Pěší výlet okolo Tábora

Další pěší výlet, který jsem nedávno uskutečnil, vedl z města Tábor (hrad a podzemí), přes poutní místo Klokoty, rozhlednu Hýlačku, Sezimovo Ústí na zříceninu Kozí Hrádek. Je to zajímavý okruh, plný ještě zajímavějších míst.

Můj výlet začal tak, že jsem nasedl na vlak a s přestupem v Benešově jsem se takhle dostal do Tábora. 

Město Tábor bylo založeno na jaře roku 1320 husity (viz například pomník Jana Husa v parku). Ti ho pojmenovali po izraelské hoře Thabor u Nazaretu.

Ale je doloženo i starší osídlení. Bylo zde osídlení i v době halštatské i laténské (nález bronzové figurky kance). Osídlení tu bylo i ve 13. století, kdy tu Přemysl Otakar II. založil hrad. Ale o tom až za chvíli. Dnes má Tábor 35 tisíc obyvatel. A pokud by se spojil dohromady se sousedním Sezimovým Ústí a Planou nad Lužnicí, vznikla by téměř padesátitisícová aglomerace. 

Já jsem se vydal rovnou na náměstí do historického centra.

Tam se kromě mnoha nádherných historických domů nalézá například pozdněgotický kostel Proměnění Páně na hoře Tábor z 15. a zač. 16. století. Je tak pojmenovaný po biblické události, kterou jsem se zabýval v článku "Že by křesťanství odolávalo cargokultové hypotéze o původu náboženstvích?" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=524930). 

A pak stará pozdněgotická radnice ze začátku 16. století. Ta dnes slouží pro expozici Husitského muzea a jako vchod do táborského podzemí. Když jsem se dozvěděl, že prohlídka podzemí bude začínat až v půl jedenácté, což bylo cca až za hodinu, rozhodl jsem se, že se mezitím podívám na další historickou památku Tábora.

A tak jsem se vydal na hrad Kotnov. Z náměstí je nedaleko. Založený byl Přemyslem Otakarem II., ale první písemná zmínka pochází až z doby panování Karla IV., z roku 1370.

Já jsem se prohlédl expozici a také jsem se vydal na věž,

ze které je hezký výhled a rozhled po městě a okolí. 

A protože se blížil čas prohlídky podzemí, vydal jsem se zpět na náměstí. 

Zakoupil jsem si vstupenku, půjčil přilbu na hlavu a už jsem se spolu s dalšími návštěvníky těšil na prohlídku podzemí. 

Je to soubor podzemních sklepů, které vznikaly od 15. století. Prošly jsme celkem asi půl kilometrů podzemí. Ale celé má prý až 14 kilometrů.

Po prohlídce podzemí jsem šel nejprve na oběd a po něm jsem se vydal na pěší výlet po okolí. Například jsem prošel kolem kostela Narození Panny Marie.

Ale s tou Pannou Marií je tady toho spojeného více. Například teď směřuji kolem Tismenického potoka na poutní místo Klokoty.

Jak je možné, že nad husitským městem Tábor se nalézá významné katolické poutní místo? Je to proto, že asi dvě stě let před husitským povstáním se tady údajně měla zjevit Panna Maria.

Prý se tak stalo někdy ve 13. století. Několika dětem, pasáčkům krav se na svahu tohoto kopce prý zjevila bíle oděná žena, která jim začala vyprávět o Bohu. Vyšla prý ze studánky s léčivou vodou a pak se do ní zase vrátila. Dokonce se tu prý nezjevila jen jednou, ale i podruhé. A to dokonce i dospělým.Když se jí zeptali na jméno, tak andělé, kteří ji odnášeli, odpověděli: "Maria jest jméno její".

A tak na její památku byla nad studánkou, na místě zjevení, postavena kaple. Ta současná pochází z roku 1730. Počet poutníků rostl, a tak tu nedaleko vyrostl nejprve gotický kostel a v roce 1701, se dokonce začalo se stavbou barokního poutního kostela. Ten byl dokončen až v roce 1743, a to na náklady táborských měšťanů a jihočeské šlechty. Ambity jsou lichoběžníkového půdorysu a v každém rohu jsou čtyři osmiboké kaple zasvěcené sv. Vojtěchovi, sv. Vavřincovi, sv. Anně Růžencové a sv. Janu Nepomuckému. Nad chrámem se nalézá celkem deset věžiček, ve kterých se nalézá celkem jedenáct zvonů. Nejstarší je z roku 1508 a osm nejmladších bylo ulito v dílně Manouškova zvonařství na Zbraslavi v roce 1979. Protože jsem tu byl přesně v pravé poledne a protože se tu zrovna konala nějaká svatba, měl jsem to štěstí, že jsem je mohl všechny na vlastní uši slyšet.

Prošel jsem si i křížovou cestu se čtrnácti zastaveními, která vznikla v roce 1851 a celé poutní místo obepíná. Z celého zdejšího poutního komplexu jsem udělal speciální fotoblog "Klokoty, poutní místo, kde se zjevila Panna Maria" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=545679)

Pak jsem sestoupil po cestě dolů k řece Lužnici, kde jsem nejprve narazil na geologickou expozici v bývalém Modrém lomu na žulu. Zrovna tu byla nějaká horolezecká rodinka, která zkoušela zdolat zdejší stěnu.

Vydal jsem se po cestě kolem Lužnice.

A i vodáci tu občas kolem mne přejeli.

A pro milovníky lezení je tu táborská via ferrata

Došel jsem až ke Švehlově mostu. Je to železobetonový obloukový most, obdobný jako v nedaleké Bechyni. Byl postaven v letech 1934-35 a pojmenován po předsedovy československé vlády Antonínu Švehlovi. Já jsem si myslel, že se přes něj dostanu na druhou stranu Lužnice. Podle mapy, by tu dokonce měla vést turistická značka. Jenomže most zrovna procházel rekonstrukcí. Co teď? přeci se tím můj výlet nezhroutí. Mám to risknout? Přejít například most načerno? Jak jsem se ale dozvěděl od místních, je to tu prý hlídané. Ale jak se dostat na druhou stranu, kam potřebuji pro další část svého výletu? 

Naštěstí asi půl kilometru proti proudu řeky je další most, přes který dokonce vede zelená turistická značka, kterou zrovna potřebuji. Z mostu je hezky vidět táborské panorama. 

Tady jsem se napojil na onu zelenou turistickou značku. Mimochodem je odtud i nádherný výhled na jez, mlýn na druhém břehu a i Švehlův most. 

Po zelené turistické značce jsem se dostal až do táborské části Horky.

A nedaleko, nad další vískou Větrovy, se nalézá rozhledna Hýlačka. 

Možná si ji mnozí pamatují jako dřevěnou, trochu podobnou té, která se nalézá na hoře Blaník (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=278184). Ta byla postavena roku 1920 podle projektu Ing. arch. Theodora Petříka. Stála tu až do silvestrovské noci roku 2011. A k ránu 1. ledna 2012 bohužel celá vyhořela. Kdo by přesto chtěl vidět, jak vypadala, tak podle stejného návrhu byla postavena v roce 1932 i Tyršova rozhledna u Žamberku. Ale ani tento vrch dlouho bez rozhledny nezůstal. V roce 2015 tu byla postavená nová rozhledna, ocelová. A tvarem se té původní i docela podobá. Její výška je 35,6 metrů.

Já jsem samozřejmě vystoupal až nahoru na vyhlídkovou plošinu, jež je ve výšce 25 metrů.  

Z vrcholu je rozhled po okolí. Krásně je vidět Tábor, Votická pahorkatina s Javorovou skálou, kde jsem byl před třemi roky (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=363122

Moje další cesta tentokrát pokračovala po červené turistické značce. Nejprve jsem prošel kolem lesní mateřské školky s týpíčkem.

A pak konečně do lesa. 

Cesta mne dovedla opět k Lužnici, tentokrát do Sezimova Ústí.

Nejstarší zápis o tomto městě je z roku 1250 (vláda Václava I.). Z památek je tu například pozdně empírový kostel Povýšení svatého Kříže z let 1835-38.

Ovšem asi neznámější památka v Sezimově Ústí je Benešova vila. Tu si nechal postavit Edvard Beneš v letech 1330-31, tj. ještě dříve, než se stal prezidentem. 

Vila je postavena na soutoku Lužnice a Kozského potoka. To je asi to ústí, po kterém je toto město i pojmenované.

Prezident Beneš, když v roce 1948 zemřel, tak je na zahradě své vily i pochovaný .

Já jsem poté pokračoval dále po červené značce kolem nádraží.

Když jsem přešel celé Sezimovo Ústí, dorazil jsem k chatové osadě Ozvěna u Kozského potoka.

A tento potok s těmito podivně vonícími květinami mne doprovázel i dál, až do mého posledního cíle tohoto výletu.

Na zříceninu Kozí Hrádek u Tábora, hrad, na kterém pobýval i církevní reformátor mistr Jan Hus.. 

První zmínky o tomto hradu pocházejí z roku 1357. Mimochodem, v tom samém roce založil Karel IV. Karlův most. Jeho majiteli byli postupně: Vlček z Kozího, Jan z Hardeka. Od roku 1391 Jindřich z Hradce. A od roku 1406 Vilém z Újezda. V roce 1438 hrad vyhořel, zřejmě následkem tažení Albrechta II. Habsburského. A po něm už je uváděn jako pustý. A tak pro okolí sloužil jako zdroj kamene.V 19. a 20. století byl hrad nejprve znovu odkryt, poté zakonzervován. A co šlo, tak i opraven. A tak je dnes v takovém stavu, že může být přístupný veřejnosti.

Hlavní obytnou budovou byla hranolová věž. Ta byla obklopená parkánovou hradbou. Za ní se nacházela sýpka a další hospodářská stavení. Na jádro hradu navazovala kuchyň a strážnice. Do předhradí vedl parkán s klenutým schodištěm. Nalézá se zde i studna. Celý hrad byl pak obklopen příkopem a palisádou.

Byli to synové Jana z Újezda, Jan a Ctibor z Kozího, kdo sem na Kozí Hrádek pozvali mistra Jana Husa.Ten zde pobýval celkem dvakrát. Nejprve na podzim 1412 a pak v letech 1413-14. Tady na hradě a v okolí kázal, dokončil zde Postilu, a napsal traktáty O svatokupectví, O církvi a spis O šesti bludiech.

Já osobně jsem tu už podruhé. Poprvé jsem tu byl před pěti lety na akci sociální demokracie. A z fotek, které jsem tu pořídil tenkrát i nyní, jsem sestavil další speciální fotoblog "Kozí Hrádek u Tábora" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=546177)

Protože už se nachylovalo odpoledne, byl čas se nějak vrátit do Tábora a na vlak domů. A nejkratší je to prý přes Sezimovo Ústí. A tak jsem se tam vrátil po stejné cestě. Narazil jsem tu dokonce na budovu stavební firmy Hochtief, na jejíž pražské divizi jsem před vypuknutím ekonomické krize, v letech 2007- 2009 pracoval. Pak stavebnictví začalo propouštět. A tak jsem v té době stavebnictví vyměnil za školství. A tak i díky tomu jsem v naší městské části znovu postavil na nohy náš turistický oddíl, který mi za těch několik let vykvetl až do podoby květiny se čtyřmi květy (věkovými skupinami). A tak kdo ví, jak by to s dětskou turistikou u nás dopadlo, kdyby ekonomická krize nevypukla. Já bych se možná sice stal mezi tím zkušeným přípravářem staveb, ale u nás by turistické oddíly nevedl buď nikdo a nebo někdo, kdo by to dělal jen z pracovní povinnosti. A to myslím není dobré. Takovéto oddíly se musí dělat s nadšením a od srdce, protože pak si k nim najdou hlubší vztah i samotné děti.

A tady v Sezimově Ústí jsem nasedl na autobus, který mne dovezl na táborské nádraží. Během tohoto výletu jsem ušel nějakých cca 20 kilometrů, a tak mám v nohách další pěknou štreku plnou zajímavých míst.

Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Další výlety: 121:Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120:Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel,119:Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost118:Pěší výlet hruboskalským skalním městem117:Peší výlet kolem Trosek,116:Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115:Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106:Výlet Prahou za bruslením,lépe fungující odkazy v rubricevýlety a tramping