Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů

Při svém letošním putování po trampských osadách jsem si vybral i některé méně „profláknuté“ trampské oblasti. Ztracenku, Údolí Děsu nebo Askalonu, o těch slyšel snad už každý, ale co takhle Colorado u Šembery? A nejen to!

A tak jsem nasedl v Praze na autobus, a to opět s batohem a vybavením na celodenní výlet (viz můj internetový speciál našeho oddílu „CO S SEBOU NA VÝPRAVY“). A nechyběla mi tam ani turistická mapa ani můj nezbytný průvodce po trampských osadách „Dějiny trampingu“ od Boba Hurikána. A tak jsem vystoupil v Ondřejově. Vlastně to bylo tak trochu symbolické, neboť právě zde jsem ukončil svůj zimní výlet, který jsem popisoval v článku „Ladovým krajem na běžkách“. To jsem tenkrát jel na lyžích z Vojkova přes trampskou osadu Údolí Raků, přes Šibeniční vrch, Hrusice, Šmejkalku a právě zde v Ondřejově u hvězdárny jsem ten výlet ukončil. A dnes zhruba půl roku poté, ve vrcholícím létě, jsem se rozhodl symbolicky navázat a pokračovat dále.

Mé první kroky vedli kam jinam, než na hvězdárnu. Protože, každý, kdo můj blog zná, ví že jsem velký nadšenec do všeho, co se týká vesmíru (viz moje rubrika  Vesmír a život v něm). Nemohl jsem toto místo samozřejmě vynechat. Jenomže tentokrát jsem zvolil procházku zdejším parkem, který je kromě nádherně rozkvetlé zahrady plný nejrůznějších radioteleskopů, antén a hvězdářských kopulí. Takže zde procházku doporučuji každému, kdo chce okusit jaké je to být v soužití s přírodou a s vesmírem zároveň. V krátkosti ještě připomenu, že zdejší hvězdárna, která je dnes Astronomickým ústavem Akademie věd ČR, byla založena Josefem Janem Fričem, který zde v roce 1898 zakoupil pozemek na vrcholu Manda, aby začal budovat hvězdárnu, ze které první pozorování uskutečnil 1. května 1906.

Když jsem to zde prošel, odbočil jsem se na červenou turistickou značku a vydal jsem se směrem přes vrch Pecný směrem k Černým Voděradům. Prošel jsem Dolinou a Borkou, prvními dnešními chatovými osadami. I když satelitní antény na střeše každé druhé chaty už moc romantiky neevokuje, tak na první pohled je vidět, že sem lidé jezdí rádi. A pak jsem se ocitl na kraji národní přírodní rezervace Voděradské Bučiny.

A právě zde ve zdejším korytě Zvánovického potoka, pokud přejdeme hlavní silnici, leží jedna z mnoha kamenných záhad. Několik desítek žulových válců. Jsou 50 cm vysoké a jejich průměr je od 90 do 120 cm. Mapa i místní informační tabulka říká, že se jedná o naše největší naleziště polotovarů mlýnských kamenů na rudu. Kameny zde údajně měly zůstat na místě, neboť mlynář, který si je objednal, za ně údajně nezaplatil. Problém je v tom, že žádný z kamenů nemá ani náznak otvoru pro osazení na osu. Jen některé kameny obsahují jakési prohlubně, které však někteří považují za obětní oltáře. I přesto, že nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jedná o kameny ze zdejšího lomu, stále vzbuzují celou řadu otázek. (http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mzvanovice/zvanovice.htm)  

A odtud procházím kolem Černých Voděrad a vydávám se po červené turistické značce skrz Voděradské bučiny. Tato národní přírodní památka o velikosti cca 660 hektarů je tvořena hlavně buky (odtud bučina), ale naleznou se zde i duby, habry, sem tam i osika, lípa či bříza. Takže jdu poměrně zajímavým lesem, občas míjím i poměrně veliké kameny či studánky a samozřejmě také cyklisty, neboť tudy vede značená cyklotrasa č. 0023 (Příběh jízdního kola).

Když ujdu tři další kilometry, dostávám se do míst, o kterých se ve své výše uvedené knížce zmiňuje i Bob Hurikán, trampský historik, písničkář a legenda českého trampingu. Právě totiž přicházím k Jevanským rybníkům. Zde se za první republiky stanovalo hlavně u Jevanského rybníka a i zde se nad jeho hladinou skvěly staré trampské písně doprovázené nezbytnými kytarami. Bohužel, zdejší tábořiště muselo ustoupit stavbě luxusního hotelu a dalších domů. V padesátých letech to tu pak poskytlo kulisu pro natáčení filmu s Jaroslavem Marvanem „Dovolená s Andělem“.

Jevany jsou dnes známé také tím, že zde žilo mnoho známých osobností. Za všechny připomeňme zpěváka Karla Gotta nebo hudebního skladatele Karla Svobodu. Já, když jsem došel až sem, udělal jsem si ještě malou procházkou kolem zdejších rybníků. Kromě Jevanského jsou tu ještě rybník Švýcar, rybník Jan a o kus dál ještě Vyžlovský rybník. Kdybych se mohl vyjádřit, jaký zde mám pocit, tak je to hlavně takový, že jelikož jsou zasazeny na okraji lesa, tak mnohým romantickým duším, to zde může připadat jako někde u kanadských jezer.

A tak jsem opustil Jevany a vydal jsem se dál směrem ke Kozojedům. Houbařů všude jako much, ale co můžete čekat po takovýchto deštích, které nás v posledních dnech bičovaly. Prostě to roste. A tak jsem se postupně dostal až ke Kozojedům. Nejprve jsem prošel jednou ze zdejších chatových osad. Zda to tu má nějaký speciální název, se mi nepodařilo zjistit. Ale jak mi sdělila je jedna ze zdejších chatařek, tak to jsou prostě Kozojedy.

Centrum této obce se však nalézá na druhé straně hlavní silnice (Praha-Kutná Hora). Tu pokud přejdete, dostanete se do samotné vísky. „Kozojedy“. Když už jsem zde, musím se zmínit i o jedné geometrické zvláštnosti, na kterou jsem narazil. Tyto Kozojedy totiž leží na jedné přímce, a to společně s dalšími místy, které nazývají obdobně. Linie začíná v Mlékojedech u Neratovic, pak protne Masojedy, Kozojedy, Konojedy a končí v Mrchojedech u Sázavy. Vše za sebou, jako korálky na niti. Abyste viděli, že si nic nevymýšlím, připravil jsem k této problematice i speciální googlemapu, kde se o tom můžete sami přesvědčit. 

 Já se zde však vydávám ještě asi půl kilometru za obec, kde uprostřed luk a polí stojí starý románský kostel z první poloviny 13. století se hřbitovem. Ve 14. století byl kostel doplněn gotickými opěráky a v 18. století byl barokně opraven. Také na tomto místě bývalo středověké hradiště. Já jsem si zde opět udělal několik fotografií a pak jsem sestoupil dolů k říčce Šembeře. (Vysokýles.cz - aneb … Kostel svatého Martina u Kozojed)

A právě u Šebery nedaleko Kozojed vznikla ve 20. letech jedna z nejvýznamnějších trampských osad v okolí - Colorádo. Nejdříve sem pronikli v roce 1927 stanaři z Vršovic a protože se jim to tu zalíbilo, jezdili sem každou sobotu. Později sem přivedli další táborníky, kteří si zde postavili první chatu nazvanou „Kansas“. A tak se tu začalo říkat i Údolí Kansasu. Když jsem tudy šel já, uchvátily mne nejen chaty, ale i nádherné řezbářské práce zdejších osadníků, které jsou zde vystaveny kolem říčky. A tak jsem zde měl možnost spatřit nádherné vodníky, mlýnky na potoce, krokodýly, ptáky, hady, srnky a další zvířata.

A pak jsem pokračoval podél Šembery, neboť jak jsem se dočetl v Dějinách trampingu, o kousek dál by se měla nalézat další stará trampská osada. A říčka zde prý hodně připomíná šumavskou řeku Vydru. Ostatně musím dát Bobu Hurikánovi tak trošku za pravdu. Sice to tu není tak široké, ale voda tu teče po kamenech pěkně. A když jsem dorazil k rozcestí „Na Zámkách“, tak se zde nachází soutok s Lázným potokem a přímo na něm dřevěný srub. A právě zde začíná ona osada „Údolí na Zámkách“. Její hlavní část se nalézá sice o trošku po proudu dále. I sem se nejdříve jezdilo tábořit a v roce 1929 zde vyrostly první chaty. Oblíbili si to zde zejména trampové z Holešovic a z Českého Brodu.

A nebylo to pouze údolí říčky Šembery. Vysoko na svahu nad jejími zákrutami nalézá se ještě něco, co zdejší oblasti dává ještě větší příchuť romantiky. A navíc i trochu tajemna. Zbytky středověkého hrádku Šember, který byl postaven ve 14.století a později, za husitských válek, bohužel zanikl. A jak jsem se dozvěděl, že dříve zde dokonce bylo osídlení v době bronzové a i za Keltů (viz Obec Doubravčice - hrad Šember ). A tak jsem se rozhodl že tam zajdu a, že to bude docela zajímavé zakončení mé dnešní cesty. Potkal jsem tu však nějakého tatínka s malým klukem, jak tu jeli na kole. I když je obdivuji, jak touto v současné době zabahněnou cestou takhle dokázali zajet na kole, dozvěděl jsem se, že hrádek nenašli. Snad tedy budu úspěšnější, a tak jsem tedy začal stoupat nahoru. K hrádku vede žlutá turistická stezka a nejdříve mne  dovedla na valy zdejšího hradiště. A když jsem šel asi 200 metrů dál, tak jsem se dostal na skalní ostroh, kde nejspíš bylo ono hlavní centrum hrádku.

Dle ohniště usuzuji, že i zde se občas utáboří trampové. Musí to tu být zajímavé, hlavně pověsti, které se k tomu to místu vážou. A není jich zrovna málo. Podle výše zmíněného odkazu a podle Labyrintu tajemna od Martina Stejskala bych je shrnul následovně:

-          údajně odtud vede tajná podzemní chodba do Kostelce nad Černými lesy, ve které je dle pověsti ukryt poklad šperků a drahokamů

-          na Velký pátek se zde má zjevovat přízrak mužíčka s pytlem plných dukátů, který s nimi neustále třepe

-          ve stejný den se zde mají otevírat i na hradě ukryté poklady

-          také se tu má občas zjevovat přízrak černého kočáru taženého dvěma páry vraníků a ve kterém sedí dvě zamlklé kněžny v černém sametu

-          dle Českých pověstí od L.V. Grohmana má na severním výběžku sedávat ďábel a hrát na dudy

-          a též zde býval kámen nazvaný „Ženská“, ale má jít o zkamenělého chlapce, kterého zde lesní žínky utancovaly k smrti. Že by snad šlo o dávný menhir?

A tak, když jsem si celé zbytky hradu prošel, odbočil jsem na zelenou turistickou značku a vydal jsem se zpět přes Colorado a Kozojedy na autobus zpět do Prahy. A tak mám za sebou další výlet do historie trampingu okořeněný ještě několika zdejšíma záhadami a pověstmi. A co kdybyste se sem vydali i vy?

Zdroje  použitá literatura:

Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

wikipedie a odkazy uvedené v článku

 

Reportáže z autorova putování po historii českého trampingu:

12: Putování po trampských Brdech

11: Radotínským údolím za trempy i megality

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…

9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD

Příběh jízdního kola

Poselství táborového ohně

Turistika – jeden z nejpřirozenějších sportů pro člověka