Nestačí bojovat jen za podivně odebrané kluky v Norsku!

Ona totiž ta politováníhodná událost je produktem něčeho, čemu se říká juvenilní justice. Její podivné praktiky se totiž dějí i ve více zemích.

Případ chlapců Michalákových je nezáviděníhodný. Musíme věřit, že vše dobře dopadne a oba chlapci se vrátí do své milující biologické rodiny. Ale i kdyby to nakonec dobře nedopadlo, nějaká pozitiva tu přeci jen jsou. Česká veřejnost se díky tomuto případu seznámila s podivnými praktiky tzv. juvenilní justice, a to hlavně s tou její stinnou stránkou. Protože podobné praktiky se dějí i v jiných zemích, než je Norsko, je teď česká veřejnost o juvenilní justici informována. Například ještě nedávno tomu mnozí ani nechtěli věřit, když jsem na svůj FB profil vložil odkaz na tento dokument: http://www.youtube.com/watch?v=2UXoRhyTCXo&feature=share. Snažili se to mi to v komentářích zpochybnit, že se prý jedná o nesmysl.

A jednak také, jak doufám, je teď k praktikám juvenilní justice naladěna dost negativně, což snad výrazně zkomplikuje či přímo znemožní, aby se někdo v budoucnosti pokusil podobné nechutnosti zavádět i v našich zemích.

Ono totiž nestačí bojovat jen za navrácení oněch dvou chlapců, ale i za všechny ostatní dětské i rodičovské oběti onoho systému. A proti tomu se dá bojovat jedině jako s celkem. Aby ty státy, ve kterých se děje toto prapodivné odebírání dětí z jejich vlastních rodin a posléze jejich strčení do rodin pěstounských (a to třeba i do homosexuálních, viz např. můj článek Adopce cizího dítěte homosexuálním svazkem? Ne!), aby s těmito praktikami skončily.

A tak přeji nejen rodině Michalákových, ale i všem ostatním obětem toho divného systému, aby vše nakonec dobře dopadlo.

 

Související články:

Norsku se prý nelíbí medializace praktik juvenilní justice

Za zlobení by měly být děti vždy potrestáné!

Pojďme se postavit do čela boje proti praktikám juvenilní justice

Praktiky juvenilní justice jsou zrůdnost