Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi

Další z mých výletů vedl z Kutné Hory přes zámek Kačina až do Čáslavi. A tak jsem i z něj připravil reportáž s fotografiemi.

V Praze jsem si sedl na autobus, který mne asi za hodinu dovezl do Kutné Hory. A úplně na začátek mám pro vás jednu fotohádanku. Znáte tuto vilu? Říká vám něco? Pokud sledujete seriál „První republika“, tak jste jí určitě poznali. Tzv. podolská vila Léblových, později Valentových. A tak mi to připomnělo můj loňský výlet „Pešky z Panenského Týnce do Třebízi“, kdy jsem se v třebízském Cífkově statku ocitl v Panenských Břežanech z téhož seriálu.

V Kutné Hoře samozřejmě nejsem poprvé. V roce 2012 jsem tu udělal dokonce hned dva výlety. Jednak „Z Kutné Hory na Vysokou“ a pak „Pěší túra kolem Vrchlice“. Ale protože je toto město na památky bohaté, stále tu je pořád ještě co navštěvovat. A tak jsem se vydal Barborskou ulicí, pojmenovanou po zdejší „Gotické katedrále sv. Barbory v Kutné Hoře“.

A tady jsem navštívil České muzeum stříbra.

Těžbu stříbra v Kutné Hoře prorokovala už kněžna Libuše. „Vidím horu tříhřbetou, ana stříbra vydává hojnost. Ale že ta hora tři hřbety má, třikrát stříbro vzejde a třikrát zase zajde" (http://uj.euweb.cz/archiv/povesti.php). Tak to tenkrát prý řekla kněžna Libuše. A proroctví se vyplnilo. Stříbro se zde těžilo až do 20. století Díky němu se město stalo nejbohatším středověkým městem v Čechách. A dnes jsou doly vděčným cílem turistů.

A tak jsem si zakoupil vstupenku a povolení fotografovat, oblékl jsem si helmu se světlem a tzv. perkytl (tradiční hornický oděv) a vydal se společně s ostatními ulicemi Kutné hory do nedalekého vstupu do středověkého dolu. Tady jsme sešli obdélníkové schodiště, které nás dovedlo až do hloubky 33 metrů, kde se nalézají samotné doly.

Představte si, že středověcí horníci zde pracovali jen ručně za pomoci hornických kladívek - želízka a mlátka. A na vše si museli svítit jen slabým hornickým kahanem. A ten když jim náhodou zhasl, ocitli se v naprosté temnotě.

Kromě dobrodružství v dolech mne tu však také fascinují i počínající krasové jevy, protože zdejší horniny obsahují i vápenec.

Štola sv. Jiří naštěstí ústí dole u Vrchlice, a tak zpět nahoru se stupá už v denním světle. Ale i tak je návštěva kutnohorských dolů silným zážitkem. Tak jsem navíc připravil speciální fotoblog „Stříbrné doly v Kutné Hoře“. Pak se vydal na náměstí na oběd a pokračoval ve svém výletu k dalšímu cíli.

Vydal jsem se do Sedlce. Cestou jsme ještě šel kolem cirkusu Humberto, a tak jsem tu vyfotografoval i pasoucí se slony.

A hned vedle nich se nalézal další můj cíl sedlecká katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele.

Je součástí cisterciáckého kláštera, jenž byl založen roku 1142 Miroslavem z Markvartic. Téhož roku byl založen i původní románský kostel, jenž byl na konci 13. století zničen. A tak místo něj zde byla v letech 1280-1320 postavena neznámým stavitelem sedleckého chrámu nová pětilodní gotická bazilika o délce 87 metrů. Za husitských válek byl poškozen a opraven byl na přelomu 17. a 18. století Pavlem Ignácem Bayerem a Janem Blažejem Santinim-Aichlem, a to ve stylu barokní gotiky. Další opravy pak proběhly v 19. století a pak ve 21. století (mezi roky 2001-2008). Veřejnosti je přístupný od roku 2009.

Já jsem návštěvu katedrály samozřejmě nemohl vynechat. A tak jsem si ji celou prošel.

A z fotografií udělal další fotoblog, tentokrát „Sedlecká katedrála Nanebevzetí Panny Marie“, čímž jsem svoji rubriku „stavitelství a architektura“ doplnil už čtvrtou středočeskou katedrálou.

Ze Sedlce jsem se vydal po červené turistické značce, která vede podél hlavní silnice. Nejprve jsem přešel železniční trať, nad kterou se tyčí hora Kaňk (viz  výlet „Z Kutné Hory na Vysokou“)

A pak jsem došel do Malína. Tato vesnice byla založena Slavníkovci v 10. století. Ale už před nimi tu byly osady staroslovanské, germánské i keltské. Nalézá se zde například románský kostel sv. Štěpána z 12. století. Má i dřevěnou zvonici a kostnici.

Červená turistická značka mne pak dovedla do Nových Dvorů. Nejprve jsem přešel říčku Klejnárku, u které stojí vodárenská věž.

Kašpar Melichar ze Žerotína tu vybudoval renesanční zámek. Jeho součástí byl také arkádový dům a kostel a zámecká kaple sv. Martina.

Červená turistická trasa pak tady pokračuje i kolem dominikánského kláštera s kostelem sv. Anny. Cesta tu konečně odbočuje mimo hlavní silnici a ta mne přivedla do parku patřícímu k zámku Kačina.

Když jsem došel až k zámku, lekl jsem se. Konal se zde zrovna nějaký hudební festival. Lidí tu bylo nepočítavě. Měl jsem strach, zda se vůbec dostanu k samotnému zámku. Naštěstí se vše konalo jen v zadní části zámku. A tak tu přední část zámku jsem si mohl projít, vyfotit a potom udělat fotoblog „Zámek Kačina“.

Empírový zámek Kačina budoval v letech 1802-1822 hrabě Jan Rudolf Chotek, tehdejší nejvyšší purkrabí Království českého. Jeho stavitelem byl J. Fischer, který ho stavil podle plánu drážďanského architekta Ch. F. Schurichta.

Dnes je v zámku Muzeum českého venkova.

Když jsem si to tu prošel, pokračoval jsem dál. Bohužel do mých dalších dnešních cílů nevedou žádné turistické značky. A tak jsem se musel spolehnout jen na mapu.

Například o další zajímavosti jsem se dozvěděl z fotografické mapy na www.mapy.cz. V nedalekém lese z názvem Libuše, který je při cestě vedoucí na Rohozec, by se měla nalézat umělá novogotická zřícenina. Bohužel k ní nevede žádná značená cesta, a tak mi trvalo asi čtvrt hodiny, než jsem ji po zdejších cestičkách nalezl.

Po silnici jsem se pak dostal do vesnice Rohozec, o nichž je první písemná zmínka z roku 1407 (vláda Václava IV.). Nalézá se zde například kostel svaté Máří Magdalény.

Z Rohozce jsem se po silnici vydal do sousedních Žehušic. Nejprve jsem prošel kolem přírodní památky Skalka u Žehušic, což je vlastně bývalý lom.

První písemná zmínka o Žehušicích je z roku 1350 (vláda Karla IV.). Nalézá se zde například barokní kostel sv. Marka z roku 1760 postavený v maurském stylu.

Nebo empírově upravený zámek z roku 1826, na který navazuje i slavná žehušická obora, ve které se od roku 1780 chová stádo bílých jelenů.

Z Žehušic jsem se vydal po hlavní silnici a u kapličky sv. Jiří jsem odbočil na Chotusice.

V této obci, o níž je první písemná zmínka z roku 1142 (vláda Vladislava II.) se například nalézá kostel sv. Václava.

A také vjezd do vojenského letiště Čáslav.

A teď už mi zbývá jen dojít po silnici do Čáslavi. Vpravo mám vojenské letiště.

Vlevo horské pásmo Železných hor.

A před sebou město Čáslav. Škoda jen že už je asi k šesté hodině večerní, a tak se tímto městem už nemůžu blíže projít, protože pospíchám na vlak. Snad někdy příště.

A tak jsem došel na nádraží. V nohách mám nejméně 20 dalších kilometrů a prošel jsem při tom dalších plno zajímavých míst.

Zdroj informací: wikipedie, místní informační tabule, http://www.cms-kh.cz/stredoveky-dul

Foto: Libor Čermák, www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

99: Pěší výlet přes Broumovské stěny, 98: Pěšky z Teplic nad Metují do Police, 97: Pěší výlet kolem Adršpachu, 96: Pěší výlet kolem Teplic nad Metují,  (K Bučnickým chaloupkám) 95: Pěší túra ze Slaného do Kladna, 94: Pěší výlet ladovským krajem kolem Sázavy, 93: Pěší výlet kolem Mukařova, 92: Pěší výlet přes Brdy, 91: Na inlajnech kolem Štěrbohol, 90: Pěší výlet po okolí Votic, 89: Pěšky z Motola do Unhoště, 88: Pěší výlet kolem Kolína, 87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou, 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping