Z Černošic do Černolic

Kolem Berounky se trampům vždy líbilo. Však ji také dali svůj vlastní název. A tak po Mži a Berounce dostala od nich historicky neoficiální třetí jméno – „Stará řeka“. Pojďme se kolem ní vydat na další putování, a to nejen po zdejších osadách, ale i po dalších zajímavých místech.

Moje další výprava za poznáním historie českého trampingu začala opět ve vlaku. Tentokrát jsem však vystoupil na nádraží v Černošcích, v jejichž okolí se to trampskými osadami jen hemží. A tak jsem se vydal po žluté turistické značce a pak po pravém břehu Staré řeky. A za chvíli se najednou ocitám v první dnešní trampské osadě. A jak je vidět, nejedná se o žádnou malou osadu. Je zde vyloženě chata na chatě. Pod nimi antukové hřiště a vedle výletní restaurace „Tornádo“, která sem neodmyslitelně patří již mnoho desítek let. Nalézám se totiž v trampské osadě Kazín, pojmenovaném po nedalekém skalním ostrohu. Osada vznikla již ve dvacátých letech minulého století a vyznačovala se tím, že jako obydlí zde zpočátku sloužily i vysloužilé autobusy. (http://www.autobusovenoviny.cz/clanek/669/vyrazene-autobusy-v-osade-kazin)

Ale protože mne nezajímají jen osady, ale i další zajímavá místa a zejména místa z dávným osídlením, nemůžu vynechat zdejší skalní ostroh – Kazín, po kterém je tato osada pojmenovaná. Nalézá se jen pák kroků za osadou, na pravém břehu Berounky. Přehlédnout v žádném případě nejde, protože již od roku 1868 je zde veliký nápis „KAZÍN“. To proto, že obrozenci se domnívali, že právě zde měla své sídlo legendární Krokova dcera Kazi. Jenže kronikáři i historikové o této legendě vedli spory, a tak se roku 1916 výzkumu chopil archeolog Jan Axamit, který určil toto místo jako středověkou tvrz. Také zde bylo objeveno pravěké osídlení z doby kamenné a halštatské. Ale slovanské hradiště nikoliv, a tak pravý Kazín stával zřejmě někde jinde.

Ale i tak procházka kolem této skály stojí za to. Je zde ještě zajímavá jeskyně s výhledem na řeku a na protější břeh.

A tam vzadu za zákrutou řeky se za Mokropsy, na druhém břehu řeky, nalézá se další trampská osada. A opět je to jedna z těch větších. Jmenuje se osada Údolí Staré řeky, a ta dle jejich webových stránek www.osadausr.cz vznikla spojením dvou osad. Jednak to byla osada „Staří kamarádi“, která byla dle „Dějin trampingu“ od  Boba Hurikána založena v roce 1931 skupinou několika kamarádů. Jak se v této publikaci, psané v roce 1940, zmíňuje, osada byla vždy pověstná především svými volejbalisty, kuželkáři a tanečníky. A také vždy uměla uspořádat veselé večery v přírodě, které přilákají i trampy jak z blízkých tak vzdálených osad. Druhou osadou byla osada Stará řeka – Klub Údolí staré řeky. Bob Hurikán se o ní zmiňuje, že v jeho době to byla snad největší trampská osada vůbec a pěstuje se zde snad všechno, co se nazývá sportem. Dnešní osada Údolí Staré řeky čítá asi 180 chat a jak píšou na svých webových stránkách, stále se zde úspěšně daří při životě udržet i osadní akce. Pořádá se zde například kuličkový, volejbalový, nohejbalový a fotbalový turnaj, také sportovní den dětí, dětský karneval a závěrečný táborák.

Já se ovšem z Kazína vydávám po modré turistické značce a šplhám do kopce, kde po levé straně je údolí opět plné chat. Ale to už se dostávám do další osady, a to do „Údolí Hvězd“. Ta vznikla koncem 20. let společně s osadou „Marion“ navazovala na nedalekou osadu „Black-White“, jež vznikla v roce 1924. Jak opět píše Bob Hurikán, tak se zde holduje fotbalu a stolnímu tenisu. A z prvních dvou chat osada vyrostla v pravou kanadskou vesnici. (http://trempoviny.rajce.idnes.cz/Brdy_a_Praha)  Já jsem si zde vyfotil i jejich modrobílou osadní vlajku, která se zde nad údolím ve větru třepetá a pak jsem se vydal dále nahoru do kopců.

Mojí další zastávkou byla dominanta tohoto kraje, která je vidět již hodně z dálky. Není to nic jiného než Cukrák, televizní vysílač, který stojí na 411 m.n.m. vysokém kopci „Kopanina“. Jeho stavba začala v roce 1959 a do provozu byl uveden v roce v listopadu 1961. Před časem jsme tu s naším turistickým oddílem byli i na jednom turistickém pochodu, kdy jsme šli ze Všenor, kolem Cukráku, přes Kazín, zpět do Všenor. Ale to už je nejméně sedm let zpátky.

Já jsem odtud pokračoval do Jíloviště a pak do lesů a po turistických stezkách dál.

Z Jíloviště se jde po červené. Cesta vede docela dost členitým terénem a protíná dvě silnice. A pak jsem se ocitl v jednom docela skalnatém údolí. Sestoupím dolů a co nevidím. Nachází se tady skupina chat. Že by opět trampská osada? Jak jsem zjistil na mapě, ocitl jsem se v osadě „Durango“, v jedné ze tří osad nalézajících se v lokalitě „Potoky“. Její vznik se datuje do období 1. republiky, kdy si zde šest kamarádů postavilo srub. I když ten se do současné doby nedochoval. Osada se rozrůstala, protože k našim trampíkům se postupně přidávaly manželky a děti a svého času zde byla i vyhlášená výletní restaurace. Jinak v lokalitě „Potoky se nalézají ještě dvě mladší osady, a to „Na Cihelně“ a „Stivínka“, a to proto, že ve zdejším zahradním domě žili prarodiče hudebníka Jiřího Stivína. (http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-cernolice.htm)

A pokud po této turistické trase pokračujeme ještě dál, za malou chvíli již spatříme přes pole Černolice, a to se svojí skalní dominantou Černolickými skálami. Těm se říká i Čertovy skály a jsou tvořeny ordovickými křemeny. Když jsem šel kolem, právě zde probíhal trénink horolezců. I já jsem se pokusil na tyto skály vylézt. Ale protože v horolezectví zas tak zběhlý nejsem, vzal jsem to kolem po turistické stezce, odkud odbočuje cesta na zdejší vyhlídku.

Pak jsem pokračoval dále a mimo jiné prošel kolem zdejšího fotbalového hřiště. Jak jsem se také dozvěděl na wikipedii, tak zde v Černolících hráli krajský přebor i někteří naši slavní fotbalisti, jmenovitě například Ivan Hašek, Josef Chovanec, Petr Rada nebo Ladislav Vízek.

Když se nalézáme nyní v Černolících, tak teď nám ještě zbývá se nějak dostat k vlaku. V zásadě máme dvě možnosti. Buď se můžeme, stejně jako já, vydat po žluté turistické značce přes Červenou hlínu do Všenor a nebo se můžeme vrátit zpět k „Potokům“ a na nejbližší silnici odbočit do Klínce. Dostali bychom se tak do Bojovského údolí (viz Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu ) A pokud se odtud vydáme dolu k vlakové zastávce, možná si po pravé ruce ve stráni všimneme jeskyně Korábky. Není to jeskyně v pravém slova smyslu.

Je to odvodňovací štola, která zde byla proražená při těžbě zlata. Ale dá se prolézt skrz na skrz a třeba pro děti je její návštěva docela zajímavý zážitek. Jako například pro náš turistický oddíl, když jsme zde byli už dvakrát. Poprvé zhruba před jedenácti lety a podruhé tuto zimu.

A když jsme se dostali až sem, přemýšlím, jak tento výlet nějak zajímavě zlatokopecky ukončit. A tak mne napadá opět jeden z mých písňových textů (zatím opět bez melodie, ale třeba někoho něco zajímavého napadne).

1.

Tam ve skále tam je ukryt poklad,

stará báje, ta je o tom doklad.

Je tam samé zlato a vypadá to na to,

že ho půjdem spolu vykopat.

2.

Tam v jeskyni, tam je prý bonanza.

Když jí najdem, tak to bude senza.

Už ho možná vidím, sebe neošidím,

protože  se chci bohatým stát.

3.

Tady ve vnitř je hromada zlata,

nikde nejsou ani žádný vrata.

Zlato už tu cítím, tak se na něj řítím,

o tom se mi mohlo vždy jen zdát!

4.

Na můj osud zasvítilo slunce,

už  je to mé, už to držím v ruce.

Je to však bezcenné, všechno pozlacené,

to se dá jen na výstavu dát.

Zdroje, použitá a doporučená literatura: Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990, wikipedie, odkazy uvedené v článku

Reportáže z mých předešlých výprav za historií českého trampingu:

8. Z Bojovského údolí přes Remagen do Zlatého kaňonu

7. Za trampy na pravém břehu Svatojánských proudů

6. Ladovým krajem na běžkách

5. Králičím údolím za trampským duchem Hagenem

4. Trampskou stopou po Českém Krasu

3. Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

2. Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

1. Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu