Díky, pane Foglare, za Rychlé šípy

Snad nejznámější klukovská pětice, Rychlé šípy, právě dnes slaví 75. výročí vydání prvního příběhu. Jejich autor - Jaroslav Folglar dokázal jimi něco neuvěřitelného. Něco, co se podařilo zopakovat jen málokomu.

Celý fenomén začal právě před 75 lety, v nelehkých dobách druhé republiky, 17. prosince 1938, kdy se v časopisu „Mladý hlasatel objevil první komixový příběh o Rychlých šípech. Brzy na to pak vyšly další příběhy. Chlapci a děvčata si je tak oblíbili, že chtěli zažívat podobná dobrodružství, jako tito neohrožená hrdinové. Díky tomu začaly vznikat kluby Mladého hlasatele, jejichž počet se vyšplhal až ke 20 tisícům. Zrodil se fenomén, který dosud neměl obdoby. Nejen že mládež si oblíbila Rychlé Šípy a četla je. Ona si z nich dokonce vzala i příklad. Pan Foglar postupně napsal i tři knížky věnované Rychlým Šípům (Záhadu hlavovému, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta). A nejen to. Dohromady napsal na třicet knížek, pět příruček pro práci s mládeží, patnáct kreslených seriálů a mnoho dalšího. Kromě toho se celý život věnoval i práci z mládeží, kde byl znám pod přezdívkou Jestřáb. A tak to nebyl jen spisovatel, byl to i pedagog. Ale nejen obyčejný pedagog. Podle mne to byl náš největší tzv. „pedagog  volného času“ 20. století. Aby někdo dokázal dostat tisíce dětí ke knížkám a současně je tím nadchnout pro smysluplné trávení volného času po vzoru hrdinů jeho knížek, to se od jeho dob zatím nepovedlo ještě nikomu.

Bylo to na začátku 90. let, kdy díky Rychlým šípům jsem dokonce začal číst knížky i já. Předtím jsem jako kluk toho přečetl strašně málo. Kdo ví, zda vůbec něco. Ale když začaly znovu vycházet příběhy Rychlých šípů, včetně „stínadelské trilogie“, přečetl jsem je doslova jedním dechem. Přes ně jsem se dostal k Hochům od Bobří řeky a k dalším jeho knížkám. A díky tomu všemu jsem také začal toužit po dobrodružstvích, což došlo až tak daleko, že dnes mám svůj turistický oddíl. Za tyto všechny vzory Jaroslavu Foglarovi děkuji především.

Zkrátka a dobře Jaroslav Foglar se stal fenoménem, jakého bychom potřebovali i dnes. A to možná ještě víc, než před 75 lety. Dnešní děti totiž dobrodružství téměř neznají. A ani se čtením to u nich tak úplně slavné není. Proto jsem přesvědčený, že nějaký nový Jaroslav Foglar by byl potřebí. Za těch 75 let svět sice trochu pokročil, ale i tak jsem přesvědčen, že i dnes se dají nalézt témata, která by děti oslovila podobně jako tenkrát příběhy Rychlých Šípů, a která by je vrátila zpět k touze po dobrodružství, a to nejen virtuálním. Ta témata existují a není jich málo. Já sám pár takových typů mám, a to včetně možných příběhů u sebe v šuplíku. Jsem přesvědčen, kdyby Jaroslav Foglar tvořil dnes, určitě by tato témata využil. Všimnou si jich i dnešní možní Foglarovy pokračovatelé?      

Doporučuji též: http://www.stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10001010-den-kdy-poprve-vysly-rychle-sipy

Tehdejší Mladý hlasatel na internetu: http://mladyhlasatel.moxo.cz

Související články:

Adventní kalendář: foglarovská předvánoční tradice

Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara

Můj podzim ve znamení foglarovek

Proč jsem se zapojil do „Skautského šátkového dne“

Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů

Mají se děti do skauta přijímat na základě víry či nevíry v Boha?

Proč jsem jako dítě neměl rád tělocvik, ale pohyb ano

Reportáže z mých výletů, kde jsem připomněl Jaroslava Foglara:

Pěší výlet podzimní Prahou

Předjarní cesta Prokopským údolím

Krajem kolem Foglarovy Sluneční zátoky