Pěší výlet přes Liteň, Bacín a Tetín

Pro svůj další pěší výlet jsem si zvolil Český kras. A to konkrétně trasu, která není turisty sice tak hojně využívaná, ale i na ní se nalézá hodně zajímavých míst.

A tak jsem v Praze nasedl na vlak a nechal se s ním odvézt do Zadní Třebáně.

Nádraží v Zadní Třebáni je současně i menším železničním uzlem, neboť tu začíná lokálka ve směru Liteň, Hostomice, Lochovice. Koneckonců zrovna nedávno jsem se jí svezl, když jsem se vracel z Osova ze svého výletu „Pěší túra po stopách brdského vládce Fabiána“. Také si jistě každý všimne i tohoto modelu hradu Karlštejn. Já jsem se tady napojil na zelenou turistickou značku a po ní jsem šel, až na pár menších odboček, po celý dnešní výlet.

Ze Zadní Třebáně jsem stoupal do poměrně prudkého kopce. Cestou jsem míjel skupinku cyklistek, které se zřejmě rozhodly vzít na kole obdobnou trasu jako já. Ovšem to, že tady musely tlačit kolo do kopce, to je očividně asi moc netěšilo. Teprve až jsme vystoupali k trampské osadě OŠKO, mohly konečně přesednout na kolo.

I když se jim tu stejně asi dobře nejelo, protože cesta tu byla porostlá vysokou trávou. Alespoň jsem se tu mohl pokochat nějakými těmi lučními kytičkami.

A v dálce jsem viděl jeden ze svých dnešních cílů, obec Liteň.

Nejprve jsem ale musel ještě přejít vísku Běleč.

Konečně jsem dorazil do Litně. Tuto obec mám odmalička spojenou především s večerníčkovskými „Pohádkami o mašinkách“, a to konkrétně s dílem č. 9. „Jak jela mašinka pro brambory“ (viz http://www.youtube.com/watch?v=bjcrHN3M3K0).

A jak vypadá nádrží v Litni ve skutečnosti? Je to tzv. „úvraťová stanice“, to znamená, že vlak sem přijíždí a odjíždí jen po jedné koleji. Vlastně taková „malá Masaryčka“. Podobně uspořádaných stanic je u nás jen několik, například v Zásmukách nebo v Kouřimi (viz Pěší výlet kolem Kouřimi). Akorát, kdyby tady chtěli sestavovat koleje pro onu lokomotivu 524 (které mimochodem na této trati nikdy nejezdily), musely by tyto koleje vést i centem Litně, protože přímo v prodloužení tratě za zarážkou jsou domy.

Nedaleko nádraží, za okrajem obce, se nalézá jedna z nejzajímavějších Liteňských památek. Je to hrobka rodiny Daubkovy, která byla postavena podle plánů Antonína Wiehla roku 1888. Cenný je i vnitřek hrobky, který je ozdoben mimo jiné i sochou sv. Josefa od J.V. Myslbeka a nebo triptych Piety v lunetách od Maxe Pirnera.

Když jsem si prohlédl hrobku, došel jsem si zpět do Litně na oběd a pak jsem se vydal poznat další zdejší zajímavosti. První písemná zmínka je z roku 1195 (vláda knížete Jindřicha Břetislava. Jednou z nejstarších staveb v Litni je kostel Sv. Petra a Pavla. V roce 1357 byl přestavěn z románské kaple či rotundy, jež tu stávala před ním. Tradovalo se, že ho nechal postavit Karel IV. z těch kamenů, které zbyly po stavbě Karlštejna. Během třicetileté války utrpěl rozsáhlé škody, a tak po ní byl přestavěn do dnešní barokní podoby.

Další dominantou a kulturní památkou je zámek. I ten byl přestavěn z tvrze, která byla poničena za třicetileté války.

V Litni též žilo několik významných osobností. Za všechny zmiňme například Václava Beneše Třebízského, jenž zde byl kaplanem. Jeho rodiště Třebíz jsem navštívil v předchozím výletě (viz „Pešky z Panenského Týnce do Třebízi“). Dále zde mezi lety 1852-56 jako chlapec pobýval i budoucí spisovatel Svatopluk Čech. Jeho dílo „Ve stínu lípy“ je věnováno právě Litni. A na návsi tu má tento spisovatel i svojí sochu. A třetí osobností byla filmová herečka a operní zpěvačka Jarmila Novotná, provdaná Daubková. Když v roce 1994 zemřela, byla pochována právě do oné rodinné hrobky, kterou jsem navštívil před chvílí.

Z Litně jsem pak pokračoval dál po zelené turistické značce na lesnaté vrcholy Mramor a Šamor. Mimochodem je odtud nádherný výhled jak na Liteň, tak na hrad Karlštejn v dálce.

Ale to už jsem měl před sebou jeden z dalších dnešních cílů, 499 metrů nad mořem vysoký vrch Bacín, nejvyšší vrchol Českého krasu.

Bohužel na něj nevede žádná značená cesta, a tak jsem se musel řídit mapou. A z ní jsem si nalezl jednu polní cestu, která tam vede z obce Vinařice.

Tato víska, o níž je první zmínka už r oku 1170 (vláda Vladislava II. A je tak starší než i sousední větší Liteň), na mne díky zdejším malebným domečkům udělala zvláštní téměř až pohádkový dojem.

Polní cesta na Bacín začíná v severozápadní části Vinařic. Až pak přijdete k lesíku, jenž Bacín pokrývá, dejte se doprava po louce, která lesík vykusuje. Až dojdete k horní hranici lesa, dejte se tou pravou cestou. A ta by vás měla dovézt až na to nejzajímavější místo. Je to unikátní planina ohraničená věncem skal. Takže jsem tu měl pocit, jako kdybych se nalézal v nějakém kráteru sopky. Ve středu tohoto skalního amfiteátru se nalézá menší vrcholové jezírko, které je projevem zdejší krasové činnosti.

V nedaleké puklině byly začátkem 90. let 20. století objeveny pozůstatky po rituální činnosti, která se zde odehrávala minimálně už před 10 tisíci lety. Byly zde nalezeny pozůstatky i dalších kultur, jako například kultury šňůrkové keramiky, z mladší doby bronzové, knovízské kultury i z doby železné a dokonce i ze středověku. To vše nasvědčuje tomu, že vrch Bacín v minulých tisíciletích sloužil i jako unikátní svatyně v rámci celých Čech i Střední Evropy.

A tak jsem se vrátil zpět na zelenou turistickou značku a pokračoval dál. Prošel jsem kolem lomů pod Plešivcem a kolem lomů Kobyla (viz Lom Na Kobyle).

Až jsem se dostal do vísky Tobolka. Tady jsem byl už před dvěma roky (viz Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna). Tak jsem si opět vzpomněl na to, jak jsem tady byl před 24 lety na výpravě se svým tehdejším skautským oddílem. A také jsem si všiml toho, že je zde nově opravená kaplička. Akorát bez těch stromů působí tak trošku smutně.

Z Tobolky jsem pokračoval přírodní rezervací Koda směrem k Tetínu. Vtom jsem se zamyslel nad tím, že i když se pohybuji po Českém krasu, tak jsem dosud nepotkal žádnou jeskyni. A tak jsem si vzpomněl, že když jsem tudy šel před dvěma roky (viz Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn), tak jsem náhodou v těchto místech potkal jeskyňáře, kteří zrovna jednu ze zdejších jeskyněk čistili. Proto jsem si ji tenkrát ani nemohl vyfotografovat. Tak jsem si řekl, že to, co se mi nepodařilo tenkrát, tak by se mi mohlo povést například teď. A skutečně jeskyňku jsem nalezl a vyfotil si jí. Všiml jsem si zde, že má označení 15-013. A tak jsem si ji vyhledal i na stránce http://1-02.speleo.cz/wp/soupis-jeskyni-v-okoli-tetin . A tam jsem zjistil, že je celkem 17 metrů dlouhá a 5 metrů hluboká. Fakt bych do ní nechtěl spadnout. Je úzká a kdo ví, zda bych se z ní vůbec dokázal vyhrabat.

Ale to už jsem začal přicházet do Tetína. Podrobněji jsem se jím zabýval také v reportáži z mého výletu Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn. A tak jen pro připomenutí:

Románský kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, založený v roce 1200 a raně barokní kostel svaté Ludmily ze 17. století, který s ním sousedí.

Kostel sv. Jana Nepomuského, jenž je ze všech tří tetínských chrámů nejstarší. Pochází z románské doby, a to konkrétně z roku 1255. Ale byl později barokně přestavěný.

Pověst o tom, že zde býval hrad druhorozené dcery knížete Kroka, není nijak archeologicky doložena. A to stejně, jako existence samotné Tety. Zato na konci 9. století zde byl knížetem Spytihněvem založen hraniční hrad tehdejšího středočeského panství Přemyslovců. Zbylo po něm hradiště, které zaujímá asi 10 hektarů včetně části obce Tetína. A právě zde byla uškrcena sv. Ludmila.

Ale i tak jsem z mapy zjistil, že se tady přeci jen ještě nalézá něco zajímavého, o čem jsem před tím nevěděl. Tetínský vodopád. Podle mapy k němu však nevede žádná cesta. A tak jsem se zeptal jedné ze zdejších žen. A ta mi poradila, abych se před hradem dal dolů doprava po stráni. A některá z pěšinek mne dovede až k potoku a ten pak k vodopádu. Poslechl jsem a vydal se, jak mi poradila. Nejprve jsem přišel k potoku a skutečně tu narazil i na menší vodopád.

Jenomže o pár metrů dál na mne čekalo velké překvapení. Voda zde klesala do dalšího, tentokrát obrovského asi 15metrového vodopádu. Tak to je tedy síla. Bohužel nevím, jak se dostat tam úplně dolů. Žádná cesta odtud nevede a po skálách slézat se mi také moc nechce. Může to být nebezpečné. I když dole nějaká cesta vede, ale ta není na mapě zakreslena. Vodopád jsem si tedy vyfotil alespoň ze shora. Ale jak vypadá zezdola? To si můžete prohlédnout například na odkazu: http://foto.mapy.cz/original?id=352848 . Není však přírodního původu, ale vznikl v důsledku zdejšího lomu na vápenec. Je to však něco úžasného. Škoda jen, že se nemůžu dostat až dolů.

Už bylo pozdě odpoledne, a tak se teď potřebuji nějak dostat na vlak a zpět domů. Měl jsem dvě možnosti. Buď do Srbska a nebo do Berouna. Žena, která mi radila cestu k vodopádu, mi také říkala. Že bližší je to přeci jen do Berouna. A tak jsem se tam také vydal.

Výborně. Už jsem si ani nemyslel, že se v Českém krasu ještě nalézá něco turisticky zajímavého, co jsem ještě nenavštívil. A vida, dnešní výlet mě přesvědčil o opaku. Ušel jsem 25 kilometrů a poznal přitom spoustu dalších zajímavých míst.

 

Zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy uvedené v článku

http://www.vodopady.info/cz/umele/Umele.php?page=tetinsky

Použitá mapa: www.mapy.cz

 

Reportáže z dalších výletů

79: Pešky z Panenského Týnce do Třebízi

78: S bruslemi z Petřína na Bílou horu

77: Pěší výlet z Hostivaře do Průhonic

76: Pěší túra po stopách brdského vládce Fabiána

75: Na kole podél Jizery

74: Pěší výlet po Sedlčansku

73: Pěší výlet v okolí Nižboru

72: Pěší výlet po Říčansku

71: Pěší výlet po severním okraji Prahy

70: Pěší výlet kolem Kouřimi

1-69: v rubrice výlety a tramping