Pěší výlet v okolí Nižboru

S hezkým počasí vždy zatoužím si vyrazit do přírody, kde je mi dobře. Tentokrát jsem se rozhodl zavítat k Berounce a projít se trasou, po jejíž větší části jsem ještě neputoval.

A tak jsem v Praze nastoupil na vlak. Jel jsem s ním do Berouna, kde jsem přestoupil na motorák, který mne odvezl do Zbečna.  Mimochodem, tady jsem byl přesně před rokem, kdy jsem tu započal můj tehdejší výlet, a to, Pěší túru po Křivoklátsku.

Opět jsem přešel zbečenský Masarykův most, který byl vystavěn v letech 1924-25. Avšak na rozdíl od Pěší túry po Křivoklátsku jsem za ním tentokrát odbočil doprava, na červenou turistickou značku.

Stoupal jsem do kopce a po mé pravé straně jednak tekla Berounka.

A také se tam nalézalo několik šiškami bohatě obalených smrků, které tak stály za vyfocení.

A tak jsem vystoupl až k „Masarykově babyce, zdejšímu památnému stromu.

A tam se nalézá stejnojmenná, tedy Masarykova vyhlídka na Berounku. Když se z ní díváte, máte pocit, jako kdyby řeka přímo zatékala do kopce pod vámi. Je to samozřejmě jen klam, protože Berounka přímo pod kopcem zatáčí do ostré zatáčky, jež odtud už není vidět.

A za chvíli jsem dorazil až do vesničky Sýkořice. První záznam o této obci pochází z roku 1581 (vláda Rudolfa II.). Nalézá se zde například kaplička sv. Jana Nepomuského.

Přešel jsem ještě chatovou osadu Lulákův Dolík, kde jsou docela malebné chaty.

A pak jsem se už ponořil do hlubokých lesů Křivoklátska.

Narazil jsem tu například na památný Břetislavův dub, u kterého byl podle legendy zabit v roce 1100 český kníže Břetislav II. Za touto vraždou stál tenkrát pravděpodobně rod Vršovců.

A tak jsem se po červené značce dostal až k chatám pod Skalkou, kde je odbočka na zříceninu hradu Jinčov.  Podle mého názoru je to jedna z těch méně známějších zřícenin ve Středočeském kraji. Přesto se jedná o jeden z nejmenších královských hradů u nás. Nalézá se na skalním ostrohu nad meandrem potoka Vůznice.

Není však známo, kdy byl hrad založen. Ví se, že existoval už ve 14. století. Archeologické nálezy poukazují na to, že hrad nejpravděpodobněji mohl založit král Václav II. I přesto, že se honosil titulem „královský hrad“, pravděpodobně plnil jen úlohu loveckého hrádku. Další zajímavost se váže k jeho názvu. Nalezl jsem několik různých jeho jmen, jako Jinčov, Jenčov, Jeničov. Je to pravděpodobně odvozeno od krále Jana Lucemburského. A tak se to dá přeložit jako „Janův hrad“. V průběhu věků měl hrad též názvy Gencžov (17. století) nebo Ginčov (19. století). V 17. století však už byl uváděn jako pustý.

Dochovalo se i několik pověstí. Například pověst o strašidle jménem Bublisák. Je to údajně duch jednoho ze zdejších pánů, do kterého se zamilovala jedna z místních víl. On ji však nechtěl, a tak mu víla připravila kouzelný lektvar a pán se tak proměnil ve strašidlo. Kdo se s ním však setká, musí se vyvarovat zlých slov.

Hrad jsem si prohlédl a ze svých fotografií připravil fotoblog „Zřícenina hradu“ Jinčov. Ovšem jak dál? Chci jít směr Nižbor. Měl jsem naplánováno, že se vydám cestou kolem potoka Vůznice, jenž teče stejnojmennou přírodní rezervací. Avšak u hradu Jinčov mne zaskočila podivná cedule, kde na tuto cestu byl jak zákaz vjezdu cyklistů, tak dokonce i zákaz vstupu pěších. Co to? Číhá tam snad na turisty nějaké nebezpečí? Vrátil jsem se k chatám, a jeden ze zdejších chatařů mě informoval, že tam žádné nebezpečí nehrozí, a že tam lidi chodí úplně normálně. Mám se vrátit k hradu? A nebo to zkusit po silnici? Když jsem přišel na silnici, zjisti jsem, že do Nižboru je to až sedm kilometrů. A to bych měl jít dokonce po docela frekventované silnici. Naštěstí zde byla i hájovna, kde jsem potkal lidi, kteří mi poradili, ať tím údolím Vůznice klidně jdu a že tam žádné nebezpečí určitě nehrozí. Dokonce mi poradili, jak tam sejít, abych se nemusel vracet.

A tak jsem je poslechl. Na cestě, kterou jsem scházel do údolí, už naštěstí žádný zákaz nebyl. A tak jsem se do údolí Vůznice opět úspěšně dostal. A přitom si říkám, že ta chůze po silnici by byla určitě nebezpečnější, než cesta tudy. A tak jsem se vydal po šest kilometrů dlouhé cestě, kde ale není žádné značení. Ale vím, že když se budu držet toku potoka, měl by mne dovézt až k Nižbru. A skutečně kromě jednoho spadlého stromu přes cestu tu skutečně nebylo nic, co by jen cestu trochu znesnadňovalo, proto jsem nad nepochopitelnou cedulí celou dobu kroutil hlavou. A přitom jsem fotil celé údolí Vůznice a pár fotografií zde přikládám, aby i ti, kteří se té cedule u hradu zalekli, alespoň věděli, jak to tady vypadá.

Šel jsem kolem potoka, a pak jsem narazil na soutok s dalším potokem

A je tu i několik malebných jezírek.

A tak jsem se v poledne dostal až do Nižboru, kde jsem si došel na oběd. A po něm pak přešel most přes Berounku. Opět jsem se ocitl v místech, kudy jsem už na některém ze svých výletů šel. Bylo to před třemi roky, kdy jsem zde ukončoval svůj výlet „Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum“. Nižbor je totiž také známý tím, že obdobně jako například Kouřim se nalézá přímo na 50. rovnoběžce severní šířky.  A kupodivu i zde se nalézá významné pravěké hradiště, v tomto případě keltské oppidum Stradonice (viz můj článek Prastará místa v Česku na tajuplných souřadnicích“. Souvislost je ještě o to tajemnější tím, že leží přímo na průsečíku s 14. stupněm východní délky. A stejně tak Kouřim s 15. stupněm severní šířky. Domnívám se proto, že tyto dvě pravěké hradiště nebyla umístěna náhodně.  

V Nižboru jsem se napojil na další červenou turistickou značku, která mne dovedla až k nižborskému zámku. Je odtud nádherný výhled na Berounku a na celé město.

Byl to původně gotický hrad založený Přemyslem Otakarem II. V 18. století ho přestavěli na barokní zámek. Dovnitř jsem se tentokrát nepodíval. Jednak proto, že už jsem tady byl (viz „Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum“) a jednak proto, že na konci března tu ještě nebylo otevřeno. Ale vevnitř mají nádhernou expozici o Keltech. K zámku se vztahuje i několik pověstí. Například o přízraku černě oděného muže, což byl údajně ukrutný majitel zdejšího zámku, jenž své oběti házel do řeky. Dále by se tu měl například zjevovat duch zabitého písaře.

A pak jsem pokračoval po turistické značce nejprve kolem polozbořené stodoly.

Lesem jsem se dostal až na vyhlídku Čerchov (nezaměňovat ze stejnojmennou horou v Českém lese). Z této skalnaté vyhlídky je opět nádherný výhled na Berounku a chaty kolem ní.

Když už jsem u chat, nesmím zapomenout ani na to, že se tu nalézá i několik, chatových či dokonce trampských osad.

Ukazatel mluví například o Jitřence a nebo trampské osadě Červánek.

A tak jsem prošel zdejší chatové osady. A pak se ocitl jsem opět dole u Berounky, tentokrát u obce Zloukovice, do nichž mne přivítala kovárna v tomto historickém roubeném statku.

První zmínka o Žloukovicích pochází z roku 1357, tedy ze stejného roku, jako byl v založen Karlův most v Praze. Tady je však zdejší dominantou jiný most, a to železniční ocelový.

Hezká je i zdejší kaplička.

Měl jsem však ještě asi hodinu čas, než mi z vlakové zastávky jel vlak, se kterým jsem se chtěl vrátit. A tak jsem se tady prošel jednak kolem řeky.

A pak i přes samotný most, kudy vede i lávka pro pěší, z níž je hezký výhled na řeku.

Nádherně jsem se dnes prošel jarní přírodou. Pro člověka je takovýto výlet občas skutečně nutný, protože v přírodě si odpočine a přijde i na jiné myšlenky. Proto vyzývám i své čtenáře. Když je hezké počasí, neváhejte a jděte do přírody. A určitě tam stejně jako já, zažijete i nejedno zajímavé dobrodružství.

Použitá zdroje: wikipedie, místní informační tabule

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.jencov.estranky.cz    

použitá mapa: www.mapy.cz

 

Reportáže z dalších výletů

72: Pěší výlet po Říčansku

71: Pěší výlet po severním okraji Prahy

70: Pěší výlet kolem Kouřimi

69: Výlet Prahou z Holešovic na Petřín

68: Pěšky z Pyšel do Mirošovic

67: Pěší výlet kolem Prčice

66: Pěší výlet po stopách sochaře Levého

65: Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

64: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

1-57: výlety a tramping