Pěší výlet po okolí Votic

Konečně počasí na další pěší výlet. Dlouho jsem nepodnikl nic na Benešovsku. A tak jsem tentokrát zamířil tam. Vydal jsem se z Heřmaniček přes Votice, Olbramovice do Vrchotových Janovic.

Vlakem s přestupem v Benešově jsem se dostal do Heřmaniček. Byl jsem tady zhruba před rokem a půl, když jsem odtud začínal „Pěší výlet kolem Prčice“. Tentokrát jsem se však vydal na opačnou stranu.

Po modré turistické značce jsem zamířil nejprve do Karasovy Lhoty.

Krásná je i jarní příroda. Toto v dálce jsou nedaleké Arnoštovice.

A pak do Smilkova. První písemná zmínka o obci je z roku 1383 (vláda Václava IV.). je zde zámek a také tato kaplička.

Ze Smilkova jsem se vydal ve směru obce Kouty. Turistická značka vede kolem místních rybníků. A na potoku, který je spojuje, se nalézá i tento vodopád.

Když jsem přešel les na vrcholu Kámen, došel jsem do Kout, kde se nachází zřícenina tvrze.  

Kdy byla tvrz vystavěna? Snad někdy ve 14. století. První doloženou zprávou o tvrzi je až Predikát Předoty a Svatomíra z Koutů, což je listina z roku 1368, kterou dosazovali nového faráře do nedalekých Arnoštovic. Prvními doloženými majiteli tvrze byli vladykové z Němčic a Sedlce. Na konci 14. století získal tvrz Jarohněv Vejhák, jehož rod, který se později přejmenoval na Koutské z Kout, ji držel až do 16. století. Potom hrádek měnil majitele, až v 17. století začal pustnout. V 18. století se dřevo a kámen z tvrze začaly využívat na jiné stavby, a tak musíme být rádi, že se tu zachovalo alespoň toto.

Tvrz měla dva paláce a věž. Toto všechno bylo obehnáno vodním příkopem, který dodnes slouží jako rybník. Historickou romantiku dnes dodává i roubenka, která se nalézá hned vedle hradu. Já jsem si ji vyfotografoval a ze svých obrázků jsem připravil fotoblog „Zřícenina tvrze Kouty“.

Když jsem si tvrz prohlédl, vydal jsem se po zelené značce nejprve do Líštěnce a pak k dalším tajuplným místům.

Tím prvním je Polský nebo-li Šibeniční vrch. Jak jsem se dozvěděl z informačních tabulí, že i dnes zde dochází k podivným příhodám. Zvláštní postavení v těchto příhodách má tento javor, jenž v roce 2005 vyhrál 2. místo v anketě „Strom roku“. Jedna z pověstí například vypráví o mladé dívce, které zde kdysi byla neprávem odsouzena k smrti. Jako své poslední přání si přála zasadit strom, a to obráceně. Kořeny vzhůru a větvemi do země. Pokud se zazelená, což se také příští jaro stalo, je to důkaz její neviny. 

Kromě toho se tu dějí i zvláštní příhody. Například ve večerních hodinách se zastavují motory jedoucích aut. A také se zde zjevuje žena ve velkém klobouku a v tmavém oblečení. Jeden z řidičů prý měl pocit že ji dokonce i srazil, ale když vystoupil s auta nikoho nenašel. Nejspíš dost tajuplné místo.

Já jsem pak pokračoval do Votic. A na jejím okraji, na hřbitově poblíž františkánského kláštera se nalézá další zvláštní místo. Boží hrob. 

Byla to Marie Františka, sestra Ferdinanda Františka z Vrtby , kdo se rozhodl, že v Čechách nechá postavit věrnou kopii jeruzalémského hrobu.  A tak roku 1658 vyslala do Svaté země dva mnichy z kláštera ve Voticích, aby odtamtud přinesli přesné rozměry kaple Božího hrobu, kde byl pochován Ježíš Kristus. Oba františkáni tam skutečně dorazili, vše přeměřili a zakreslili. Když se však vraceli zpět, byli přepadeni a o všechny nákresy okradeni. Ale i tak si vše zapamatovali tak, že podle toho bylo možné stavbu uskutečnit. Podobných staveb byla po celém Česku postavena celá řada. Podrobněji jsem se jimi zabýval v článku „Po stopách božích hrobů“. Tento votický boží hrob byl postaven v roce 1688.

A nedaleko se nalézá i onen františkánský klášter, který nechal roku 1627 vystavět hrabě Sezima z Vrtby. Současná podoba kláštera je ale až z 18. století.

I k němu se váže pověsti se záhadnou událostí. V klášterním kostele se nalézá oltář s obrazem Panny Marie s Ježíškem. Když se k němu modlili manželé Pasovských, jejich malý syn, jenž trpěl oční chorobou se uzdravil. A vážou se k němu i další zázraky.

O Voticích jako takových je první písemná zmínka z roku 1359 (vláda Karla IV.), ale jak bylo zjištěno ze základů farního kostela sv. Václava, že už tato osada mohla vzniknout kolem roku 1150 -1200 (vláda Vladislava II.). Bylo to na zemské stezce z Prahy na jih Čech a do Rakouska.

Toto je již zmíněný farní kostel sv. Václava. Původně gotický, dostavený koncem 19. století. Zdejší věž Václavka souží i jako rozhledna.

Já jsem se ve Voticích došel na oběd a pokračoval dále po červené turistické značce. Nejprve jsem podšel hlavní silnici, a to tunelem, který má zvláštní hruškovitý tvar.

Vystoupal jsem k Javoru, kde jsou ohrady ze zvířátky. Například s koňmi tu jsou k vidění i lamy.

A nebo malí bíločerní poníci.

Pak jsem vešel do krásného lesa, plného statných smrků. Vítr, pohrávající s jejich větvemi dodával velice příjemný pocit, jaký je možný zažít právě jenom v jarním lese.

Na rozcestí Pod Šišovou jsem odbočil na modrou značku a přišel nejprve do vesničky Kochnov.

A poté do Olbramovic. Ty vznikly ve 12. století, kdy se zde usadil Vladyka Olbram. Tehdy například vznikl románský kostel Všech svatých.

Já jsem tady přestoupil na žlutou turistickou značku. Nejprve jsem podešel hlavní trať z Prahy do Českých Budějovic.

A pak se vydal další hezkou středočeskou přírodou. Například kolem statku s koňmi.

A tudy jsem došel do mého dnešního cíle. Do Vrchotových Janovic.

Nejprve jsem se zastavil u zdejšího kostela sv. Martina. Ten původně vznikl v románské době ve 12. století. A ve 14. století se dočkal i gotické přestavby.

Ale nejznámější památkou je zdejší zámek s parkem.Na jeho místě stávala nejdříve v 15. století vodní tvrz. Byla sídlem pánů z Janovic. Od roku 1453 tu žil Štěpán Vrchota z Vrchotic. Podle něho má zámek i obec jméno. Do roku 1807 byl zámek v držení Pánů z Vrtby, kteří ho v 18. století rokokově přestavěli.

A také založili okrasnou zahradu,  která byla o sto let později proměněna v anglický park. Ve zmíněném roce 1807 ho kupuje hrabě František Josef Vratislav z Mitrovic. Za něj byl zámek novogoticky upraven.

Poslední majitelkou zámku byla baronka Sidonie Nádherná z Borutína, mecenáška a organizátorka kulturního života. Ta je tady v parku i s dalšími členy své rodiny pohřbena. Její ostatky sem byly převezeny v roce 1999 z Anglie, kde v roce 1950 zemřela, když ji komunisti donutili emigrovat.

Zámek i park je stejně jako jméno poslední zdejší majitelky nádherný. A tak pokud sem někdy zavítáte, určitě se sem jděte podívat. Já jsem například z něj připravil speciální fotoblog „Zámek a park Vrchotovy Janovice“.

Když jsem si ho prohlédl vydal jsem se na nedalekou vlakovou zastávku, ze které jsem přes Olbramovice a Benešov odjel zpět domů. Ale krásně jsem se opět prošel jarní přírodou, a tak věřím, že na těch dvacet kilometrů budu opět rád hezky vzpomínat.

Zdroj a použitá literatura: wikipedie, místní informační tabule

Použitá mapa: www.mapy.cz

Další reportáže z mých výletů:

89: Pěšky z Motola do Unhoště, 88: Pěší výlet kolem Kolína, 87: Pěší výlet z Roztok do Kralup nad Vltavou, 86: Pěšky Voděradskými bučinami, 85: Předjarní pěší výlet Kunratickým lesem, 84: Na běžkách podél Botiče, 83: Pěší výlet z Holešovic do Bubenče, 82: Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic, 1-81: v rubrice výlety a tramping