Trampská cesta Měsíčním údolím

4. října 2010

I v samotném závěru léta jsem podnikl další ze svých četných poznávacích pěších túr, které mapují historii trampingu v Čechách. Tentokrát jsem se vydal na Benešovsko, kde jsem z vlaku vystoupil v Čerčanech.

Čerčany jsou železniční křižovatka, kde se s tratí Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice kříží známý a trampy oblíbený Posázavský Pacifik. A to jak jeho dolní část (ozn. 210) , která odtud vede ve směru na Jílové, Davli, Vrané a Prahu, a která byla dostavěna v roce 1905. Tak i horní část (ozn. 212) směřující na Ledečko, Zruč nad Sázavou, Ledeč a Světlou nad Sázavou. Tato větev Posázavského pacifiku je 91 km dlouhá a dokončena byla v letech 1901-03. Při spatření toho, jak si to motoráček uhání kolem Zlaté řeky, se nejedné dobrodružné povaze vybaví i to, jak si to nejen skupinky trampů směřují do svých kempů, osad, na potlachy či jen na obyčejný čundr. (Posázavský pacifik je stále legendou. I když trampové už na střeše ...)

A při dnešním putování protnu dokonce obě větve Posázavského Pacifiku i hlavní železniční trať Praha – Benešov. Z čerčanského nádraží jsem si to nejdříve vydal na most přes Sázavu. A každý kdo tu jezdí vlakem, mi jistě dá za pravdu, že je tu nádherný výhled na řeku, která zde teče přes jez. Kdysi se tu chodilo přímo po železničním mostě, nyní už je zde přes řeku postavena lávka pro pěší. A tak jsem si těch několik snímků Zlaté řeky mohl udělat pěkně v klidu.

Pak jsem si to namířil přímo na Poříčí nad Sázavou. Tato obec je zajímavá hlavně tím, že se zde nalézají dva zajímavé a poměrně staré románské kostely. Jednak je to kostel sv. Havla z 12. století a jednak kostel svatého Petra a Pavla z 11. století, který se nalézá přímo na návsi.

Já jsem si to odtud vydal po červené turistické značce podél Konopišťského potoka, jež vede Měsíčním údolím, které je od 20. let oblíbené trampy. Docela mne překvapilo, že potok je poměrně široký. Místy mi dokonce připomínal až Kocábu - Hadí řeku (Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně). Až se divím, že se mi nikde pro Konopišťský potok nepodařilo najít nějakou trampskou přezdívku obdobně jako již zmíněná Hadí řeka, Zlatá řeka (Sázava), Stará řeka (Berounka), či Velká řeka – Vltava. Což třeba takhle „Měsíční řeka“? Bylo by to odvozeno od názvu zdejšího údolí a i nejstarší zdejší osady. A nebo co rovnou přímo „Stříbrná řeka“, odvozená od barvy svitu měsíce. Možná by to lépe zapadalo i mezi ony čtyři předchozí názvy řek.

První osadou, kterou na své cestě tímto údolím potkám, jsou Potočiny. Je to poměrně dlouhá osada plná chat. Její stráně jsou plné romantických skalisek, které často využívají i horolezci. Dokonce jsem tu viděl i chatu, u které se tyčil stožár s osadní vlajkou. A tak jdu dále, za nedlouho mne totiž čeká jedna z nejstarších trampských osad u nás.

Trampská osada Měsíční údolí. Konečně se opět dostávám do typické trampské osady, takové, jak si ji představuji. Osadní ohniště s totemem, volejbalové hřiště, stožár s vlajkou, informační tabule o historii osady. A to vše v lese v romantickém údolí u potoka. Jak se píše na zdejší informační tabuli, tak osada byla založena roku 1924 v typickém western stylu. Vládl tu Manitou a panoval kamarádský duch. Ale jak jsem se dozvěděl v knížce Boba Hurikána „Dějiny trampingu“, první trampové se tu objevili již v roce 1922. To se sem každou sobotu jezdilo tábořit ve stanech. Kromě „hledačů zlata „Drdola a Rudly Blažka sem jezdili a další stanaři a občas se tu objevili i skauti z Benešova. A za dva roky se tu postavila první chata. Kamarádů přibývalo a postupně se zde pěstoval sport a vychovával se zde, jak píše Bob Hurikán, i trampský potěr. (viz též webové stránky této osady na www.mesicniudoli.unas.cz )

A pak jsem pokračoval dále podél Konopišťského potoka, který se klikatí v tomto malebném údolí. Po chvíli jsem přišel k dalším chatám. Že by další osada? A tak se na to ptám zdejších usedlíků. Ne, toto je již trvale obydlená obec, avšak s romantickým názvem „Racek“.

A tak jdu pořád po červené a cesta mne za chvíli přivede až na parkoviště. Dostal jsem se totiž ke slavnému zámku Konopiště u Benešova, který se proslavil i jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d´Este, rakousko-uherského následníka trůnu. Při pomyšlení na tohoto muže mám vždy před očima skvělý herecký výkon Petra Ćepka ve filmu „Jára Cimrman ležící, spící „ ,který se mimo jiné natáčel i zde. Avšak k zámku se teď ještě nevydám. Nechám si to až na zpáteční cestu. Mám zde totiž ještě dva cíle. Jednak Chvojen a pak ještě zříceninu hradu Kožlí. A protože jsem na těchto dvou místech již před časem byl se svým turistickým oddílem na vánoční výpravě, chtěl jsem si tato místa tentokrát vychutnat v klidu bez zodpovědnosti za děti.

Červená turistická značka teď vede po břehu Konopišťského rybníku. Je zde nádherný výhled na zámek Konopiště, který se skví na protějším břehu jak drahokam zasazený do klenotu. Asi po kilometru od něj odbočuji a vydávám se do kopce. Tam nahoře je Chvojen. Nalézá se tam jednak statek s hřebčínem a jednak gotický kostel sv. Jakuba z poloviny 13. století, na jehož interiéru se později výrazně podílel i sám František Ferdinand d´Este.

Když se odtud vydám po červené dál, tak asi po dvou kilometrech dorazím pod hrad Kožlí. Ten byl nad Janovickým potokem vystavěn snad někdy začátkem 14. století. Ale o 200 let později již byl pustý. Do dnešního dne se tu zachovalo jen několik zdí, ale i tak přitahuje romantiky. Například začátkem 30. let 19. století hrad navštívil i Karel Hynek Mácha, který si ho i namaloval. Kresba se bohužel nedochovala. A v dnešní době to jsou dozajista nejrůznější skupinky trampů, protože je tu možné nalézt i ohniště. A samozřejmě nesmíme zapomenout i na legendární prosinec 2006, kdy právě zde proběhla vánoční nadílka - každoroční předvánoční tradice našeho turistického oddílu.

A pak jsem se vydal zpět ke konopišťskému zámku. Kromě posledního sídla Františka Ferdinanda d´Este je tento zámek známý tím, že se původně jednalo o významný šlechtický hrad, jehož první zmínky pocházejí z let 1318, kdy jeho držiteli byl rod Benešovců. Později patřil Šternberkům, Hodějovským z Hodějova a dokonce i Albrechtu z Valdštejna. Jeho vlastníky byli i Vrtbové z Vrtby či Lobkovicové. A od posledně jmenovaných ho v roce 1887 odkoupil již zmíněný František Ferdinand d´Este. K zámku se váže i pověst o tom, že je pod ním ukryt poklad ve formě soudků plného dukátů.

K zámku náleží i velký zámecký park o výměře 225 ha, ve kterém můžeme navštívit mnoho zajímavých míst. Například Růžová zahrada se skleníkem. Člověku se zde nemůže nevybavit i další film z dílny Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, a to „Jáchyme, hoď ho do stroje“, kdy zde dva zřízenci psychiatrické léčebny snaží dostat Františka Koudelku a místo něj zde se slovy „Ješito, Ješito, už to máš ušito“, chytnou japonského malíře miniatur. (Jáchyme, hoď ho do stroje)