Pěšky z Motola do Unhoště

Další z řady svých pěších výletů jsem si udělal z Motola, přes Bílou Horu, Hostivice, Hájek, Červený Újezd do Unhoště. Opět jsem navštívil celou řadu zajímavých míst.

Vzpomněl jsem si, že jsem také ještě nenavštívil nově otevřené stanice pražského metra na trase A. Proto jsem se rozhodl, že to při dalším svým výletu vezmu všechno jedním vrzem. A tak jsem se za pomocí pražské MHD dostal nejprve na novou stanici „Bořislavka“. Je to jednolodní ražená stanice v hloubce cca 27 metrů. A tak nás na první pohled upoutá vysoký klenutý prostor nad nástupištěm. Svým tvarem tak připomíná stanici Kobylisy na céčku. Ražené stanice vznikají tak, že jsou raženy jako tunel. A tak mají kruhový profil, na rozdíl od hloubených obdélníkových,

Další nová stanice „Nádraží Veleslavín“, je pověstná neexistujícím eskalátorem a nosiči kufrů pro cestující na letiště. Je to opět ražená stanice, tentokrát trojlodní v hloubce necelých 21 metrů.

V pořadí třetí nová stanice na áčku jsou Petřiny. Ze všech čtyř nových stanic je nejhlubší, neboť se nalézá necelých 38 metrů pod úrovní terénu. I ta je jednolodní ražená, a tedy i „kobyliského“ typu.

Nová konečná stanice, „Nemocnice Motol“, je však na rozdíl od oněch tří předešlých koncipována jako povrchová. Má vnitřní kolejiště a tedy pro každý směr své vlastní nástupiště. Tím připomíná stanice Hlavní nádraží, Vyšehrad, Černý Most, Prosek nebo Střížkov.  Zajímavý dojem dává stanici skleněná oblouková střecha. Doufejme jen, že konečnou stanicí nezůstane. Že se v dalších letech dočkáme prodloužení trasy A, a to nejlépe na letiště či další větve na Zličín.

Vyústění stanice na povrch se nalézá prakticky u vchodu do motolské nemocnice. A já jsem se odtud vydal na svůj pěší výlet.

Nejprve jsem dorazil k parku Ladronka, a tak jsem si při pohledu na kolaře a bruslaře  zavzpomínal, jak jsem se tady před rokem svůj výlet „S bruslemi z Petřína na Bílou horu“ zpestřil projížďkou na inlajnech.

A pak jsem se vydal k Bílé hoře, a to přímo k památníku zdejší bitvy. Pravda, trochu jsem se musel doptat, protože jsem nenašel žádné turistické značení, které by k němu vedlo. Až konečně jsem se dostal na bitevní pole mezi Bílou Horou a Ruzyní. Je odtud nádherný rozhled na letohrádek Hvězda ve stejnojmenné oboře, kterou jsem navštívil před rokem „S bruslemi z Petřína na Bílou Horu“. Byl postaven v roce 1555, a tak v době bitvy v roce 1620 už obě válčící strany museli mít na tuto mysteriózní stavbu výhled.

Mimochodem, na rozdíl od toho, jak nás učí ve škole, že tu došlo k jedné z největších českých proher, si rozhodně nemyslím, že by šlo o českou prohru v pravém slova smyslu. Kdyby bitva dopadla obráceně, možná by šlo o ještě větší prohru, neboť bychom se pak možná mohli stát součástí Německa. Tento názor popisuji v článku „Byla Bílá hora skutečně českou prohrou?“

Odtud jsem se vydal k poutnímu baroknímu kostelu Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Ten byl vystavěn krátce bitvě na Bílé Hoře  v letech 1622-24. Později v 18. století byly ke kostelu přistavovány další části.

Bohužel není známé jméno autora stavby. Ale ambity, koutové kaple a centrální kupole jsou připisovány Janu Blažeji Santinimu Aichelovi.

Já jsem sem přišel v době, když zde zrovna probíhal začátek nedělní mše svaté. Ale protože jsem měl před sebou ještě dlouhou cestu, rozhodl jsem se, že tu nezůstanu na celou mši, ale vydám se dál.

U kostela se nalézá osmá kaple tzv. hájecké poutní cesty, která spojuje dvě slavné loretánské kaple. Jednak tu pražskou a pak tu v Hájku. Ale o té více, až tam odpoledne dorazím. V letech 1720-26 bylo vystavěno celkem dvacet kaplí, které cestu lemovalo. Bohužel se do současnosti jich dochovalo jen jedenáct.  

Pomalu, protože jdu podél frekventované silnice, jdu kolem desáté a jedenácté kapličky hájecké cesty.

A tak se dostávám ven z Hlavního města Prahy a přicházím do středočeských Hostivic (Poprvé zmiňovaných v roce 1277). Nejprve míjím rybník „Strnad“.

A pak se dostávám na hostivické náměstí poblíž kterého jsem si do čínské restaurace došel na oběd. Tady se například nalézá hostivický zámek, jenž vznikl v letech 1689-97 přestavbou dřívějšího zámečku. Dnes ho využívá Městský úřad.

Naproti od zámku se nalézá kostel sv. Jakuba Většího z 13. století a před ním mariánský sloup z roku 1734.

Po obědě jsem se vydal dál podél Litovického rybníka do Litovic (poprvé zmiňovaných v roce 1266- vláda Přemysla Otakara II.).

Toto je kaplička Sv. Jana Nepomuského. I přesto, že je na trase poutní cesty do Hájku, nepatří mezi původní kapličky této cesty. Byla vystavěna až kolem roku 1815.

Asi historicky nejvýznamnější zdejší památkou je litovická gotická tvrz, která zde byla založena kolem roku 1330. Je to jedna z mála gotických tvrzí, u které byly zachovány původní stavební dispozice.

A tak přicházím na polní cestu z Litovic do Hájku, kde se nalézají poslední tři poslední kapličky hájecké poutní cesty. Kromě toho si tu modeláři pouštěli své letadla a také tu vede i cyklostezka. Proto mě tu míjí řada vyznavačů tohoto jednoho z největších dopravních a sportovních vynálezů.

A nalézám se tak v Hájku, cíli poutníků. Ten je významný hlavně tím, že právě tady byla v roce 1623 hrabětem Floriánem Jetřichem Žďárským vystavěna loreta, kopie tzv. svaté Chýše v italském Loretu. Je to jedna z nejstarších dochovaných staveb tohoto druhu u nás. Vystavěna byla hlavně pro milostnou sošku Panny Marie. Dovnitř jsem se bohužel nedostal, a tak jsem si areál vyfotografoval alespoň zvenčí. A pak pokračoval po silnici dál.

Dostávám se do Červeného Újezdu. Hrad je velice „starý“. Byl totiž postaven už někdy v letech 2001-2002 našeho letopočtu. Takže i přesto, že se jedná o novodobý objekt v historizujícím slohu, stojí za návštěvu. Je zde muzeum českého venkova a krčma.

A také skanzen, který jsem se rozhodl navštívit. K vidění je tu například větrný mlýn ze severních Čech, špýchary ze Strážnice a z Horního Bezděkova nebo sklípky z jižní Moravy. A další stavby

Celý jsem si ho prošel a pro svůj blog z něho pořídil takový hádankový článek „Poznáte tento skanzen?“

Z Červeného Újezdu jsem se vydal dál po silnici směrem na Unhošť. Přitom jsem sledoval dopravní letadla, jak nade mnou nalétávají na přistání na ruzyňské letiště. To bylo snad každých tři až pět minut, kdy nějaké letělo. A tak přidávám i několik jejich fotografií.

A tak konečně přicházím do Unhoště. Nejprve kolem této křižovatky s křížem.

A pak kolem tohoto urostlého stromu.

První písemná zmínka o Unhošti pochází z roku 1250 (vláda Václava I.). Na přelomu 13. a 14. století tu byl vybudován kostel sv. Petra a Pavla, a to na místě předchozího dřevěného kostela.

A tady byl i můj dnešní cíl. I když jsem po těchto místech, které jsem dnes navštívil, nešel po žádné ze značených turistických tras (ale jen podle mapy), ušel jsem opět asi cca 20 kilometrů. Počkal jsem si na autobus, který mne odvezl na pražský Zličín, a odtamtud jsem jel MHD zpět domů.    

Zdroj a použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule

Použitá mapa: www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

88: Pěší výlet kolem Kolína, 87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou, 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping