hory
- Dovolená 2019 Králický Sněžník
- Dovolená Český ráj 2016
- Drážďany 2016
- Hrdinové Čeksasu (seriál)
- Chiranikenovy záhady (seriál)
- Jaroslav Foglar na mém blogu
- Kruhy v obilí - rok 2015
- Kruhy v obilí - rok 2018
- Kruhy v obilí 2017
- Kruhy v obilí rok 2016
- Kruhy v obilí rok 2019
- Páťa a kolo Zláťa (seriál)
- Plitvická jezera 2018
- Vánoční doba 2015 (seriál)
- Velikokoční Jeruzalém 2017
- Velikonoce 2015
- Výročí havárie UFO (seriál)
- Záhady států USA
- Křesťanské záhady a zázraky
- tábornictví a turistika
- záhady
- myšlenky
- výlety a tramping
- Politika a společnost
- stavitelství a architektura
- křížovky, luštěnky, kvízy, log
- Kruhy v obilí - rok 2008
- UFO - případy 2009
- ekologie
- Kruhy v obilí - rok 2009
- Tajemná místa dávné Anglie
- příběhy
- multidimenzionální prostor
- Po stopách trampské historie
- archeoastronautika
- Vesmír a život v něm
- Galerie
- Keltové
- Záhadologické zprávičky 2010
- Kruhy v obilí - rok 2010
- agrosymbolová ohlédnutí
- Kruhy v obilí - rok 2011
- Havárie UFO
- Obrázky z cest
- Kruhy v obilí - rok 2012
- dovolená 2012 Sloupsko
- inline bruslení
- adventní kalendář 2012
- Kruhy v obilí - rok 2013
- 7 divů světa archeoastronautic
- cyklistika
- dovolená 2013 - Jeseníky
- Velikonoce 2014
- Zima a lyžování
- adventní kalendář 2013
- děti, výchova a vzdělávání
- Záhady sluneční soustavy
- Kruhy v obilí - rok 2014
- dovolená 2014 - Chorvatsko
- adventní kalendář 2014
- Inlajnový duch (seriál)
- NE islamizaci Evropy
- NE juvenilní justici
- Záhady starověkého Egypta
- Osobní
- Nezařazené