Nastal Třetí svátek vánoční nazývaný „Den přípitků“. A tak rodiče dnes odešli na srazy s přáteli. Matěj ze Zuzkou zůstali večer doma s dědečkem a babičkou.
„Dědo“, zeptal se Matěj, „Je Štědrý den, Hod Boží a včera byl Štěpán. To jako dnešek je další vánoční svátek?“
„Ano Matěji,“ odpověděl dědeček, „27. prosinec je třetí svátek vánoční. Akorát se o něm už tolik nemluví, protože není napsán v kalendáři. Ale říká se mu Den přípitků nebo také svátek svatého Jana Evangelisty, který je autorem jednoho ze čtyř evangelií. Traduje se legenda o tom, jak mu jeho nepřátelé podali číši s otráveným vínem. On mu ale požehnal, vypil a nic se mu ale nestalo. Proto se tomuto dnu také říká „Den přípitků“. Lidé věří, že víno vypité v tento den má zázračnou moc. A tak také tvoji rodiče dnes odešli na setkání s přáteli.“
„A dědo“, zeptal se ho Matěj, když si vyslechl jeho povídání, „jestliže je dnes další vánoční svátek, neměli by v televizi dávat další už čtvrtou novou pohádku?“
„To asi ne. Protože tento svátek není tak slavený. Ale jestli chceš, můžu ti povědět jednu novou pohádku já. Určitě jsem ti ji ještě nepovídal, protože jsem si na ní vzpomněl až nedávno. Vymysleli jsme ji jednou s klukama, když jsme jako malí běhali po lesích. Jednou jsme tam narazili na strom, který vypadal jako by byl do něj zarostlý nějaký drak nebo ještěr. A tak naše fantazie zapracovala a díky tomu vznikla i pohádka „O dračím stromu“. Alespoň se vám bude lépe usínat“
„Tak vyprávěj!“ Chtěla i Zuzka. A tak děda začal:
„V jednom království žil na venkově mladý sedlák Michal. Hospodařil na svých polích a choval na svém dvorku plno zvířectva. Krávy, prasata, slepice a další. Jednou v létě se rozhodl, že si svůj oběd okoření, a tak si vyšel do lesa na houby. Jak tak chodil lesem, stalo se, že přišla bouřka. Jeden z blesků uhodil do velkého, starého dubu a rozřízl ho na čtyři části, které naštěstí dále jako čtyři kmeny rostly z jednoho kořene. Michala to velice zaujalo. A tak se šel k dubu podívat. A mezi těmi čtyřmi kmeny nalezl něco, co nečekal. Velké vejce. „Co to je za divné vejce?“ To jsem ještě nikdy neviděl.“ A tak ho opatrně uložil do košíku a odnesl ho domů. Tam ho dal pěkně do tepla a čekal, co se z něj vylíhne. Za pár dní se z něj skutečně něco vylíhlo. Co to ale bylo? Nejprve to vypadalo jako malý pejsek. „No vida, bude mi hlídat dvorek,“ zaradoval se Michal. A tak se s tím malým štěňátkem skamarádil a štěňátko ho poslouchalo a mělo ho také moc rádo. Jenomže jak rostlo, tak na jeho zádech se mu začalo objevovat něco divného. Něco jakoby křidýlka. Že by to nebyl žádný pejsek? Ano, už je to tak, je to nejspíš drak. A když vyrostl, stále byl pro našeho sedláka takovým kamarádem, jako když byl malý.
Jenomže v tomto království vládl starý král a měl dceru, mladou princeznu Katku. A tak nechal vyhlásit, že tomu, kdo udělá nějaký hrdinský skutek, dá mu ji za ženu. Přihlásilo se spousta statečných rytířů. Mezi nimi i rytíř Železoslav, který si usmyslel, že na důkaz, že je statečný, zabije skutečného draka. A tak začal chodit po království a draka hledat. Až se jednou v jedné krčmě dozvěděl že u sedláka Michala jeden takový drak prý žije. To by mohla být ta jeho kořist! A tak šel a vyhledal jeho statek. Zabouchal železným klepadlem na bránu jeho statku a Michal mu šel otevřít. Když ho sedlák spatřil, ulekl se. Rytíř se u jeho domu ještě nikdy neobjevil. „Co si přejete Vaše šlechetnosti?“ Zeptal se ho.
„Doslechl jsme se“, odpověděl Železoslav, „že se tady někde ukrývá zlá dračí obluda.“
„No, aby bylo jasné,“ odpověděl Michal, „drak tu je u mne doma. Ale žádná zlá obluda to není. Je to můj kamarád a ochránce mého statku.“
Jenomže Železoslav se nechtěl smířit s tím, že před princeznu přijde s prázdnou. A tak vytasil na Michala svůj meč a vyzval ho, aby mu draka vydal. On, že ho zabije na důkaz své statečnosti. Jinak, že prý zabije jeho. Drak slyšel, že je jeho lidský kamarád v ohrožení. A tak mu vyrazil pomoci. Když ho spatřil rytíř, hned se chtěl do něj pustit. Jenže drak se nedal. Zápasil, jak to jen šlo. Nakonec se ulekl a uletěl pryč. A Železoslav hned za ním, tam těch do hlubokých lesů. Kam asi letěl? Michal si všiml, že právě tím směrem, kde roste den dub. A tak se k němu vydal. A svého draka tam nalezl vyčerpaného, jak leží v onom stromě. A tak ho pohladil a zeptal se ho: „Kamaráde, je ti něco“?
„Bohužel jsem se příliš znavil a zranil v boji s tím rytířem. Blíží se můj konec. Ale mám pro tebe jednu radu. Až umřu, nech mě tady u toho mého stromu. Vezmi si moje křídla a dones je králi. A uvidíš co se stane.“
Michal byl z toho moc smutný, že přichází o svého nejlepšího kamaráda. Když skonal, tak jak si drak přál, nožem mu uřezal křídla a vydal se do královského zámku. Tam ho přivítal samotný král. A když uviděl, co přinesl, že to jsou dračí křídla, zavolal princeznu Katku. „Ta, když to spatřila, prohlásila: „To je hrdina, toho chci za svého muže!“ A tak byla svatba a nakonec i korunovace. Michal s Katkou panovali moudře. A rytíř Železoslav? Ten snad ještě teď bloudí hlubokými lesy a hledá draka.“
(Poznámka autora: Ten dub s drakem, skutečně existuje. Nalézá se v Praze v satalické oboře. A tuto pohádku tam vymysleli kluci z mého turistického oddílu, se kterými jsem tam byl letos na jaře na oddílové výpravě (http://selmy.tabory.sweb.cz/jenstejn.htm . Já jsem ji jen patřičně upravil, aby byla hezká a jako každá pohádka končila šťastně.)
Zítra: Poslední vánoční dárek
Vánoční doba 2015 (seriál)
