Pěší výlet po Sedlčansku

Byl Zelený čtvrtek. A proto jsem si řekl, že si udělám další výlet do přírody, tentokrát s velikonočním nádechem. Velikonoce a výlety do přírody, to podle mne patří nerozlučně k sobě.

Ráno ještě mrzlo, což bylo vidět i na některých rostlinkách.

A tak i přesto jsem v Praze nastoupil do vlaku. V Benešově jsem nejprve přestoupil na rychlík, který mne odvezl do Olbramovic. A tady jsem přestupoval podruhé, tentokrát na motorák, se kterým jsem jel až na jeho konečnou, do Sedlčan.

Z nádraží jsem se vydal ještě asi půl kilometrů pěšky na náměstí, kde je východisko turistických tras. První písemná zmínka o Sedlčanech je z roku 1057 (doba vlády knížete Spytihněva II.). Ve 14. století patřily Sedlčany Rožmberkům, kteří zde dokonce měli zlaté doly. V 16. století město získal známý stavitel rybníků Jakub Krčín z Jelčan. Dnes má město cca 7500 obyvatel. Dominantou náměstí je radnice z roku 1903.

Z náměstí jsem se vydal po červené turistické značce, která nejprve vede kolem další sedlčanské památky, raně gotického kostela sv. Martina ze 13. století.

Když jsem vyšel z města, ocitl jsem se mezi poli a loukami v nádherné jarní přírodě. Všude to kvetlo a zelenalo se. V takovém prostředí se pohybuji velice rád.

Dokonce jsem zanedlouho v dálce viděl i jeden z mých dnešních cílů, a to hrad Vysoký Chlumec.

Mezitím jsem přišel do vísky Ústupenice, kde je i tvrziště po zaniklé tvrzi z 15. století.

Z ní jsem vystoupal lesem do kopce, kde jsem narazil na rozcestí zvané „Poušť sv. Marka“. Kupodivu žádný písek se tu nenalézá. Poušť se tomu říká proto, že tu kdysi byla poustevna. Z poustevny později vznikla myslivna, která je však dnes opuštěna. Tady na rozcestí se červená turistická značka rozvětvuje do tří směrů. A tak jsem se vydal ve směru na Vysoký Chlumec.

Když jsem vyšel z lesa, viděl jsem celý vrch i z hradem přímo před sebou. A tam dole pod ním by se měl nalézat můj dnešní hlavní cíl.

Je to skanzen ve Vysokém Chlumci. A protože se nalézá v okrese Příbram, spravuje ho pobočka Hornického muzea Příbram. Je to jeden z našich mladších skanzenů, neboť byl pro veřejnost otevřen až v roce 2002. A stejně jako některé naše jiné skanzeny (například  Kouřim nebo  Přerov nad Labem) je to skanzen záchranný. To znamená, že soustřeďuje staré památky lidové architektury, kterým by jinak hrozil zánik. Skanzen ve Vysokém Chlumci se specializuje na oblast Středního Povltaví.  

A o letošních velikonocích pracovníci muzea připravili akci „Velikonoce ve skanzenu. A tak si návštěvníci kromě prohlídky lidové architektury a života našich předků mohli vyzkoušet i několik tradičních lidových řemesel souvisejícími s velikonoci.

Skanzen jsem si celý prošel a vyslechl nejen zajímavý výklad průvodkyně, ale i jednotlivých řemeslníků, jako byly keramička, košíkář, řezbář, včelař nebo výrobkyně hraček z šustí či tvůrkyně kraslic.

Návštěva skanzenů je vždycky zajímavá. A teď na jaře v době velikonoc a kdy zároveň jsou rozkvetlé zdejší stromy, mívají skanzeny o to ještě zajímavější nádech. A proto jsem z návštěvy skanzenu ve vysokém Chlumci pořídil i sérii fotografií, ze které jsem pak vytvořil i speciální fotoblog s názvem „Velikonoční skanzen na Vysokém Chlumci“. A ten pak zařadil do mé letošní rubriky „Velikonoce 2014“.

Když jsem si prošel skanzen, chtěl jsem se podívat i na zdejší hrad. Ten byl založen zhruba v období konce vláda Karla IV. Od roku 1385 byl v držení Pukarta z Janovic. Tento rod ho vlastnil až do roku 1469, kdy ho prodal Bedřichu Ojířovi z Očedělic. Ovšem o pět let později ho koupila Anna Švihovská z rodu Lobkoviců. A v držení tohoto rodu zůstal po další dlouhá staletí až do 2. světové války. To byl nejdříve zabaven protektorátními úřady a v roce 1948 nakonec znárodněn. Po Sametové revoluci byl hrad vrácen zpět Lobkovicům, jenomže ti ho v roce 1998 prodli svému příbuznému rodu, který ho vlastní dodnes.

Bohužel hrad je nepřístupný a dokonce je obehnán plotem a bránou se zákazem vstupu, takže se ani nejde dostat až k němu. Ale i přesto jsem si chtěl hrad alespoň vyfotografovat. Ovšem odkud? Mezitím jsem si zašel do jedné hospody na symbolický oběd ve formě dvou utopenců. To protože v poledne se tu nikde jinde nic teplejšího nevaří. Vtom jsem si všiml, že jim na stěně visí fotografie zdejšího fotbalového klubu. A za ním nádherné panorama hradu. Aha, musím najít fotbalové hřiště, od něj by měl být hrad vidět hezky. Obešel jsem celý vrch kolem dokola. Fotbalové hřiště jsem nakonec nalezl nedaleko hlavní silnice do Vápenice. A od něj si hrad skutečně vyfotografoval.

Nyní nastal problém. Potřeboval jsem se dostat do Vápenice. Jenomže cesta je po silnici. A tak jsem šel. Když jsem dorazil do Vápenice, zjistil jsem, že i když se to tu jmenuje po vápně, těží se tu hlavně žula. Lom tu zanechal i několik jezírek.

Opět žádná turistická značka a já jsem se teď potřeboval dostat do Libíně. Opět to jde jen podél hlavní silnice. Naštěstí pole ještě nebylo tak vysoké. A tak, abych nemusel jít podél hlavní silnice, kde by hrozilo střetnutí s autem, tak jsem si to střihnul po poli. V této vísce, která patří pod Sedlčany, je například kaple z roku 1854. Naštěstí už tudy vede zeleně značená turistická trasa do Sedlčan, takže teď půjdu konečně po ní.

Přišel jsem do lesa, jenž roste na kopci jménem Pačiska (504 m.n.m.). A na něm se nalézá něco zajímavého. Prastaré hradiště neznámého stáří. Rozhodl jsem se, že se ho pokusím nalézt. Bohužel značky k němu nevedou. Tak jsem se o jeho nalezení alespoň pokusil. Když mne cesta vyvedla z lesa na jeden palouk, kolmo nahoru vede další cesta. Vydal jsem se tedy po ní a kupodivu jsem došel až k tomu, co jsem hledal. Mohutné valy tu vytvářejí jakýsi půlkruh. Jak je hradiště staré? O tom se diskutuje. Traduje se, že je buď z halštatsko laténského období (tedy Keltové) a nebo i z období raného či vrcholného středověku.

I když v souvislosti s Kelty bych zde chtěl upozornit i na dvě zajímavosti, kterých jsem si všiml. Kdysi jsem psal článek „Keltská oppida, aneb kde to v českém starověku nejvíc žilo“. V něm jsem se zmínil o zvláštní geometrii mezi keltskými oppidy. Mimochodem například na jedné linii leží Závist, Hrazany a Třísov. Je jen náhoda, že na stejné linii leží i Pačiska? A aby náhod s jinými významnými keltskými hradišti nebylo málo, tak pokud se odtud vydáme přesně na východ, tak po cca 33 kilometrů dorazíme k Malému a Velkému Blaníku (viz Pěší túra magickým Podblanickem). Že by pradávný astronomický ukazatel rovnodenností?

A tak jsem zase přišel na tu cestu do Sedlčan, jak jsem po ní šel dopoledne. Z dálky jsem si vyfotil ještě vrch Pačiska, protože, jak jsem se už zmiňoval, teď na jaře to tu v přírodě vypadá opravdu pěkně.

A tak jsem se dostal zpět do Sedlčan. Vlak mi jel až za hodinu a půl, proto jsem se rozhodl, že se tu ještě trochu projdu. A tak jsem se vydal po žluté turistické značce, která mne dovedla pod Cihelný vrch. A na něm se nalézá hvězdárna. Jak jsem se dozvěděl z informačních plakátů, spravuje ji Sedlčanský demokratický radioklub.

Poté jsem se vrátil zpět do Sedlčan. Došel jsem si ještě na večeři a pak hned na nádraží a zpět domů. Byl to hezký velikonoční výlet, na kterém jsem ušel trasu dlouhou cca 21 kilometrů. A aby tomu nebylo málo, o těchto velikonocích to nebyl můj jediný výlet. Ale o tom zas někdy příště.

 

Použitá zdroje: wikipedie, místní informační tabule

http://www.hrady.cz/?OID=3798

http://www.muzeum-pribram.cz/cz/skanzen-vysoky-chlumec/z-historie

použitá mapa: www.mapy.cz

 

Reportáže z dalších výletů

73: Pěší výlet v okolí Nižboru

72: Pěší výlet po Říčansku

71: Pěší výlet po severním okraji Prahy

70: Pěší výlet kolem Kouřimi

69: Výlet Prahou z Holešovic na Petřín

68: Pěšky z Pyšel do Mirošovic

67: Pěší výlet kolem Prčice

66: Pěší výlet po stopách sochaře Levého

65: Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

64: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

1-57: výlety a tramping