Adopce cizího dítěte homosexuálním svazkem? Ne!

Umíte si představit, že by si homosexuální pár adoptoval cizí dítě? I toto je problematika, o které se diskutuje už řadu let. Já osobně však takovouto úvahu považuji za krajně obskurní.

V první řadě bych chtěl říci, že k homosexuálně orientovaným lidem osobně nemám žádnou zvláštní zášť. Jsem toho názoru, že když už někdo takový od přírody je, tak se s tím už asi moc neudělá. A tak, když už spolu partneři stejného pohlaví chtěj žít, tak ať spolu žijí. A ať si pro mne za mne to svoje partnerství třeba i nějak registrují. V naší zemi to jde už od roku 2006. Ovšem jsem toho názoru, že je to věc, která už jim musí stačit. A nebo co jako ještě chtějí víc?

Co třeba, kdyby si takový pár chtěl adoptovat do pěstounské péče cizí dítě z dětského domova? Co prosím? To jako někdo myslí vážně? Asi ano, protože v některých státech toto už prý skutečně jde! Například ve Španělsku, Francii, Velké Británii, Belgii, Nizozemí, Dánsku, Norsku, Švédsku na Islandu v Kanadě a některých státech USA ( viz zdroj 1).

Někdy to bohužel dokonce může dojít až tak daleko, že do této sítě můžou klidně spadnout i takové děti, které jsou oběti zvrácených praktik tzv. „juvenilní justice“. To znamená, že jsou proti své vůli i proti vůli svých rodičů odebrány své pravé rodině (viz článek Praktiky juvenilní justice jsou zrůdnost). Že by se takové dítě, které svojí pravou rodinu má, mělo dokonce dostat do domácnosti gayů nebo lesbiček? Pokud by se to náhodou stalo, je to věc, nad kterou by se člověku chtělo brečet. A prý se to dokonce už mnohokrát stalo (viz zdroj 2). A proto tvrdím, že proti praktikám tzv. „juvenilní justice“, se musí bojovat.

Ale vraťme se zpět. Pokud se jedná o adopci dítěte, tak podle mne vždy musí být nadřazenější práva toho nezletilého, a to před právy těch potencionálních zájemců o něj. I adoptované dítě má podle mého názoru právo žít v normální rodině a ne v nějaké nenormální. Dítě je zde tím slabším a důležitějším článkem. O toho jde v první řadě. A ti zájemci o něj to hold musí pochopit. Podle mého názoru má i adoptované dítě právo vyrůstat ve skutečně funkční rodině, kde má jak mužský tak ženský vzor. A nikoliv v prostředí, kde jsou dva nevlastní tatínkové nebo dvě nevlastní maminky. Jsem přesvědčený, že pro dítě, které před tím třeba žilo v normální a fungující rodině, pak o ní z nějakých důvodů přišlo a teď se najednou ocitne v takovémhle zvláštním prostředí, musí být taková situace silně stresující. A tudíž to musí zákonitě vést i k jeho špatnému psychologickému vývoji. Navíc podle mého názoru takové dítě nemá ani tolik potřebný vzor proto, aby i ono si jednou v dospělosti dokázalo založit skutečnou rodinu, což je i druhý negativní jev takovéhoto pochybného nápadu.

Zkuste se prosím trochu do situace tohoto dítěte vžít. Vám by se jako dětem líbilo, kdybyste byli někým strčeni do takovéto nenormálního prostředí? Mne tedy ne. Proto považuji diskuzi o možné adopci cizích dětí homosexuálními právy za obskurní a chtěl bych vyzvat obhájce takovýchto podivných práv homosexuálů, aby s takovými to úvahami nad nápady, které by mohly negativně ovlivnit vývoj dítěte, urychleně skončili. Tady, v případě adopcí, jde v první řadě o děti! A nikoliv o geye a lesby. A to je třeba pochopit.

Zdroj 1: http://cs.wikipedia.org/wiki/Homoparentalita

Zdroj 2: Dokument Juvenilní justice – lov na děti: http://www.youtube.com/watch?v=2UXoRhyTCXo&feature=share

Související články:

Praktiky juvenilní justice jsou zrůdnost

Další články v rubrice: Děti, výchova a vzdělávání