Věděli naši dávní předkové, že Země je kulatá?

Také jste si všimli toho, že mnohé významné dávné památky leží z geografického hlediska na zajímavých zeměpisných šířkách? Je to snad důkaz toho, že jejich autoři věděli, že naše planeta má tvar koule?

Pojďme se projít po světě (a v jednom případě dokonce i mimo něj), abychom se podívali, že tomu tak skutečně je. Některé dávné památky, které obestírají mnohé tajemství a záhady navíc ještě leží na zajímavé zeměpisné šířce.

E g y p t s k é   p y r a m i d y

Trojice pyramid v egyptské Gíze (Svět plný pyramid) stojí na zeměpisné šířce  „29°58'34“. Je to zeměpisná souřadnice velice blízká oněm třiceti stupňům. Za takové situace lze vytvořit přesný rovnostranný trojúhelník, jehož vrcholy budou tvořit: Gíza, severní pól a střed planety. A to vše vzniklo dle oficiální archeologie před 4500 lety.

C e n t r u m   a z t é c k é   ř í š e

Možná, že víte, kde že se to nacházelo předkolumbovské centrum říše Aztéků. Bylo to aztécké město Tenochtitlan a jeho okolí. Po jeho zániku, pak bylo na jejich ruinách vybudováno Mexico City, hlavní město dnešního Mexika. Když se podíváte na zeměpisné souřadnice tohoto města, zjistíte, že tu prochází i 19,5 rovnoběžka s.š., což je takový stupeň severní šířky, že pokud bychom do naší planety vepsaly čtyřstěn, kde jeden vrchol bude na jižním pólu, tak ostatní tři vrcholy budou jeho právě na této rovnoběžce.

C a t e q u i l l a

Zhruba třicet kilometrů od ekvádorského hlavního města Quita se nalézá monument Mitad del Mundo, což je symbolický pomník, kterým prochází rovník. Nad touto lokalitou se tyčí pahorek Catequilla, v jejímž okolí bylo objeveno asi 20 nejrůznějších pozůstatků předkolumbovských civilizací. A mimo jiné se zde nalézá i Inty Nan, což je zídka s monolitem, kterou obklopuje skupina valů, jejichž orientace kolem monolitu je přesně 23,5 stupňů. To jasně ukazuje na to, že místo má astronomický účel, neboť se jedná o úhel náklonu planety Země a rovněž též o azimuty východů a západů Slunce o slunovratech. Podle archeologických výzkumů, byla tato památka vybudována zhruba před 3500 lety.

N e a p o l   a   o k o l í

Toto místo v Itálii se nalézá nedaleko sopky Vesuv, která jak známo svým výbuchem zničila v roce 79 n.l. starověká města Pompeje a Herkulaneum. Když jsem se podíval na mapu, zjistil jsem, že Neapolí prochází velice zajímavá rovnoběžka, jejíž zeměpisná šířka je 40,868 stupňů. Pokud bychom z ni spustili kolmici k rovině rovníku a druhou kolmici, z k zemské ose, zjistili bychom, že jsou v poměru čísel Ludolfova pí (3,14) a Eulerova e (2,72 = základ přirozeného logaritmu). Myslím si, že o tuto geografickou zajímavost by se mohl klidně doplnit můj článek „Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky“, který jsem  napsal zhruba před rokem a půl. Není bez zajímavosti, že tato rovnoběžka navíc protíná další významná města s bohatou historií daleko do minulosti, jako je například turecký Istanbul nebo španělský Madrid.

L i c a n c a b u r

Na hranicích Chile a Bolívie se nalézá vyhaslá sopka Licancabur. Tento vrchol je bez 80 metrů vysoký 6000 m nad mořem. Avšak i takováto obrovská nadmořská výška nedokázala odradit pradávné Inky. Ti, nejen, že se na její vrchol běžně dostávali, ale dokonce zde vybudovali nejvýše položené kultovní místo na naší planetě. Kdo zná

tak zde zmínku o této hoře mohl slyšet a prohlédnout si ji na i filmu. Z letadla jsou tu nádherně vidět dvě svatyně. První se nalézá na okraji kráteru a druhá na jeho dně u jezera. Inkové sem chodili obětovat zlato, které po rozpuštění ledovce kleslo do útrob sopky. Když jsem si o této mystické hoře četl záznam na wikipedii (http://en.wikipedia.org/wiki/Licancabur) , nemohl jsem se nevšimnout jedné zajímavosti. Vrchol se nalézá téměř přesně na 22,5 stupni jižní šířky. To je taková šířka, která je přesně čtvrtina pravého úhlu, tedy čtvrtina vzdálenosti mezi rovníkem a jižním pólem.     

C y d o n i a   n a   M a r s u

O záhadné tváři v marťanské oblasti Cydonia jsem se již jednou na svém blogu zmiňoval. Bylo to v souvislosti s úžasným architektonickým prvkem známým jako „hra světel a stínů“ v článku Hry světel a stínů jako důkaz dokonalosti dávné architektury. Jižně od tohoto jedinečného skalního útvaru se totiž nalézá další velice záhadný objekt ve tvaru pětiboké pyramidy, který mne fascinuje daleko víc, než samotná tvář. Je to proto, že vrcholem této pětiboké pyramidy prochází zeměpisná šířka Marsu o hodnotě  40,868 stupňů, tedy ta samá jako ta rovnoběžka, která zde na Zemi prochází Madridem, Neapolí či Istanbulem. Jak jsem se zmínil v onom odstavci blíže, jsou právě na této zeměpisné souřadnici zakódovány dvě známé matematické konstanty Ludolfova a Eulerova čísla. A tak se ptám zda právě toto nemůže být vzkaz od tajemných tvůrců, že to nebyly žádní primitivové, ale civilizace s vyspělou geodézií a matematikou?

A  to si myslím také, o každém takovém podobném místě, ať už se nachází kdekoliv na naší planetě. Co například nutilo prastaré Egypťany postavit své tři největší pyramidy na předem určené zeměpisné šířce? Proč to samé nutilo Aztéky ohledně svého centra? Proč dávní Inkové si jako své nejvýše položené kultovní místo vybrali horu na čtvrtině vzdálenosti mezi rovníkem a pólem? A proč zde v Jižní Americe potřebovali mít přesně vytyčený rovník? Není to snad proto, že naše věda tyto dávné civilizace podceňuje, když si myslí, že kulatost a přesnou velikost naší planety zná jen naše moderní věda? Nebo nám tím chce někdo říci, že tyto znalosti už tu kdysi dávno byly a jen my jsme je pouze znovuobjevili?

Zdroje:

wikipedie, www.google.com/maps

Däniken E., Huthman J.: Výbušná archeologie, článek „Catequilla neboli střed světa“, Dialog, Liberec, 2009

Heseman M, Tóthová E.: Záhadné kruhy v obilí, Etna, Praha, 1997

 

Fotografie: http://www.theforbiddenknowledge.com/cydonia/figure4.htm,  http://viventura.fr/blog/equateur/archeologie-et-bureaucratie, wikipedie, www.google.com/maps

 

Související články:

Podivuhodné znalosti dávných civilizací

Souvislosti mezi místy na protilehlé straně Zeměkoule?

Dále v rubrice archeoastronautika