Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na kole podél Labe

Letos jsem ke svým výletů použil už čtvrtý dopravní prostředek. Po běžkách, nohách, inline bruslích jsem zvolil jízdní kolo a vydal se vlakem do Neratovic. A odtud jsem na něm našlapal více jak 60 kilometrů. Kam jsem se vydal?

Neratovice. Město na Labi. Mimochodem je to jeden z cípů tzv. Řípské hvězdy, kterou jsem před časem objevil ve významných místech, které jsou hexagonálně umístění kolem pověstmi opředené hory Říp, viz můj článek „Tajemství hvězdných hor“. Vystoupil jsem z vlaku, nasedl na své kolo a vydal se směrem k řece.

Je to asi jen měsíc, co tu protekla povodeň. Tak jsem ze všeho nejvíc byl zvědavý, zda se tu už dá nějak projet. Potřeboval jsem se dostat na druhý břeh řeky. Naštěstí možnost přechodu dává zdejší železniční most, a tak jsem ho využil a přes něj přejel na druhou stranu. A právě tudy vede polabská cyklotrasa. Tady je dost kamenitá. A tak jsem alespoň ocenil, že jsem si s sebou vzal horské kolo. Je pravda, že jsem zamýšlel, že si sebou vezmu silniční Libertu, kterou mi rodiče pořídili, když jsem byl ještě dítě a kterou jsem si nedávno nechal zrekonstruovat (viz Příběh jízdního kola). Ale když jsem viděl tu cestu, byl jsem rád, že jsem si vzal svého Autora-Mystica. S tím to přece půjde lépe. A tak jsem jel.

Jo a ještě něco. Ačkoliv to u mne moc není zvykem, tak jsem si tentokrát vzal I brýle na dálku. Když už je jednou mám, tak proč bych je nevyužil. Alespoň bude člověk vidět jasně. A těch mušek je tu u řeky také docela dost. Sice už mi už v životě byly brýle předepsány několikrát, a to z nějakých důvodů i jako dítěti (ve čtyřech, v devíti letech a pak od 20 let do dálky). Ale nikdy jsem to s jejich nošením nijak moc nepřeháněl. V dětství téměř vůbec, neboť jsem v tomto směru byl asi hloupý. A to mi tenkrát prý i slušely. Zda mi sluší i teď, to můžete posoudit z fotografií.

Nejprve jsem projel Mlékojedy, kde jsem si vyfotil zdejší kapli. Když už jsem zde, musím se zmínit ještě o jedné geometrické zvláštnosti, na kterou jsem před časem narazil. Toto místo totiž leží na jedné přímce, a to společně s dalšími místy, které se nazývají obdobně. Linie začíná právě tady v Mlékojedech u Neratovic, pak protne Masojedy, Kozojedy, Konojedy na Kolínsku a končí v Mrchojedech u Sázavy (tam kde se nalézá zajímavý kámen viz Tajemství kamenného muže z Mrchojed. Vše za sebou, jako korálky na niti. Abyste viděli, že si nic nevymýšlím, připravil jsem k této problematice i speciální googlemapu, kde se o tom můžete sami přesvědčit. 

Cesta mne pak zavedla zpět k řece, kde jsem na jejím druhém břehu minul zámek Lobkovice. Je to zámek z 16. století, nyní bohužel nepřístupný. Ale pobýval tu například i František Palacký.

Jak jsem jel, najednou mě překvapilo, že i tady u řeky Labe jsem narazil na trampskou osadu. Sice jsem o její historii nic na internetu nenašel, ale je tady příjemné prostředí.  Nachází se zde dřevěný rozcestník na zdejší chaty, název osady T.O. Jiřina a také na dřevě vyrytá „prosba lesa“ a „desatero rybáře“.

Jak jsem jel dál, dokonce mi cestu překřížilo menší stádo jakýchsi okrasných kachen. A tak jsem si je vyfotografoval.

Na Labi je i mnoho jezů a zdymadel. Tento je například u Kostelce nad Labem.

U Borku mne ovšem cesta odvedla od řeky. Projel jsem vesnici, pak les a nakonec jsem se ocitl na druhé straně Staré Boleslavi.

Sem jsem se zrovna moc dostat nechtěl. Tady jsem totiž byl právě před týdnem, viz článek „Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi“. Přál jsem jet pořád kolem Labe. Ale když už jsem tady, alespoň jsem se od jedné zdejší paní nechal vyfotit před zdejším chrámem Nanebevzetí Panny Marie, tam kde uchovávají Paládium země české, viz zmíněný článek. A tak přemýšlím, co jsem vám ještě o tomto kostelu minule neřekl. Už vím. Kromě toho, že zde mají tento cenný poklad, tak ve chrámu je také uchovávána relikvie blahoslaveného Karla Habsburského. Nevím, zda to víte, ale poslední habsburský císař Karel I. byl 3. října 2004 prohlášen papežem Janem Pavlem II. za blahoslaveného (předstupeň svatosti). Byl takto uctěn za to, že křesťanskou církev stavěl před každé své politické rozhodnutí a že byl vnímám i jako mírotvůrce během 1. světové války. Mimochodem ve Staré Boleslavi prodělal vojenský výcvik, a tak měl k tomuto místu zvláštní vztah.

Ze Staré Boleslavi jsem se musel opět vrátit zpět k řece, abych se napojil zpět na cyklotrasu. Jenomže po hlavní silnici tu jezdí jedno autizno za druhým, jak říkám autům, když mne na kole nebo na bruslích zavede stezka na silnici, kde jezdí auta. A tak jsem se tudy na kole moc neodvážil. Místo toho jsem hold šel pěšky. Projel jsem kolem brandýského zámku a nedaleko něj najel na pohodlnou cyklostezku č. 0019.

Je tu i příjemná asfaltka, kde jsem kromě cyklistů potkával i děti na inline bruslích. Projel jsem Lázně-Toušeň, kde se nalézá důležitý bod na toku řeky Labe. Tady se totiž do něj vlévá řeka Jizera. Tento soutok jsem si samozřejmě nemohl nevyfotit.

Konečně jsem dojel do Čelákovic. Toto město bylo osídlené už v době kamenné. V ranném středověku tu vzniklo nejprve hradiště, na němž v 10. století vznikla dřevěná tvrz, která byla kolem roku 1300 nahrazena stavbou kamennou. Záhadology nejvíc vzrušuje skutečnost, že zde byly nalezeny hroby s protivampýristickými zásahy, což evokuje možnou existenci upírů (viz hroby s protivampýrskými zásahy na kpufo.cz). Tady jsem si došel na oběd. Restaurace se nalézá na náměstí nedaleko novobarokní radnice z roku 1911.

Nalézá se zde také románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na přelomu 12.-13. století.

A kromě toho se tu nachází i základní kámen polabské cyklistické stezky.

Další zajímavou obcí na polabské cyklotrase jsou Sedlčánky, o nichž první záznam pochází z let 1178. Nalézá se zde například i tato kaplička.

A poté jsem zavítal do středočeského Přerova nad Labem. Myslím si, že nejen díky skanzenu tu na člověka dýchne pohádková atmosféra. Zdejší místo bylo osídlené už od pravěku. Například Přerovská hůra na svých svazích i vrcholu ukrývá osídlení staré nejméně několik tisíciletí. Objeveno zde bylo i keltské a slovanské hradiště. Podle staré pověsti si na ní vystavěl hrad jeden zlý šlechtic, jenž tu přepadával kupce a pocestné. Jednoho dne ho vojsko chytilo a zavřelo do sudu, do něhož byly zatlučeny dlouhé kovové hřeby. A sud spustilo dolu ze stráně, přičemž muž zahynul strašnou smrtí. Jiná pověst vypráví o ohnivém drakovi, který přes kopec přelétával.

Zdejší renesanční zámek byl přestavěn v 2. polovině 16. století z vodní tvrze ze 14. století. Zámek má tvar pravidelného čtyřúhelníku o stranách 45 x 45 metrů. Za povšimnutí jistě stojí i nádherná sgrafita na jeho fasádě.

A asi nejznámější část Přerova nad Labem je zdejší skanzen. Jeho historie se začala psát už v roce 1900. To tehdy zdejší majitel zámku, arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský zakoupil zdejší Staročeskou chalupu a udělal v ní expozici o životě v Polabí.

V roce 1967 na něj navázalo Polabské muzeum, kdy u této chalupy založilo záchranný skanzen polabské lidové architektury. A tak se sem začaly přenášet skvosty lidové architektury z okolí, kterým by jinak hrozil zánik. Já jsem si samozřejmě celý skanzen prošel. A přitom kolo jsem mohl mít zaparkované přímo v jeho areálu.  A kromě toho jsem tu nafotil i svůj fotoblog Pohádkový Přerov nad Labem.

Když jsem si prohlédl Přerov nad Labem, pokračoval jsem dál. Ještě jsem měl před sebou pořádný kus cesty, který jsem si předsevzal ušlapat na kole. Mým dalším cílem bylo tak trochu tajuplné místo, a to menhir u Hradíšťka. Měl jsem strach, abych ho našel, neboť zelená turistická trasa odbočuje od Labe asi půl kilometrů před ním. Ale naštěstí kolem něj vede cyklotrasa. Asi 80centimetrový menhir se nalézá asi 100 metrů od Labe v menším lesíku. A naštěstí k němu ukazuje i šipka. A tak se dá nalézt v pohodě.

Jaký byl symbol tohoto kamene? O tom se jen diskutuje. Buď to mohl být styčný bod mezi územím Zličanů, Slavníkovců a územím Přemyslovců. Nebo to mohl být trojmezní kámen, kde se střetávaly hranice přemyslovských celků (župy kouřimské, župy vyšehradské a župy  boleslavské. Asi nejznámější teorie hovoří o tom, že to mohl být skutečně pravěký menhir a byl využíván keltskými druidy. A ještě je zde zmínka, že to mohlo být navigační zařízení pro voraře. Osobně tedy dávám přednost menhiru. Mimochodem nalézá se na stejné zeměpisné šířce, jako již zmíněné pravěké hradiště na Přerovské hůře. Že by to mělo nějakou souvislost? Další zajímavost jsem nalezl v Labyrintu tajemna od Martina Stejskala, kde se píše, že společně s menhirem nalezeným u Libenic na Kutnohorsku tvoří slunovratovou linii. Menhir jsem si samozřejmě vyfotil a pokračoval do Kerska.

Kersko je velice zajímavá obec, a to z několika důvodů. Jednak proto, že se nalézá celá v lese. Ale to by asi nebylo tak důležité, jako kdyby tu neměl chatu spisovatel Bohumil Hrabal. Jak známo, tak například jeho Slavnosti sněženek se odehrávají tady a tady se dokonce i natáčel stejnojmenný film podle tohoto námětu. A uprostřed obce tu je tu minerální pramen sv. Josefa. Mezi místními lidmi je velice oblíbený, neboť jsem tu byl jen pár minut a během té doby se tu vystřídalo několik lidí, kteří si ho nalévali do petláhví. Jednoho z nich jsem poprosil, aby mne tu vyfotografoval, jak ho ochutnávám. A samozřejmě musím pochválit, neboť je výborný.

Potom jsem opět nasedl na své kolo a jel do nedaleké obce Hradíštko. První zmínka o obci je již z roku 1088  (období panování Vratislava II.) a tak jsem si vyfotografoval i zdejší kapli.

A pak jsem se opět vrátil k Labi a pokračoval například kolem jezu v Kostomlátkách.

Odtud je to jen kousek do obce Písty. To je obec o níž je první písemná zmínka z roku 1338 (vláda Jana Lucemburského). A podle nápisu na zdejší hasičské zbrojnici tu zrovna slavili 120 let zdejších hasičů.

Ovšem nejzajímavější přírodní památkou je zdejší písečný přesyp. Je to významný geologický útvar, který je pozůstatkem písečných přesypů, které se v Polabí vytvořily během čtvrtohorních dob ledových. Je to úžasná, dalo by se říci „česká poušť“, ke které se dá dostat po červené turistické značce. Z návsi v pístech je to asi jen 400 metrů. Samozřejmě, že jsem si něco takového nemohl nechat ujít. A tak jsem se k přesypu vydal. Kolo jsem zaparkoval na okraji a pak se po přesypu prošel. Je to velice zajímavé místo, Dokonce jsem tu viděl i několik postavených hradů z písku, které tu nejspíš vytvořily zdejší děti. No řekněte, pokud máte za vesnicí takovéto obří pískoviště, že byste ho nevyužili?

A tak jsem se z Pístů vydal na poslední etapu svého cyklistického výletu, do Nymburka. Ještě jsem projel kolem zdejší rotundy, kde je nápis: „Duše sv. smiluj se nad námi“.  A pak se vydal do Nymburka. 

Projel jsem například kolem nymburského pivovaru, kde se od roku 1895 vyrábí známé postřižinské pivo, opět velice spojené s dílem spisovatele Bohumila Hrabala.

A aby tomu nebylo mále nedaleko pivovaru se nalézá i vila rodiny Hrabalových.

A také tzv. Hrabalovo posezení, což je defacto umělecké dílo ve tvaru stolu se třemi vyřezávanými kočkami.

Ale to jsem už byl v Nymburku. Cesta tu opět vede kolem Labe.

Já jsem jel až do parku, kde jsem Labe překonal po zdejším jezu.

Nymburk jako takové vděčí za své založení králi Přemyslu Otakaru II. Charakteristické je zejména městské opevnění budované za vlády Václava II. Bohužel z původních hradeb se dochovaly jen zbytky, a to hlavně díky požáru z roku 1838. Ty hradby, které jsou tu dnes k vidění, je romantizující rekonstrukce z let 1905-09, kterou provedl architekt Ludvík Lábler. Ale i tak jsou tyto hradby dodnes používány jako vděčná kulisa k mnoha filmům. Asi nejznámějším filmem, který se tu natáčel, byly Tři veteráni. Myslím si, že se každému jistě vybaví ono království, kde mají líné pavouky, líné obyvatele a krále, který krade. Tak to bylo právě natáčeno zde.

Já jsem se odtud vydal rovnou na nádraží. Než přijel vlak, tak jsem si tam dal ještě večeři. Ale to není to hlavní. Nejdůležitější je to, že po dnešním dnu mám v pedálech našlapáno více jak 60 kilometrů. A tak se mi honí hlavou to, zda by to náhodou nestačilo na nějakého cyklistického bobříka. A pokud ne, tak hold ještě musím trénovat. Nejdůležitější ovšem je, že mám dobrý pocit z toho, že jsem dokázal udělat nějaký pořádný sportovní výkon. A co víc! Tolik zajímavých míst, které jsem dnes navštívil, tolik se toho nikdy nestačilo najet, ani když se s rodinou jezdilo na výlety autem. Zkrátka a dobře, díky jízdní kolo, že jsi bylo někdy vynalezeno.

Použité zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.prerovnl.cz

 

použitá mapa: www.mapy.cz

foto: Libor Čermák

 

Související reportáže z dalších výletů:

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping

fotoblog: Pohádkový Přerov nad Labem

Autor: Libor Čermák | středa 10.7.2013 18:38 | karma článku: 20,73 | přečteno: 2031x
  • Další články autora

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma: 8,51 | Přečteno: 148x | Poezie a próza

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma: 7,58 | Přečteno: 230x | Poezie a próza

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma: 6,39 | Přečteno: 177x | Poezie a próza

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma: 8,77 | Přečteno: 186x | Poezie a próza

Libor Čermák

U Petroglyfů Tří řek

Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.

5.3.2023 v 7:47 | Karma: 9,88 | Přečteno: 202x | Poezie a próza

Libor Čermák

Proč jsem přestal fandit politickým ideologiím

A to nejen nějakým těm mnou vybraným, čím bych se stal antiixxxistou, ale všem. Schválně, už jste se někdy zkusili zamyslet nad tím, co že vlastně mají všechny politické ideologie současnosti společného?

10.2.2023 v 7:20 | Karma: 26,09 | Přečteno: 599x | Politika

Libor Čermák

Vzhůru do Nového Mexika

Sci-fi western "Cesta za tajemnou čelenkou" naše přátele zavede do Nového Mexika, které musí procestovat celé až téměř na sever. A i tam zažijí mnoho tajuplných až záhadných dobrodružství.

4.2.2023 v 7:07 | Karma: 7,11 | Přečteno: 152x | Poezie a próza

Libor Čermák

Vytušil J. Verne i Bermudský trojúhelník?

O spisovateli J. Vernovi se říká, že ve svých knihách napsaných v 19. století předpověděl celou řadu vynálezů běžně používaných až ve stoletím 20. A tak bych se dnes zamyslel nad jeho příběhem Vynález zkázy.

15.1.2023 v 8:24 | Karma: 17,06 | Přečteno: 390x | Věda

Libor Čermák

Jak to, že jsi tam neudělal žádné postavy tmavé pleti?

Nedávno jsem pro děti z mých kroužků udělal deskovou hru. Doplnil jsem ji i figurkami. Co mne ale během hry zaskočilo, byla poznámka jednoho dítěte. „Libore, proč jsi tam neudělal žádného černocha? To jsi rasista?"

13.1.2023 v 9:53 | Karma: 38,72 | Přečteno: 1200x | Společnost

Libor Čermák

Kandidáty pražské kavárny vždy jen přecházím a nevolím

Vždy, když jsou nějaké volby, tak ty kandidáty, které kandidují nebo je podporují strany tzv. pražské kavárny, tak je vždy přejdu a nevolím je. Jedním z důvodů je například to, jaký mají postoj k otázce tzv. "pravdy a hodnot."

12.1.2023 v 10:23 | Karma: 36,53 | Přečteno: 1183x | Politika

Libor Čermák

Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

Dnes začíná můj nový seriál ze žánru sci-fi western. „Cesta za tajemnou čelenkou“, kde se budete setkávat s mladým kovbojem Tomem a jeho indiánským kamarádem Tokakuou. A nejen s nimi, ale i se záhadnými a tajuplnými úkazy.

1.1.2023 v 11:51 | Karma: 7,07 | Přečteno: 213x | Poezie a próza

Libor Čermák

Letní Vánoce Páti a Zláti

Dnes na Štědrý den bych sem dal další vánoční pokračování mého cyklisticko - cestovatelského seriálu pro děti a mládež "Páťa a kolo Zláťa". Tentokrát se vydáme do Orlických hor do dělostřeleckých pevností a k pohyblivému betlému.

24.12.2022 v 6:24 | Karma: 10,02 | Přečteno: 131x | Cestování

Libor Čermák

Zásadně vyjmenovávám třináct planet sluneční soustavy. Propadl bych také u dětí?

To byla zase aféra. Jeden z kandidátů na prezidenta před dětmi špatně vyjmenoval planety sluneční soustavy. Kdyby se ale zeptali mně, já bych jim planet vyjmenoval rovnou třináct. A je mi jedno, zda se jim to bude líbit nebo ne.

20.12.2022 v 6:20 | Karma: 34,40 | Přečteno: 1186x | Společnost

Libor Čermák

Záhadné tajemství českých vulkánů

Komorní hůrka, Říp, Bezděz, Zebín a další. To jsou místa, která spojují dvě věci. Jednak to jsou hory sopečného původu a pak se k nim vážou lidové pověsti, které odkazují na skutečný původ těchto hor a předhonily tak i vědce.

6.12.2022 v 9:45 | Karma: 16,37 | Přečteno: 537x | Věda

Libor Čermák

Používal někdo v dávnověku podobné zeměpisné souřadnice jako my?

Zajímavost, která mě v poslední době fascinuje, se nazývá 50. rovnoběžka. U nás v Česku na ni můžeme vysledovat velmi zajímavé archeologické lokality, které se navíc nalézají poblíž křížení s významnými poledníky. Co to?

1.10.2022 v 10:36 | Karma: 22,77 | Přečteno: 1631x | Věda

Libor Čermák

Páťa a Zláťa ve Foglarově ráji Sluneční zátoky

Dnes bych pokračoval se svým seriálem "Páťa a kolo Zláťa". Teď bude naše přátelé čekat folglarovské dobrodružství u Sázavy v okolí Ledče nad Sázavou. Co tam asi vše zažijí?

22.9.2022 v 9:45 | Karma: 10,37 | Přečteno: 234x | Poezie a próza

Libor Čermák

Prezidentský kandidát: "Chci bojovat proti populismu". Já: "Takže vlastně proti lidem?"

Každou chvíli mi na FB vyběhne placená propagace nějakého prezidentského kandidáta, který se chce stavět proti tzv. populismu. A co si mám o takovém kandidátovi, který se bije do hrudi, že bude bojovat s populismem, myslet?

20.8.2022 v 16:25 | Karma: 31,16 | Přečteno: 701x | Politika

Libor Čermák

Cesta do okolí Miličína za Foglarem a záhadami

Dnes bych vám chtěl vyprávět o své cestě na Českou Sibiř, kde jsem navštívil bývalé tábořiště Pražské Dvojky a město Miličín, kterému se přezdívá český Roswell, neboť se k němu váže mnoho záhad, včetně pozorování UFO.

16.8.2022 v 11:04 | Karma: 17,30 | Přečteno: 537x | Cestování

Libor Čermák

Z politického slovníku bych rád zrušil slovo "Elita"

To proto, že pojem "elita" zkrátka a dobře vyvolává pocit nadřazenosti někoho nad někým. A já jsem na jakékoliv nadřazenecké ideologie byl vždy velmi alergický.

14.8.2022 v 8:13 | Karma: 23,66 | Přečteno: 448x | Politika

Libor Čermák

Nad naším městem bylo pozorováno UFO

Událost, o které chci psát se stala před necelým měsícem, lidé tu pozorovali letět cosi, o čem nevěděli, co to je. Své pozorování dali na FB. Ale, jak se k tomu postavili někteří další jedinci, nad tím lze jen rozum stát.

12.8.2022 v 7:38 | Karma: 16,93 | Přečteno: 617x | Věda
  • Počet článků 2384
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1899x
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám