U Petroglyfů Tří řek

Dnes vás hrdinové mého seriálu přivedou na málo známé posvátné místo severoamerických indiánů, které je jistě zajímavé i z hlediska záhad a archeoastronautiky. K Petroglyfům Tří řek v Novém Mexiku.

 Tyto díly navazují na předchozí tři díly seriálu: Vzhůru do Nového Mexika

  1. Šilhavý Dan

Tom, Tokakua a Starý Jack se vydali na cestu za tajemnou indiánskou čelenkou. Když se utábořili pod Vraní skálou, přepadl je obávaný bandita Ron Brown, který mladému indiánu ukradl jeho posvátný talisman ve tvaru orla.

To se samozřejmě nikomu nelíbilo. Taková nehorázná krádež. A tak se všichni tři vyhoupli do sedel svých koní a vyrazili za Ronem. Jeho šedivý kůň uháněl asi sto metrů před nimi.  A za ním Tom na Lístečkovi, Tokakua na svém Vánkovi a Jack na Hnědákovi. V prérii naštěstí bylo daleko vidět, a tak se Ron nemohl nikam ztratit. Uháněli za ním už asi několik kilometrů. Vraní skála zůstala daleko za nimi. O občas se objevovaly skály další. Například Liščí skála po jejich pravici. Když jim byla nejblíž, ozvala se rána z pušky. Všichni tři se na sebe podívali, zda jsou v pořádku. Byli. Ale spatřili, jak předními Ron padá z koně a kůň na něj. Co to? Vždyť ani jeden z nich nestřílel. Když přijeli k Ronovi, spatřili, jak se zmítá na zemi v bolestech. Ale jeho kůň? Ten vedle něj leží mrtvý. Tokakua toho využil a vzal si od něj zpět to, co mu patří. Talisman ze vzácného kovu ve tvaru orla.

„Tady musel střílet někdo další, Někdo, koho nevidíme.“ Prohlásil Jack.

„Ale co uděláme s ním?“ zeptal se Tom.

„Ten člověk si nezaslouží dobré zacházení za to, co nám provedl.“ Odpověděl mu Jack. „Dokud se nemůže hýbat, spoutáme ho a předáme spravedlnosti.“

A jak se domluvili, tak také udělali. Společně mu řemeny a provazy svázali nohy i ruce a starý Jack si ho už chtěl posadit na koně. V tom spatřili, jak od Liščí skály si to sem míří další kovboj. Byl blíž a stále blíž. Až najednou, jako kdyby ho Jack poznal a začal na něj mávat. A kovboj mu pozdrav opětoval.

„No ne, starý Jacku, to jsme se dlouho neviděli! To je tedy náhoda. Pronásleduju tady jednoho bankovního lupiče a narazím tu na vás.“

„Vítej, můj příteli! Tohle je můj vnuk Tom a jeho komančský kamarád Tokakua. A tady dole svázaný Ron Brown, který se našemu rudému příteli pokusil ukrást jeho posvátný talisman.“

„To je on!“ Prohlásil kovboj. „Sleduji ho už několik dní. Včera se mi ztratil někde u Vraní skály, a tak jsem se rozhodl, že si na něj počkám zde. Je hledaný pro přepadení a vyloupení banky v Alamogordu. A tam je na něj také vypsána odměna. Proto jsem ho nechtěl zastřelit přímo, ale jen zranit, a tak ho zajmout a předat spravedlnosti.“

„Kluci“ otočil se na ně Jack. „Tohle je Šilhavý Dan. Říká se mu tak, že ve skutečnosti vidí starou belu. Ale když se vezme své brýle, vidí jak rys. A když střílí, tak nikdy nemine cíl. A to vám ukázal právě před chvílí.“

„Ano to je přesně tak“, souhlasil s ním Šilhavý Dan. „Ale teď se musíme nějak vypořádat tady s tím. Dobře jste ho spoutali. Takhle nám už nic neudělá. Dejte ho ke mne na koně a odvezeme ho k šerifovi do Alamogorda, kde si s ním už poradí. Není to daleko. Je to jen pár mil tady na sever.“

„Měli bychom jet s tebou“ navrhl mu Jack. „Kdyby se něco cestou přihodilo.“

Šilhavý dan souhlasil a vyrazili na cestu. Ron se sice vrtěl. Bylo vidět, že se mu nelíbí to, že je spoutaný a že má být předám alomagordskému šerifovi. Jeli celkem rychle. Kolem nich se po prérii kutáleli stepní běžci, ta zvláštní rostlina, kterou pohání vítr po prériích. Opět se také kolem nich mihlo několik dalších skal. A až se před nimi v dálce otevřelo větší město.

„Tak to je Alamogordo.“ Informoval všechny Jack. Je to mladé město. Založili ho stavitelé severovýchodní železnice do El Pasa. Ale už má vlastní samosprávu, a tak tam budeme moci našeho přítelíčka odevzdat místnímu šerifovi.“    

 

V Alamogordo

Alamogordo bylo zvláštní město. Všechny ulice tu vedly buď směrem východ – západ anebo sever – jih. To se velmi líbilo Tokakuovi, který poznamenal:

„Hezky tu mají to město uspořádané. Tady určitě nemají problémy s určováním toho, kdy je poledne nebo kdy je jarní a podzimní rovnodennost. Slunce jim to tady vždy ukáže.“

A ještě víc se mu líbilo místní nádraží. Právě přijížděla parní lokomotiva, za kterou bylo zapřaženo asi sedm vagónů. Když to viděl, tak prohlásil: „Jak už Tokakua říkal, bílí a rudí si mají pomáhat a spolupracovat spolu. Rudí je můžou učit taje přírody a oni nás zas takovéto úžasné technické věci. Ale ať ani jeden národ o sobě neříká že je lepší než ten druhý. A na druhou stranu, ať se jeden národ před druhým neponižuje.“

Ovšem v první řadě se zde museli najít úřad šerifa. To, kde se nalézá, to nejlépe věděl právě Šilhavý Dan. A ten je všechny dovedl do jednoho velkého dřevěného domu na hlavní ulici. Rona vzali z koně a pěkně ho přivedli před šerifa.

„Gratuluji vám“, povídá jim šerif. „Pomohli jste nám dopadnout velkého zločince. Náleží vám za to odměna 5000 dolarů. A jak se vám to vůbec podařilo?“

Na tento dotaz se dal jako první do řeči Tokakua: „Tento muž Tokakuovi ukradl z krku tento posvátný talisman orla.“ A ukázal ho šerifovi. „A když jsme ho Tokakua a jeho bílí bratři pronásledovali, tak tady Šilhavý Dan mu zastřelil koně, on spadl a byl jak malé štěně.“

„Můžete mi k tomu něco říci Rone?“ Otázal ho šerif.

„Ne.“

„Děkuji za odpověď. Na vaše zatčení stačí už jen to přepadení banky. Už jen to vám vyslouží nějaký pořádný trest.“

A tak místo zálesáckých kožených pout dostal pravé železné okovy. Všichni doufali, že si těchto svých nových náramků bude vychutnávat podobně jako Tokakuova orla. A přitom ho stráž odvedla někam do vězení.   

Pak se šerif obrátil na mladého indiána: „Nemyslím si, že byste měl svůj vzácný talisman nosit na krku jen tak na kožený šňůrce. Takhle vám ho může ukrást každý. Každá kožená šňůrka se totiž dá dobře přeříznout a vy byste o něj mohl přijít kdykoliv jindy. Doporučil bych vám navštívit zlatnictví a na krk si ho pověsit na nějaký pořádný řetěz. Ten se nožem jen tak přeříznout nedá. Jedno zlatnictví je tady hned vedle.“

Když opustili úřad šerifa, dohodli se všichni, že si odměnu všichni spravedlivě rozdělí. Tokakua si půjde koupit řetízek na talisman a za ostatní se nakoupí zásoba jídla na cestu. Však je před nimi ještě kus cesty.

Tokakua s Tomem vešli do zlatnictví, že si koupí řetízek na krk. A když prodavači ukázal orla, aby mu na něj řetízek zavěsil, prodavač zůstal zkameněle stát.

„Co to máte za zvláštní věc? Není to ani zlato ani stříbro ani mosaz ani bronz. Nikdy jsem takový kov neviděl:“

„To je kov Manitua.“ Odpověděl Tokakua. „Můj bílý bratr Tom ho má také. Na svém opasku a jeho noži.“ A tak snad poprvé si Tom sundal opasek a ukázal klenotníkovi.

„Chlapci, snažte se o tohle nikdy nepřijít. Kam se na tohle hrabe zlato stříbro ba i platina. Tohle má daleko větší cenu než všechny tyto drahé kovy dohromady. Hlavně, aby nikdo kvůli tomu nechtěl ublížit vám.“

Tokakua si tu koupil takový řetízek, který byl dostatečně pevný, avšak tak dlouhý, aby nešel sundat z krku jen tak lehce. Ale naopak tak krátký, aby nespadl z krku ani v době, kdy měl být hlavou dolů. Chlapci poděkovali a vyšli ven. Starý Jack a Šilhavý Dan už čekali venku s nakoupenými zásobami.  Dan také slíbil, že jako čtvrtý člen této expedice za posvátnou čelenkou se s nimi také vydá, aby je jeho kouzelná puška chránila před všema možnými bandity, kterých se právě v těchto místech Nového Mexika vyskytuje docela dost. Nasedli všichni čtyři na své koně a vydali se dál. Tentokrát je na přespání čekalo jedno prastaré posvátné indiánské místo, které znal snad každý rudoch z okolí.

 

Petroglyfy Tří řek

Když vyjeli z Alamogorda spatřili nalevo v dálce velkou písečnou poušť zvanou White Sands neboli Bílé písky. Tato přírodní památka je velké území, na které se nalézají duny z krystalů sádrovce.   

Za nedlouho potom přejeli městečko Tularosa. A to pak vedení našich čtyř přátel přebral Tokakua. Ten totiž věděl, jak se nejlépe dostat k onomu posvátnému místu. Jeli kolem železniční tratě. Až najednou Tokakua dal příkaz stoupat nahoru doprava. Ale i tak cesta do kopce byla dlouhá asi tak pět kilometrů. Kdo by si myslel, že indiáni by své posvátné místo udělali někde v údolí, dobře přístupné všem nepřátelům, ten by se mýlil.

Nahoře je totiž čekala planina plná skal a velkých kamenů. Ale ne ledajakých. Snad na každém z nich se nalézal nějaký vyrytý obrázek. Hodně tu bylo zvířat. Na jednom kameni byla vidět ovce, jinde ještěrka, hadi, a na jiných zas ptáci. Také tu byly hezké portréty lidí, hlavně indiánů. A pak se tu nalézají obrazce, jejichž význam nebylo na první dojem možné určit. Například různé ozdobené kruhy a čtverce. Další obrazce zas vypadaly jako něco z budoucnosti.

„Tokakuo, prosím tě, co znamená například tento kulatý obrazec?“ Zeptal se ho Tom.

„No to je přece Manitou. Odpověděl indián. „Tak k nám k nám přeci cestuje.“

Po této odpovědi si Tom vzpomněl zas na ten noční úkaz, který pozoroval cestou z Lareda. Vypadalo to jako letící Měsíc. A něco podobného se právě nalézalo i tady na kreslené. A co ta podivná hranatá zvířata? S auty a vlaky se už v životě setkal. Ale to je vše nová technologie Ale tady ty obrazce jsou vytesány minimálně tisíc let.

Jack s Danem usoudili, že zde bude nejlepší místo na přenocování. Všimli si totiž zbytku několika ohnišť, které indiáni používali k rituálním účelům. Ale tady za kameny a skálami nebude oheň tak z dálky viditelný jako dole v prérii. A tak tu byl rozdělán oheň připraveno místo k přenocování. Uvařila se večeře, která všem chutnala.

Slunce začalo zapadat. Za chvíli se setmí. Šero začalo mezitím padat na posvátné skály s petroglyfy Tří řek, až to najednou působilo, jako kdyby se na každém kamenu tady objevovaly magické stíny. A to byl čas pro Tokakuu. Nesmíme zapomenout, že se nedávno stal indiánským šamanským učněm. A tak začal kolem ohně pobíhat za neustálého provolávání „hejaheja hejaheja, hejaheja, hejaheja.“

Mezi tím se nad nedalekým vrchem objevil opět ten prapodivný svítící kotouč, co vypadal jako měsíc v úplňku. Ale nebyl, protože se pohyboval vzduchem.

Tokakua právě dotančil, když při pohledu na svítící věc prohlásil: „Vše připraveno, Manitou nás bude na místě setkání očekávat, až tam Tokakua a jeho bílí bratři přijdou.“

Pokračování příště

Prozatím si můžete přečíst další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)

A tento seriál: Cesta za tajemnou čelenkou

Autor: Libor Čermák | neděle 5.3.2023 7:47 | karma článku: 9,88 | přečteno: 202x
  • Další články autora

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma: 8,50 | Přečteno: 147x | Poezie a próza

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma: 7,58 | Přečteno: 230x | Poezie a próza

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma: 6,39 | Přečteno: 177x | Poezie a próza

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma: 8,77 | Přečteno: 186x | Poezie a próza

Libor Čermák

Proč jsem přestal fandit politickým ideologiím

A to nejen nějakým těm mnou vybraným, čím bych se stal antiixxxistou, ale všem. Schválně, už jste se někdy zkusili zamyslet nad tím, co že vlastně mají všechny politické ideologie současnosti společného?

10.2.2023 v 7:20 | Karma: 26,09 | Přečteno: 598x | Politika

Libor Čermák

Vzhůru do Nového Mexika

Sci-fi western "Cesta za tajemnou čelenkou" naše přátele zavede do Nového Mexika, které musí procestovat celé až téměř na sever. A i tam zažijí mnoho tajuplných až záhadných dobrodružství.

4.2.2023 v 7:07 | Karma: 7,11 | Přečteno: 152x | Poezie a próza

Libor Čermák

Vytušil J. Verne i Bermudský trojúhelník?

O spisovateli J. Vernovi se říká, že ve svých knihách napsaných v 19. století předpověděl celou řadu vynálezů běžně používaných až ve stoletím 20. A tak bych se dnes zamyslel nad jeho příběhem Vynález zkázy.

15.1.2023 v 8:24 | Karma: 17,06 | Přečteno: 388x | Věda

Libor Čermák

Jak to, že jsi tam neudělal žádné postavy tmavé pleti?

Nedávno jsem pro děti z mých kroužků udělal deskovou hru. Doplnil jsem ji i figurkami. Co mne ale během hry zaskočilo, byla poznámka jednoho dítěte. „Libore, proč jsi tam neudělal žádného černocha? To jsi rasista?"

13.1.2023 v 9:53 | Karma: 38,72 | Přečteno: 1199x | Společnost

Libor Čermák

Kandidáty pražské kavárny vždy jen přecházím a nevolím

Vždy, když jsou nějaké volby, tak ty kandidáty, které kandidují nebo je podporují strany tzv. pražské kavárny, tak je vždy přejdu a nevolím je. Jedním z důvodů je například to, jaký mají postoj k otázce tzv. "pravdy a hodnot."

12.1.2023 v 10:23 | Karma: 36,53 | Přečteno: 1183x | Politika

Libor Čermák

Legenda o Manitouovi a jeho pomocnících

Dnes začíná můj nový seriál ze žánru sci-fi western. „Cesta za tajemnou čelenkou“, kde se budete setkávat s mladým kovbojem Tomem a jeho indiánským kamarádem Tokakuou. A nejen s nimi, ale i se záhadnými a tajuplnými úkazy.

1.1.2023 v 11:51 | Karma: 7,07 | Přečteno: 213x | Poezie a próza

Libor Čermák

Letní Vánoce Páti a Zláti

Dnes na Štědrý den bych sem dal další vánoční pokračování mého cyklisticko - cestovatelského seriálu pro děti a mládež "Páťa a kolo Zláťa". Tentokrát se vydáme do Orlických hor do dělostřeleckých pevností a k pohyblivému betlému.

24.12.2022 v 6:24 | Karma: 10,02 | Přečteno: 131x | Cestování

Libor Čermák

Zásadně vyjmenovávám třináct planet sluneční soustavy. Propadl bych také u dětí?

To byla zase aféra. Jeden z kandidátů na prezidenta před dětmi špatně vyjmenoval planety sluneční soustavy. Kdyby se ale zeptali mně, já bych jim planet vyjmenoval rovnou třináct. A je mi jedno, zda se jim to bude líbit nebo ne.

20.12.2022 v 6:20 | Karma: 34,40 | Přečteno: 1186x | Společnost

Libor Čermák

Záhadné tajemství českých vulkánů

Komorní hůrka, Říp, Bezděz, Zebín a další. To jsou místa, která spojují dvě věci. Jednak to jsou hory sopečného původu a pak se k nim vážou lidové pověsti, které odkazují na skutečný původ těchto hor a předhonily tak i vědce.

6.12.2022 v 9:45 | Karma: 16,37 | Přečteno: 536x | Věda

Libor Čermák

Používal někdo v dávnověku podobné zeměpisné souřadnice jako my?

Zajímavost, která mě v poslední době fascinuje, se nazývá 50. rovnoběžka. U nás v Česku na ni můžeme vysledovat velmi zajímavé archeologické lokality, které se navíc nalézají poblíž křížení s významnými poledníky. Co to?

1.10.2022 v 10:36 | Karma: 22,76 | Přečteno: 1630x | Věda

Libor Čermák

Páťa a Zláťa ve Foglarově ráji Sluneční zátoky

Dnes bych pokračoval se svým seriálem "Páťa a kolo Zláťa". Teď bude naše přátelé čekat folglarovské dobrodružství u Sázavy v okolí Ledče nad Sázavou. Co tam asi vše zažijí?

22.9.2022 v 9:45 | Karma: 10,37 | Přečteno: 234x | Poezie a próza

Libor Čermák

Prezidentský kandidát: "Chci bojovat proti populismu". Já: "Takže vlastně proti lidem?"

Každou chvíli mi na FB vyběhne placená propagace nějakého prezidentského kandidáta, který se chce stavět proti tzv. populismu. A co si mám o takovém kandidátovi, který se bije do hrudi, že bude bojovat s populismem, myslet?

20.8.2022 v 16:25 | Karma: 31,16 | Přečteno: 701x | Politika

Libor Čermák

Cesta do okolí Miličína za Foglarem a záhadami

Dnes bych vám chtěl vyprávět o své cestě na Českou Sibiř, kde jsem navštívil bývalé tábořiště Pražské Dvojky a město Miličín, kterému se přezdívá český Roswell, neboť se k němu váže mnoho záhad, včetně pozorování UFO.

16.8.2022 v 11:04 | Karma: 17,30 | Přečteno: 537x | Cestování

Libor Čermák

Z politického slovníku bych rád zrušil slovo "Elita"

To proto, že pojem "elita" zkrátka a dobře vyvolává pocit nadřazenosti někoho nad někým. A já jsem na jakékoliv nadřazenecké ideologie byl vždy velmi alergický.

14.8.2022 v 8:13 | Karma: 23,66 | Přečteno: 448x | Politika

Libor Čermák

Nad naším městem bylo pozorováno UFO

Událost, o které chci psát se stala před necelým měsícem, lidé tu pozorovali letět cosi, o čem nevěděli, co to je. Své pozorování dali na FB. Ale, jak se k tomu postavili někteří další jedinci, nad tím lze jen rozum stát.

12.8.2022 v 7:38 | Karma: 16,93 | Přečteno: 617x | Věda

Libor Čermák

Prezidentský kandidát: "Chci spojovat lidi." Já: "Děkuji od vás nechci"

S blížící se prezidentskou volbou se objevují kandidáti, kteří o sobě tvrdí, že chtějí lidi spojovat. Je to sice hezké, ale v současném politickém systému nereálné. V systému založeném na politických ideologiích tohle nejde.

9.8.2022 v 7:13 | Karma: 31,13 | Přečteno: 1098x | Politika
  • Počet článků 2384
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1899x
Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám