Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

Tento příběh navazuje na kapitolu: Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

19. díl: Dan přemýšlí o Plejádách

Když naši přátelé byli na Brazelově ranči, dozvěděli se od Tokakuy mnoho indiánských pověstí. To ale netušili, že je zajmou indiáni Pueblané, kteří se spojili s dalšími bandity ze strýcovy bandy. Naši přátelé skončili u mučednických kůlů. Ale netušili, že mezi Pueblany naleznou nečekaného spojence, který jim společně s Manitouem pomůže. A Hnědý medvěd se k nim potom přidal, aby jim pomohl nalézt tajemnou čelenku.

„Mí bratři jsou asi unavení“ prohlásil mladý indiánský hoch Hnědý medvěd. „Ale musí se schovat. Hnědý medvěd ví o jednom srubu v horách, kde žije společně s traperem Donaldem dědeček Hnědého medvěda Šedý medvěd. Býval velkým náčelníkem. A když zestárnul, odstěhoval se ke svému bílému příteli, kde teď spolu žijí. Tam se na pár dní schováme.“

Mezitím se všichni navzájem představili a naštěstí si také padli do oka. A shodli se na tom, že nápad Hnědého medvěda je výtečný. A tak tmou, vedeni Hnědým medvědem, se dali dál.

Noc byla ještě temná a hvězdy svítili po celé obloze. Dokonce už vyšly i Plejády v souhvězdí býka. A tak Dan začal přemýšlet o tom, jak si tenkrát v apačském táboře vyprávěli právě o nich. Jak zlý medvěd pronásledoval sedm indiánek, a přitom se dostali na oblohu. Podle evropské mytologie řecké, to ale bylo sedm nymf, které ale ty zas prchali před Orionem. Jmenovali si Meropé, Steropé, Kelainó, Taygeté, Élektra a Máia. „No jo, Maia byla matka boha Herma. A víte, jak se jmenovala matka Buddhova? Také Mája.“

V tom se ozval Tom: „A jak se jmenovala matka Ježíše Krista? Maria.“

„Výborně chlapče“, pochválil ho Šilhavý Dan. „To není zdaleka všechno. Maia byla též egyptská vychovatelka faraona Tutanchamona. Římský ochránce vzrůstu rostlin se jmenoval Maius. Podle něho je pojmenovaný i měsíc květen – máj. Pak je to také pojem z indické filosofie, který říká že májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopností být šťastný a Maya opět jméno jedné jejich bohyně. A co tady v Americe? Vím o jednom indiánském kmeni, který žil na jihu Mexika a dokázal stavět úžasné stavby. Jmenoval se Mayové.“

Na to však zas reagoval Jack: „Tak to bychom měly jména pro Boha a boží matku. Já jsem také podobně přemýšlel a přišel na jméno pro mytologické zlo. Jak my říkáme ďáblovi nebo padlému andělu? Satan. A názvem se mu hodně blíží jméno ugrofinského zlého ducha Mordvinů, který se jmenoval „ŠAJTAN“. Pak tu máme „SATURNA“, římského boha setby a rolnictví, po kterém se jmenuje i jedna z planet sluneční soustavy. Jeho řecká verze se jmenuje Kronos. A ten všechny své děti spolkl, protože se bál, že ho jednou zbaví vlády. Jediný, kdo přežil jeho řádění byl nejmladší Zeus, který unikl díky lsti matky Rhey.

Jak tak povídali, ocitli se v samém úpatí Červených hor. Nejprve přebrodili Rio Pecos. Ta je tady ještě pouhá říčka, která teče z hor. Teprve až jižněji v Novém Mexiku dosahuje velkého nebezpečného toku, že se přes něj může maximálně v kánoi.  A pak, když už se začalo rozednívat, začali stoupat do hor. Hnědý medvěd je vedl cestičkami, až se ocitli pod vysokou skálou. A pod ní spatřili starou dřevěnou chatrč. A u ní štěkajícího vlčáka.

„Tady žije traper Donald a Šedý medvěd“ prohlásil mladý Pueblan.

„Co je to traper?“ zeptal se Tom

„Traper je lovec kožešin.“ Odpověděl mu dědeček Jack.

A tak šli ke dveřím, ale přitom je napadlo, že obyvatelé chaty ještě asi budou spát. Proto se i naši přátelé uvelebili do trávy, ale o něco dál od chaty, aby nedráždili psa, a že se po náročné noci a cestě trochu prospí. A o příbytek poprosí až ráno. 

1. díl: Ve srubu pod skálou

Nastalo ráno.  Naši přátelé se probudili a že půjdou poprosit o přístřešek.   Všichni se shodli na tom, že ten, kdo by měl jít ke dveřím, byl Hnědý medvěd. Ten jediný zná jak svého dědečka Šedého medvěda, tak trapera Donalda, kterému tento srub pod velkou pískovcovou skálou patří. Proto to byl také Hnědý medvěd, kdo se opovážil zabouchat na dveře srubu.

Chvilka napětí. Najednou se dveře otevřely a v nich stál muž v kovbojském obleku. Měl velký širák na hlavě, kovbojskou košili, džínové kalhoty s opaskem, na kterém měl z pravé strany pověšen jak lovecký nůž, tak pistoli. Na levé straně opasku se zřely pouzdra na náboje. Skutečně na první pohled z něj šel strach. Ale skutečně jen na ten první.

„Dobrý den pro mého bílého přítele Donalda a pro mého děda Šedého medvěda.“ Pozdravil Hnědý Medvěd. 

„Nazdar kamaráde, co tě k nám přivádí?“

Hnědý medvěd prosí na sto tisíckrát, zda by traper Donald mohl u sebe na pár dní schovat. A to Hnědého Medvěda, a hlavně jeho přátele. Mladého Komanče Tokakuu, jeho bílého bratra Toma, jeho dědečka Jacka a jeho přítele Dana. Jdou pro tajemnou Manitouovu čelenku a pronásledují je zlé bílé tváře Schwab, Rocky, Goldman, Červený Kid a Krvavé oko.“

„Zdravím tě Hnědý medvěde.“ Pozdravil ho traper Donald. „Nejsou to náhodou ti, co je hledá celé Santa Fe? Vyloupili tam banku a několik obchodů. A přitom zastřelili i několik zaměstnanců. Šerif je chce dostat bud mrtvé nebo živé. Je na ně vypsána velká odměna. Pokud pronásledují tebe a tvé přátelé, tak vás u sebe určitě schovám.“

V tom se vedle něj objevil i jeho přítel a bratr Šedý medvěd, bývalý náčelník Pueblanů a dědeček Hnědého medvěda. Sálala z něj úcta moudrého starce a rudého muže, který toho hodně dokázal. A i on naše přátele na tomto skromném roubeném příbytku naše přátelé přivítal.

Naši přátelé vešli do srubu, představili se a nestačili se divit. Donald všem ještě sdělil, že kdyby se cokoliv dělo, má tu cosi tajného, čemu říká komín. Ale o tom jim teď nepoví, protože chlapce, by to určitě zajímalo.

Srub byl také ozdobený indiánskými totemy a vlaječkami americkými, Nového Mexika a všech okolních států.  Zvláštní sbírku tu měl i Šedý Medvěd, který tu měl na zdi pověšené různé indiánské hudební nástroje. Vysela zde nejrůznější chřestidla, bubínky, okaríny a flétny. Toma zvláště zaujala jedna flétna, která byla vytvořena z patnácti dřevěných píšťal seřazených od nejmenší po největší.

„To mí bratři koukají, co tu Šedý medvěd má?“ A starý indián pokračoval: „Tuto flétnu Šedý medvěd získal na svých cestách daleko na jihu. Tam se seznámil s rudým bratrem, který tam přišel ještě víc dál z jihu. A na tuto panovu flétnu naučil Šedého medvěda tuto píseň:“

Šedý medvěd sundal ze stěny flétnu a spustil. Byla to nádherná melodie, pocházející prý z dalekého jihu. A oslavuje ptáka kondora a jeho let. Prý se také jmenuje „El Condor Pasa“. A protože se píseň všem líbila, žadonili na Šedém Medvědovi, aby jim ji zahrál zase a zase. K tomu se přidal i traper Donald, sundal ze stěny svou kytaru a starého indiána na ni doprovodil. Všem se jim vryla do paměti a nemohli se té melodie vůbec zbavit. Až tak moc na nich dolehla.

21. díl: Co se vlastně tenkrát stalo

Mezitím se Tokakua pustil do vyprávění, kam vlastně směřují. Pověděl všem o Manitouvi, a to, jak jdou hledat jeho čelenku. A také jak podle pověsti tam mají růst nějaké divné květiny, protože tam Manitouovi pomocníci podle pověsti měli zanechat nějaká hvězdná semínka. A Šedý medvěd mu na to odpověděl: „Můj rudý bratr se mýlí. Tam žádné neznámé květiny nerostou.“

„Cože?“ Zklamaně se na něj podíval Tom.

„Ne to nejsou hvězdná semínka rostlin.“ Odpověděl mu Šedý Medvěd. „Stalo se to před čtrnácti lety, když tam ti Manitouovi pomocníci zahynuli. Jejich létací oř měl stejnou barvu jako tvůj opasek a tvůj amulet.“ Poukázal na Toma a Tokakuu. „Možná že tyto věci jsou z něj vyrobené.  Sešlo se tam mnoho lidí bílých a rudých. A kousky jejich oře si vzali. Ale s těmi hvězdnými semínky je to úplně jinak. Když se to stalo, sešla se tady ve srubu velká sešlost. Byl tu můj syn náčelník Rudý Liška. Dále komančský náčelník Rychlý Orel.“

„To je otec Tokakuy!“ Vydal ze sebe mladý Komanč.

„A pak tu ještě měl můj bílý bratr Donald vzácnou návštěvu.“

„To byla Mary“, podotkl traper. „Studovala na škole v nedalekém Santa Fe.

„A v ty hodiny, kdy se to stalo“, pokračoval Šedý medvěd, „se nám v této místnosti objevil sám Manitou.“

„Cože tady byl Manitou?“ Vyrazil ze sebe Tom. A jak vypadal?“

A starý indián pokračoval: „Podobně jako my lidi. Jen byl dvakrát větší než my a jeho kůže byla modrá. V tom se tu spolu s ním objevili tři ptáci, orli. Chvíli tady létali dokola a potom najednou zmizeli. Jeden nad náčelníkem Komančů, druhý nad mým synem a třetí nad Donaldem.“

A traper Donald k tomu ještě přidal: „Ono jméno Manitou, to není jeho pravé jméno. To je trochu delší a snad dokonce má i dvě slova. Přesně si ho nepamatuji. A přesně si ho nepamatovali ani indiáni, a tak ho zkrátili na Manitou. A není známý jen tady v Americe. Podobně ho nazývají jako svého boha kultury po celém světě. Na Velikonočních ostrovech je to posvátná síla zvaná mana. V severské mytologii je bůh Měsíce Mani. A pro Indy to byl první člověk a prapředek lidstva zvaný Manu.

Když to Šedý medvěd dovyprávěl, ozval se traper Donald a oslovil starého Jacka: „Poslyšte pane Jacobe Sallersi!“

„Prosím říkejte mi Jacku.“

„Tak tedy Jacku, můžu se vás na něco zeptat? Představil jste se mi jako Jacob Sallers. A ta dívka, kterou jsem tu tenkrát hostil, se jmenovala Mary Sallersová. Byl jsem do ní zamilovaný. Nejste náhodou nějak spříznění?

Jack se na Donalda udiveně podíval a pak mu řekl: „Pane Donalde, měl jsem dvě dcery a už nemám žádnou. Ann utrápil její zlý muž, jehož kumpáni nás teď pronásledují. A Mary zemřela při porodu tady mého vnuka Toma.“

„Cože? Proto jsem ji už vícekrát neviděl.“ Zapřemýšlel traper. „Měl jsem ji strašně rád. Ale pak se najednou ztratila a nikdy už nepřišla, jako by se vypařila jak pára nad hrncem. A nikdy víc jsem ji už nespatřil. A kdy se ta tragédie stala?“

„Před třinácti lety.“

Donald už nic víc neřekl, jen se upřeně začal dívat na Toma a nedokázal z něj spustit oči. A to až tak, až to bylo všem nápadné. 

Ale i tak to bylo pro naše tři chlapce zklamání. Těšili se na nějaké podivné neznámé květiny a teď se dozvěděli, že tam žádné takové nejsou. Ale, co s nimi mají společného ti podivní tři orlové? Že právě ti představovali ve skutečnosti ta hvězdná semínka, to naši hoši pořád ještě nechápali. Ale brzy přijde čas, kdy i oni to pochopí a spolu s nimi i ti všichni ostatní.

Pokračování příště

Prozatím si můžete přečíst další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)

A tento seriál: Cesta za tajemnou čelenkou

1.– 3. díl: Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

4.- 6. díl: Vzhůru do Nového Mexika

7. – 9. díl: U Petroglyfů Tří řek

10. -12. díl: Tajuplnosti indiánských souhvězdí

13. – 15. díl: Indián v Roswellu

16. – 18. díl: Zázračné vysvobození z indiánského zajetí