Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy

Na další výpravu do historie českého trampingu jsem se rozhodl pro trasu, kterou mám prochozenou a na kole proježděnou mnohokrát. Ještě jsem ji ale neabsolvoval na lyžích. Tak tedy směr Čtyřkoly, Zlenice a Hvězdnice.

Je zima a napadl sníh. A tak si stále v myšlenkách vzpomínám na ty dobrodužné výlety Po stopách trampské historie, které jsem podnikl vloni a předloni v jarních a letních měsících a které mapují historii fenoménu, který má svojí obdobu jen málo ve světě. Jenže člověka, kterého lákají zážitky a dobrodružství ani zima nezastaví. A tak jsem si vzal běžky, hůlky, vosky a samozřejmě do báglu něco k pití a publikaci Boba Hurikána „Dějiny Trampingu“ a vyrazil jsem. Do Čtyřkol se člověk z Prahy dostane snadno. Stačí, když nasedne na vlak směr Benešov a je tam asi za půl hodiny. A tak jsem tam vystoupil a sešel dolů k Sázavě.

První písemná zmínka o Čtyřkolech pochází z roku 1549. Chtěl bych se však zmínit o tom, jak vznikl název této obce. Její původní název byl „Verady“. Na tom by nebylo nic zvláštního. V Posázaví už máme „Chocerady“ nebo „Pecerady“, tak, proč by tu také neměly být i „Verady“. Název však byl později poněmčen na „Fyrady“ nebo „Veirad“, což bylo zpětně do češtiny přeloženo jako „Čtyřkoly“. Existuje však ještě jedna verze, a to ta, že je název odvozený od mlýna, který měl čtyři mlýnská kola. Tak si vyberte. Já jsem si tu však navoskoval lyže a vydal se na nich podél Sázavy.

Nejdříve jsem jel kolem skupiny památných stromů se zvoničkou a božími muky a pak dostal se do vísky „Javorník“.

Cesta mne zde přivedla opět k Sázavě. Konečně tu končí posyp na silnici, a tak jízda na běžkách bude konečně o něco příjemnější. Projíždím po cestě, jejíž pravá strana je lemována řekou a levá strana skalnatým svahem, na němž je každou chvíli slyšet přejezd vlaku. Pod svahem se občas nalézá nějaká ta chata, zřejmě ještě připomínky starých trampských osad „Maraňon“ a „Tower“, které zde vznikly začátkem 30. let.

Ale to už jsem se pomalu blížil k soutoku Zlaté řeky s Mnichovkou (potokem pojmenovaným po nedalekých Mnichovicích, kudy protéká), která zde v krajině vyhloubila poměrně hluboké údolí. Bob Hurikán ho ve své knížce nazval Údolí Zapomenutých. A právě i v něm vzniklo za první republiky několik trampských osad. Ať už například osada „Saturn“ (založená 1933), na Jestřábí (1931), Zobákov (který založili chlapci ze 13. míle), Klub Údolí Peřejí, Caramba (1932), Vekar (1932), Santa Fé (1929), Overland Red (1931) či Yukatan (1930). Všechny sem prostě táhla romantika Sázavy a zříceniny hradu Zlenice, neboli Hlásky. Bohužel údolí má i svojí smutnou historii, a to ze srpna 1974, kdy se tudy prohnala povodňová vlna z protrženého Hubačovského rybníka, která si vyžádala i několik obětí na životech, a to i z řad trampů.

A právě u soutoku Mnichovky a Sázavy se právě teď nalézám. Tady totiž vzniklo jedno z nejstarších zdejších tábořišť. Skauti a trampové zde tábořili již v roce 1918. Vždyť táborové ohně přímo pod hradem (a nebo možná i pod dvěma hrady, jak zachvěli uvedu) jsou něčím nezapomenutelným. Jak uvádí Bob Hurikán, jezdili sem chlapci snad ze všech pražských čtvrtí. Dnes je zde hospoda „Baštírna“ a v sezóně je v provozu i přívoz „U Matesa“, který spojuje Hlásku a Baštírnu se Zlenicemi na protější straně řeky.

Ovšem když jsem tady, nemůžu přeci vynechat návštěvu zdejší zříceniny. Vždyť Hlásku (nebo chcete-li hrad Zlenice) pokrytou sněhem ve své sbírce fotografií ještě nemám. A tak jsem si sundal lyže a vydal se do kopce k onomu starému a trampy oblíbenému hradu. Ten byl založen v první půlce 14. století pány z Dubé. Okolo roku 1460 však zpustl a do dnešní doby tu po něm zbyla jen zřícenina. Ale za to hezká a romantická. A tak není divu, že to tu na naše trampy tak působilo. A co víc na protějším břehu Mnichovky se dříve nalézal ještě jeden hrad! Jeho název je „Stará Zlenice a byl založen v první polovině 13. století. Avšak zanikl ještě před výstavbou samotného dnešního hradu Zlenice.

Když jsem si prohlédl zasněžený hrad, opět jsem sestoupil dolů, nazul lyže a po červené turistické značce jsem pokračoval dál, do Poddubí. Opět místo, kde se to hemží chatami. Tady určitě jsou nějaké trampské osady. A v tom jsem zde potkal jednoho ze starousedlíků, a tak jsem se ho na to zkusil zeptat. A on mi na to odpověděl: „Tady byly trampské osady, ale bohužel ta tradice postupně zaniká. Například pokud se vydáte doleva nahoru, tak tam měla velice hezké hřiště osada Ontario. Bohužel ho nijak neudržují. Ale jestli chcete vidět osadu, kde to žije, a kde mají hezké hřiště, tak jděte pořád rovně a ve Hvězdonicích za lávkou je Merida.“ Poděkoval jsem a vydal jsem se tak, jak mi ten pán poradil.

Když jsem dorazil na ono rozcestí k Ontáriu, všiml jsem si jedné chaty, na které byl nápis „Gold River 1924“. Vždyť Bob Hurikán se o ní zmiňuje jako o slavné osadě, která si zřídila vlastní hřiště, klubové chaty pro nemajetné a dokonce vydávala stálý trampský časopis.

A pak jsem šel ještě kousek dál, kde opět bylo mnoho chat, zřejmě ono Ontario, které bylo založeno v roce 1929. Jejími zakladateli byla početná parta chlapců a děvčat, kteří byli známí tím, že sem po cestě z vlaku rádi zpívali písničky a chodili v příkladném dvojstupu. Díky svému hřišti byli místní trampové známí hlavně ve volejbalu.

A jak jsem pak pokračoval, zpoza lesa byl slyšet stálý a nepřerušovaný rachot, neklamný znak toho, že tudy vede dálnice D1. Železobetonový dálniční most byl už na dohled a přede mnou Hvězdonice. Červená turistická značka tu také vede kolem malebné kapličky, která se navíc nalézá hned vedle zdejšího splavu.

A když jde člověk ještě dál, tak za dálničním mostem se po jeho levé ruce najednou začne zvedat svah, jenž je osázen množstvím chat. A právě zde se nalézá jedná historicky důležitá technická stavba – železobetonová lávka přes Sázavu. Je to totiž jedna z prvních staveb v Čechách, která byla postavena technologií předpjatého pásu (rok 1977). Když po ní jdete, máte pocit, že se s vámi houpe. A já přes ní za chvíli pojedu na běžkách, a to rovnou na nádraží, kde si počkám na vlak. Ale předtím mne čeká jedna ještě zastávka zde na pravém břehu řeky.

Jakmile se onen svah s chatami začne pomalu stáčet k severu, narazíme na velký osadní domek s hřištěm. To je pýcha trampské osady Merida. Právě té, o které mě informoval ten zdejší starousedlík. A jak dosvědčují její webové stránky www.osadamerida.estranky.cz , jedná se o osadu, na které to stále ještě žije. A tak je to nejspíš ještě jedna z těch, které můžou být příkladem i jiným osadám. Ve zdejším okolí je nejrůznějších chatových oblastí mnoho. Ale v kolika z nich se ještě udržují ony původní trampské tradice? (Potlachy, turnaje, nejrůznější společenské akce, kroniky, vlajky atp.). A kolik z nich ještě vůbec používá původní trampský název? Vždyť podél trasy, po které jsem se teď pohyboval, se Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu napsaných v roce1940 zmiňuje asi o osmi desítkách trampských osad! Co se stalo s těmi ostatními? Kolik z nich jich ještě nějakým způsobem existuje?

A nestálo by za to, milí čtenáři, pokud někde máte chatu, zkusit trochu zapátrat, jestli právě tam u Vás není nějaká ta zapomenutá trampská osada, kam už třeba za první republiky nebo i později jezdili mladí lidé za svými zážitky, dobrodružstvími a životem v souladu s přírodou? Nestálo by za to tyto tradice nějak obnovit? A nebo třeba i zavést tam, kde takovéto tradice zatím ještě nejsou? Ať máme ten svět zas o trochu barevnější. Máme před sebou další rok a jsem přesvědčen, že když se něčeho chopí schopní organizátoři, dokážou hodně.

Zdroje  použitá literatura:

Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990

Wikipedie, odkazy uvedené v článku a informační tabule

Pokud se chcete společně se mnou projít i po dalších výletech za historií českého trampingu můžete na následujících odkazech:

16:

Trampská cesta Měsíčním údolím

15: Putování krajem Lipnice nad Sázavou

14: Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky

13: Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů

12: Putování po trampských Brdech

11: Radotínským údolím za trempy i megality

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…

9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD

Toulky zimní přírodou

Příběh lyží

Rubrika: tábornictví a turistika