Na výletě kolem Sázavy je vždycky příjemně

Konečně mi odpadly pracovní povinnosti a konečně se udělalo trochu vyrovnanější počasí. A já hurá na další pěší výlet kolem řeky i města Sázavy. Pokaždé, když jsem jedu, tak objevím něco nového, co ještě neznám.

A tak jsem si ráno opět přivstal, zabalil bágl a pospíchal na nádraží. A zvědav, co přijede, jsem čekal na vlak. Je všední den, to by mohl přijet obyčejný panťák, který tady jezdil, snad i v době, když jsem se narodil. Naštěstí to byl elefant, a tak jsem mohl vyjít do patra, abych se pak z okna nemusel koukat jen na ty hnusné betonové stěny, které tu byly kolem tratě postaveny před pár lety. Prý snad kvůli odhlučnění.  

V Čerčanech jsem přestoupil na motorák a jel jsem s ním až do zastávky, kde jsem za celý život ještě nikdy nebyl. Zastávka se jmenuje „Plužiny“, to podle chatové osady, která se tu nachází.

Vystoupil jsem a šel jsem se projít kolem chat i kolem Sázavy. Bylo ráno a ve vzduchu byl ještě cítit dohasínající kouř z večerních táborových ohňů, které v předvečer mého výletu zdejší osadníci pořádali.

Zhruba uprostřed osady se nalézá osadní domek s hřištěm. A na internetu jsem později nalezl i webové stránky této osady http://www.pluziny.wz.cz/index.php.

Když jsem si tu prošel, rozhodl se, že budu pokračovat dál do města Sázavy. Podle mapy tam však odtud nevede žádná cesta a turistická trasa už teprve ne. Inu co se dá dělat. Jediná cesta je po silnici nahoru do kopce do Dojetřic. A nahoře v zatáčce, tam kde se podle mapy kříží z cestou elektrické vedení, zahnout na cestu doleva.

Pro ty, kterým by pořád tento popis nestačil, uvedu, že se na křižovatce oněch cest nalézají také malá kamenná boží muka.

A tak jsem šel po cestě. Ta by mne podle mapy měla dovést až do Sázavy. Cesta je to docela pohodlná, a tak se docela i divím, že ještě nikoho z KČT nenapadlo ji ze Sázavy do Plužin nějak barevně vyznačit. Navíc se tam nalézají i další zajímavá místa. Například kousek v poloviční cestě mezi Dojetřicemi a Sázavou, tak 200 metrů, co se vejde do lesa, se nalézá, poměrně rozlehlé hradiště. Nikde na mapě značené není, poprvé jsem se o něm dozvěděl až z nové turistické mapy na www.mapy.cz .

Ani zde nijak značené není, i když na internetu jsem objevil fotografii, že by tu někde měla být cedule s nápisem „pravěké hradiště“. Ani tu jsem neobjevil. Jediné, jak je poznat, že jsme v něm, je, když naší cestu překříží mohutný val. A valů je tu opravdu hodně. V jednom místě jsem dokonce napočítal hned tři za sebou. A i jeho historie by mohla být zajímavá. Pravděpodobně pochází z 8. století, ale, jak jsem na internetu nalezl, mohla by to být památka až na Avary. A tak jsem si ho prošel a udělal několik fotografií a pokračoval dále do města Sázavy.

Mimochodem cestou dolů je nádherný výhled na město Sázavu i s klášterem. Tam jsem už byl přesně před rokem (viz Po magických místech kolem trampské řeky), tak si nyní toto město prohlédnu alespoň zas ještě z jiné strany.

Zde jsem se nejprve ocitl na vlakové zastávce. Zrovna přijížděl motorák, a tak jsem si ho vyfotografoval.

A pak pokračoval po žluté značce. Z vlakové zastávky je to jen kousek ke studánce „Vosovka“.  Podle lidové tradice, tady svatý Prokop proměnil vodu ve víno, když se zde setkal s knížetem Oldřichem. A podle dalších tradic zde prý došlo i k několika zázračným uzdravením. Dnes zde stojí kaplička a nedaleko od ní ještě altánek.

Odtud jsem vy dal kolem farního kostela sv. Martina ze 14. století na putování městem.

Jsou zde nádherné výhledy na zdejší klášter, které ještě domodelovává řeka.

Kromě toho jsou tu ještě dva kempy. Kemp Pod Vrbou, který mi připadá levnější, se nalézá u sázavského jezu přímo naproti klášteru a dominuje mu velká nakloněná vrba. Jenomže mne teď zajímal oběd. A bohužel v době mé návštěvy tu kromě tradičních klobás, utopenců, nakládaných hermelínů a podobných zákusků neměli nic, co bych si mohl dát k obědu, a tak jsem pokračoval do druhého kempu – Na ostrově.

Nejdřív jsem však prošel kolem pěkně upravených jezírek na ostrově Havránka. Vede tudy turistická červená značka a dá se do ní dojít z jednoho kempu do druhého.

Když jsem konečně došel do druhého kempu, mimochodem jsem tam obědval i při loňském výletu (Po magických místech kolem trampské řeky), tak jsem si vzhledem ke sportovnímu výkonu při dnešní pěší túře objednal vydatný oběd. Kemp je to sice větší, než ten předchozí, ale dražší. Ale mají tu kromě ploch na stanování i možnost ubytování v podsadových stanech a pěkné dětské hřiště.   

A pak jsem se vydal dál po červené turistické  značce. Přešel jsem lávku přes Sázavu a vydal jsem se kolem splavu a dál proti toku řeky. Přitom vzpomínal na dobu, jak v těchto místech byl docela rozlehlý autokempink, ve kterém jsem měl tu čest jako dítě několikrát pobývat. Dnes jsou tady nově postavené vily a dokonce i budova patřící pochybné sektě adventistů sedmého dne.

Šel jsem dál, až jsem se dostal na silnici.  Kolem mne teče Sázava a já jsem v mysli vzpomínal, jak jsme tudy jeli asi před pětadvaceti lety s dědou na pramici  a kdy jsem si i já na chvíli zkusil poprvé v životě zaveslovat. Dodnes vzpomínám, jak jsme míjeli nějaký letní tábor s podsadovými stany, až jsme dopluli k nějakému dalšímu tábořišti, kde měli na stožáru vztyčenou vlajku. Tady jsme to otočili a pluli zpět do kempu. Když jsem tudy šel, ani jedno jsem tu už bohužel neviděl. Snad jen tu louku, kde byl tenkrát ten tábor, tu jsem na druhém břehu zahlédl.

A tak jsem se postupně dostával do osady jménem Budín. Dnes je zde plno chat, které tvoří klasickou chatovou osadu. Na vývěsce osadního výboru jsem nalezl informaci o tom, že osada má své webové stránky, a to na facobooku: https://www.facebook.com/BudinSamopse Mimo jiné je tam i zpráva z roku 1678, o tom, že je zde mlýn. Ze by nejstarší zpráva o Budínu? Já jsem si osadu prošel, opět udělal několik fotografií a pokračoval dál.

Nyní jsem stoupal nahoru do lesů, právě tudy vede červená turistická značka a asi po dvou kilometrech mne zavedla do malé vesničky Mrchojedy.

Na první pohled tak trochu odpuzující název obce, ale mají tu něco, kvůli čemu jsem se sem vůbec vydal. Nalézá se zde podivná stéla, která je považována za smírčí kámen, jinými za hraniční kámen a dalšími za prastarý menhir. Nalézá se ve východním konci obce, v místě, kde červená turistická značka odbočuje na nedaleký hrádek Talmberk. Zde jsem nejprve zahlédl dvojici statných lip a pod nimi tento cca 80 cm vysoký kámen z načervenalého pískovce. Ten je současně chráněn ještě čtyřmi špalky a lanem, jež ho odbíhá do čtverce. Na první pohled je patrné, že byl uměle vytvarován, a to symetricky do tvaru jakého si oblého „T“. Z přední strany je patrný jakýsi podivný reliéf, připomínající postavu s rukama nad hlavou. Odtud kámen dostal název „kamenný muž“.

Jaký je původní účel tohoto záhadného kamene?. Existuje několik hypotéz. A tak jsem si ho zde vyfotografoval. Oněm snímkům a svým badatelským závěrům jsem věnoval speciální článek „Tajemství kamenného muže z Mrchojed“. Tam se k němu vyjadřuji, jak jen můžu. 

A tak jsem si tu odpočinul a po důkladném vyfotografování jsem pokračoval dál na zříceninu hradu Talmberk. Šel jsem z kopce až jsem došel do vesničky. Hrad vidím na vršku před sebou a cestu k němu označovala šipka. A tak se po ní vydám. Když začnu stoupat, najednou na mne z okna jednoho domu zabouchá nějaká paní. Já se otočím, co že se děje, zda jsem nevlezl někam, kde nemám co dělat. A ono ne, paní se vyklonila a upozornila mne, že jsem jen přešel cestu k hradu. A skutečně. Těsně pod jejím domkem vedla k hradu úzká pěšina, jež se pak klikatila i mezi dalšími ploty. Když jsem došel až na hrad, hráli si tam sice nějaké děti a já si při tom pořídil pár fotografií hradu.

Hrad byl pravděpodobně založen ve 13. století Hroznatou z Úžic. Jeho potomci se pak nazývali Páni z Talmerka. Obývaný byl zhruba 200 let a na přelomu 14. a 15. století zprávy o něm mizí. Dnes jsou zde zbytky hradeb a věže bez střechy, a tak je skrze ní vidět obloha, což mne inspirovalo k působivým fotografiím.

Po prohlídce hradu pokračuji dál po červené turistické značce zpět k řece Sázavě. Nejdřív projdu lesíkem, kde si v jednom místě všimnu hezké rodinky hub.

A pak dojdu ke křižovatce, kde jsou pamětní kameny, které sem společně s několika duby byly zasazeny na počest 40. a 50. výročí panování knížete Jana z Lichtenštejna v letech 1898 a 1908.

Odtud jsem už sešel do Ledečka. Tady jsem byl nedávno při mém výletu popisovaném v článku „Pěší výlet do Posázaví“.

A pomalu jsem si to už začal mířit na vlak. Rozhodl jsem se, že na něj půjdu do Rataj nad Sázavou. Ale nikoliv podle toku řeky, jak jsem tu šel posledně. Přejdu tady most v Ledečku, vyjdu do kopce, přejdu pole k chatám a pak sejdu do Rataj tak, že přejdu tamější železniční most. Musel jsem si dát hodně pozor, aby náhodou nejel žádný vlak. Sem totiž jezdí vlaky hned ze tří směrů. Z Kolína, ze Světlé a z Čerčan.

A Ten z Kolína jsem právě v dálce slyšel, a tak jsem počkal před mostem u tunelu, až přejede. A teprve pak jsem šel.

Z mostu jsem si vyfotografoval kemp, který pyl naplněný stany asi z poloviny. Já osobně mám rád spaní pod stanem a nedovedu si vůbec představit, že bych některé léto neměl alespoň na pár dní pod stanem strávit. Podle mne je to daleko dobrodružnější a i levnější, než jezdit například někam do chatičky. Však už jsem letos spal pod stanem na dětském letním táboře, kde jsem byl jako vedoucí (viz Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů) a před tím ještě na závěrečné výpravě s kluky z našeho oddílu. Ale pokud mi to vyjde, rád se někam pod stan ještě podívám. A s těmi to myšlenkami jsem si to namířil na zastávku, kde jsem počkal, dokud nepojede nějaký vlak na Čerčany.

 

Zdroje: wikipedie, zdejší informační tabule, odkazy v článku

 http://www.hrady.cz/index.php?OID=306

 

Související články z dalších výletů:

33. Pěší túra magickým Podblanickem

32. Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu

31. Pěšky z Berouna přes Tetín na Karlštejn

30. Pěší výlet do Posázaví

29: Pěší túra Kokořínskem

28. Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna

27. Pěší túra do „Záporna“

26. Pěší túra po magických místech Kolínska

25. Předjarní cesta Prokopským údolím

1-24. : Rubrika Po stopách trampské historie s dalšími obdobnými reportážemi z mých výletů