Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

Rozhodl jsem se, že toho chci na svém výletu zas poznat přeci jen o něco víc, než kdybych šel pěšky. A proto jsem se rozhodl pro jízdní kolo. Vydal jsem se na něm po spodním toku Vltavy z Prahy do Mělníka.

Ráno jsem tedy vyrazil vlakem do Prahy na hlavní nádraží. Teď jsem se ale potřeboval nějak dostat k Vltavě. Mezi auty se mi na kole fakt kličkovat nechtělo, a tak jsem svého Authora dotlačil až na Florenc. Než jsem se dostal k Vltavě, kde jsem konečně přejel na cyklostezku, podjel jsem ještě most u Ministerstva zemědělství. Na betonových stěnách tohoto mostu jsou nastříkány grafiti. Ale ne nějaké čmáranice a klikyháky, ale úžasná výtvarná díla. A tak jsem si jich pár vyfotil. Když někdo sprejem zničí nádhernou fasádu nějakého domu, tak je to samozřejmě debil. Ale když dokáže vytvořit nádherné dílo na obyčejnou betonovou zeď, která by jinak byla depresivně šedivá, tak je to ale u mne umělec.

A tak jsem se konečně dostal na cyklostezku. Vlevo teče Vltava a na protějším břehu je pražský ostrov Štvanice s tenisovými kurty. Podjel jsem tu také Negrelliho viadukt, který je zajímavý v mnoha směrech. Most byl budován v letech 1846-49 jako součást železniční dráhy Olomouc – Praha – Drážďany. Má několik zajímavých „nej“. Byl to první pražský železniční most přes Vltavu a v současné době je po Karlově mostě i druhým nejstarším pražským mostem přes Vltavu. Dnes už je co do pořadí pražských mostů po směru toku třináctý. Se svými 1100 metry je nejdelším železničním mostem u nás a současně třetím nejdelším mostem v Česku. Vlaky z něj jezdí na pražské Masarykovo nádraží.

A pak jsem šlápnul do pedálů a jel po cyklostezce, která vede kolem celého pražského meandru. Z Karlína přes Libeň do Tróji. Toto je například klasicistní zámeček Jabloňka mezi Libní a Trójou.

A tak jsem se dostal do Tróji, odkud jsem o letošním jaru podnikl Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky. Teď si tato místa prohlédnu ze sedla kola. Takto netypicky -cyklisticky jsem si například vyfotografoval budovaný Trojský most přes Vltavu.

Udělal jsem si také pár fotografií i zdejšího sportovního kanálu.

Od mého inlajnového výletu tu však proběhlo ještě něco. Červnová povodeň. Tohle je dřevostavba Trojský kůň, která slouží i jako galerie. Všimněte si prosím té bílé čáry pod prvním oknem. Je to současně pátá vrstva dřeva od vrcholu nohou. Tak až tam letos v červnu vyšplhala velká voda!

Trojský zámek. Tato barokní stavba byla postavena v letech 1679-85, kdy si ho nechal zbudovat hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako svoje letní sídlo. Na přelomu 17. a 18. století vznikla i rozsáhlá francouzská zahrada kolem. Dnes je zámek využíván Galérií hlavního města Prahy jako muzeum českého malířství 19. století.

Projedu kolem zoologické zahrady. Tu jsem si nafotografoval už při Inlajnovým výletu okolo Tróji do Stromovky. Ten sjezd, který tady dává bruslařům tak zabrat, tak s kolem samozřejmě žádný problém není. A tak jsem se dostal až pod přírodní rezervaci Podhoří, kde se jak nad Vltavou tak nad cyklostezkou tyčí nádherní skály.

Cesta kolem Vltavy je zde příjemná. Projel jsem zámky, kde jsem se tenkrát při tom inlajnovém výletě naobědval a pak se otočil a jel zpět. Dnes jsem samozřejmě pokračoval dál. Na druhé straně řeky jsou Roztoky, kde jsem byl na jaře také a kde jsem ukončoval svůj pěší výlet, jenž jsem popisoval v článku „I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta“. Ale po tomto břehu řeku jsem dorazil do Klecan.

Území tohoto města bylo osídleno už ve starší době kamenné. V roce 2000 zde bylo odkryto slovanské pohřebiště, svým významem srovnatelné s Levým Hradcem. První písemná zmínka o vlastní obci Klecany však pochází z roku 1309 (vláda Jindřicha Korutanského). Avšak už v roce 1507 ho král Vladislav Jagelonský povýšil na město. Toto je zámek, který stojí na místě tvrze ze 14. století. Ovšem stojí až v horní části obce, a tak cyklista, který jede od Vltavy, tak se docela našlape. Já jsem například v polovině kopce sesednul z kola a šel nahoru pěšky.

Když jsem se vrátil zpět dolů k Vltavě pokračoval jsem po cyklostezce dál na Husinec, kde začíná další z vltavských meandrů. A kde se také opět nalézá několik romantických skalisek.

Cyklostezka mne dovedla až do Řeže. Až sem se mi jelo celkem v pohodě. Dostal jsem se k Ústavu jadrného výzkumu. Tady se pokud vím, nalézají i dva menší jadrné reaktory. Ale jsou pod kontrolou, takže nemusím míst strach, že by tu zrovna něco bouchlo.

Vybouchlo mi tu však něco jiného. Cyklostezka. Po tomto břehu Vltavy se prý už jet nedá. A tak jsem zde potkal další dva cyklisty, starší manželský pár, který mne informoval, že se musí přejet řeka přes most a dál se dá jet jen po cestě podél trati. Není divu, že jsem v duchu nadával. Ale zvládl jsem to. Přejel Vltavu, na nádraží podešel železniční trať a pak po docela hrbolaté cestě dorazil až do Libčic nad Vltavou.

Libčice nad Vltavou jsou menší město, o nichž však první písemná zmínka pochází již z roku 993 (vláda Boleslava II.). Tak jen doufám, že si to tehdy lidi moc nepletli s jiným podobně znějícím místem, s Libicemi nad Cidlinou, které jen o dva roky později dopadly tak, jak dopady (viz reportáž z mého výletu „Na inline bruslích z Nymburka do Libice“. Nalézá se zde například kaplička z roku 1901.

Nebo dva kostely. Například gotický kostel Sv. Bartoloměje a nebo tento evangelický kostel postavený v 60. letech 19. století v historizujícím slohu.

To, že jsem musel objíždět Vltavu po druhém břehu, mělo ještě jedno úskalí. Potřeboval jsem se nějak dostat zpět na pravý břeh. Jediná možnost však je přívoz. Nevadí, tak alespoň bude nějaké další dobrodružství. Svezu se nejen na kole, ale i na lodičce. Bál jsem se jedné věci, abych tam nečekal moc dlouho, protože vím, že mám před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Naštěstí přívoz jel asi jen za pět minut, a tak jsem nalodil. A společně se mnou i ti dva cyklisti, se kterými jsem se potkal už v Řeži. A pak ještě skupina dětí, která se vracela z poutě v Libčičích.

Odtud jsem pokračoval dál po Vltavské cyklostezce. Dojel jsem do obce Chvatěruby. Zde se nalézá zajímavá stavba, a to zřícenina zámku. Samotný zámek byl postaven v 16. století na místě původního hradu. V 18. století ho pak nechal jeho majitel Karel Voračický  přistavět. Jenomže se při stavbě moc zadlužil a nedokončil ji. Navíc začal zanedbávat i samotný zámek. A tak se postupně zřítila střecha a zámek skončil opuštěný.

Bylo poledne, a tak jsem začal hledat, kde si koupit něco k jídlu. Podle cyklostezky je poměrně dost občerstvení, ale všude prodávají jen jídlo typu hamburgrů či párků nebo klobás. Jenomže já jsem se chtěl pořádně naobědvat. To jsem konečně našel v jednom sportovním areálu kousek za Chvatěrubami, kde jsem se naobědval.  Nedaleko za restaurací vede přes Vltavu další železniční most, tentokrát na trati z Kralup nad Vltavou. A tak jsem se pokusil udělat další obdobnou netypickou fotku s cyklistickým nádechem. A výsledek si můžete prohlédnout.

Konečně jsem se dostal do Kralup nad Vltavou. Místa, které bylo také osídleno od pravěku. Na zdejším vrcholu Hostibejku dokonce stály do začátku 20. století menhiry, které svým tvarem připomínaly lidské postavy. Potom bohužel zmizely (zdroj KPUFO: Album megalitických památek, Kralupy n. Vlt.). První zmínka o Kralupech je z roku 1253, kdy je král Václav I. daroval křížovníkům s červenou hvězdou. Zajímavé, že ještě v polovině 19. století to byla osada s pouhými 27 domy, avšak jejich rozvoj přišel s postavením železnice. Je zda například most T.G. Masaryka přes Vltavu, jenž byl postavený v letech 1926-28. Já jsem se však přes řeku dostal po sousední lávce pro pěší.

A nebo novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava z roku 1895.

Projel jsem se na chvíli po městě a namířil si to pak po levém břehu Vltavy, po červené turistické značce směr Nelahozeves. Cestou mě však také překvapily tyto pískovcové skalní útvary, které tu vytváří i několik jeskyněk. A co víc, jedna z nich je dokonce napojena do zdejšího železničního tunelu.

A tak pomalu přijíždím pod zámek Nelahozeves. Nejstarší písemná zpráva o Nelahozevsi je z roku 1352 (vláda Karla IV.).

Ovšem do historie se tato obec zapsala dvěma místy. Jednak zámkem, kam ale půjdu za chvíli. A pak tím, že se jedná o rodiště asi nejslavnějšího českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Ten se zde narodil 8. září 1841 v domě zdejšího řezníka a hostinského Františka Dvořáka. V tomto domě je dnes zřízeno Muzeum Antonína Dvořáka.

Později v něm jeho učitel odhalil mimořádný hudební talent a mladý Antonín se naučil hrát na housle, klavír a varhany. A v dospělosti, to už určitě víte, se stal slavným hudebním skladatelem, Mezi jeho nejznámější díla, která zkomponoval, je například opera Rusalka, Symfonie Z Nového světa (neboli Novosvětská) a mnoho dalších.  

A pak jsem se vydal k zámku. To je pozdně renesanční stavba ze 16. století. Nádherné jsou například sgrafita, která zdobí zdejší fasádu. Stavbu započal Florián Gryspek z Gryspachu. Jeho neteř stavbu prodala roku 1623 Polyxeně z Lobkowic a od té doby, s výjimkou let 1950-93, patří zámek rodu Lobkowicům. Zaparkoval jsem si kolo na nádvoří a šel jsem se po něm projít. Když jsem si to tu vše nafotil, sedl jsem na kolo a pokračoval dál.

Vydal jsem se po cyklotrase směrem k dalšímu nedalekému zámku, k Veltrusům. Opět jsem musel přejet Vltavu na protější břeh. Pro přejezd cyklistů tu slouží ocelový most postavený na zdejším splavu. Když přes něj jedete, tak jeho ocelová kostra  není jen ze strany, ale dokonce i nahoře. A to na Vás působí velice zajímavě.

A zanedlouho vjíždím do zámeckého parku ve Veltrusech. Ještě dřív, než dojedu k samotnému zámku, tak po mé pravé straně se nalétá jedna ze zdejších romantických staveb, a to Laudonův pavilon. Podobných staveb je park plný. Bohužel čas mne tlačí, a tak si můžu prohlédnout jen některé.

Konečně jsem přijel k zámecké bráně. Zaparkoval kolo a šel si prohlédnout okolí zámku. Zámek jako takový je dílem vrcholného baroka z první poloviny 18. století. Pro Václava Antonína Chotka ho vystavěl pražský architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi. Chotkové zámek vlastnili až do toku 1945. V současné době ho spravuje Národní památkový ústav. Pohromou pro něj byly povodně v roce 2002, kdy zde byla poničená značná část parku. Zámek proto v současné době prochází generální rekonstrukcí a standardní prohlídky by měly být zpřístupněny od roku 2014.

V současné době je možné si prohlídnout probíhající výstavy, dále historický skleník. A jako momentálního cyklistu mne zaujaly cykloprohlídky zámeckým parkem s průvodcem. Bohužel už bylo moc odpoledne, a tak už se všechny cykloprodky konaly. Ale stejně bych asi nemohl. Ještě mám  totiž před sebou do Mělníka dost kilometrů, a tak budu pokračovat dál.

Se zámeckým parkem jsem se pak rozloučil u sfingy na mostě.

A pokračoval kolem červeného mlýna ve Všestudech.

Cyklotrasa teď vede po okresních silnicích, po nichž téměř nich nejezdí. A tak cesta je v pohodě. Projel jsem Dušníky nad Vltavou, Dědibaby a Křivousy, až jsem přijel do další vesnice se zajímavým názvem, a to Bukol. Je zde kaple sv. Bartoloměje. Když jsem jí míjel, všiml jsem si, že nad ní krouží hejno špačků. Taková hejna jsem viděl u vinic na jižní Moravě. Hejno špačků vypadá doslova jako včelí roj nebo dokonce mrak. V tom jsem si vzpomněl, že kolem Mělníka je také vinařská oblast. Takže jsou i tady. A navíc se mi ho podařilo i vyfotit.

A vyrazil jsem dál. A zanedlouho přijel do Zálezlic. První písemná zmínka o Zálezlicích pochází z roku 1300 (vláda Václava II.). Bohužel další letopočty, a to 2002 a 2013, už pro tuto obec, tak radostné nejsou. V těchto letech se doslova staly symbolem povodňových vln, které se přehnaly přes Čechy. Na návsi tu stojí symbolicky pomalovaná autobusová zastávka, na které jsou kromě ryb a vodníků vyznačeny rysky, kam při obou povodních dosahovala voda.

Za Zálezlicemi cyklostezka pokračuje přes Vltavu. Ovšem přejít se nedá jinak než přes speciální most zdejšího teplovodu. Takže nezbývá nic jiného, než sestoupit s kola, pak si ho vzít pěkně na rameno a po třech ramenech schodiště takto vyjít nahoru.

Tam pak most přejít a na druhé straně stejným způsobem sejít opět dolů.

Pak jsem okrajem přejel obec Vrbno a projel Vrbenskými tůněmi.

A zanedlouho jsem už byl na mělnickém zdymadle zdejšího plavebního kanálu, odkud je nádherný výhled na Mělník.

A pak už jen pár šlápnutí do pedálu a jsem v Hoříně. V Hoříně je opět velice staré osídlení. Například u nedalekých Brozánek i zde býval kdysi pravěký menhir. Jenomže majitel zdejšího domku si z něj před časem udělal lavičku, která však už dnes neexistuje. A byly zde nalezeny zbytky vypíchané keramiky (zdroj KPUFO: Album megalitických památek, Hořín - Brozánky).

Také se tu nalézá barokní zámek rodu Lobkowiců, který stejně jako ve Veltrusech zbudoval v letech 1696 pražský architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi.

A konečně jsem v Mělníku. Opět si musím vzít kolo na rameno a vystoupat po něm na most přes Labe, přes který se dostanu na druhou stranu.

Území dnešního Mělníka bylo osídleno už od neolitu. V této oblasti se dokonce odehrávají i některé romány Eduarda Štorcha. V 9. a 10. století je pak centrem slovanského kmene Pšovanů. Jejich hradiště „Pšov“ se nachází v místě současného zámku. Samotné město vzniklo ve 13. století. Zámek je původně středověký hrad, ke kterému bylo v 16. století přistavěno severní křídlo a v 17. století jižní křídlo.

Je odtud také nádherný výhled na soutok Labe s Vltavou. Jako zajímavost se uvádí to, že ačkoliv je tu Vltava prokazatelně mohutnější a má delší tok od pramene než Labe, tak se řeka po soutoku jmenuje podle  té druhé z nich. Jako důvod se obvykle udává, že pramen Labe se nalézá výš, než pramen Vltavy.

A tak mi zbývá se už jen dostat na nádraží a počkat na vlak. Měl jsem najitý jeden přímý spoj do Prahy, ale ten mi vzhledem k náročnosti dnešní trasy (65 kolometrů) už ujel. Tak zhruba za tři čtvrtě hodiny jede další spoj na Všetaty s přestupem na Prahu. Musím jen doufat, že mne tam s jízdním kolem pustí. Naštěstí to dopadlo dobře a dostal jsem se pořádku domů. Jsem rád, že jsem to zvládl. A ujel toho na kole skoro tolik kilometrů, jako na svém předchozím cyklistickém výletě Na kole podél Labe. Opět jsem toho viděl hodně, a to určitě i víc, než kdyby se někdo rozhodl tuto trasu projet například autem. A navíc ten sportovní výkon a při něm shozené kilogramy jsou jistě k nezaplacení.

Použité zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku 

foto: Libor Čermák

Související reportáže z dalších výletů:

65: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku