Procházka podzimní Prahou

Ani letos jsem nevynechal svojí pravidelnou procházku Prahou. Tentokrát jsem se vydal z Hradčan, přes Strahovský klášter, Petřín, Smíchov a pak přes Vltavu. Pojďte se v tomto článku na něj vydat se mnou 

A tak jsem vydal pražskou MHD. Z trmavaje se jsem vystoupil ve stanici Brusnice na Hradčanech. A  tady jsem se nejprve vydal do malebné hradčanské uličky zvané Nový Svět.

Je to vlastně taková úzká křivolaká ulička, která vede údolím pod Loretánským náměstím. Protože je stranou turistického ruchu, je to současně i místo poměrně klidné. A tak jsem si ho mohl vyfotit, aniž by moje fotky obtěžovaly davy turistů. Vzniklo někdy v polovině 14. století na staré cestě směrem ke Střešovicím. V roce 1360 bylo na základě rozhodnutí císaře Karla IV. začleněno k Hradčanům. Dokonce tu najdeme i roubenku, což je v centru Prahy poměrně unikát.

V průběhu staletí tu bydlela i celá řadá významných osobností.Například Tycho de Brahe. V moderní době, to pak byl například malíř Jan Zrzavý nebo režisíři Jindřich Polák (např. Návštěvníci, bude o nich ještě zmíňka) a Karel Kachyňa (např. Vlak dětství a naděje). A další. Zákoutí je to velice hezké. A tak jsem tu pořídil mnohem víc fotografií a z nich sestavil fotoblog "Fotoprochácházka Novým Světem".

Pak jsem se vydal Černínskou ulicí směrem nahoru, kde jsem přišel do Černínské zahradyˇ.

Je to zahrada u Černínského paláce.

Tento raně barokní palác nechal postavit kolem roku 1664 hrabě Humrecht Jan Černín z Chudenic. Ten od roku 1934 slouží jako sídlo Ministrerstva zahraničních věcí.

V Černínské zahradě jsem dokonce narazil na takovéto doslova houbové městečko.

A z Černínské zahrady jsem se vydal dál Loretánským náměstím. Nejprve kolem kapucínského kostela Panny Marie Andělské ze začátku 17. století. Ten je znám svým betlémem z 18. století, který obsahuje přes čtyřicet figur v životní velikosti. Navštívil jsem ho zatím jen jednou, a to asi před třiceti lety s rodinou, ještě jako malý chlapec. Nyní, v době mého výletu zrovna otevřen nebyl. Podle intenetu (http://www.krestanskevanoce.cz/?pg=programdetail&IdProgram=56916), by snad měl být otevřen během vánočních svátků.

A to už se pomalu dostávám k další významné stavbě na Loretánském náměstí, a to k samotné Loretě. Je to soubor barokních staveb, na které se podíleli Kilian Ignác a Kryštof Dientzenhoferovi. Jeho součástí je i svatá chýše, tedy kopie domku z Nazareta, kde žila Panna Maria a který andělé dle pověsti přemístili do italského Loreta. Nalézá se zde i slavný loretánský poklad , tedy soubor historických liturgických předmětů. A protože bylo zrovna 11 hodin, rozezněla se i slavná zvonkohra ve věži. A tak se náměstím rozlehla známá mariánská píseň "Tisíckrát my pozdravujeme Tebe" (viz https://www.youtube.com/watch?v=t9j63sb12gI). Rozhodl jsem se, že než se vydám dál, dojdu si ještě někam na oběd do restaurace.

Poté jsem se vydal do Strahovského kláštera. Ten byl založen už roku 1143, a to knížetem a pozdějším 2. českým králem Vladislavem II. Tehdy se zde usídlili premonstrátští mniši. V roce 1258 klášter vyhořel a byl postupně několikrát přestavován. Roku 1420 byl vypleněn v husitských válkách a obnoven byl až na začátku 17. století. V druhé půlce 17. století celý areál přestavěl do barokní podoby jednak architekt Giovanni Domennico Orsi a po něm Jan Baptista Mathey. Dominantní barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie je dílem italského architekta Aselma Luraga.

Asi tou nejznámnější památkou je Strahovská knihovna, která je zařazována mezi nejkrásnější knihovny světa.

A pro zajímavost, podle autorů seriálu "Návštěvníci" zřejmě bude ve 25. století považována za základní jednotku množství vědomostí krystalových minizáznamů (viz např. https://www.youtube.com/watch?v=tsEdNUGIbow, čas cca 17:30). Toto je tzv. Filozofický sál. V letech 1783-85 byl přebudován z původní sýpky. Obsahuje knihy přenesené ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma. Stropní fresky znázorňují duchovní vývoj lidstva a jsou z roku 1794 od F.A Maulbertsche.

Tady stojím u Teologického sálu, nejstarší části dnešní knihovny. Byl postaven v letech 1671-74 podle návrhu již zmíněného G.D. Orsiho. Je zde uložena především teologická literatura včetně různých vydání Bible.

Součástí Strahovského kláštera je i Památník národního písemnictví, kde jsem navštívil výstavu "Karlova kolébka", která se konala k 600. výročí narození Karla IV. 

I ze své návštěvy Strahovského kláštera jsem udělal fotoblog, a to  "Strahovský klášter s knihovnou"

A pak pokračoval dál směrem na Petřín, jehož svahy právě teď na podzim vypadají nádherně.

Na Petřín jsem se tak vydal po schodišti.

Prošel jsem kolem Petřínské rozhledny. Tu jsem tentokrát nenavštívil, protože jsem tam byl nedávno při Výletu Prahou z Holešovic na Petřín

A při tom samém výletu jsem tenkrát navštívil i Štefánikovu hvězdárnu s Růžovou zahradou a labyrintem, kolem které jsem teď také šel.

A kousek odsud se nalézá další nádherná zahrada, která teď na podzim hraje všemi barvami.

Dolů z Petřína jsem se vydal po cestě směrem na Smíchov, a to Kinského sady, jednou z mála částí Petřína, kterou zatím moc neznám. Nalézá se na ní totiž docela dost zajímavých věcí. Nejdřív například výhled na Smíchov a Pankrác.

Pak například jezírko s lachtanem, u kterého jsem focený při mém dalším petřínském výletě, a to "S bruslemi z Petřína na Bílou horu".

Další zajímavou stavbou, která se tu nalézá, je dřevěná cerkev, tedy pravoslavný kostelík sv. Michala, který byl původně postaven v polovině 17. století v obci Velké Loučky u Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Kostel byl celkem dvakrát rozebrán a znovu postaven. Poprvé se tak stalo v roce 1793, kdy ho občané velkých Louček prodali do obce Medvedovce.  A po druhé v roce 1929, kdy ho Rusíni věnovali Praze. Je zvláštní, jak málo se o něm ví.

Když jsem sešel ještě níž, narazil jsem nejprve na nádherný vodopád.

Jeho vody směřují do dalšího jezírka, u kterého jsem opět neodolal a vyfotil jsem se.

Na samém úpatí Petřína se nalézá Letohrádek Kinských, pozdně klasicistní  budova ze začátku 19. století. Dnes je součást národního muzea.

Je u něj i park, kde se mi zalíbily tvary zdejších lístečků, právě spadaných na zem. Neklamné znamení, že je skutečně podzim.

Odtud jsem došel nejprve na náměstí Kinských.

A pak ke kostelu Sv. Václava na Smíchově. Je to novoroenesanční bazilika postavená v letech 1881-85 podle návrhu architekta Antonina Barvitia.

A nyní něco i z moderní architektury. Budova Zlatý anděl obchodní komplex, který byl vystvěn v letech 1999-2000 podle návrhu francouzského architekta Jeana Nouvela.

Lidickou ulicí jsem pak došel až k Vltavě, a tu jsem po Palackého mostě přešel na druhý břeh.

Došel jsem až na Palackého náměstí se sousoším Františka Palackého. Tady jsem svůj výlet ukončil. Nasedl jsem na tramvaj a pražskou MHD jsem vyrazil k domovu. Výlet Prahou teď napodzim je vždy úžasný zážitek, protože díky stromům je všechno barevné tak,  že by si to chtěl každý vyfotit.

zdroj: wikipedie, místní informační tabule

Další výlety: 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců , 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115: Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106:Výlet Prahou za bruslením,, dále rubrika výlety a tramping