Pěší túra do „Záporna“

Západně od Prahy se nalézá Kladno. Ovšem, víte kde by se nalézalo tzv. „Záporno?“ Tedy místo na opačné straně Prahy? A právě tam jsem se vydal na další ze svých pěších túr.

V časopisu „Turista“, který vydává Klub českých turistů, jsem se jednou dozvěděl, že tzv. „Záporno“by se  mělo nalézat někde v okolí městečka Škvorec. Jiný můj známý mi zas před časem říkal, že si se svými přáteli našli tzv. „Zápono“ u vesničky Kozojedy poblíž Kostelce nad Černými lesy. Mně osobně to vyšlo tak někam mezi tyto dvě místa. Ale domnívám se, že vzhledem k tomu, že město Kladno, je docela rozlehlé, pravdu máme v podstatě všichni. A právě do těchto míst jsem si udělal další svojí túru.

Využil jsem krásného jarního počasí a vyrazil jsem na další pěší výlet. Autobusem jsem dojel do Kozojed, což je z Prahy asi půl hodiny. Ten, kdo čte můj blog (článek Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů), ví že jsem tady už jednou byl na svých výpravách za historií českého trampingu. Ovšem nyní chci pokračovat dále podél toku Šembery.

A tak jsem podél starého románského kostela sv. Martina sešel k říčce Šembeře, a to opět přímo do trampské osady Colorado. Ta v tomto romantickém údolí vznikla ve 20. letech 20. století. Začalo to tak, že sem kolem roku (jak vyplývá z tohoto odkazu)  1925 nejprve pronikli stanaři z Vršovic. Přespávali pod širákem, pod skalními převisy nebo pod stany. V roce 1929 zde vznikly první chaty jako Unalaska, Staré Ohio a nebo Kansas, a tak se tomuto místu začalo říkat i údolí Kansasu. Dnes se v celém údolí Šembery nalézá zhruba na 270 chat a srubů. Vede tudy turistická značka, po které  jsem se vydal i já. Co však tady každého zaujme, jsou vyřezávaní vodníci a zvířátka, který lemují zdejší potoky.

Pokud projdeme celou osadou, ocitneme se skutečně v pravé divočině. Tu představuje kamenitá říčka Šembera prokusující se zalesněným údolím. A celé to vyvolává dojem, jako bychom byli někde na Šumavě v okolí řeky vydry nebo v Kanadě či na Aljašce mezi zlatokopy. A tak mi to nedalo a fotil jsem ostošest. Z množství fotek těchto nádherných míst jsem usoudil, že do tohoto článku by se nevešly, a tak jsem z nich udělal speciální fotoblog s názvem „Údolí Šembery“. A tak se ni něj můžete kliknout a podívat se na dvanáct nejhezčích fotografií tohoto zajímavého zákoutí přírody. No řekněte, není to ta pravá romantika?

Chaty vznikly i tady. A tak při soutoku Šembery s Lázným potokem vznikala další trampská osada „Na Zámkách“. Od Colorada a Kansasu se zásadním způsobem liší. Zatímco v předešlé osadě, je chata na chatě, zde jsou chaty a sruby rozmístěné o něco dále od sebe v lese, a tak působí dojmem jako osamělé domy, které tu a tam lemují toto malebné kamenité údolí. I sem se nejdříve jezdilo tábořit a v roce 1929 zde vyrostly první chaty. Oblíbili si to zde zejména trampové z Holešovic a z Českého Brodu. V roce 1948 se zdejší osady spojili do tzv. „Spojených osad údolí Kozojedsjkého. Zkrátka a dobře trampingem, to tu žilo žije dodnes, o čem jsem se přesvědčil na svých dalších ujitých kilometrech, které jsem při své předloňské výpravě Pěší túra po Jevansku, málo známém kraji trampů už nestačil.

A nad tím vším zřícenina tajuplného a pověstmi opředeného hradu Šember, jež tomu tady dodávala ještě větší punc romantiky. Od té doby, co jsem tu byl předloni, se tu změnila jedna zásadní věc. Vznikla tu naučná stezka a přibyli i informační tabule, to pěkně interaktivně vyvedené. Ta u hradu Šember informuje nejen o samotném hradu, ale i o historii zdejšího trampingu. A tak připomenu, že hrad vznikl na místě pravěkého hradiště z doby bronzové a keltské. Byl postaven ve 14.století a později, za husitských válek, bohužel, jako řada ostatních zanikl. Ohniště mezi jeho ruinami dává vědět o tom, že trampové se tu občas vyskytují dodnes.

-          údajně odtud vede tajná podzemní chodba do Kostelce nad Černými lesy, ve které je dle pověsti ukryt poklad šperků a drahokamů

-          na Velký pátek se zde má zjevovat přízrak mužíčka s pytlem plných dukátů, který s nimi neustále třepe

-          ve stejný den se zde mají otevírat i na hradě ukryté poklady

-          také se tu má občas zjevovat přízrak černého kočáru taženého dvěma páry vraníků a ve kterém sedí dvě zamlklé kněžny v černém sametu

-          dle Českých pověstí od L.V. Grohmana má na severním výběžku sedávat ďábel a hrát na dudy

-          a též zde býval kámen nazvaný „Ženská“, ale má jít o zkamenělého chlapce, kterého zde lesní žínky utancovaly k smrti. Že by snad šlo o dávný menhir?

A pak jsem zde nalezl ještě jednu geometrickou zajímavost, o které se zmíním později.

A přímo pod hradem vznikla 4. listopadu 1939 další, a to „stanová osada¨Smečka“. Založili ji členové zdejšího pěveckého sboru Panikáři. Tato osada měla vlastní hymnu či pinkponkové a volejbalové družstvo. A dnes má i stránku na webu obce Doubravčice, a to na http://www.doubravcice.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=90&Itemid=82&limitstart=1, která vznikla na základě osadní kroniky.

A tak jsem sestoupil zpět dolu k říčce Šembeře. A zde jsem spatřil na louce klasický trampský srub i s ohništěm! Konečný důkaz toho, že klasický tramping žije v těchto místech i dosud. A je to dobře. Trampové přírodě nijak neubližují, naopak se snaží žít v souladu s ní. To je právě to, co modernímu člověku nejvíc schází.

Pak jsem pokračoval dál po červené turistické značce podél Šembery. Za chvíli jsem dorazil do další chatové osady. Že by další trampové? Ne, tentokrát to spíš vypadá na myslivce. Však jich tu také bylo. Jednoho jsem se zeptal, v jaké že to osadě se právě nalézám. Odpověděl mi, že v Dolánkách.

A tak jsem pokračoval stále dál. Můj dalším cíl je středověká tvrz Tuchoraz. Nejsem tu poprvé. Už jsem tu několikrát byl. S rodinu a nebo před čtyřmi lety, když jsem sem jel na kole až z Prahy (viz Příběh jízdního kola). Zkrátka na kolo nedám dopustit, a tak sem přidávám i jednu fotografii z onoho tehdejšího cyklovýletu. Tentokrát jsem tu však byl pěšky. Tvrz se nalézá na návrší nad rybníkem a její dominantou je 20 metrů vysoká gotická věž. Byla vystavěna za vlády krále Václava IV. mezi lety 1388 – 1409. Dnes je bohužel veřejnosti nepřístupná. Jak už to bývá, takové památky ukrývají i nějaké pověsti. A stejně je tomu i tady

-     V okolí se dříve údajně nalézalo víc podobných věží. Ale ty byly za švédských válek zničeny. Dochovala se jen tato tuchorazská.

- Ve sklepení věže obývají dva přízraky Bílých paní, které v čase švédských válek vycházely o půlnoci mezi Zeleným čtvrtkem a Velkým pátkem ven. Obcházeli ves a zvláštním hlasem zpívaly náboženské písně.

- Zvláštní událost se datuje k roku 1837. Uprostřed žní sem prý v kočáru přijeli dva muži. Najali se zedníka a šafáře a společně s nimi vstoupili do podkroví věže. Zde vylámali otvor a odvezli truhlu s částí starého pokladu Smiřických. Poté bylo provedeno velké pátrání, ale oba tajuplné muže se už nikdy nepodařilo nalézt.

A pak jsem i zde nalezl ještě jednu geometrickou zajímavost, o které se zmíním později.

Když jsem si udělal několik fotografií zdejší tvrze pokračoval jsem přes Vrátkov dále. Mojí další zastávkou byla obec Tismice. Tady se například nalézá zlické hradiště z 8. století, Ale také hlavně zdejší dominanta, kostel Nanebevzetí Panny Marie, což je vzácně zachovalá trojlodní románská bazilika z konce 12. století. A ani zde nejsem poprvé. V 90. letech jsem se ještě jako kluk dvakrát zúčastnil pěší pouti, kterou sem uspořádala naše farnost. Jednou jsme šli z Doubku a jednou z Mukařova. Já tentokrát jdu až z Kozojed a nejméně ještě tolik, co jsem ušel, mám předsedou. Bylo poledne. A tak, že zkusím, najít nějakou hospodu, kde se dá naobědvat. Zde nic bohužel nebylo. Ale jeden z místních lidí mi poradil, že ať jdu do sousední obce Limuzy a tam, že je dobrá restaurace. A tak jsem šel.

Je to asi dva kilometry. Turistická trasa tu sice nevede, ale okresní silnice ano. Obec Limuzy, i ta má své historické zvláštnosti. Jednak nejstarší osídlení sahá až do starší doby kamenné. Byly zde objeveny kostrové hroby a keramika z únětické kultury. Ovšem samotné založení obce mají údajně na svědomí přistěhovalci nebo uprchlíci ze severočeského kmene Lemuzů, z kterého podle pověsti pocházel i bájný oráč Přemysl Stadický. No vida, takže tu na nás dýchnou i staré české pověsti. Ze zajímavých staveb bych se rád zmínil o kapličce sv. Václava, která byla na zdejší návsi postavena roku 1869. Došel jsem si tedy na oběd a pokračoval dál.

Hned přímo nad Limuzy, směrem na Přišímasy, se totiž nalézá další z mých hlavních cílů dnešního výletu. Tím je magický vrchol Klepec, jemuž jeho tajuplnost dodává několik bizarních skalisek. Celá lokalita Klepce se skládá s několika částí. První část se skládá z jezírek, která vznikla ze zdejšího lomu.

Další část tvoří balvany, které mají dokonce své názvy: Například „Stoh slámy“, „Obří záda“ a nebo „Kamenný kočár“. Proč zrovna takto? Všechno vychází ze staré legendy, která říká, že tudy jednou jel po cestě jeden slouha s fůrou sena. Bylo po dešti a kola se bořila do bláta i když sebevíc pobízel koně. Protože byl bezradný, zavolal si čaroděje. Ten ale chtěl za svojí službu předem zaplatit. Slouha odmítl, a tak ho čaroděj proměnil i s kočárem a fůrou sena v kámen.

Největší překvapení se však nalézá zhruba o 300 metrů dále. Na okraji dalšího lesíku se totiž nalézá samotný „Zkamenělý slouha“. Tedy mohutný kamenný útvar vysoký 7 metrů, dlouhý 8 metrů a široký 3 metry. Vypadá z každé strany jinak. Z jedné strany jako skalní stěna a z jiné zas jako obří menhir. I když se jedná o pouhou skálu, i tak se domnívám, že mohla mít pro naše dávné předky nějaký magický význam. Zvlášť když víme, že u nedaleké lokalitě Limuz, jak jsem se zmínil, skutečně dávné osídlení bylo.

Kdysi dávno se mu také říkalo „Zkamenělý ovčák se stádem“, protože se kolem něj nacházela ještě skupina menších kamenů. Ty však byly bohužel použity na stavbu císařské silnice z Prahy do Kolína. Škoda, mohlo tu být o něco magičtější. Ale magicky to bude působit i jinak. Konečně se totiž dostávám k oné geometrické zajímavosti, kterou jsem slíbil čtenářům u hradu Šemberu a u tuchorazské tvrze. Tyto dvě místa totiž, společně s Klepcem, vytvoří dokonalý rovnostranný trojúhelník o straně 4,5 kilometrů. Náhoda? (zdroj mapy: www.mapy.cz )

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit, že na Klepci jsem pořídil daleko víc fotografií, než které jsem zde přiložil. Ale čtenáři mého blogu o ně nepříjdou. Vytvořil jsem totiž speciální fotoblog „Magický Klepec“, kde jsem publikoval čtrnáct nejhezčích fotografií z této lokality.

Když jsem opustil Klepec, sešel jsem do nejbližší vesnice, která mi připadá tak trošku zvláštní. Vesnice se jmenuje nejprve Skřivany. A zhruba v polovině této obce, aniž by tam bylo jakékoliv pole či jakákoliv mezera, prostě jen ulice s domy najednou Skřivany končí a začínají Přišimasy. Ty podle wikipedie vznikly spojením dokonce třech středověkých vesnic. Tou třetí jsou Horky. Dominantou obce Přišimasy je kostel Sv. Petra a Pavla.

Z Přišímas je to už jen jen pár kilometrů na nádraží do Úval. Jenomže mám ještě čas, a tak jsem se rozhodl, že navštívím ještě jednu sousední obec, a to Škvorec, mimochodem místo, o němž jsem se zmínil, že o něm v Turistovi psali jako o oněm „Zápornu“. Nalézá se tam totiž něco, co má pro mne, jako pro člověka, zajímající se o záhady, zvláštní, možná až archeoastonautický význam. Škvorec je jen dva kilometry po silnici, a tak jsem šel. Mezitím jsem překročil hranice kolínského okresu a vstoupil do okresu Praha-východ. Když jsem přišel do Škvorce, tak jsem se snažil vyhledat místní zámek. Jeho historie je zajímavá. Nejdříve tu stál škvorecký hrad, jenž byl založen ve 13. století. Pak střídal majitele, a to včetně například Marie Terezie Savojské nebo Albrechta z Valdštejna. Z hradu se stal zámek, a to s přízviskem „starý“. Naproti starého zámku byl kolem roku 1791 vybudován ještě zámek nový.

Ale zajímavé jsou i pověsti, které se k zámkům vážou.

-          Ve starém zámku se prý zjevuje Bílá paní Cafojka. Je to přízrak Marie Terezie Savojské, lidumilné kněžny a majitelky zdejšího panství

-          Ve valech pod zámkem je starý otvor, ze kterého prý údajně vede tajná podzemní chodba až do Tuklat.

-          Nejzajímavější mi připadá třetí pověst, která říká, že v komíně starého zámku prý kdysi sídlil drak. Létal nad místními zahradami a za sebou nechával ohnivou stopu.

A tak, když se zamýšlím nad touto třetí pověstí, nepřipomíná vám něco? Copak moderní letadla nedělají něco podobného? Ovšem nesmíme zapomenout, že tato pověst je jistě mnohem starší než vynález prvních letadel. A tak se ptám, zda náhodou místní lidé zde nespatřovali nějaký podivný neznámý létající objekt, jakému bychom dnes řekli UFO. A protože nevěděli, co to je a zřejmě to obdobně jako dnešní letadla vydávalo kouř či to zanechávalo kondenzační čáru, tak tomu zkrátka začali říkat „drak“. Co tomu říkáte, pane Dänikene?

Ze Škvorce jsem se rozhodl, že už půjdu do Úval na nádraží. Je to asi tři nebo čtyři kilometry, a tak bych tam za hodinu měl dojít. Vede odtud žlutá turistická značka ke sv. Donátovi a pak po červené.

Svatý Donát je barokní socha stejnojmenného světce, který žil v době 140-173 n.l. , jenž se stal křesťanským mučedníkem, a to za trestný čin opovrhování římskými bohy. Zdejší socha se nalézá v romantickém prostředí čtyř mohutných lip, starých až 220 let, které jsou v současné době ořezané, a tak působí přímo mysticky. Sochu zde uprostřed polí nechala vystavět v roce 1765 Marie Terezie Savojská, protože sv. Donát je zároveň patronem proti krupobití a škodlivé bouřce.

Když jsem sem došel, všiml jsem si, že naproti této sochy se nalézá ještě jeden strom, který však byl ozdoben pentličkami a fáborky. Co to má znamenat? Čistě náhodou jsem zde potkal jeden mladý pár, který mne informoval, že tento dub byl na první jarní den vysvěcen, a to přímo jihotibetským šamanem Očur-oolovičem (viz http://www.shamansyurt.com/index.php?id=42&p=1 ).

A k tomu ještě patří jakási mohylka, též stejně ozdobená. Hold zajímavé věci se tady v České kotlině dějí.

A tak se blížím polní cestou k Úvalům, městu, jenž je také opředeno několika místními pověstmi, které jsou až podivně podobné pověstím škvoreckým:

- ve starém zájezdním hostinci U Lva, pocházejícího z konce 18. století, se má údajně, stejně jako ve škvorečkem zámku, zjevovat Marie Terezie Savojská v podobě Bílé paní Cafojky.

- A ze dvora u Hostína má údajně vést tajná chodba. A hádejte kam. Do zvonice u kostela v Tuklatech.

A tak se ptám, zda jsou takovéto dvě dvojice obdobných pověstí jen náhoda. V úvalech jsem si ještě vyfotografoval kaskády na místních potocích, které v kombinaci s mosty vytváří jedinečné zátiší. A pak jsem si to namířil na vlak, zkrátka už je pozdní odpoledne a mne nezbývá nic jiného, než jet zpátky domů. A pak se jen těšit na nějakou další obdobnou túru.

Zdroje a použitá literatura, wikipedie, zdejší informační tabule

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.kpufo.cz/wko/wko.htm

http://www.obecskvorec.cz/mestys.htm

Související články:

Pěší túra po magických místech Kolínska

Předjarní cesta Prokopským údolím

Po stopách trampské historie