Mají se děti do skauta přijímat na základě víry či nevíry v Boha?

Jedenáctiletého George Pratta z anglického Radocku nevzali do skauta. Proč? Z toho důvodu, že nevěří v Boha. Co si jako vedoucí dětských kroužků o tomto případu myslím?

Nedávno se na veřejnost dostal případ z anglického Radstocku, kde se tento jedenáctiletý hoch rozhodl vstoupit do skautského oddílu. Výborně! jsem toho názoru, že každé dítě, které místo vysedávání u televize,  počítačů a lenošivých požitků chce podnikat na výlety, poznávat kraj a zažívat dobrodružství v přírodě, je třeba podpořit. Ale ouha. V britském skautském slibu je přísahá, že bude“ sloužit Bohu“. Ale, co když je dotyčný ateista? Viz článek „Chlapce nevzali do skauta, nevěří totiž v Boha“ na novinkách.cz.

V článku je citováno sdělení britské skautské organizace, pro niž je víra důležitou součástí zdejšího skautského hnutí více než sto let. Dobře, tehdy to zřejmě nějaký smysl mělo. Ale teď jsme v 21. století. A co by mělo být hlavním posláním skautů a podobných oddílů dnes? Především to, aby děti měly kladný vztah k přátelství mezi kamarády, k dobrodružství a pohybu na čerstvém vzduchu, k poznávání své vlasti a aby dotyčný se uměl pohybovat v přírodě. Děti nám tloustnou, protože doma holdují nejrůznějším debilizátorům a málo se hýbou. A tak by výlety do přírody mohly tento nešvar alespoň trochu zmírnit. Zda se však někdo přitom chce ještě modlit nebo ne, to je podle mne záležitost každého jedince.

Když se na tento případ podívám svýma očima, očima vedoucího turistického oddílu, je mi chlapce upřímně líto. A to i přesto, že já svůj oddíl vedu pod Salesiánským hnutím mládeže (křesťanským občanským sdružením) a současně se i považuji za věřícího člověka. Kdybych se měl zaměřit pouze na děti, které jsou věřící, tak u nás v České republice je situace taková, že bych svůj oddíl asi v životě nenaplnil. Poslání skautských a turistických oddílů by v první řadě mělo vést děti ke vztahu přírodě a dobrým vztahům mezi ostatními, a to bez ohledu na to, zda je věřící nebo ne. A tak je dobře, že u nás v České republice takový skauting (narozdíl od toho uvedeného) máme. A funguje to. A navíc si zde děti můžou vybrat i z jiných obdobně zaměřených oddílů, působícími pod jinými organizacemi (viz třeba my).

A mně je navíc to, jestli je nějaké dítě věřící nebo ne, naprosto šumafuk. Naopak jako vedoucí dětských kroužků mám takovou zásadu, že ač je mé náboženské či i politické přesvědčení jakékoliv, svým svěřencům je v žádném případě vnucovat nehodlám. Ať si zkrátka postupem času udělají názor svůj.

Jsou to právě skautské a turistické oddíly, které by dětem měly dát co nejpestřejší škálu aktivit. Když dítě chodí na modeláře, pravděpodobně se dá čekat, že se tam bude věnovat stavění modelů vláčků či letadel. Když chodí na kytaru, hlavní náplň kursu bude výuka hry a tento báječný strunný nástroj. Když někdo chodí na fotbal, pravděpodobně se tam hlavně bude věnovat kopání do míče. Ale v turisťáku a ve skautu se však může věnovat nejrůznějším aktivitám. Od her v klubovně, přes hry v přírodě, rukodělné činnosti, učení tábornických dovedností, zpívání písniček, outdoorové sporty a mnoho dalšího. Schválně, kolik je jiných druhů volnočasových aktivit, které obsáhnou tak širokou oblast jako skaut či turisťáky?

I přesto, že tyto aktivity mají tak široký záběr, statisticky je známé, že o něj má zájem asi třináct procent dětské populace (vycházím z údajů publikace „Já chci do oddílu“, vydané v roce 2012 Národním institutem dětí a mládeže MŠMT). To sice není málo, ale ani to není hodně. To protože v současné době mezi dětmi vedou jiné druhy kroužků. Například sportovní (69 procent) nebo umělecké (45 procent). Proto jsem toho názoru, že eliminovat nějakým způsobem nováčky při nabírání do oddílů, které mají zájem stát se jeho členy, je v současné době naprosto kontraproduktivní. Něco jiného to bylo ve 40. a v 60. letech, kdy skautské oddíly čelily obrovskému zájmu. A tak si hold vybíraly. Na tento účel použily různé „nováčkovské zkoušky“, kterými prošli ti nejlepší. Ale dnes? Ač nejsem členem skauta, vím že se dělají nováčkovské zkoušky stále. A dokonce i já pro své nováčky dělám takovou vstupní zkoušku. Nikoliv však kvůli eliminaci dětí, ale pro jakýsi její symbolický význam. A tak jí zpravidla udělá každý. Dneska musíme být rádi, že při výběru mezi tak širokou nabídkou volnočasových aktivit má o nás někdo vůbec zájem! A to, zda dítě do oddílu patří nebo ne, by si mělo rozhodovat víceméně samo. Pokud se tam nehodí, tak ho to tam zpravidla nebaví a pak do oddílu přestane chodit. Ale pokud se pro tuto činnost hodí, tak u ní pak vydrží i několik let a pak třeba i pokračuje jako instruktor či vedoucí.   

Naštěstí však každý oddíl je jiný, protože jiný je i každý vedoucí. Takže pokud ho vede někdo, kdo nějaké dítě do svého oddílu nevezme, tak je samozřejmě možné se přihlásit do jiného obdobného oddílu, kde třeba bude úplně jiný vedoucí, jenž si bude vážit každého, kdo o jeho práci bude mít zájem. A toto bych doporučoval i tomuto anglickému chlapci. Najdi si takový oddíl, kde ti bude dobře. A hlavně pokračuj ve svém chvályhodné zálibě dál!

Zdroj: http://www.novinky.cz/koktejl/282127-chlapce-nevzali-do-skauta-neveri-totiz-v-boha.html

Související články.

Proč jsem jako dítě neměl rád tělocvik, ale pohyb ano

Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů

Proč jsem se zapojil do „Skautského šátkového dne

Jak lze učit děti poznávání ohňů

Poslání dětských turistických oddílů

Rubrika tábornictví a turistika