Bezrouškový cyklovýlet do Mnichovic a zpět

Komu podobně jako mně vadí roušky na výletech apod, tomu doporučuji cyklovýlety. Například včera jsem podnikl cyklovýlet z Uhříněvse přes Říčany po nové cyklostezce do Mnichovic a zpět. A zažil jsem i něco z Josefa Lady a Mikeše.

A tak jsem osedlal své dva a třicet let staré silniční pánské kolo Liberta, na záda batoh, na hlavu přilbu a na oči brýle, a to nejen abych na cestu lépe viděl. Ale také proto, že jsem přesvědčený, že brýlemi se dokážu ochránit před viry lépe než nějakou rouškou, neboť ve sklech nejsou na rozdíl od kusu hadru žádné a ani mikroskopické otvory, kterými by ty breberky prolezly. To proto, že jak jsem slyšel, virus se prý dokáže do těla dostat i očima.

Z Uhříněvsi jsem to vzal kolem rybníku Vodice, kde zrovna probíhaly rybářské závody.

Pak jsem se vydal přes Prknovku do Kolovrat. A hle! I tam zrovna probíhaly také rybářské závody.

Když jsem dorazil za Kolovraty, tak tam začíná (nebo končí) nově zbudovaná cyklostezka, která vede až do Mnichovic. Podle ukazatele to tam je nějakých 14 kilometrů.

Tady je odpočívadlo se hřištěm na 50 rovnoběžce. Už jsem se o tomto stupni severní šířky zmínil i v reportáži z mého loňského výletu, viz "Pěší výlet z Říčan přes Škvorec do Koloděj".

Tady u Říčan pozor, je zde jednosměrný most se zúžením.

A chvíli po něm prkenný povrch.

Mlýnský rybník v Říčanech.

Teď jsem se dostal až pod Říčanský hrad. Pověst o založení hradu říká, že už v roce 748 se prý udála bitva mezi knížetem Nezamyslem a kouřimským knížetem o meze dvora říčanského. Kníže Nezamysl zvítězil a za odměnu Říčany daroval hejtmanovi, který v boji vedl jeho vojsko. Samotný hrad byl ale postaven až ve 13. století. Jeho stavitelem byl Ondřej z Všechrom, nevyšší komoří krále Přemysla Otakara II. Stal se tak zakladatelem rodu pánů z Říčan. Sídlil zde také zemský sudí Oldřich z Říčan a po něm jeho syn, jenž hrad předal svému příbuznému Jimramovi z Průhonic. Jejich další potomek Diviš z Průhonic byl odpůrcem husitů. A tak husiti hrad oblehli a dobili. I když tu ještě nějakou dobu zůstali, tak v roce 1544 je hrad uváděn jako pustý. Dnes o majestátnosti středověkého hradu svědčí jen zbytky věže a dvou stěn z paláce. Protože mnohé detaily jsou vidět ještě dnes, například detaily gotických okenních oblouků s trojlisty kružeb ve vrcholech nebo zbytky křížové klenby, svědčí to o mimořádně kvalitní práci tehdejších stavitelů. Viz též můj speciální fotoblog „Říčanský hrad“ a reportáž z výletu "Pěší výlet po Říčansku".

Přejel jsem hlavní silnici a vydal jsem se po cyklostezce směrem k Marvánku. A tady jsem narazil na skautskou klubovnu říčanských skautů. Nevím, zda jste o tom slyšeli, ale minulý týden ji zničil požár. Což je teď na začátku nového školního roku hodně nepříjemná záležitost. Sice zde staví klubovnu novou, ale ta bude hotová prý nejdřív za rok. Viz https://www.skaut-ricany.cz/blog/2020-09-03-skautska-klubovna-v-ricanech-vyhorela. A tak říčanským skautům přejme, ať zde skautská činnost pokračuje, jak nejlépe to jde, a to i přes tuto nepříjemnost.

Rybník Marvánek

Další hezké odpočívadlo, tentokrát s názvem "Ladova ves". Můžeme zde viděl milíř a ladovské informační tabule ke každému ročnímu období. Například i návod, jak se plete pomlázka.

Právě projíždím Světicemi. Tady je třeba se připravit na pořádné stoupání.

A po cca 40metrovém výšlapu si každý cyklista zaslouží odpočinout například na tomto odpočívadle mezi Světicema, Stránčicema a Všestarama.

Kamenný kříž u Všestar.

Všestary. První písemná zmínka je z roku 1371.

Zajímavostí Všestar je i tento smírčí kámen z červeného pískovce a s vytesaným křížem. připomíná tragickou událost z roku 1585, kdy v pondělí před sv. Karlem se ožralý krčmář, když se vrátil domů a pohádal se se svojí ženou, tak pak do ní vrazil oštěp a zabil ji. A podle tehdejších trestů tak musel zhotovit tento kámen.

Ze Všestar je docela dlouhý sjezd dolů až k říčce Mnichovce.

Když jsem dorazil do Mnichovic, uvědomil jsem si, že je zrovna svátek Panny Marie. A protože v Mnichovicích je kostel zasvěcený narození Panny Marie, konala se zde právě mariánská pouť. Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ano příběh z knížky o kocouru Mikešovi od Josefa Lady. Akorát toho Pašíka s frkačkou nebo kocoura Mikeše na houpačce a ani jejich trakař jsem tu neviděl. (viz https://www.youtube.com/watch?v=zVJMG8FMft0).

V Mnichovicích jsem si došel na oběd. A pak...

...po stejné stezce zpět domů.

A i na ní jsem několik málo fotografií ještě udělal.

A překvapilo mne, že i teď bylo docela dost lidí na kolovratském koupališti.

Ujel jsem na kole celkem asi 35 kilometrů. A protože jsem nepoužíval žádnou MHD ani vlak, na oběd jsem si zašel na předzahrádku a vše jsem zažil pod pěknou modrou oblohou, tak žádná rouška pro mne na tomto výletě neexistovala. Vše jsem to zvládl bez ní, tak jako všechny ostatní výlety v mém dosavadním 42letém životě.

Další mé cyklovýlety:

Na třicet let starém kole podél Berounky

Na třicet let starém kole podél Vltavy

Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic

Na kole podél Jizery

Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

Na kole podél Labe

Páťa a kolo Zláťa (seriál)