Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?

Trpasličí planety, plutoidy, transneptunická tělesa, tak všelijak se říká skupině úžasných těles nacházející se za Neptunem. Bohužel vyřazení Pluta z rodiny planet z nich udělalo jakési planety druhé kategorie. Ale co o nich vlastně víme?

porovnání velikosti největších dosud známých transneptunických těleswikipedie

Mým velkým přáním je, aby se o těchto tělesech nepsalo jen jako o něčem, co se zde někde kromě osmi planet mimochodem také vyskytuje, ale aby se význam každého takového tělesa se stal rovným velkým planetám. A také si myslím, že by vůbec nebyl žádný hřích vůči astronomii, kdybychom se všechny trpasličí planety naučili vyjmenovávat pěkně vedle Merkuru, Venuši, Zemi, Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu Nebtunu a Plutu. Ano, poslední planetu čtete správně. I přesto, že ji astronomové vyřadili z řady klasických planet (Bylo Pluto vyřazeno ze sluneční soustavy), tak já jsem na Pluto prostě zvyklý, a už se ho zde odnaučovat nehodlám. Naopak bych si přál vrýt do hlavy i … Makemake, Hauamea, Eris a možná i nějaké další. A protože si myslím, že i tato tělesa jsou nesmírně zajímavá a každé si vedle klasických osmi planet zaslouží i vlastní kapitolu v každé publikaci o astronomii, rozhodl jsem se, že je trochu mezi čtenáři svého blogu zpopularizuji a něco o nich blíže napíšu.

P l u t o

Začněme přímo u Pluta. Toho objevil v únoru 1930 tehdy mladý začínající americký astronom Clyde Tombaugh. A protože se nejdříve myslelo, že je o hodně větší, stala se z ní 9. planeta sluneční soustavy. Jak šel čas, tak se postupně přicházelo na to, že je menší. Její rovníkový průměr je 2302 km (Země má 12756 km) a hmotnost je pouze 0,002 Země. A tak bylo 24. srpna 2006 na astronomickém kongresu v Praze přeřazeno do nově vytvořené kategorie „Trpasličích planet“. Má velice zajímavou dráhu. Když je v přísluní,  tak se nalézá ve vzdálenosti 29,7 astronomických jednotek od Slunce (jedna astronomická jednotka, dále jen AU, je vzdálenost Země od Slunce). Vlastně se tak ocitá během každého svého oběhu trvajícího 248 let zhruba na nějakou dobu blíže Slunci než Neptun. Naposledy se tak stalo mezi lety 1976-1999. Velká poloosa Pluta je cca 39 AU. Když už jsme u Neptunu, existuje hypotéza, podle níž Pluto kdysi býval Neptunovým měsícem, ale při nějaké vesmírné katastrofě se dostal na samostatnou dráhu kolem Slunce. Ovšem představte si, že byste se na Pluto někdy dostali. Slunce by zde vypadalo pouze jako jasnější hvězda (asi jako Jupiter). To má za následek i to, že průměrná teplota je zde cca minus 230 stupňů celsia. Pluto má však také tři měsíce, což ho v tomto řadí na páté místo mezi tělesy ve Sluneční soustavě. Největší z nich je Charón, jehož průměr je 1212 km. Kdo umí počítat, jistě si zjistí, že tento rozměr je víc než polovička rovníkového průměru Pluta. Takovýto poměr mezi hlavním tělesem a satelitem je též ve sluneční soustavě výjimečný a dělá z Pluta vlastně dvojplanetu. Tento měsíc byl objeven v roce 1978. A v roce 2005 byly Hubbleovým  teleskopem objeveny další dva menší satelity. Mají velikost cca 130 km a byly pojmenovány Nix a Hydra. Jinak Plutem začíná tzv. Kuiperův pás těles, kde se nalézají tělesa o nejrůznějších velikostech. A patří do něj prakticky většina těles, o kterých se zmíním v následujících odstavcích.

H a u a m e a

Skutečně zvláštní těleso je trpasličí planeta Hauamea. Zvláštní je především tím, že to není klasické kulaté těleso, jak bychom čekali, ale spíš jaká si šiška. Jeho délka je necelých 2000 km, zatímco šířka asi 1000 km. Znamená to, že její delší osa je zhruba dvojnásobná té kratší. Byla objevena roku 2004, a jejím objevitelem byl tým  Michaela E. Browna z Kalifornského technologického institutu a pojmenována na počest bohyně, která je patronkou Havaje. Její oběžná doba trvá zhruba 282 let, přičemž se ve vzdálenosti od Slunce pohybuje od 35 do 52 AU. Předpokládá se také, že těleso se skládá z křemičitých minerálů. A co víc, byly již objeveny dva měsíce této trpasličí planety. Ten větší Hi´iaka má průměr 310 km a těleso oběhne za 49 dní. Menší Namaka za 18 dní. Zřejmě se jedná o úlomky z hlavního tělesa, které vznikly při nějaké vesmírné kolizi, což by též vysvětlovalo i neobvyklý tvar Hauamey.

M a k e m a k e

Tuto trpasličí planetu objevil 31. března 2005 tým amerického astronoma Michaela E. Browna z Kalifornského technologického institutu. Jeho velikost je odhadována na 1600-2000 km. Zajímavá je tím, že se hodně leskne, což si astronomové vysvětlují, že je to díky velkým zmrzlým plochám atmosféry. I Jeho dráha je zajímavá, Makemake se pohybuje po elipse, kdy nejblíže Slunci se nalézá ve vzdálenosti 39 AU a nejdále v 53 AU. Jeden oběh kolem Slunce mu trvá zhruba 310 let. Závěrem ještě krátce o jejím pojmenování. Vzhledem k tomu, že k jejímu objevení došlo krátce po Velikonocích, tak se v týmu objevitelů pro ni ujalo pracovní jméno „Easterbunny“ – „Velikonoční zajíček“. Toto označení však jako název vesmírného tělesa neprošlo. Ale nakonec mu byl přece jen dán název, který souvisí s něčím velikonočním, a to s Velikonočním ostrovem v Tichém oceánu. Makemake je zdejší bůh plodnosti a tvůrce lidstva.

E r i s

Nepamatuji si, že by někdy astronomové zažili větší pozdvižení, než v roce 2005, kdy astronom Michael E. Brown z Kalifornského technologického institutu ohlásil, že těleso 2003 UB313, které jeho tým objevil již v roce 2003 je ve skutečnosti větší než Pluto. V každém případě to znamenalo, že se budou přepisovat učebnice. Buď bude uznána právoplatná desátá planeta sluneční soustavy a nebo z ní bude vyškrtnuto Pluto. Ostatně objevení jakého si „Transpluta“ se už čekalo dlouho. Zajímavý byl i příběh pojmenování tohoto tělesa. V létě 2005 ho jeho objevitelé provizorně pojmenovali „Xena“. Též se uvažovalo o názvu Lila nebo Persephone, ale zvítězilo jméno hrdinky stejnojmenného seriálu. Dokonce i já jsem tohoto prozatímního jména využil a když jsem vymýšlel mnemotechnickou pomůcku pro učení Braillova písma (viz článek Braillovo písmo - jak se ho jednoduše naučit), tak jsem pomocnou frázi pro „X“ nazval jako „xénické přísluní“. Dal jsem to tam tak trochu i na počest objevení 10. planety sluneční soustavy. To že se o rok později vyvíjely události na pražském astronomickém kongresu trošku jinak, než jsem si přál, už na tom článku o Braillově písmu tolik nezmění. A zařazení Xeny do kategorii trpasličích planet mělo za následek i to, že jí bylo dáno nové oficiální jméno, a to Eris. To podle řecké bohyně, která je symbolem personifikace sporu a sváru, protože to bylo právě toto těleso, které vyvolalo ony spory o Plutu a jemu podobných tělesech. Ale vraťme se k samotné trpasličí planetě Eris. I když se nejdříve mluvilo až o 3000 km, nakonec byl její průměr odhadnut na cca 2400 km, což je jen o nějakých 100 km víc než Pluto. Její dráha je opět protáhlá elipsa, která se pohybuje od 38 do 98 AU a jeden její oběh trvá 557 let. A jak bylo zjištěno povrch planety je pokrytý ledem na jehož horní vrstvě se nalézá pevný metan společně s pevným dusíkem. 10. září 2005 pak byl týmem Michaela E. Browna objeven malý zhruba 100-250 km velký měsíc Disnomia, který Eris oběhne jednou za 15 dní.   

S e d n a

Toto těleso tedy zatím mezi trpasličí planety zařazeno není, ale není vyloučeno, že by se tam vzhledem ke své velikosti mohlo časem objevit. Když je mezi ně zařazen i Ceres (největší asteroid v pásu mezi Marsem a Jupiterem) s rovníkovým průměrem necelých 1000 km, Proč by se tam neměla jednou objevit i Sedna, jejíž rozměry se odhadují na 1200 – 1600 km? Toto transneptunické těleso dosahuje velikosti dvou třetin Pluta a pohybuje se výrazné excentrické oběžné dráze, kdy nejblíže je Slunci ve vzdálenosti 76 AU a nejdále ve vzdálenosti 900 AU. Její oběžná dráha je zhruba 12000 let a jedná se tak o vůbec nejdelší známou oběžnou dobu mezi všemi tělesy ve sluneční soustavě. Objevena byla opět týmem astronomů kolem Michaela E. Browna, a to dne 14. listopadu 2003. Její název je odvozen od inuitské bohyně, která vládla všem oceánům.

D a l š í   t r a n s n e p t u n i c k á   t ě l e s a

Výčet větších těles za dráhou Neptuna samozřejmě pořád není kompletní. A to proto, že bych se chtěl zmínit ještě o čtyřech tamějších, zatím objevených tělesech, které sice mají o něco menší šanci se probojovat do kategorie „trpasličí planeta“, ale pořád jsou ještě větší než dosud nejmenší uznaná trpasličí planeta – asteroid Ceres.

V první řadě je to Quaoar, objevený opět týmem astronoma Michaela E. Browna. Pojmenovaný byl podle boha –stvořitele z indiánské mytologie kmenu Tongva dne  4. června 2002. Jeho odhadovaný průměr je 1300 km. Jeho oběžná doba je 287 let, což je jen o něco málo dále než Pluto. Astronomové se domnívají že toto těleso je ze směsi kamení a ledu. A co víc, má i satelit o velikosti 100 metrů, pojmenovaný Weywot.

Pak je tu zatím nepojmenované těleso, které se vyskytuje pod označením „2002 TC_{302“. Jeho odhadovaný průměr je cca 1200 km a jeho} průměrná vzdálenost je 55 AU. Objeveno bylo v roce 2002 opět týmem Michaela E. Browna.

Třetím tělesem, o kterém bych se rád zmínil je Orkus objevený opět stejným týmem v roce 2004. Jeho oběžná dráha je svými rozměry velice podobná dráze Pluta, ale svým posazením je trochu jinak orientována v prostoru. Podobná je i oběžná doba, která činí 247 let, takže je dokonce o rok kratší než ta Plutova. A co toto těleso činí ještě zajímavější je to, že i Orkus má svůj malý satelit, nazvaný Vanth, o rozměrech cca 220 km.

A nejnověji objevené větší těleso, které bylo zjištěno v roce 2007, a to opět týmem Michaela E. Browna. Zatím také nemá žádný název. V současné době se označuje jako 2007 OR10 a jeho velkost je odhadována na 900 – 14000 km. Pohybuje se po dráze vzdálené od Slunce od 334 do 101 AU a jeho průměrná vzdálenost je 67 AU.  

Takže když to shrneme a představíme si, jak by vypadalo citování sluneční soustavy za předpokladu, že by všechna tato tělesa byla zařazena do kategorie planet (tedy abych byl přesnější, do trpasličích)? Vypadalo by to následovně: Merkur, Venuše, Země Mars, Ceres, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Orkus, Pluto, Quaaar, Makemake Hauamea, 2002TC302, Eris, 2007 OR10, Sedna.

D a l š í   p l a n e t y ?

Když se nad tím zamyslím, je celkem úžasné, co už vše bylo na okraji naší planetární soustavy objeveno. Tím chci však také říci, že je klidně možné, že podobně velkých těles tam může být i víc. Třeba jsou teď v odsluní a ještě čekají na své objevení. Ale též se objevují spekulace, že mnohem dál, než jsou tyto trpasličí planety, se klidně můžou vyskytovat i o něco větší tělesa, která by se nakonec mohla zařadit mezi právoplatné planety. Zatím však objeveny nebyly, pouze se někteří astronomové o nich domnívají. A teď zrovna nechci mluvit o legendární planetě Nibiru s výstřednou dráhou o oběhu 3600 let, jejíž jediný důkaz existence stojí ve starých sumerských spisech. I když se občas vyskytne zpráva, že bylo Nibiru již objeveno, pravda je taková, že kdyby se tak stalo, byla by to jistě daleko větší událost, než aby se tomu věnovala pouze média zabývající se konspiračními teoriemi. Ale i někteří vědci uvažují, že by čistě teoreticky tam nějaká větší tělesa skutečně být mohla. Jedna taková větší planeta by například dle S Gomeze a jeho spolupracovníků mohla být důvodem oné velice protáhlé dráhy Sedny. Tato planeta by obíhala ve vnitřní části Oortova oblaku. Počítačové simulace ukázaly, že by muselo jít o těleso o velikosti Jupiteru ve vzdálenosti 5000 AU nebo velikosti Neptunu ve 2000 AU a nebo velikosti Země ve vzdálenosti 1000 AU.  

Kromě toho NASA v letošním roce oprášila léta starou hypotézu o zatím neviditelném hvězdném průvodci našeho Slunce, hnědém či rudém trpaslíkovi, známém pod označení „Nemesis“. O co jde.  Někteří vědci si všimli toho, že zhruba každých 27 milionů let dochází na Zemi k rozsáhlému vymírání zvířat a rostlin. To může být zapříčiněné zvýšeným bombardováním naší planety kometami a asteroidy. Kde se však v takových to pravidelných intervalech můžou brát? Jednou z možných odpovědí by mohla být přítomnost hmotnějšího tělesa, které ve velké vzdálenosti obíhá Slunce a každých 27 milionů let se dostane do Oortova oblaku komet. Jeho gravitace tam způsobí, to, že řada tamějších objektů změní svoje dráhy a vydá mimo jiné i ve směru Slunce, kde dojde k srážkám se zdejšími tělesy. NASA nyní chystá nový vesmírný teleskop WISE, který dokáže zachytit hnědé trpaslíky až do vzdálenosti 25 světelných let, takže by si mohl poradit i s případnou existencí Nemesis (NASA chce ulovit Nemesis, neviditelné dvojče našeho Slunce).

V každém případě si ale myslím, že i to co se nalézá ve vzdálenosti 1000 astronomických jednotek a dále, bude také jistě zajímavé. V každém případě se můžeme jistě těšit na spoustu zajímavých objevů. A věřím, že i čtenáři se těší společně se mnou.

.Zdroj: wikipedie, zdroje uvedené v článku

Harantová L.: Pluto nepřestává šokovat, Panorama 21. století, srpen 2010, RF HOBBY, Praha

Foto: přibližné ilustrace: wikipedia

Související články:

Jaké je galaktické okolí Mléčné dráhy?

 Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?

Bylo Pluto vyřazeno ze sluneční soustavy? 

Jak se planety učily bruslit 

Již dvanáct planet ve sluneční soustavě