Pěší výlet z Hostivaře do Průhonic

Na další z mých pěších výletů po zajímavých místech jsem se vydal podél potoka Botiče. Je to sice jen pár kilometrů od mého bydliště, ale i zde se nalézají zajímavé cíle.

Po posledním pěším výletu, který jsem popsal v článku „Pěší túra po stopách brdského vládce Fabiána“, jsem se rozhodl pro trochu odpočinkový výlet. A tak jsem pražskou MHD dojel do zastávky „Řepčická“, kde jsem vystoupil a namířil si to cestičkami do lesoparku nad Hostivařskou přehradou. Je to hezké procházkové místo, kde se to teď po ránu hemžilo hlavně pejskaři. Je zde informační cedule o tom, že se zde připravuje futuristická rozhledna a síť stezek pro pěší, inlinepruslaře a cyklisty. A tak jsem si vzpomněl i na to, jak jsem se tady v roce  2005 zkusil zúčastnit cyklistického závodu s názvem „Hostivařský pedál“. Jezdilo se na horských kolech, a to docela složitým terénem. A to nejprve dolů k přehradě a pak zas sem nahoru. Protože mi tehdy praskla pneumatika, musel jsem nejprve své kolo dopravit k závodnímu servismenovi. Cesta i oprava kola sice něco zabrala, ale i tak jsem se tehdy nevzdal a poté závod dojel až do cíle. Dojel jsem sice jako jeden z posledních (ne-li dokonce úplně poslední) , ale důležité pro mě bylo to, že jsem tento dvacetikilometrový závod, složený ze čtyř pětikilometrových okruhů dokázal dojet až dokonce. (viz například webová stránka této akce http://cybe-cykloservis.cz/hostivarsky-pedal/pedal_2005.htm).  

Pro mne je toto místo zajímavé, ještě kvůli jedné věci. Pohybuji se tu totiž na dávném prehistorickém hradišti Šance. Toto hradiště pochází z období 6.-4. století před naším letopočtem a spadá tak to starší doby železné, označované jako „doba halštatská“. Je to dosud jediné známé hradiště z této doby na území hlavního města Prahy. A podle měření z roku 2008 zabíralo plochu 8 hektarů. A je dokonce zajímavé i ze záhadologického hlediska. Některé valy jsou tu prý dokonce i spečené. A tak se vědci domnívají, že zaniklo velkým požárem. Otázkou je, zda požáry té doby mohly takovýto efekt vůbec vyvolat (viz můj článek Záhada spečených valů pravěkých hradišť a http://www.prahazelena.cz/hradiste-hostivar.html). V každém případě to tu však bylo velice významné místo prehistorické Prahy.

Pak jsem sešel dolů k hrázi Hostivařské přehrady. Ta byla vybudována na Botiči v první polovině 60. let 20. století. A se svojí výměrou 42 hektarů se jedná o největší vodní plochu na území Prahy.

Lesopark pokračuje i na opačné straně přehrady. Tam například milovníci adrenalinu najdou takovýto lanový park.

Já jsem se pak vrátil dolů k přehradě. Tam po jejím severním břehu vede cesta a zároveň červená turistická trasa. A po té jsem se vydal. Je to cesta i pro kola, a tak jsem tu občas potkal i cyklisty a u břehu sedící rybáře.

Pořídil jsem si zde ještě několik obrázků Hostivařské přehrady.

A z podloží tu vystupuje na povrch několik skal, které vznikly v období prvohor. Dokonce tu prý lze vzácně nalézt i zkamenělé živočichy.

A když jsem přišel pod Petrovice, ke přehrada končí několika malými ostrůvky, tak jsem se tu z přehradou rozloučil.

A teď už jsem šel přímo kolem potoka Botiče.

Až jsem přišel na Dobrou vodu pod Petrovice. Je zde soutok několika potoků. Do Botiče tu vtéká jednak Dobrovodský potůček. Z informační cedule jsem se dozvěděl, že zde bývalo neolitické  sídliště zemědělců z 5. tisíciletí před naším letopočtem, které však bylo ve 20. století zastavěno sídlištěm moderním, a to panelákovým.

A nedaleko odtud se nalézá soutok s Pitkovickým potokem. Tady jsem udělal mešní odbočku z červené značky. To protože jsem si tu chtěl vyfotografovat jednu zdejší přírodní památku, která je odtud asi tři čtvrtě kilometru po zelené značce směrem na Pitkovice.

A tak jsem se vydal podél Pitkovického potoka. Toto místo má pro mě další vzpomínkový význam, neboť, když se v roce 1990 obnovil skaut a i já jsem se do něj přihlásil, tak právě sem vedla jedna z našich prvních oddílových výprav. A tak stejně jako tehdy, tak i teď jsem samozřejmě dorazil k Pitkovické stráni.

Kdo chce vědět, jaké květiny byly u nás rozšířené na konci poslední doby ledové (před 10-8 tisíci lety), měl by tuto přírodní památku na okraji Prahy navštívit. Ta byla zvláště chráněným územím vyhlášena v roce 1969. Její rozloha je sice jen něco málo přes půl hektaru (0,51 ha), ale význam v ochraně přírody je značný. Nejen že zde můžeme spatřit jílovité břidlice, jak vystupují na povrch. Mezi nimi můžeme pozorovat, jak je stráň pokryta velice vzácnými a chráněnými druhy rostlin. V březnu tu můžeme pozorovat například žlutý křivatec český. A teď na jaře například koniklec luční . Nebo mochna písečnou, kostřava žlábkatá, mařinka sivá rozrazil klasnatý a další.

Já jsem zde na Pitkovické stráni pořídil celou řadu fotografií a z nich sestavil fotoblog s názvem „Pitkovická stráň“, kde se můžete s tímto místem seznámit ještě podrobněji.

Pak jsem přešel Pitkovický potok a vystoupal do Křeslic. A zde na mne působí až nějak magicky tato skála, která se tu nalézá přímo uprostřed této pražské městské části.

A pod ní opět teče Botič.

Tady jsem se vrátil na červenou turistickou značku a pokračoval po ní podél potoka ve směru na Průhonice. Šel jsem menším lesíkem, který tu vyplňuje údolí Botiče. A dokonce jsem narazil na nějaké stavaře, kteří tu stavěli zbrusu novou cestu pro turisty. Takže by cesta měla být v budoucnu ještě pohodlnější.

Prošel jsem kolem plotu, za kterým se ukrývá jedna z průhonických zajímavostí, a to Dendrologická zahrada (viz http://www.dendrologickazahrada.cz). Určitě se tam někdy jeďte podívat.

Já jsem měl namířeno  ještě dál. Podešel jsem nejprve most pod dálnicí D1. Tady dálnice přejíždí jak Botič, tak cestu, po které jsem šel. A navíc se tu kříží i některé další cesty, takže se jedná i o docela zajímavé fotogenické místo.

A konečně jsem došel pod Průhonický zámek. Už ve 14. století byla na místě dnešního zámku vybudována pány z Říčan tvrz. Od roku 1404 patřila Janu Dubečskému z Dubče a jeho potomkům. Od roku 1508 ji zdědili Zápští ze Záp, kteří ji přestavěli na renesanční zámek. Od roku 1616 zámek koupil Ondřej Hannewald z Eckersdorfu, který byl radou císaře Rudolfa II. Ovšem za třicetileté války byl zámek zpustošen. Poté měnil různé majitele a postupně chátral. Až v roce 1802 se jeho majitelem stal hrabě Jan z Nostic-Rhienecku, který ho přestavěl v klasicistním slohu. V 80 a 90. letech 19. století byl díky hraběti Arnoštovi Emanuelovi Silva-Taroucimu přestavěn do současné novorenesanční podoby. A tento muž také nechal vybudovat zámecký park. V roce 1927 ho však prodal československému státu a po 2. světové válce zámek spadal pod Botanický ústav ČSAV.

Protože je park nádherný, tak stojí za návštěvu. Je jak národní kulturní památkou, tak je navíc se svými sbírkami rostlin zapsán i na seznamu světového dědictví UNESCO. A tak jsem se nejdřív drobně posílil klobásou a park jsem si šel i já prohlédnout.

Byl jsem tu už několikrát, ovšem už je to řada let. Řekl jsem si i o mapku. Co mne zde zarazilo, byly podivné dřevěné kůly. Co to je? Říkal jsem si. Ale jen co jsem trošku zabloudil, pochopil jsem to. Jsou to očíslované křižovatky, které pomáhají návštěvníkům se v parku neztratit.

Osou parku je potok Botič, který zde vytváří i několik rybníků. Například Podzámecký rybník nebo rybník Labeška.

Nalézá se zde i několik romantických stavbiček, jako je například rozhledna Gloriet, která byla nedávno nově opravena.

Také bych chtěl určitě připomenout, že se tu filmovala celá řada televizních pohádek. Například „S Čerty nejsou žerty“, „Koloběžka první“, „Třetí princ“, „Ať přiletí čáp, královno“ a mnohé další.A tady je tzv. „Česká chaloupka“. Pro zajímavost, to byla ta chaloupka, kolem které se plazil princeznin nos v pohádce „Tři veteráni“.

Já jsem v parku samozřejmě pořídil celou řadu fotografií, ze kterých jsem udělal speciální fotoblog s názvem „Fotoprocházka průhonickým parkem“.

Když jsem si park celý prošel, spočítal jsem si, že jsem ušel patnáct kilometrů. Deset z Hostivaře do Průhonic a pět tady Průhonickým parkem. Myslím si, že na odpočinkový výlet je to celkem slušná trasa. A tak se pak vydal na autobus a přes Opatov se sním vrátil domů. A pokud by se o podobný výlet chtěli pokusit i méně náročnější čtenáři, tak ho jen můžu doporučit.

Použité prameny:

Wikipedie, místní informační tabule

kol. aut. MČ Praha 22, Uhříněves a okolí, MAROLI, Praha, 2003

http://www.filmovamista.cz

použitá mapa: www.mapy.cz

 

Reportáže z dalších výletů

76: Pěší túra po stopách brdského vládce Fabiána

75: Na kole podél Jizery

74: Pěší výlet po Sedlčansku

73: Pěší výlet v okolí Nižboru

72: Pěší výlet po Říčansku

71: Pěší výlet po severním okraji Prahy

70: Pěší výlet kolem Kouřimi

1-69: v rubrice výlety a tramping