Putování krajem Lipnice nad Sázavou

Pro člověka dobrodužné povahy není hezčí letní noci, než strávené někde v přírodě ve spacáku pod stanem. A když jsem se s ní ráno probudil v kempu na Stvořidlech, měl jsem o další pěší túře jasno. Lipnice nad Sázavou.

Na mém včerejším výletě, Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky, jsem se krásně prošel a navštívil místo, kde tábořil Jestřáb - Jaroslav Foglar se svým oddílem „Pražská dvojka“ a poznal jsem hezký kus Sázavy. Dnešní túra však také bude zajímavá. A tak si připravím věci a vydám se odtud po žluté turistické značce nejdříve směr vrch Melechov.  

Ze začátku cesta vede docela do kopce. A tak když přejdu vísku s pohádkovým jménem „Dobrovítova Lhota“, tak v lese nad ní odbočím na první zajímavé místo - zříceninu tvrze, která se jmenuje stejně, jako zdejší vrch, a to Melechov. Tvrz byla postavena ve 14. století a sloužila k obraně zemské stezky z Rakouska do Kutné Hory. V roce 1540 byla Václavem Sokolem z Leskovce prodána Trčkům z Lípy a připojena k panství Lipnice. To však mělo za následek, že zpustla. Dnes se zachovalo pouze zdivo věže tvrze, která byla chráněna příkopem a rybníčky. (zdroj: http://wiki.mapy.cz a http://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/zricenina-tvrze-melechov)

Když jsem udělal několik snímků. Vydal jsem se dál, směr samotný vrchol Melichova. Cestou však ještě procházím kolem Melechovské studánky. Jak je vidět, je o toto místečko celkem dobře pečováno. Nad samotnou studánkou je dřevený přístřešek, odkud pramen vytéká. Těsně nad ní kamenný smírčí kříž a na stromě pověšený obrázek vyjadřující jakési setkání z jelenem. Že by zobrazení nějaké zdejší pověsti? Studánky byly od pradávna považovány za jakási posvátná místa, či místa síly. A tak mým přáním je, aby takových v našich lesích přibývalo.  (www.estudanky.cz/studanka-1922-detail.html )

Ale to už jdu dále, neboť pár metrů za studánkou se nal

ézá místní dominanta rozhledna Melechov. Tedy lépe řečeno měřičská věž hvězdicovitého půdorysu. Veřejnosti je nepřístupná. Ale jak jsem se dozvěděl z několika stránek na internetu, tak obecní úřad v Trpišovicích uvažuje o jejím odkoupení a zpřístupněním veřejnosti. (http://expedice.rps.cz/lokality/1171-melechov-u-ledce-nad-sazavou-rozhledna.html )

A tak se odtud vydávám dál po zelené turistické značce, protože za nedlouho mne čeká další pověstmi opředená zajímavost. Sestoupím k osadě Rohule a pak odbočím na lesní cestu. A tady se nalézá, jedna ze dvou „pekelníkových vizitek“, jak je nazývá Martin Stejskal v publikaci „Labyrintem tajemna“. Je to žulová skalka bizarně tvarovaná dlouhodobým zvětráváním. V jejím vrcholku jsou navíc vyhloubeny i dvě kamenné mísy. Ty jsem si ovšem nevyfotografoval, neboť si myslím, že lézt po takovéto jedinečné přírodní památce by se skutečně nemělo. Jen připomenu, že další čertovský  kámen se nalézá i u Trpišovic, který prý měl čert upustit, když pospíchal ze Sázavy do Smrčné. (www.kpufo.cz/whb/rohul.htm ,  www.kpufo.cz/whb/trpis.htm )

A tak opouštím oblast Melechova a vydávám se dále po okresní silnici.  A tak jdu kolem kostela v Loukově, pak přejdu obec Dolní Město a vcházím do další zajímavé oblasti, a to do oblasti lomů. K jednomu z nich, ke Starému lomu, vede i značená turistická trasa. Je to samozřejmě lom, který se už nepoužívá, a tak je zaplavený. A tak návštěvník se tu může z výšky pokochat, docela příjemným pohledem na malebné jezírko.

Také mne překvapilo, kolik se zde nalézá mravenišť. Jen málo kde se jich je tolik, že to tam vypadá jak v nějakém pyramidovém městě.

Když jsem prošel tuto oblast lomů, tak jsem konečně spatřil můj dnešní hlavní cíl hrad Lipnici nad Sázavou. Toto místo je významné z několika hledisek.

Jednak je to samotný hrad. Je to jeden z nejmohutnějších českých hradů, založený v roce 1310 rodem pánů z Lichtenburka. (Jen pro zajímavost uvedu, že Lichtenburg je vlastně hrad Lichnice, tedy místo názvoslovně hodně podobné Lipnici.) Později se zde vystřídalo mnoho majitelů včetně Čeňka z Vartemberka nebo Trčků z Lípy. Od 18. století začal hrad postupně chátrat, čemuž ještě přispěl požár roku 1869. Od 20. století do dneška byl hrad postupně rekonstruován a probíhají zde prohlídky. K hradu se váže pověst, že pod hradem, v místech, kde se těžilo stříbro, byl údajně kdysi nalezen stříbrný kůň. Ten byl pak uložen do podzemí na pražském Vyšehradě společně s dalšími zemskými poklady.

Druhým významným hlediskem, které se k Lipnici váží, je ten fakt, že zde na sklonku svého života žil spisovatel a novinář Jaroslav Hašek. Napsal tady podstatnou část své nejznámější knihy „Osudy dobrého vojáka Švejka“ a je zde pochovaný. Pokud se někdy půjdete podívat na jeho hrob na zdejším hřbitově, nezapomeňte se otočit. Je od něj asi nejhezčí výhled na hrad Lipnici.

Pod hradem se též nalézá přírodní amfiteátr, ve kterém probíhá řada hudebních a kulturních festivalů, například Haškova Lipnice. Když jsem zde byl já, byla zde i Dřevěná Lipnice, takže jsme si zde mohli prohlédnout i zajímavé řezbářské práce.

A rád zmínil ještě o něčem. Nedaleko hradu se v roce 1912 konal vůbec první skautský tábor v Čechách, kterému velel zakladatel Čs skautingu Antonín Benjamín Svojsík. Jeho tábory se zde opakovaly i v dalších letech a jako mladí se ho zúčastnily  i některé pozdější osobnosti, jako například Jiří Wolker, Rudolf Plajner nebo prof. J. Charvát. (wikipedie, www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jiri-wolker/taborovy-denik-sestnactileteho-skauta-jiriho-wolkera.html )rozhodl, že se vydám zpět do kempu. Ovšem samozřejmě jinudy, než kudy jsem přišel. A tak jsem se vydal po žluté turistické značce přes Radostovice a Mrzkovice zpět k Sázavě. Zde jsem se již napojil na červenou posázavskou trasu a podél řeky si to vydal směr Stvořidla.

Cestou jsem ještě prošel chatovou osadu Smrčná. A pak už jsem vstoupil do romantického stvořidelského údolí, ve kterém díky větším i menším balvanům tvoří řeka nádherné peřeje. Dokonce se mi podařilo nalézt i jednu pověst, která se k němu vztahuje. A ta se navíc stejně jako u Rohule a Trpišovic týká opět týká čerta. (Mimochodem, takovými to obdobnými pověstmi jsem se již zabýval v článku „Po stopách záhadných bytostí v České kotlině“) A stvořidelská pověst dle wikipedie říká toto: V této oblasti žil kdysi sedlák, jehož pole nebylo úrodné. A tak se domluvil s čertem, že mu s ním pomůže a za to mu slíbil svojí duši, kterou si měl vzít za deset let. Jenomže deset let uběhlo velice rychle a sedlákovi se do pekla samozřejmě nechtělo. A tak na radu svojí ženy si nechal celý svůj dům vykropit svěcenou vodou. Čert tak nemohl dovnitř chalupy. A tak se rozzlobil, v nedalekém lomu nabral hrst kamení a že ji nahází na sedlákovo pole. Jenomže jak letěl zpět, zasvítilo mu do očí slunce. Čerta to oslepilo a ten tak místo na sedlákovo pole naházel kamení do řeky.

To říká pověst. Ovšem peřeje jsou tu nádherné. Takhle nějak, ale ve větší míře, to asi muselo kdysi vypadat i na legendárních vltavských Svatojánských proudech předtím, než je pohltily vody štěchovické přehrady. A tak není divu, že jak tam, tak i zde si to oblíbili skupiny trampů. U Vltavy to byla například Ztracenka (Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu) nebo Proudy (Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů) a zde na Sázavě to je oblíbené vodácké tábořiště, kde i já mám postaven stan.

A ještě něco. Dětské tábory. Jak jsem již psal minule (Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky), tak nedaleko odtud, do Sluneční zátoky u Vilémovic, jezdil tábořit ze svým oddílem „Pražská dvojka“ i skautský vedoucí a spisovatel Jaroslav Foglar. Na jeho památku tu vznikla i naučná stezka Jaroslava Foglara, označující mimo jiné i místa, kde se odehrávaly nějaké důležité etapy Foglarových celotáborových her. Tak například na této cestě ze Smrčné na Stvořidla to je „Rodrigova skála“, která se v roce 1942 stala dějištěm posledního úseku celotáborové hry „Alvarez“. Úkolem chlapců bylo chytit klíč od pevnosti, který představovaly papírové míčky. Míček však byl házen z místa, ze kterého nebylo přes převis a stromky vidět dolů, a tak oba chlapci, jak házející, tak chytající, museli jen odhadovat. A jelikož se jednalo o soutěž, která byla oceněna vyšším počtem bodů a protože úkol splnily pouze dvě hlídky, tak soutěž hodně zamíchala dosavadním pořadím hlídek. (zdejší informační panel, Foglarova kniha „Devadesátka pokračuje“)    

A tak unaven po celodenním pochodu jsem se vrátil zpět do kempu na Stvořidla. Určitě se večer ještě projdu kolem řeky, pokochám krásami zdejší noční oblohy a pak do spacáku.

Zdroje: wikipedie, odkazy uvedené v textu, místní informační tabule

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Související články a reportáže z autorova putování po historii českého trampingu:

Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara

14: Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky

13: Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů

12: Putování po trampských Brdech

11: Radotínským údolím za trempy i megality

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD

Příběh jízdního kola

Poselství táborového ohně

Turistika – jeden z nejpřirozenějších sportů pro člověka

Rubrika: tábornictví a turistika