Pěší výlet po Říčansku

Teplý konec února mne vyprovokoval k tomu , že jsem se vydal letos na další pěší túru. Tentokrát jsem zvolil Říčansko, kde je také k vidění spoustu zajímavých věcí. 

A tak jsem nasedl na vlak a vystoupil z něj v Říčanech. Od kdy byly osídleny? Zřejmě už někdy od pravěku. Byly zde nalezeny stopy po neolitických zemědělcích, po Keltech, zbytky železářských pecí z doby římské a hroby prvních Slovanů. Také se zde křížily dvě významné stezky, jednak linecká solná a pak východní. První písemná zmínka je z roku 1289 (vláda Václava II). Dnes by se toto město svojí rozlohou i počtem obyvatel dalo přirovnat k menšímu okresnímu městu. Však také v první části 20. století svůj okres Říčany skutečně měly. Dnes patří do okresu Praha-východ.

Z památek je zajímavý například mariánský sloup na Masarykově náměstí.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla tamtéž.

A zřícenina říčanského hradu.  A tak jsem se na hrad vydal. Šel jsem z říčanského Masarykova náměstí. Vydal se po jižní části od mariánského sloupu kolem kostela sv. Petra a Pavla až na samý konec náměstí. Zde z něj odbočuje menší ulička, která mne dovedla až na zříceninu.

Pověst o založení hradu říká, že už v roce 748 se prý udála bitva mezi knížetem Nezamyslem a kouřimským knížetem o meze dvora říčanského. Kníže Nezamysl zvítězil a za odměnu Říčany daroval hejtmanovi, který v boji vedl jeho vojsko. Samotný hrad byl ale postaven až ve 13. století. Jeho stavitelem byl Ondřej z Všechrom, nevyšší komoří krále Přemysla Otakara II. Stal se tak zakladatelem rodu pánů z Říčan. Sídlil zde také zemský sudí Oldřich z Říčan a po něm jeho syn, jenž hrad předal svému příbuznému Jimramovi z Průhonic. Jejich další potomek Diviš z Průhonic byl odpůrcem husitů. A tak husiti hrad oblehli a dobili. I když tu ještě nějakou dobu zůstali, tak v roce 1544 je hrad uváděn jako pustý.

Dnes o majestátnosti středověkého hradu svědčí jen zbytky věže a dvou stěn z paláce. Protože mnohé detaily jsou vidět ještě dnes, například detaily gotických okenních oblouků z trojlisty kružeb ve vrcholech nebo zbytky křížové klenby, svědčí to o mimořádně kvalitní práci tehdejších stavitelů . Fotografií jsem tu pořídil mnohem víc, a tak jsem z nich udělal speciální fotoblog  „Říčanský hrad“.

Když jsem si ho prohlédl, vydal jsem se po „Mikešově cestě“. To má však jedno úskalí, protože tato turistická cesta je značena směrem do Říčan, ale nikoliv z Říčan. Ovšem já se považuji za zkušeného turistu, a tak jsem si i s tímto problémem poradil. Nejprve jsem prošel kolem koupaliště Marvánek.

A poté konečně vešel do přírody. Tady jsem například nalezl jednu namalovanou ceduli, jako radu pro lidi. Vyfotil jsem si ji a z výchovných důvodů tuto fotografii přidávám i sem.

Prošel jsem kolem soustavy rybníků, která mne dovedla až k menší chatové osadě.

Došel jsem tak až k železničnímu mostu, za nimž jsem se dostal do lesa. Například toto malé ptačí hnízdečko už svědčí o blížícím se jaru.

Lesem jsem se pomalu blížil ke Světicím a přitom jsem narazil na tuto hájovnu.Ta dnes slouží jako terénní základna říčanského muzea, kde se připravují výukové programy jak pro mateřské a základní školy, tak pro veřejnost.

Zdobí ho tu srub s ohništěm, dále konstrukce na indiánské teepee, dřevěná soška slovanského božstva a dřevěné prolejzačky.

Prošel jsem okrajem Světic a po silnici jsem dorazil až do Tehova. První písemná zmínka pochází z roku 1309. To ale není zdaleka všechno, protože už koncem 12. století, tu byl založen hrad, mezi jehož vlastníky patřili i například Jan Roháč z Dubé nebo Zikmund Lucemburský. Od polovičky 16. století se však uváděl už jako zpustlý a dnes po něm prakticky nic nezůstalo. Z památek je v Tehově k vidění hlavně kostel sv. Jana Křtitele, založený  ve 2. polovině 14. století.

V Tehově jsem se napojil na zelenou turistickou značku, která mne vedla po celou další část dnešního výletu. Došel jsem po ní nejprve na okraj lesa, kde už v roce 1931 vznikla trampská osada Hajdaláci.

Lesem jsem pokračoval dál, a to na rozcestí v Jedlici, u kterého se nalézá menší lesní jezírko. Před časem jsem tudy jel i na běžkách (viz Ladovým krajem na běžkách), a tak můžete porovnat, jak to tady vypadá v zimě zapadané sněhem i teď v předjaří.

U něj je odpočinkové místo a u nedalekého stromu jsem narazil na takovéto hezké lesní stavbičky, které si zde zřejmě postavily nějaké šikovné děti. (viz Dětská lesní galerie).

Lesem jsem pokračoval až do Svojetic, kde jsem si nejprve došel na oběd do restaurace u hřiště. A pak Jsem pokračoval dál. První písemná zmínka o Svojeticích je z roku 1407 (vláda Václava IV.).

Dnešní návštěvník Svojetic si tu však bude tak trochu připadat jako ve westernu, neboť je zde hned několik rančů, zaměřených hlavně na koňské ježdění.

Z všechny jmenujeme například Dolton ranch, Durango a nebo El Paso.

Když jsem opustil Svojetice, vstoupil jsem opět do nádherného lesa, tentokrát do národní přírodní rezervace Voděradských bučin.  Celková její rozloha je cca 660 hektarů a je tvořena hlavně buky (odtud bučina). Ale naleznou se zde i duby, habry, sem tam i osika, lípa či bříza a další stromy.

U cesty jsem tu narazil i na velice pěkný přístřešek postavený z větví. Dle velikosti soudím, že jeho autory budou opět nejspíš nějaké děti. Jako vedoucí dětského turistického oddílu musím tuto jejich práci pochválit, neboť podle mého názoru to byl dobrý nápad, jak ho postavit. Jeho autoři se našli dvojitý strom a před něj zapíchli větev ve tvaru vidlice. Strom s vidlicí spojili další větví, tou hřebenovou.  A z dalších větviček už postavili střechu. Nic složitého, ale nápaditého.

A pak jsem pokračoval dál a sestoupil jsem do údolí Zvánovického potoka.

A tady jsem se dostal na jedno z těch záhadnějších míst Středočeského kraje. Šel jsem podél tohoto potoka dolů až k hlavní silnici ze Zvánovic na Černé Voděrady. A V korytě pod zdejším rekreačním objektem se nalézají pravidelné kruhové válce. Jsou různě vysoké a jejich průměr se pohybuje od 90 do 120 cm. Mnozí archeologové říkají, že jsou to zbytky po středověké výrobě mlýnských kamenů. Kameny zde prý měly zůstat na místě, neboť mlynář, který si je objednal, za ně údajně nezaplatil. Tomu však odporuje fakt, že kruhové kameny nemají žádný náznak otvoru pro případnou osu, která by jím měla otáčet. A proto mnozí badatelé přišli s myšlenkou, zda se tu v dávných dobách náhodou nemohl nalézat pohanský chrám se sloupy tvaru válce. Všechno jsem opět vyfotografoval a z toho všechno udělal fotoblog s názvem „Za tajemstvím Zvánovického potoka“

Ale to není všechno, trochu jsem se tu prošel, protože kolem na stráni kopce Kobyla, která se nalézá nad korytem, jsou další skalní útvary, například skála s touto jeskyňkou, která podle zbytků ohniště slouží i k úkrytu dnešních trampů.

A aby tajuplnosti nebylo málo, na horní plošině kopce je k vidění tato kamenná sestava, které se říká „Čertova hlava“. Kromě toho by se tu někde ještě měl nalézat rozlomený kamenný válec a balvan s prohlubní vypadající jako pohanské obětiště. Ale tato místa se mi zatím nepodařilo ještě nalézt. Ani v těchto místech nejsem teď poprvé. Už někdy v druhé půlce 90. let, jsem tu byl na výletě s rodiči a v roce 2010 jsem tudy podnikl „Pěší túru po Jevansku, málo známém kraji trampů“. Tehdy jsem tu byl ale v letě, ale to je většina koryta zarostlá, a tak válce nejsou moc vidět.

A tak jsem pokračoval dál po zelené turistické značce, chatovými osadami Borka a Dolina.

Pokračoval jsem po cestě dalším lesem, tentokrát na svahu kopce Karkoška. A k mému překvapení jsem tu narazil na zbytky sněhu! Nevím, kde se tu vzaly, když sněhu letos moc nebylo a ten poslední roztál asi před měsícem.

Prošel jsem další chatovou oblastí, tentokrát s názvem Havírna.

Až jsem se dostal do svého dnešního cíle, obce Hradec. Její největší dominantou je rybník Propast.

Na výlety jsem sem jezdíval s rodiči už jako dítě. A už od tehdy mám toto místo spojené především s chatou ve tvaru hrádku, která tomuto místu dominuje a která se nachází na protějším břehu rybníka.

Dnes se rozrostla o přístavek s gotickými okny (mimochodem odlitými z betonu).

A hned vedle ní se nalézá další hezká chata ozdobená jihomoravskými malovanými vzory.

Protože už byl večer, vydal jsem se na autobusovou zastávku. Přitom jsem si ještě vyfotil večerní rybník Propast a šel čekat na autobus. Opět mám v nohách cca 20 kilometrů, takže jsem se opět krásně prošel.      

Zdroj informací: wikipedie, místní informační tabule

Novák J.A.: Hory a kopce opředené tajemstvím, Alpres, Frýdek-Místek, 2013

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mzvanovice/zvanovice.htm

http://www.ricansko.info/clanky/ricansky-hrad-a-jeho-stredoveka-tajemstvi

Foto: Libor Čermák

Použitá mapa: www.mapy.cz

 

Reportáže z dalších výletů

71: Pěší výlet po severním okraji Prahy

70: Pěší výlet kolem Kouřimi

69: Výlet Prahou z Holešovic na Petřín

68: Pěšky z Pyšel do Mirošovic

67: Pěší výlet kolem Prčice

66: Pěší výlet po stopách sochaře Levého

65: Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

64: Výlet za zlatem do Zlatých hor

63: Horská túra přes Dlouhé stráně

62: Pěší túra kolem Rejvízu

61. Horská túra z Pradědu na Červenohorské sedlo

60. Pěšky z Lipové do Jeseníka

59: Pěší výlet podél Sázavy

58: Na inline bruslích z Nymburka do Libice

1-57: výlety a tramping