Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy

Má další výprava po stopách českého trampingu vedla opět k Sázavě. Tentokrát jsem se vydal tzv. Údolím chroustů, abych pak kromě legendárních trampských osad navštívil i několik středověkých památek.

A tak jsem nastoupil do autobusu a s ním se dopravil do středočeského městečka Ondřejov. Ten je známý především svojí hvězdárnou, o které jsem se ji zmínil ve dvou mých předešlých putováních: v „Ladovým krajem na běžkách“ a v „Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů“. Ale tentokrát mé stopy kolem ní nevedly. Z autobusu jsem totiž vystoupil na náměstí. Když jsem se podíval na wikipedii, co se tam o něm píše, tak je zvláštní jedna věc: první zmínka o této obci pochází z roku 1352, ovšem farní kostel sv. Šimona a Judy je však již z 1. poloviny 13. století. A kromě toho se  tu také ve středověku těžilo stříbro.

Já jsem se prošel po náměstí, vyfotografoval kostel a vydal se po žluté turistické značce směrem k řece Sázavě. Když jsem vyšel z obce, dostal jsem se na louky, kde se právě stavěla lepší cesta, a tak turisti a cyklisti se jistě mají na co těšit. Pak jsem se dostal do lesa, kde jsem přišel k potoku „Vejborka“. A u něj se nalézali chaty. Že by už konečně první trampská osada? Jak jsem se později dozvěděl, říká se tu Údolí Chroustů nebo Křičava.

A tak jsem sestupoval dále, až jsem u jedné z chat konečně potkal nějakého místního človíčka, abych se od něj dozvěděl nějaké informace o zdejších trampských osadách. Mé překvapení bylo, že se už nalézám v trampské osadě „Merida“, nazvané podle města v Mexiku.

Čtenáři mých tramplogických reportáží jistě vědí, že jsem ji už jednou navštívil, a to v zimě na běžkách (viz článek „Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy“). Bob Hurikán o ní píše, že v roce 1940, kdy vznikly jeho „Dějiny trampingu“, měla osada celkem šest chat. Dnes jich tu však mnohem víc, prakticky vyplňují celou spodní část Údolí Chroustů. Je to jedna z posledních zdejších trampských osad, kde se udržují i trampské tradice. Dokonce jsem dostal pozvání na nohejbalový turnaj, jenomže jeho termín koliduje s odjezdem našeho turistického oddílu na tábor, a tak se tímto omlouvám. Poděkoval jsem a pokračoval dále až k osadnímu domku osady Merida u hvězdonického splavu. Opět jsem to tu vyfotil, a tak když kliknete na výše uvedený odkaz, můžete  porovnat s tím, jak osada vypadá v zimě a jak v létě. To že osada udržuje stále své tradice dokazuje nejen osadní domek s hřištěm a s vývěskou, ale i webové stránky www.osadamerida.estranky.cz

Když jsem se s osadou rozloučil odbočil jsem doleva a podél Sázavy se vydal směrem do Chocerad. O nichž pochází první zmínka již z roku 1250. Prošel jsem kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie a překvapilo mne, že tu ještě mají májku.

Vydal jsem se na most a pak se rozhodl podívat na Komorní hrádek.

Už zdola od Sázavy je zde na kopci ke spatření zdejší dominanta – zámek a podle mapy tam dokonce má být nějaká zřícenina hradu. Nikdy jsem u ní nebyl, a tak se tam alespoň podívám. Hrad byl založen pány rodu Benešovů a postupně se tu vystřídalo několik majitelů, mezi nimiž byl i jistý Čajchan, a tak se hrádku začalo říkat „Čajchanův“. Roku 1412, dostal vyšehradský purkrabí Racek Kobyla povolení, aby mohl vedle postavit nový hrad. A ten byl V 16. století přestavěn Janem z Valdštejna na tento zámek. A dnes slouží hlavně armádě a ministerstvu obrany.

Když jsem sem přišel, zeptal jsem se zdejšího vrátného, kde že najdu tu zříceninu. Sdělil mi, že musím celý areál obejít, ale že tam najdu jen haldu kamení. Nevadí, podívám se. Vracet se stejně nechci a stejně se nějak musím dostat do Hvězdnic. A tak jsem šel. Cestu lemuje poměrně hluboká rokle, ve které teče potok. A tak se dívám, zda něco neuvidím, co by se mohlo podobat zbytkům hradu. V tom na druh= straně potokem co se zahlédnu, třeba je to ono. A tak se rozhodnu, že překonám rokli a vypravím se k tomu. Byly tu dvě asi třímetrové haldy z kamenů, pravděpodobně se jednalo o poslední zbytky Čajchanova hrádku. Tak udělám pár fotografií a pokračuji dál směrem dolů.

Konečně přijdu ke kolejím, podle kterých vede do Hvězdnic pohodlná pěšina. A tak jdu. Projdu nejprve kolem stanového kempu a pak kolem Hvězdonické šroubárny. Odtud je nádherný výhled na protější trampskou osadu Merida, o níž jsem se zmínil před chvílí.

A po obědě se vydám dál, čekají mne totiž další hrady a další trampské osady. Nejprve projdu kolem zdejší železobetonové lávky a pod dálničním mostem. 

A Tak pořád kolem Sázavy. Za chvíli přijdu k jezu a do další chatové osady. I když zde mají vybudované hřiště, tak pokud jsem se místních zeptal na název, tak ho ani moc neznali. Škoda, že tradice starých trampských zvyků se pomalu vypařuje. Myslím, že by stálo za to ji občas někde obnovit.

Moje cesta pokračuje dále, kolem železniční tratě. Právě tady na všechny kolemjdoucí začne dýchat středověk. Protože tady dole u kolejí se nalézají hned dvoje hradby. U železničního přechodu jedna a asi o 200 metrů další. V každém případě, když tudy projíždí vláček, můžete si být jisti, že se právě nalézáte v další středověké památce. Tentokrát jde o zbytky obce Odranec, což bylo podhradí Staré Dubé, kam se vydám za chvíli.

Hrad Stará Dubá se totiž nalézá na ostrohu nad Sázavou, a tak nezbývá nic jiného, než k němu vystoupat. Navíc k němu nevede ani žádná turistická cesta, tak je docela možné, že ten, kdo to tady nezná, tak možná že hrad ani nenajde. Ovšem já to tu znám, byl jsem tu už mnohokrát. Ať už na rodinném výletě nebo jako kluk na výpravě se skautským oddílem a nebo jsem tu už byl několikrát i se svým současným turistickým oddílem, který vedu.

Jak tak stoupám nahoru spatřuji, že se blíží docela nepříjemná záležitost. Po poměrně vydařeném dopoledním počasí se začalo schylovat k dešti. Zkusím to tedy risknout. Navíc vím, že pod hradem se už léta nalézá trampský srub, třeba se tam dá schovat. Měl jsem štěstí. Ve srubu zrovna nikdo nebyl, a tak jsem se schoval. A tak mi nezbývá, než poděkovat těmto trampům, že zde tento přístřešek postavili. Déšť bubnoval do střechy srubu a já přitom přemýšlel, jak se tu asi těm trampíkům žije. Vůně dřeva a popela dodávala celému příbytku tu správnou atmosféru. No vida a dokonce blesk a hrom se mezitím objevily. Vzpomněl jsem si tedy jak jsem tu byl jako kluk v roce 1990 ze skautským oddílem, to nás také tehdy také přepadla bouřka. Do dnes si vzpomínám, jak jsem tehdy, jako naivní dvanáctiletý skautík zkoušel foťákem zachytit některý z blesků na můj tehdy ještě černobílý film. Samozřejmě, že neúspěšně. Tentokrát však přeháňka naštěstí přešla a já mohl zas konečně vyjít ven.

Kdo tu ten trampský srub asi zbudoval? U vchodu je na dřevě vyryto logo T.O. Divizna, rok 1977. Před srubem je navíc nádherné ohniště s lavičkami, které jsme také před časem využili s naším oddílem, kdy jsem zde předal dětem diplomy a ceny za celoroční snažení. Pamatuji si také, že před mnoha lety byl podobný srub postaven i nahoře na hradě, ale tam už dávno není. Zbylo tam jen další ohniště a důkaz, že trampové se tu cítí dobře.

Hrad  Stará Dubá založili ve 13. století Benešovci. Roku 1350 zde byla založena i kaple Sv. Klimenta. Hrad byl pak počátkem 15. století dobyt Pražany, posléze byl opraven, aby později nadobro zpustl. A tak dnes je oblíben hlavně trampy. Byl to mimo jé i tento hrad, který mne inspiroval pro mojí vystřihovánku Zříceniny hradu Trempštejn. I když se samozřejmě nejedná o model tohoto hradu, atmosféra snad je podobná.

Když se konečně počasí opět umoudřilo a mraky bezpečně přešly šel jsem si konečně hrad vyfotografovat a poté pokračoval dál. Opět jsem se vydal na žlutou turistickou stezku a pokračoval dál před Dubsko a Nosákov na Hradiště u Lštění. Jeho dnešní dominantou je kostel Sv. Klimenta ze 14. století, který je vidět už z dálky. Je postaven na místě mohutného raně středověkého hradiště Lštění z 9. století. Toto hradiště bylo vystavěno knížetem Spytihněvem jako významný hraniční bod přemyslovského území. Dnes tu po něm zbylo už jen několik valů.

A pak pokračuji cestou dolů, podél potoka, jenž se vlévá do Sázavy. Staří trampové to tomu tady začali říkat „Údolí hvězd“ Jak tento název vznikl? O tom Bob Hurikán píše, že to není známo. Že by podle Hvězdnic? Ale ty se nalézají ještě o několik kilometrů dále. Asi zdejší trampíci byli vášnivými obdivovateli hvězdné oblohy, jako jsem já (viz články z mé rubriky „Vesmír a život v něm“). Do dnešních dnů se tu zachovala trampská osada Montana, jež má dokonce své webové stránky na http://montana.g-net.cz . I když skauti zde tábořili už krátce po 1. světové válce,  osada byla založena v roce 1929. Založila ji skupina kamarádů, kteří sem zavítali od tábořiště z Medníku. Ten rok tady začali stavět první boudu nazvanou „Good Hope“. Následovala „Trafika“ později přejmenovaná na „Velkej tabák“ a pak chatka „Garirzo“, „Taywan“, „Nový Dewon“ a další. Dnes se tu dle webových stránek pěstuje, tenis, fotbal, golf a další.

Protože se už pomalu blížil další mrak a s ním další přeháňka rozhodl jsem se, že ve Lštění přejdu most a půjdu do Čtyřkol na vlak. Závěrem ještě dám jednu fotografii zdejší Sázavy a už se půjdu schovat na vlakovou zastávku, kam jsem došel jen tak, tak. Ale Mám za sebou další hezký pěší výlet, dokonce plný dobrodružství a věřím, že i tímto článkem přispěji k oživení trampingu, života v přírodě a vůbec té romantice v lesích, u řeky, pod stanem a u ohně, která se s rozvojem moderní společnosti pořád stále ztrácí.  

Přeji všem nádherné léto, strávené pokud možno nejvíc na čerstvém a zdravém vzduchu v přírodě.

 

 Zdroje  použitá literatura:

Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990

Wikipedie, odkazy uvedené v článku a informační tabule

Pokud se chcete společně se mnou projít i po dalších výletech za historií českého trampingu můžete na následujících odkazech:

18: Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum

17: Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy

16: Trampská cesta Měsíčním údolím

15: Putování krajem Lipnice nad Sázavou

14: Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky

13: Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů

12: Putování po trampských Brdech

11: Radotínským údolím za trempy i megality

10. Český tramping to nikdy neměl moc jednoduché…

9. Z Černošic do Černolic

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

TRAMPSKÝ SPECIÁL S MAPOU OSAD

Jak lze učit děti poznávání ohňů

Příběh jízdního kola

Dětská lesní galerie

Poselství táborového ohně

Turistika – jeden z nejpřirozenějších sportů pro člověka