Pěší výlet ladovským krajem kolem Sázavy

Osobně držím tradici, že každé léto bych měl alespoň jednou jet a projít se k Sázavě. Letos jsem se tam vydal v souvislosti s výletem po kraji Josefa Lady.

Byl poslední den školy a já jsem ve vlaku potkával děti s čerstvým vysvědčením. Až, když mne vláček dovezl do Mnichovic, vystoupil jsem. Je to město jihovýchodně od Prahy, o němž první zmínka je z roku 1135 (vláda Soběslava I.). Je tu například barokní kostel Narození Panny Marie

Nebo ladovsky vyzdobené nádraží. Však odtud také se svým turistickým oddílem chodíme populární Pochod kocoura Mikeše. Ale jednou bych si alespoň část trasy pochodu chtěl projít v klidu sám. A to bylo právě teď.

A tak jsem se vydal nahoru po silnici do Božkova. Například u tohoto božkovského „stonehenge“, při Pochodu kocoura Mikeše tradičně s dětmi odpočíváme, protože ti mi v tuto chvíli tradičně dostanou chuť na svačinu.

Vydal jsem se dál k Božkovskému jezírku. Teď mám konečně čas si ho prohlédnout. Když jsem si ho doma prohlížel na fotomapě na odkazu http://www.mapy.cz/letecka?x=14.7084835&y=49.9226990&z=19, všiml jsem se, že je tam vidět nějaký zvláštní obrazec ve starém rákosu. Že by snad něco jako obrazec v obilí? Co to je? Řekl jsem si. Bohužel jezírko obrostlo novým zeleným rákosem, tak už to vidět není. Jezírko je ale zajímavé tím, že je na nepropustném podkladu sycenou pouze srážkovou vodou. A tak se jedná o zvláštní fenomén a současně i přírodní památku.

Přešel jsem dálnici u Mirošovic. Pokud si dobře všimněte, vzadu na fotce je vidět jeden z mých dnešních hlavních cílů, obec Hrusice. Mimochodem vzpomněl jsem si, že i tady na nádraží jsem kdysi ukončoval jeden svůj výlet. Byl to Pěšky z Pyšel do Mirošovic

Sešel jsem po žluté turistické značce z Mirošovic dolů k Hubačovu. Tady se musí dálnice pro změnu podejít. A pak ještě vyšplhat do kopce a přivítají vás Ladovy Hrusice.

O těch je nejstarší zmínka z roku 1205 (vláda Přemysla Otakara I.).

Z té doby se tu zachoval i pozdně románský kostel sv. Václava, který Josef Lada tak rád maloval.

Samotný autor Mikeše, Bubáků a Hastrmanů, postavy Švejka a dalších se tu narodil v roce 1887. Před místním úřadem má pomník z bustou. V samotné budově úřadu je umístěno muzeum modelů Antonína Jedličky, jehož motivy jsou opět spojené s Josefem Ladou. 

Byl jsem tu i jednou v zimě na běžkách. Bylo to při mém výletu Ladovým krajem na běžkách. Tentokrát jsem šel ale jinak. Nejprve jsem si došel na oběd do známé hospody u Sejků, se kterou je spojena rvačka, kterou Josef Lada namaloval (viz http://www.joseflada.cz/media/2015/02/repro-rvacka.jpg). A pak jsem pokračoval dál.

Prošel jsem kolem chlívku čuníka Pašíka.

Až jsem přišel k Památníku Josefa Lady a Aleny Ladové. Což je galerie jejich obrázků. Protože sem chodím každý rok s dětmi z našeho oddílu, naposledy jsme tu byli před vánoci, znám ho téměř nazpaměť.  A tak jsem pokračoval rovnou dál na Senohraby.

Cestou jsem tady dokonce na cestě nalezl pexeso z Ladovými motivy, které tu asi ztratilo nějaké dítě. Byla by škoda si ho nevzít. A tak jsem s jím alespoň obdaroval své malé synovce.

Dorazil jsem do Senohrab. O nichž je první zmínka z roku z roku 1444.

Vydal jsem se podél potoka Mnichovky.

V současné době si připomínáme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. A tady je Husův kámen. Pamětní deska sem byla umístěna přesně před sto lety na 500. výročí jeho upálení.

Tok Mnichovky mne vede dál, a to do Údolí Peřejí, které Bob Hurikán též nazývá Údolí Zapomenutých. Ve 30. letech 20. století totiž tady vzniklo na dvacet trampských osad. Trampovat jezdili především příslušníci nižších a středních tříd. Každá osada měla své centrum s ohništěm a hřištěm.

Ať už to byla například osada „Saturn“ (založená 1933), na Jestřábí (1931), Zobákov (který založili chlapci ze 13. míle), Klub Údolí Peřejí, Caramba (1932), Vekar (1932), Santa Fé (1929), Overland Red (1931) či Yukatan (1930). Bohužel údolí má i svojí smutnou historii, a to ze srpna 1974, kdy se tudy prohnala povodňová vlna z protrženého Hubačovského rybníka, která si vyžádala i několik obětí na životech, a to i z řad trampů.

A to už jsem přišel k Zlenicím k soutoku Mnichovky a Sázavy, neboli, jak říkají trampové, Zlaté řeky.

Je zde například populární přívoz u Matesa

A nebo mezi trampy i výletníky oblíbená hospůdka Bašťírna.

A nad ní Hláska, zřícenina hradu Zlenice. Je to sice nevelká zřícenina nad soutokem Minchovky a Sázavy. Ale přesto ji asi všichni známe. Odkud? Ne přeci z obrázků Josefa Lady. Ten se jí inspiroval pro svoje kresby zřícenin. Již v první polovině 13. století byl na svahu (tam, kde dnes jezdí vlak) malý hrádek. Existoval však jen krátce. A o sto let později byl na protějším ostrohu vybudován tento nový hrad. Byl založen zřejmě kolem roku 1300 pány z Oldřichem ze Zlenic. V roce 1351 ho další majitel Jan ze Zlenic zastavil Štěpánovi a Ješkovi z Tetína. Dalším majitelem byl Ondřej z Dubé, nejvyšší královský sudí. Tehdy se roku 1377 staly Zlenice královským manstvím, což byla územní jednotka vázaná na významné hrady. V 15. století se tu ale střídají šlechtičtí majitelé a v průběhu poděbradských válek mezi lety 1463 a 65 byl dobyt a záměrně pobořen. Od té doby existuje už jen jako zřícenina.

Hrad se skládal z věžové brány, předhradí most, další věžové brány V samotném jádru hradu se nalézala obytná věž s palácovými křídly. Od roku 2010 probíhá konzervace hradu. Pro lepší přístup byl postaven i nový dřevěný most se schodištěm.

Když jsem si hrad prohlédl, tak jsem si ho i nafotil a ze snímků jsem udělal fotoblog Hláska, zřícenina hradu Zlenice.

A pak jsem po červené značce podél Sázavy pokračoval ve své cestě dál, po cestě, kde jsem si před časem udělal další zimní výlet na běžkách (viz Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy).

Přišel jsem nejprve do Čenětic, kde jsou další chaty. Například tato s totemem.

Tato chata v Dubsku bude už asi hodně pamatovat, neboť je na ní napsáno „Gold River 1924“. Vždyť Bob Hurikán se o ní zmiňuje jako o slavné osadě, která si zřídila vlastní hřiště, klubové chaty pro nemajetné a dokonce vydávala stálý trampský časopis.

A tak se dostávám k Poddubí u Hvězdnic, kde jsou tato boží muka u hasičské zbrojnice.

Pak podejít železovetonový dálniční most a občerstvit se v ve zdejší hospůdce.

A už jsem přišel k hvězdonické lávce.

Je to totiž jedna z prvních staveb v Čechách, která byla postavena technologií předpjatého pásu (rok 1977). Když po ní jdete, máte pocit, že se s vámi houpe.

Když tudy jdu s dětmi ze svého oddílu, vždycky mají trochu strach. Ale vzhledem k technologii, jakou je postavená, ho mít nemusí.

Je z ní také hezký pohled na Sázavu.

Přešel jsem na druhou stranu a vydal jsem se po směru toku Sázavy. Po žluté turistické značce, která vede kolem kolejí.

Prošel jsem kolem hvězdonického jezu.

Podél další chatové oblasti.

Až jsem došel do Odrance podhradí hradu Stará Dubá.

Malebná zřícenina hradu nad Sázavou. Dnes pro svojí romantickou polohu na ostrohu nad řekou navštěvovaná hlavně trampy, turisty a dobrodruhy.

Když jsem přešel železniční trať a vydal se podél Dubského potoka do vrchu, měl jsem po své pravé straně samotný hrad Stará Dubá. Jenomže nevede k němu žádné značení. A tak jsem se dobře koukal do rokle potoka, až tam spatřím malý jez s brodem a za ním vyšlapanou cestičku. Tak tou jsem se vydejte nahoru. A tady jsem se dostal až do hradního příkopu, kde je trampský srub T.O. Divizna s mohutným ohništěm.

Pak jsem povystoupil o pár metrů výš na samotný hrad. Stará Dubá.

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1282 (vláda Václava II.) Založili ho  Benešovci, a to konkrétně Ondřej, jenž se podle hradu začal psát „z Dubé“. Roku 1350 zde byla založena i hradní kaple Sv. Klimenta. Pánům z Dubé patřil hrad až do začátku 15. století. Poté ho získal Jan Zúl z Ostředka, který ale pořádal loupeživé výpravy po okolí. Proto byl hrad roku 1404 dobyt zemskou hotovostí. Během 15. století se tady pak vystřídalo několik dalších majitelů, až byl v roce 1466 dobyt vojskem krále Jiřího z Poděbrad. Potom už s zpustl.

Toto je horní plošina. Ve skutečnosti prostor zasypaný zdivem ze zřícené věže.Možná, že pamětníci mého blogu si vzpomenou, že jsem tento hrad navštívil i při mém výletu před čtyřmi lety „Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy“. Hrad jsem si opět prošel a vyfotografoval. A z obrázků jsem uspořádal další fotoblog, tentokrát Zřícenina hradů Dubá a Odranec

Sešel jsem zpět dolů do Odrance, prošel kolem zbytků severozápadní brány.

A pokračoval po vyšlapané cestě podél Sázavy a podél kolejí.

Ty mne přivedly opět až do Zlenic. A tak jsem se ocitl přesně na opačné straně řeky, co jsem byl před chvílí u Baštírny. Dokonce jsem měl štěstí a spatřil jsem přívoz v akci. Mates však tentokrát nepřevážel. Toho jsem ale náhodou spatřil v jednom ze zdejších občerstvení, když jsem si tam dával k večeři klobásu.

Rozhodl jsem se, že tu ještě svůj pěší výlet neukončím. A tak jsem se vydal dál kolem Sázavy .

Po silnici jsem došel k jezu mezi Lštěním a Čtyřkolami.

A nad ním trampská osada Montana, jež má dokonce své webové stránky na http://montana.g-net.cz . I když skauti zde tábořili už krátce po 1. světové válce, osada byla založena v roce 1929. Založila ji skupina kamarádů, kteří sem zavítali od tábořiště z Medníku. Ten rok tady začali stavět první boudu nazvanou „Good Hope“. Následovala „Trafika“ později přejmenovaná na „Velkej tabák“ a pak chatka „Garirzo“, „Taywan“, „Nový Dewon“ a další. Dnes se tu dle webových stránek pěstuje, tenis, fotbal, golf a další.

Přešel jsem tu most přes Sázavu.

A namířil jsem si to na vlakovou zastávku ve Čtyřkolech, kde jsem svůj cca 20kilometrový výlet ukončil.

Krásně jsem se opět prošel, nasáknul jsem letní posázavskou atmosférou, o čemž si myslím, že je pro právě začínající letní sezonu jedině dobře.

Zdroje: wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku, Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Použitá mapa: www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

93: Pěší výlet kolem Mukařova, 92: Pěší výlet přes Brdy, 91: Na inlajnech kolem Štěrbohol, 90: Pěší výlet po okolí Votic, 89: Pěšky z Motola do Unhoště, 88: Pěší výlet kolem Kolína, 87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou, 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping