Když jsem v červnu cestoval na oldskautský tábor, netušil jsem, že mi cesta připraví i pěší dobrodružství v podobě cca čtyřkilometrového pochodu s plným batohem. A takto jsem se tak vydal z Mladějova do Pařezské Lhoty.
Cestoval jsem z Prahy do Hrdoňovic, což je zastávka, která je Pařezské Lhotě nejblíž. Jenomže ouha. Vlak z Mladé Boleslavi, který jede po této železniční trati, z nějakých pro mne neznámých důvodů končil v Mladějově. A další vlak, který by mne měl dovézt dál, ten jel až za dvě hodiny. A tak jsem se rozhodl, že si v Mladějově dojdu na oběd a pak, že se vydám dál pěšky. Možná, že tam dokonce budu dřív, než, když bych ty dvě hodiny tady čekal. A tak rozhodnuto. Alespoň se na chvíli budu cítit opět jak pravý vandrovník, kterému nedělá žádný problém si celou svojí bagáž nést pěkně na zádech.
První písemná zmínka o Mladějově pochází z roku 1352 (doba vlády Karla IV.). Nalézá se zde gotický kostel sv. Jiljí ze 14. století a vedle něj i mohutná dřevěná zvonice z roku 1793.
Hned nad kostelem se nalézá zámek. Jenomže jeho podoba není původní. Nejprve zde stála trvz ze 14. století. Z této doby se dokonce zachovala pověst. Někdy v té době byla tvrz obléhána rytířem Otou z Bergova. Ale mladá dívka Anna ho zachránila za pomoci "annenského" zjevení na hoře Viskeř. Podrobnosti v článku "Tajuplná Vyskeř. Zjevila se tam svatá Anna?". Majitélé trvzi se pak střídali a dokonce patřila i Albrechtu z Valdštejna. Po roce 1738 nechala Anna Marie Unwertová tvrz přestavět na klasicisní zámek. A ve 20. století byl opět přestavěn do podoby novobarokní. Jenže v noci na 3. ledna 2002 zámek z dosud neobjasněných příčin vyhořel, ale majitelé ho opět obnovili. Bohužel, když jsem si ho chtěl vyfotit, zjistil jsem, že ho obklopuje vysoká zeď, a tak na fotografii je vidět jen střecha.
A pak jsem vydal na cestu po červené turistické značce. A byl jsem hodně rád, že moji cestu zdobily typické podkrkonošské roubenky.
Stoupal jsem s celou svojí bagáží do kopce. A hle: "Předsedo, oni mají bezany!" Zkrátka koupaliště. To se teď v létě jistě hodí.
Dorazil jsem do vísky Loveč.
A v ní je hned několik roubených chaloupek, nádherných ukázek zdejší lidové architektury.
A ještě jedna chaloupka.
Když jsem opustil Loveč, oteřel se mi nádherný výhled na Český ráj s hradem Trosky.
A dokonce i boží muka s odpočinkovým místem.
Konečně jsem dorazil do lesa. V lese, tam je vždycky nejlépe.
A tady je hezky vydět i to, jak tyto doubky vyrostly z malé lesní školky. Stromy a pařezy v řadě.
Pomalu jsem dorazil na rozcestí "Pod Střelečskou hůrou".
A odtamtud jsem scházel dolů pod hrad Pařez. A jak je vidět, pískovcové skály, neklamné znamení, že se blížím k Prachovským skálám. (viz Z Prachovských skal podruhé)
A tady máme hrad Pařez. Sice od rybníku vypadá jako obyčejná vyhlídka. Ale musíme se vydat přímo na něj. A uvidíme toho víc.
První písemná zmínka o hradu je z roku 1403 (vláda Václava IV.), kdy byl jeho majitel Jan z Pařezu. Ale protože byl synem Petra z Pařezu, tak hrad z největší pravděpodobností vznikl už 2. polovině 14. století. Hrad Pařez byl ovšem roku 1423 vypleněn husitskými vojsky Jana Žižky z Trocnova.Pak už se o hradu mluvilo jen jako o ruině. Například tu pobývali i loupežníci, kteří byli začátkem 40. let pokořeni zemskou hotovostí.
Dokonce se zachovala pověst o vzniku tohoto a dalších hradů v Českém ráji. To prý jeden chalupník při výlovu jičínského rybníka nalezl v bahně lahvičku, v níž byl ukrytý mocný duch. Když ho vysvobodí, tak mu prý duch slíbil, že tři věci, kterých se chalupník dotkne, se mu stonásobně zvětší. Jenomže ten mezitím nedopatřením odhodil nejprve kost z masa, pecku z třešně a usedl na pařez - pahýl nějakého stromu. Všechny tři věci se tak nedopatřením stokrát zvětšily a v vznikly z nich hrady Kost, Pecka a Pařez. Viz "Zřícenina skalního hradu Pařez"
A tady pod Pařezem byl i můj cíl. Tady jsem se dalších pět dní a nocí zúčastnil národního letního oldskautského tábora. (viz Jak bylo na oldskautském táboře 2017?) A heč, spali jsme v podsadových stanech.
zdroj: wikipedie, místní informační tabule
